Kadamba Kánana Svámí 24. června 2013, Protivanov, ŠB 8.2.33
Čas rychle ubíhá. Na začátku se to tak nezdá, ale v jednu
chvíli si uvědomíte, „Jsem náhle starý!
Jak se to stalo?“ Stárnutí je podivná zkušenost, protože dlouho si stárnutí
neuvědomujeme „Jsem stále stejný, jako
jsem byl.“ A pak náhle jste staří a přemýšlíte, „Jak se to jen stalo?“.
A takhle to proběhne velice rychle, proto musíme být velice opatrní,
abychom využili čas a udělali pokrok. Bereme útočiště v ášramu, ve kterémkoliv ášramu toužíme a pak musíme následovat
pravidla tohoto ášramu. Musíme
vyvinout náš ášram. Není to jen o
barvě látky, je to o chování a je to o kultivování Krišna vědomí v té situaci.
Někdy je v písmech život hospodáře přirovnán k temné
hluboké studni. Může se stát, že jeden brahmačárí,
či brahmačáriní začne cítit, že už
dál nemůže „Je čas se oženit/vdát se.“
A někteří lidé, poté, co se vezmou, skočí hlavou napřed co nejhlouběji do temné
hluboké studny. Myslí si, „Nyní, když
jsem změnil ášram, musím to udělat, jít úplně až dolů.“ Ale to není příliš
inteligentní.
Obecně řečeno, tyto studny – viděl jsem jich v Indii mnoho
– mají obvykle uvnitř úchyty, které tvoří žebřík, aby bylo možné dělat nějaké
opravy. Takže není nezbytně nutné jít až na dno. Můžeme si udržet silnou
duchovní kulturu. Ve skutečnosti toto je ta myšlenka, že v brahmačárí či brahmačáriní ášramu
kultivujeme dobré duchovní návyky a pak je kultivujeme v ášramu hospodáře. Protože nakonec
nezapomínáme na dlouhodobý cíl. Nemůžeme riskovat, že bychom ztratili
příležitost jít zpátky k Bohu.
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat