Soucit a štěstí

Soucit znamená, že když něco samo zažíváme, můžeme pak udělat něco pro ostatní, kteří prochází tím, čím procházíme my. Přemýšlel jsem o tématu soucitu a věnoval jsem se mu. Každý rok jezdím do Mamgači v Majápuru, především na místo Vásudevy Datty, abych meditoval o jeho výjimečném soucitu. Vásudev Datta byl připraven převzít na sebe veškeré hříšné reakce celého vesmíru. Každý rok, když jsme tam jezdili, jsme se modlili, meditovali a mluvili o Vásudevovi Dattovi.

Následně jsem jel do Bangladéše a šel jsem na místo, kde se Vásudev Datta narodil, a na tom konkrétním místě jsem mluvil a dále meditoval o Vásudevovi Datt

ovi. Postupně jsem začal přemýšlet nad tím, jak člověk může vyvinout soucit, pokud nezažívá něco lepšího? Pokud člověk zažívá, že vědomí Krišny je blažené, pouze tehdy může být skutečně soucitný. Jinak je to umělé. Jinak se to jenom snažíme nacpat do naší mysli. Ale když skutečně zažíváme štěstí vědomí Krišny, pak bude soucit opravdu možný, jinak to bude těžké.
To štěstí není žádné mystérium, toto štěstí není nic jako: „Kdy se to stane?“ Není to tak, že jsme ve vědomí Krišny, ale stále ne šťastní. To prostě znamená, že nenásledujeme cestu Krišny. To znamená, že nás čas netrávíme v pohroužení do Krišny, Jeho činností, a poté oslavování a popisování těchto činností světu. Pokud by to bylo to, co bychom dělali, pak by bylo všechno prostě dokonalé.  

Ale vymlouváme se. Říkáme: „Ano, ale já jsem sám! Potřebuji společnost! Kdybych měl společníka, tak bych toho byl schopen, ale já jsem sám!“ Jaká světská společnost může uspokojit srdce? Kdy nějaký světský vztah uspokojit srdce? Dokonce ani manželky polobohů nejsou šťastné, jak je popsáno v Bhágavatamu. Užívají si na březích nebeské řeky Alakananda, a stejně nejsou naplněny. Pokud nejsme v našich životech naplněni, neměli bychom vinit vnější okolnosti – měli bychom vinit naši připoutanost k touze po tom, aby hmotné okolnosti byly podle scénáře, který jsme napsali.

Měli bychom raději pouze následovat Krišnovu cestu, ponořit se do Krišnových činností, pouze Krišnu oslavujte a potom bude vše blažené. Potom uvidíme, zda budeme sami nebo ne. Čím více se takto pohroužíme do vědomí Krišny, tím méně nás lidi nechají samotné. Podívejte se, kolik lidí vzhlíží ke Šrílovi Prabhupádovi pro inspiraci a neustále se na něj obrací. Kde je pak otázka osamělosti? Ten kdo je s Krišnou, není nikdy sám. Myslím, že toto je jedna věc na Šrílovi Prabhupádovi, která tak nějak opravdu vyčnívá, protože on jel zcela sám do tvrdých podmínek v New Yorku, ale nebyl nikdy sám. Vždy byl velmi blízko Krišny. Takže to je ve skutečnosti jediný způsob, jak být opravdu šťastný. 

(Gólóka Dhám, Německo, 30.srpna 2013)

Přepis v angličtině je zde.