Co s leností?

Jedna část v nás se nechce odevzdat. To je ta líná část, je to boj s myslí. Lenost je utrpení z kvality nevědomosti a člověk musí bojovat s kvalitou nevědomosti tak, že bude jednat podle správných standardů. Z lenosti, pokud něco není stoprocentně čisté, můžeme říct: „Umyji to zítra.“ Ale ne, musí to být hned!

Takže pomocí odhodlání se musíme snažit překonat tuto lenost. Na lenost není jednoduchá léčba. Lenoch, protože je líný, se nechce sám léčit. Myslí si: „Není tu nějaký lék – něco jednoduchého – kdy nebudu muset nic dělat, a jen se své lenosti zbavím?“

Ne! Ve skutečnosti musíme pracovat, abychom lenost překonali. To je jediné řešení – něco dělat. Proto musíme v oddané službě přijmout zodpovědnost, protože to línou osobu nutí, aby nebyla líná. Někdy se říká, že jsem měl na starosti budování samádhi v Majápuru a to vše dělal. Abych bych upřímný, já to dělat nechtěl, ale bylo mi řečeno, abych to dělal! Přesto jsem to nechtěl dělat, ale dělal jsem to, a když jsem to dělal, přemýšlel jsem: „Nechci to dělat.“ Ale co naplat, byl jsem k tomu donucen. Takže přijetí zodpovědností napomáhá k překonání naší lenosti a naší nezávislé mysli, která se nechce odevzdat.

11.září, Durban, JAR, ŠB 1.3.38



Přepis v angličtiině je zde.

Stále tady

Život s námi někdy mává, ale náš guru je stále tady - stále tady a dělá stejnou věc. Stále slouží Krišnovi a stále zpívá. Zažíváme tolik rozruchů, ale on je prostě stále tady. Tak to má být - neustále! Takže to je velice pěkné, protože pokud je náš guru neustále upevněn u Krišnových nohou, tak kdykoli se na něj obrátíme, znamená to, že se automaticky obracíme na Krišnu. Nejsou zapotřebí žádné veliké mystické vhledy nebo zjevení. Je to jen prosté! Je upevněn ve službě Krišnovi. Obracíme se na našeho gurua, vyhledáváme společnost našeho gurua a tím do našeho života začíná Krišna více přicházet. A opět jsme osvěženi, a znovu si pomyslíme ok, ano, musím se znovu snažit.
Někdy Prabhupáda psal do dopisů "Mí drazí duchovní synové a dcery..." Takže je tu také rodičovský prvek, v tom smyslu, že stejně jako rodič má duchovní učitel zkušenosti a vede nás takovým rodičovským způsobem.

(12.července 2013, Fruska Gouranga, Srbsko, zasvěcovací přednáška)

Odkaz na článek v angličtině je zde.

Přímá služba

Vskutku sloužit v rozpoložení snahy o potěšení Krišny není jednoduché. Očividně je mnoho lidí netrpělivých a mohou chtít odejít, takže to vyžaduje zvláštní odhodlání, myslím. Ve světle tohoto mohu říct:

„Dejte jim dost lana, aby se mohli oběsit.“

Což znamená, že v tomto ohledu někteří lidé nejsou pro tento program určeni. To neznamená, že neexistuje žádný program. Někde jinde je, ale ne tento. Tento program vyžaduje závazek. Vyžaduje to, že alespoň si člověk uvědomuje, že jsme velice požehnáni, že můžeme zpívat tady ve Vrindávanu a že naše celá existence v hmotném světě se tolik zjednodušila.

Dovedete si představit ty složitosti, které každý má? Podívejte se kolem, lidé musí dělat tolik věcí jen pro svou mysl. Jen proto, že je jejich mysl popohání, bičuje, a tak či onak (jako oddaný), vy nemusíte. Přišli jsme do Vrindávanu; je to vzácná příležitost, že život může být tak jednoduchý a že můžeme dělat takové přímé činnosti.

(30.června 2013, Vrindávan, ŠB 6.16.34)

Úvaha o Šrílovi Prabhupádovi..

Kadamba Kánana Svámí, Goloka Dhama, Abentheur, Německo, 2006

Když Šríla Prabhupáda poprvé přijel do Ameriky, neměl vůbec nic, ale i přesto nějak započal toto hnutí. Prabhupáda řekl, „Je to zázrak! Jak se to jen mohlo stát? Přicházím do Ameriky s poselstvím, na které Američané nečekali – žádný nedovolený sex, žádný hazard, žádné maso, žádná intoxikace. Je to zázrak!“ Řekl, „Někdy se podivuji, proč se tento zázrak stal mně? Proč ne ostatním? Mám tolik mnoho duchovních bratrů, kteří jsou velice kvalifikovaní, učení vaišnanové. Takže proč se tento zázrak stal mně? A jediný důvod o kterém mohu uvažovat je, že jsem stoprocentně následoval pokyn mého duchovního učitele.“

Prabhupáda byl skutečný. Prabhupáda byl upřímný. Prabhupáda miloval Krišnu. Prabhupáda viděl Krišnu a protože Prabhupáda řekl že Bůh je modrý, On je modrý! Takhle jednoduché to je! A proto je Prabhupáda žijícím důkazem Krišna vědomí, které funguje pro všechny. Prabhupáda není jen naší inspirací, zdrojem naší víry, ale Prabhupáda je také naší jistotou, naší záchrannou milostí během toho, jak se vezeme na vlnách přírody. Je bezpečným útočištěm, kam se vždy vracíme. Důvěřujeme jeho osobě za jeho učení a víme, že tam nalezneme naše odpovědi – tam nalezneme základy našeho Krišna vědomí. Tam se obracíme pro bezpečné spojení s Krišnou.

Setkáváme se s ním ve všem, co zanechal. Setkáváme se s ním v jeho oddaných. Setkáváme se s ním v jeho kMáš Krišna vědomí a musíš to dokázat zpíváním kol, zpíváním kol navíc, rozdáváním mnoha knih, otevíráním mnoha chrámů, snížením spánku, snížením jedení, odříkáním, suchými půsty...“ tímto způsobem můžeš ukázat své Krišna vědomí! Nikdy jsme o tom nepřemýšleli, že být lidskou bytostí s tím má něco společného! Ale Prabhupáda to vše věděl. Byl taková lidská bytost, protože Jeho láska ke Krišnovi zahrnovala i nás všechny. Prabhupáda byl tak laskavý, byl striktní – neměnil standardy – ale zároveň byl připraven k úpravám pro individualitu, aby vyšel vstříc...

nihách. Setkáváme se s ním v jeho pokynech a tak dále. Setkáváme se s Prabhpupádou dnes, ale ta esence tohoto setkání je v tom, že rozumíme tomu, že Prabhupáda udělal Krišna vědomí přístupné, protože Prabhupáda byl živou bytostí! Byl lidská bytost! Jen to teprve začínáme chápat! Nikdy jsme o tom dřív nepřemýšleli! Dříve jsme si mysleli, „

Hněv

Kadamba Kánana Svámí, 25 července 2013, Durban, JAR, ŠB 1.3.6

Hovořil jste o hněvu Maharáji. Jak můžeme sami posoudit, zda náš hněv, či hněv někoho jiného je osobně motivovaný?

Na to musíme být opatrní. Například já jsem byl různými službami dlouho odpovědný za Prabhupádovo vlastnictví v tomto hnutí. A někdy jsem viděl, jak bylo zneužíváno, nebo o něj nebylo dobře postaráno a někdy jsem se kvůli tomu rozzlobil. A mohl jsem se díky tomu hněvu také dopustit nějakých přestupků, tím že jsem byl přes míru neadekvátně prudký vůči lidem a tak dále...

Dokonce, i když někdo je ve vedení, hovořím skutečně o své vlastní pozici, realizoval jsem, že není oproštěn od reakcí za přestupky, které jsou jím učiněny v rámci povinnosti. A to je děsivé! V rámci povinnosti opravuji tyto oddané pro Prabhupádu... Plácnul jsem ho pro Prabhupádu (smíchI), zasloužil si to!

Měl jsem lumpa oddaného, který chtěl řídit sankírtanový autobus ale neměl vůbec žádný řidičák. Měli jsme profesionálního řidiče, ale ten darebný oddaný byl mužem svalů a tak jednoho dne řidiče autobusu vyhodil a začal řídit autobus sám a naprosto ho rozšrotoval, úplně na cimpr campr. Vydržel jsem to... Byl jsem rozumný... Hovořil jsem s ním o tom. Vysvětlil jsem mu jeho chybu a tak dále... Nekřičel jsem na něj. A o pár hodin později byl venku a bil tam oddaného. Okamžitě jsem byl u něj. Nevydržel jsem to, a dal jsem mu pořádnou facku!

Ale už bych to znovu neudělal, přestože to bylo v tu chvíli velice uspokojující.

