Hnutí pro každého

V Amsterdamu byl jeden oddaný, který se jmenoval Andrej. I když se snažil, tak nedokázal následovat čtyři regulativní principy. On to prostě nezvládal. Ale nepřestal s oddanou službou. Začal s Food for life ve velkém, a pak šel za ministrem, kterému řekl: "My děláme velmi důležitou dobročinnou práci a potřebujeme budovu." A oni mu ji dali. Pak šel do nějaké charitativní organizace a řekl, že potřebují auto - a oni mu ho dali. Šel za ředitelem největšího obchodního řetězce, který měl na starosti všechny obchody v té zemi. A Andrej šel jednoduše k němu do kanceláře, položil mu na stůl všechny Prabhupádovy knihy a řekl: "Chci, abyste zásobil své obchody těmito knihami." Ten člověk se na něj tak díval a říkal: "Líbíš se mi. Máš kuráž. Jsi podnikavý mladík. Oceňuji to. Takže dobrá, uděláme to." Nikdo na něco takového ani nepomyslel.

Opravdu to potřebuji?

Kadamba Kánana Svámí, 28. listopadu 2013, Mayapur, Indie, ŠB 5.9.11

Byl jsem požádán mými staršími, abych hovořil o duchovním městě, které se tu v Majápuru buduje a abych nastínil určitou vizi tohoto místa. A já o tom přemýšlím. Proč tolik budov? Proč tolik bytů? Proč tolik motocyklů? 500 kubický centimetrů (objem motoru), můj Bože, to je ohromný zabijácký stroj! Proč ledničky? Proč klimatizace? Proč všechny tyto věci? Potřebujeme to? Je to přínosné pro náš duchovní rozvoj? Pozdvihne nás to opravdu z naší připoutanosti k hmotné energii? Opravdu nám to pomůže, abychom se ponořili do naslouchání a opěvování, do oddané služby? Nebo budeme pracovat od nevidím do nevidím, abychom nějakým způsobem získali peníze, abychom všechny tyto věci zaplatili? Některé takového otázky někdy vyvstávají v mé mysli. A pak se díváme na model Jada Bharaty. Myslím si, že právě z tohoto důvodu je Jada Bharata stále relevantní i dnes uprostřed tohoto sankírtanového hnutí. Nikoliv přežitá osobnost, která žila v jiném věku, a byla neuvěřitelně extrémně odříkavá a nepředstavitelně transcendentální. A my si z toho samozřejmě vezmeme tento princip a budeme samozřejmě také transcendentální. Ne, více, více. Je to naprosto relevantní i pro nás a každý by se měl sám sebe zeptat, opravdu to potřebuji? 

On mi neodpovídá na maily!

Byl jsem v jednom chrámu, kde měli velkou místnost s počítači a všichni oddaní tam ťukali do klávesnice nějaké dopisy. Najednou mě napadlo: "Třeba píší ty dopisy mně?!" Po snídani jsem dostal třicet emailů! A lidé si stěžují: "On mi neodpovídá na maily!"

Vždycky říkám, že když jsem neodpověděl na váš email, tak je to moc dobře, protože potom je tu dobrá šance, že skutečně zpívám svá kola a čtu Šrímad Bhágavatam.

Jestliže velmi svědomitě odpovídám na všechny maily, tak byste měli mít pochybnosti o tom, jestli zpívám svá kola, protože není v lidských silách na všechny ty maily odpovědět.

(Kadamba Kanana Swami 2011)

Původní článek v angličtině zde.

Dostat se z vězení!

Kadamba Kánana Svámí, 15. prosince, Soweto, Jižní Afrika, 

Můžeme si myslet, že v tomto světě si někteří lidé užívají a někteří trpí. Můžeme uvažovat: „Někdo na tamto světě je šťastlivec a má všechno. A ostatní lidé na světě musí trpět.“ Takhle můžeme uvažovat, ale já vám řeknu, to není pravda! Každý v tomto světě trpí, protože tento svět je vězením. Jsme uvězněni ve vězení a naší celou je naše tělo. Jsme uzamčeni v tomhle těle a nemůžeme z něj ven, nemůžeme se z něj dostat. Můžeme si ho snažit užívat, můžeme to zkoušet, zkoušet a zkoušet.

Mám rád příklad The Rolling Stones, „, ”I cant’ get no satisfaction and I tried and I tried…“ A oni se stále snaží. Mickovi Jaggerovi musí být nyní osmdesát, nebo něco kolem a stále se snaží, nikdy nepřestal. The Rolling Stones si do žil pumpovali tolik moc drog, že museli co chvíli na dialyzační jednotku, aby jim krev vyčistili a oni mohli začít znovu. Dobře, ale stále toho neměli dost. Stále nespokojení! 

Guru dává vždy dobré pokyny

Kadamba Kánana Svámí, 28. listopadu 2013, Mayapur, Indie, ŠB 5.9.11

Otázka: Někdy Guru nedává žákovi dobré pokyny, protože se obává, že žák tyto pokyny nebude následovat a tak mu je nedá, aby žáka ochránil před přestupkem vůči Guruovi – „guror avajna“. Jestli o tom můžete říci něco více?

Maharáj: Otázka se snaží naznačit špatný scénář. Guru dává vždy dobré pokyny. Ale může dávat dobré pokyny na různých úrovních. Mohou být vyšší úrovně pokynů a pak mohou být pokyny, které dovolí žákovi zapojit se více do hmotné energie, díky skutečnosti, že je k ní žák připoutaný a tak není schopen se odevzdat. Pak může dát Guru dobrou radu, která se vztahuje k té konkrétní situaci. Ale když je žák už více vyspělý, stane se Madhyama adhikari, pak je velice odevzdaný pokynům Gurua. Poté mu může dát Guru vyšší pokyny. Ale jeho pokyny jsou vždy pro dobro žáka. Takže to není tak, že by Guru dával žákovi někdy dobré a někdy špatné pokyny.

Společenské zapletení

Kadamba Kánana Svámí, 2. ledna 2013, Durban, JAR, SB 12.8.46

Je to umění, jednat s ostatními. Pro mě také! Mohu klidně zpívat Hare Krišna, trošku uctívat, dělat hodně sladkých kírtanů a žít jen s tím. Ale pak jsou tu tito lidé, kteří mají problém s manželstvím, nebo oddaní, kteří poklesli, nebo oddaní, kteří chtějí mít sex, a pak přemýšlíte: „Ale nebyla ta filozofie o tom, že nejsme toto tělo!?“

To množství komplikací, které získáme společenským zapletením je zdrcující. Je to umění, které se musí každý naučit jak používat kontrolovaně hněv, chladný hněv, nikoliv horký. Pokud jste učitelem, vždy je tam ta věc, že studenti nechtějí být kontrolováni. Já jsem byl jedním z těchto studentů. Ale věc se má tak, že máte kontrolu, ale nesmíte prosazovat svou autoritu a když pak lidé nespolupracují, ok. Když někdo nespolupracuje, je to velmi jednoduché: „Dám ti pár šancí a pak budeš mimo. Běž si stěžovat řediteli a hodně štěstí!“

Takhle jednoduše. O tom není žádná diskuze. Pár šancí a pak budeš z kola venku. Nebudu se s tebou zlobit. Prostě jen nastavím tu hranici. Velice jednoduché. Tak to je!

Vidím to na chrámových prezidentech, kteří se snaží prosadit svou autoritu. Ale oni nemusí, už ji mají. Jsou chrámovými prezidenty, jsou šéfy, mají autoritu! Problém je, že lidé ze strachu ztrácí kontrolu a snaží se svou autoritu prosadit. V tu chvíli se dostávají do kvalit – jednání s agresí. Kdežto v kvalitě dobra jen realizujete, „Ne, já mám autoritu, jen zůstanu klidný a jasně dám najevo, jak se věci mají a když nebudou spolupracovat tak budou mimo, po pár varováních.“

Takže v kvalitě dobra jsme želvou, která zůstává ve své kvalitě dobra a vystrkuje nohy, ale nikoliv příliš mnoho, nikoliv tak, aby se úplně emocionálně nechala uvrhnout do hmotné situace!

Původní článek v angličtině zde.

Jaký zázrak?

Kadamba Kánana Svámí, říjen 2013, Melbourne, Autrálie, Seminář Hamsaduta 2

Govardhan, ve své roli oddaného extaticky běží za Krišnou. Věřte tomu nebo ne! Co říci pro pochybovače? Pro skeptiky jsou tu kliniky… (úsměv)

Pro oddané je život zázrakem. A co Prabhupáda řekl o zázracích: „Zázraky neexistují! Je to tak, že prostě jednoduše nerozumíme.“

Takže zázraky neexistují. Proč je něco zázrakem? Když jednáme s Krišnou, neomezeným Nejvyšším Pánem, říkáme snad, že Krišna něco nemůže udělat? Co je zázrakem pro Krišnu? On není ničím omezený.

Takže, myslíte si ještě že Govardhan nemůže běžet? Tak si dávejte si pozor až budete příště na Govardhan parikramě!

Původní článek v angličtině zde.

