Kadamba Kánana Svámí, 2.
ledna 2013, Durban, JAR, SB 12.8.46
Je to umění, jednat s ostatními. Pro mě také! Mohu
klidně zpívat Hare Krišna, trošku uctívat, dělat hodně sladkých kírtanů a žít jen s tím.
Ale pak jsou tu tito lidé, kteří mají problém s manželstvím, nebo oddaní,
kteří poklesli, nebo oddaní, kteří chtějí mít sex, a pak přemýšlíte: „Ale nebyla ta filozofie o tom, že nejsme
toto tělo!?“
To množství komplikací, které získáme společenským
zapletením je zdrcující. Je to umění, které se musí každý naučit jak používat
kontrolovaně hněv, chladný hněv, nikoliv horký. Pokud jste učitelem, vždy je
tam ta věc, že studenti nechtějí být kontrolováni. Já jsem byl jedním z těchto
studentů. Ale věc se má tak, že máte kontrolu, ale nesmíte prosazovat svou
autoritu a když pak lidé nespolupracují, ok. Když někdo nespolupracuje, je to
velmi jednoduché: „Dám ti pár šancí a pak
budeš mimo. Běž si stěžovat řediteli a hodně štěstí!“
Takhle jednoduše. O tom není žádná diskuze. Pár šancí a pak
budeš z kola venku. Nebudu se s tebou zlobit. Prostě jen nastavím tu
hranici. Velice jednoduché. Tak to je!
Vidím to na chrámových prezidentech, kteří se snaží prosadit
svou autoritu. Ale oni nemusí, už ji mají. Jsou chrámovými prezidenty, jsou
šéfy, mají autoritu! Problém je, že lidé ze strachu ztrácí kontrolu a snaží se
svou autoritu prosadit. V tu chvíli se dostávají do kvalit – jednání s agresí.
Kdežto v kvalitě dobra jen realizujete, „Ne, já mám autoritu, jen zůstanu klidný a jasně dám najevo, jak se věci
mají a když nebudou spolupracovat tak budou mimo, po pár varováních.“
Takže v kvalitě dobra jsme želvou, která zůstává ve své
kvalitě dobra a vystrkuje nohy, ale nikoliv příliš mnoho, nikoliv tak, aby se
úplně emocionálně nechala uvrhnout do hmotné situace!
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat