Opravdu to potřebuji?

Kadamba Kánana Svámí, 28. listopadu 2013, Mayapur, Indie, ŠB 5.9.11

Byl jsem požádán mými staršími, abych hovořil o duchovním městě, které se tu v Majápuru buduje a abych nastínil určitou vizi tohoto místa. A já o tom přemýšlím. Proč tolik budov? Proč tolik bytů? Proč tolik motocyklů? 500 kubický centimetrů (objem motoru), můj Bože, to je ohromný zabijácký stroj! Proč ledničky? Proč klimatizace? Proč všechny tyto věci? Potřebujeme to? Je to přínosné pro náš duchovní rozvoj? Pozdvihne nás to opravdu z naší připoutanosti k hmotné energii? Opravdu nám to pomůže, abychom se ponořili do naslouchání a opěvování, do oddané služby? Nebo budeme pracovat od nevidím do nevidím, abychom nějakým způsobem získali peníze, abychom všechny tyto věci zaplatili? Některé takového otázky někdy vyvstávají v mé mysli. A pak se díváme na model Jada Bharaty. Myslím si, že právě z tohoto důvodu je Jada Bharata stále relevantní i dnes uprostřed tohoto sankírtanového hnutí. Nikoliv přežitá osobnost, která žila v jiném věku, a byla neuvěřitelně extrémně odříkavá a nepředstavitelně transcendentální. A my si z toho samozřejmě vezmeme tento princip a budeme samozřejmě také transcendentální. Ne, více, více. Je to naprosto relevantní i pro nás a každý by se měl sám sebe zeptat, opravdu to potřebuji? 

V Čaitanja Čaritámritě čteme verše, které se zabývají rozhovorem mezi Satyarājem Khānem, obyvatelem Kuliji, který přišel za Čaitanjou Maháprabhuem do Purí a který se Ho ptal: „Co je základní povinnost v duchovním životě?“ a „Kdo je Vaišnava?“. Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl: „Základní povinností v duchovním životě je `vaiṣṇava-sevana' ̀nirantara kara kṛṣṇa-nāma-saṅkīrtana' CC Madhja 15.104 Sloužit oddaným a neustále, bez jakéhokoliv přerušení byt zaměstnaný 'kṛṣṇa-nāma-saṅkīrtana'. A pak se Satyarāja Khān zeptal: „Kdo je Vaišnava?“ a Čaitanja Maháprabhu řekl: „Vaišnava je ten, kdo jednou zpíval Svaté jméno.“. A ve třech následných rocích se Satyarāja Khān ptal na stejnou otázku.

Ve druhém roce dal Čaitanja Maháprabhu stejnou odpověď na první otázku. „Co je základní povinnost v duchovním životě?“ je `vaiṣṇava-sevana' ̀nirantara kara kṛṣṇa-nāma-saṅkīrtana'. Ale potom řekl, že Vaišnava je ten, kdo zpívá neustále.

A třetí rok znovu. `vaiṣṇava-sevana' ̀nirantara kara kṛṣṇa-nāma-saṅkīrtana'. A poté: „Vaišnava je ten, který jen tím, že ho někdo zahlédne, tvoří Vaišnavy všude po světě.“

Zde vidíme tři úrovně oddaných. Vidíme zde popsané úrovně Kanistha, Madhyama a Uttama adhikárí. A pak vidíme jak je Madhyama adhikárí popsán ve významech od Šríly Prabhupády: Madhyama adhikárí zpívá neustále. Zpívá stále. 

Prabhupáda zmiňuje, že pro grihastu toto může být těžké, a tak říká, že Grihasta zpívá jen ráno, v poledne a večer. To je tedy něco, když o tom přemýšlíte. Ve stejném významu Šríla Prabhupáda zmiňuje, že standard pro grihasty uvnitř našeho hnutí by neměl být stejný jako život grihastů ve světě. Měli bychom být připraveni na odříkavější standard.

Samozřejmě toto stejné platí i pro sanjás ášram, abych trochu vybalancoval tyto výroky. Neberu si na mušku nikoho konkrétně, opravdu. Nehovořím o vás, ale o nás. Být sanjásí je velice těžká pozice. Není to doporučeno ve věku kali. „kalau pañca vivarjayet“ „,V tomto vĕku Kali je zakázáno pĕt činností: „aśvamedhaṁ gavālambhaṁ sannyāsaṁ pala-paitṛkam devareṇa sutotpattiṁ kalau pañca vivarjayet“ V tomto vĕku Kali je zakázáno pĕt činností a jedna z nich je přijetí stavu odříkání. CC Ādi 17.164 

Nicméně Čaitanja Maháprabhu dal sanjás. A Šríla Prabhupáda k tomu dává význam v části Šrímad Bhágavatamu pojednávající o odříkání Kardamy muniho. Tam Šríla Prabhupáda vysvětluje, že Vaišnavský sanjás je jiného charakteru než suché odříkání neosobních sanjásínů. Že to je možné, díky absorbování se do oddané služby. Stejně jako vidíme, že to zmiňuje Šrí Čaitanja Maháprabhu v mantře: „etāṁ sa āsthāya parātma-niṣṭhām adhyāsitāṁ pūrvatamair mahadbhiḥ ahaṁ tariṣyāmi duranta-pāraṁ tamo mukundāṅghri-niṣevayaiva“ CC Madhya 3.6 Musíme být neustále upevněni ve službě Mukundovi. A díky tomu máme transcendentální loď, na které překonáme oceán hmotné existence. Všichni jsme na stejné transcendentální lodi.