Přemítání o Šrílovi Prabhupádovi

Kadamba Kánana Svámí, Durban, Jižní Afrika, 2010

Když se staneme oddanými Krišny, staneme se Krišnovým nástrojem a vidíme, že skrze nás Krišna začne věci měnit a skrze to se staneme zmocněnými. Jednoho dne Šríla Prabhupáda řekl, „Můj duchovní učitel mě učinil diamantem!“ Diamant je úplně transparentní; světlo skrz něj volně prochází do všech stran. Takto se stane oddaný zmocněn stát se nástrojem Pána a potom se podívejte, co dokážete. Lidé řeknou, „Jak jsi to dokázal?“ Ale Krišna dává sílu, udělá to možným; a tak ten, kdo odevzdá svůj život Krišnovi, stane se Krišnou zmocněným.

Pijte!

Kadamba Kánana Svámí, 17 srpna 2013, Kírtan Mela, Německo, Ukončovací lekce

Kdekoliv zpívá čistý oddaný, nebo kamkoliv vstoupí, to místo se promění; stane se posvátným místem. Je zmíněno, že čistý oddaný jede do Vrindávanu, aby očistil Vrindávan, nikoliv aby očistil sebe. Očišťují (čistí oddaní) od hříšných reakcí, které tam zanechali všichni poutníci. Takto je velice pěkné, že jsme získali mantru v parampaře. Bez sampradáji by mantra neplodila ovoce. Každý z áčárjů přidal své požehnání, což zahrnuje zejména Šrílu Prabhupádu, který měl takovou touhu, abychom všichni zpívali svaté jméno.

Takže tato událost (Kírtan méla) je důležitá. Pokud bychom neměli takovéto festivaly, co bychom pak dělali? Pokud bychom se nesešli společně ke zpívání, jak bychom mohli očekávat, že se dostaneme skrz? Duchovní život není levný. Všichni jsme si osvojili zpívání svatého jména, ale pro většinu z nás se to nedostalo dále než na mechanickou úroveň. Každý den bojujeme, abychom dokončili počet. Zpíváme naše kola, nebo naše kola počítáme? Takže dokud budeme jen sedět ve zpívání sami, jak bychom očekávat, že budeme úspěšní? Jeden z mých oblíbených veršů je tento:

sei panca-tattva mili’ prthivi asiya
purva-premabhandarera mudra ughdiiya
pance mili’ lute prema, kare asvadana
yata yata piye, trsna badhe anuksana (CC Adi 7.20-21)

V tomto známém verši, kde Panča Tattva prolomila zámek skladu lásky k Bohu, co se stalo potom? Vešli dovnitř, a když byli uvnitř, pili a pili a vyplenili ten sklad lásky k Bohu. Pili sami k jejich plnému uspokojení, a jak pili, jejich žízeň se zvětšovala!

Takže si nemyslete, že to, co děláme je neautorizované. Takhle neuvažujte, „Sedíme zde tak daleko od světa. Neměli bychom být venku a kázat?“ Ne! Pán Čaitanja sám pil a my musíme také pít svaté jméno. Takže tyto události jsou opravdu důležité a měli bychom je učinit většími!

Rozjímání o Šrílovi Prabhupádovi

Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan Indie, 2003

Můžeme ocenit, jak výjimečný Prabhupáda skutečně je v celé sampradáji. Pán Čaitanja se zjevuje pouze jednou ve dni Brahmy a po Pánu Čaitanjovi, který představil Krišna vědomí na Indickém subkontinentu, ta mise, která zůstala byla rozšíření Krišna vědomí po celém světě. A Prabhupáda to dokázal. Přinesl ho z Východu na Západ! Prabhupáda sám řekl, „Nyní toto Krišna vědomí již nemůže být zastaveno.“ Podobně, jako nemoc, která se rozšíří a poté už je příliš pozdě, už to nelze vrátit zpět, už nemůže být zastavena.

Prabhupáda naplnil tuto misi, přivedení Krišna vědomí z Východu na Západ, což je učiněno pouze jednou v celém dni Pána Brahmy. A tak můžeme chápat, že Prabhupáda je speciální důvěrný společník Čaitanji Maháprabhua, který byl specificky vybrán k této misi. Proto můžeme porozumět tomu, že způsob, kterým Prabhupáda představil Krišna vědomí ve světě,
je zvláště způsobem, který si Pán Čaitanja přál.