Věčná mantra

Vše je svázáno časem, ale mahá-mantra je věčná. Tolik věcí se v našem životě mění – je ohromující, co se může změnit – ale tak či onak toto zpívání se nikdy nemění. Je stálé, protože jméno je Krišna samotný, který sestupuje z duchovního světa a není spoután časem; proto je to ta jediná stálá věc v našem životě, ta věc, která zůstává!

Vše ostatní se může časem rozdrolit, ale toto se nerozpadne. Spíše pokaždé, když zpíváme mantru, nikdy se neztratí. Pokaždé když zazpíváme mantru, navrší se jedna na druhou a takto roste. Takže takto naše zpívání prostě nabude na síle, na hloubce, a postupně všechno převezme. Na té úrovni se stáváme transcendentálními. 

(New York, USA, 1.března 2012)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Učitel moderního věku

Kadamba Kánana Svámí, 29. září 2013, Melbourne, Austrálie, ŠB 2.2.36

Šríla Prabhupáda hovořil o strojích. Řekl, že ačkoliv stroje vedou k degradaci společnosti, poukázal na to, že ty samé stroje mohou vést také ke službě Krišnovi. Řekl, „Stroje nejsou tak špatné, protože díky jejich využití může každý využít výhody naslouchání o Pánovi.“ Takže Prabhupáda byl v tomto aspektu velice moderní, velmi áčárjou moderního věku.

Neocenitelný

Kadamba Kánana Svámí, 19. prosince 2011, Cape Town, Jižní Afrika , ŠB 7.13.46

Když Krišna umístí drahokamy na své tělo, drahokamy zkrásní. Obvykle je to obráceně. Rozumíte co tím myslím, ale v případě Krišny zkrásní právě ty drahokamy. Proto mají oddaní zájem o Krišnu. V knize Šríly Jívy Gosvámího Gopála Čampu o Krišnových zábavách jsou uvedeny některé detaily trošku jinak, nebo něco navíc.

Píše tam o domorodkyni, která měla koš s ovocem. A Krišna jako malé dítě viděl, jak lidé směňují věci a jak chodí od domu k domu, přinesou nějaké zrní, které dají této ženě a ona jim dá nějaké to ovoce, které dříve nasbírala v lese.

Krišna si přál nějaké to ovoce a tak také přišel s nějakým zrním, ale protože byl velice malý, všechno drobné zrní mu z malých rukou cestou vypadalo. A když došel až k té paní, už všechno zrní poztrácel. Ale jí to nevadilo. Dala mu i tak mnoho ovoce. Naložila mu mnoho ovoce a Krišna s ním velice šťastně odcházel. A poté ta žena uviděla, že se jí koš naplnil drahokamy a takto končí tento příběh z Krišna knížky.

Ale poté Jíva Gosvámí pokračuje.... a tak ta starší paní odcházela se všemi těmi drahokamy ale ona si jich vlastně ani nevšimla. Pak po nějaké chvilce se podívala do košíku a viděla, že je naplněn drahokamy a šperky a víte, co s nimi udělala? No, ona se vrátila do toho lesa, který byl jejím domovem a rozhodla se ty drahokamy vyhodit. Prostě všechny ty šperky a drahokamy vyhodila a naplnila znovu košík ovocem, protože chtěla znovu vidět ten Krišnův úsměv, když dostal všechno to ovoce. A tak naplnila koš dalším ovocem a vrátila se zpět, protože to bylo cennější než ty drahokamy.

Takto se stala čistým oddaným, více přitahovaným ke Krišnovi než k hmotnému světu. To je jednoduše povahou paramahamsy. Pararmahamsa je více přitahován ke Krišnovi, než k hmotnému světu a proto paramahamsa může říci: „Chápej to, zapomeň na hmotný svět. Drahokamy jsou v pohodě, ale Krišnův usměv je mnohem lepší.“ Ten je neocenitelný.

Původní článek v angličtině zde.

Naplnění prázdnoty

Kadamba Kánana Svámí, 13. prosince 2013, Pretoria, Jižní Afrika, večerní program

Esence toho, co se snažím sdělit je, že musíme naplnit naše životy službou Krišnovi. To je rozdíl, vidíte. Naslouchání, opěvování a další služby Krišnovi jsou tou změnou.

Jinak budete sami, ať už budete kdekoliv. Nezáleží na tom, s kým jste, budete stále sami! Ale pokud budete ponořeni ve službě Krišnovi, pak nebudete nikdy sami. Nikdy!

Proto vám nikdy nebude nic chybět. Tomu, kdo není s Krišnou neustále něco chybí, i když má všechno.

Původní článek v angličtině zde.