Meditace o Krišnovi

Kadamba Kánana Svámí, Goloka Dhama, Abentheuer, Německo, srpen 2006

„Džanmáštamí není jen obyčejný den! Musíme oslavovat Džanmáštamí – je to naše duchovní povinnost! Je to ve skutečnosti den, ve který můžeme natrvalo prohloubit náš vztah s Krišnou!“

„Je dán jeden detail o čase, kdy se Krišna zjevil. Nanda Maharáj rozdával dobročinnost. Otevřel svou pokladnu a dovolil každému, aby šel dovnitř a vzal si, co chtěl. Představte si nyní, pokud by toto udělali nám! „Přivez náklaďák! Přivez vlak! Přivez další náklaďák! Řekl jsi, že si můžeme vzít, co chceme!“ S lupou bychom zvedli i tu poslední perlu, která by zbyla v prachu v rohu. Ale nějakým způsobem, každý vešel do pokladnice Nandy Maharáje, vzal si, co chtěl a byl plně spokojený a ještě i něco pro Nandu Maharáje zbylo. Takhle byl spokojený úplně každý. Na tom vidíme, že všichni obyvatelé byli úžasné osobnosti, všichni úžasní oddaní. V celém prostředí, kde se Krišna zjevil, vše bylo tak příznivé, tak úžasné. Takovýmto způsobem nemusíme být hloupě připoutaní k tomu malému kousku potěšení v tomto hmotném světě. Potěšení duchovního světa je nekonečněkrát větší! Nemusíme ani na chvilku váhat! Poběžme! Poběžme směrem do duchovního světa, neváhejme!“

„Pokud chceme jít rychle, pokud chceme opravdu rychle za Krišnou, pak musíme naplnit maximum našeho času, musíme využít maximum naší energie jednoduše opěvováním Krišny. A to může být naplněno různými způsoby – pomocí energie, pomocí vlastnictví, pomocí inteligence, zlomocí důvtipu – jakýmkoliv způsobem, musíme vždy opěvovat Krišnu.“

Nepropásněte příležitost jít zpět k Bohu

Kadamba Kánana Svámí 24. června 2013, Protivanov, ŠB 8.2.33

Čas rychle ubíhá. Na začátku se to tak nezdá, ale v jednu chvíli si uvědomíte, „Jsem náhle starý! Jak se to stalo?“ Stárnutí je podivná zkušenost, protože dlouho si stárnutí neuvědomujeme „Jsem stále stejný, jako jsem byl.“ A pak náhle jste staří a přemýšlíte, „Jak se to jen stalo?“.

A takhle to proběhne velice rychle, proto musíme být velice opatrní, abychom využili čas a udělali pokrok. Bereme útočiště v ášramu, ve kterémkoliv ášramu toužíme a pak musíme následovat pravidla tohoto ášramu. Musíme vyvinout náš ášram. Není to jen o barvě látky, je to o chování a je to o kultivování Krišna vědomí v té situaci.

Někdy je v písmech život hospodáře přirovnán k temné hluboké studni. Může se stát, že jeden brahmačárí, či brahmačáriní začne cítit, že už dál nemůže „Je čas se oženit/vdát se.“ A někteří lidé, poté, co se vezmou, skočí hlavou napřed co nejhlouběji do temné hluboké studny. Myslí si, „Nyní, když jsem změnil ášram, musím to udělat, jít úplně až dolů.“ Ale to není příliš inteligentní.

Obecně řečeno, tyto studny – viděl jsem jich v Indii mnoho – mají obvykle uvnitř úchyty, které tvoří žebřík, aby bylo možné dělat nějaké opravy. Takže není nezbytně nutné jít až na dno. Můžeme si udržet silnou duchovní kulturu. Ve skutečnosti toto je ta myšlenka, že v brahmačárí či brahmačáriní ášramu kultivujeme dobré duchovní návyky a pak je kultivujeme v ášramu hospodáře. Protože nakonec nezapomínáme na dlouhodobý cíl. Nemůžeme riskovat, že bychom ztratili příležitost jít zpátky k Bohu.

Původní článek v angličtině zde.

Caturmasya

Kadamba Kánana Svámí

Šríla Prabhupáda představil tyto pravidla; postit se jeden měsíc od špenátu, jeden měsíc od jogurtu, jeden měsíc od mléka a jeden měsíc od urad dálu. To bylo standardem v ISKCONských chrámech během jeho přítomnosti a také řadu let po jeho odchodu. Nicméně pozvolna tato praxe už není dále široce následována, přestože zůstává ve vaišnavském kalendáři zmíněna.



Caitanya Caritamrta, Madhya 4.169

grīṣma-kāla-ante punaḥ nīlācale gelā
nīlācale cāturmāsya ānande rahilā

PŘEKLAD

Na konci léta se Mādhavendra Purī vrátil do Džagannáth Purí, kde stávil celé období Cāturmāsyi ve stavu velké blaženosti.
VÝZNAM

Období Cāturmāsyi začíná v měsíci Asadha (červen-červenec) na Ekadasi zvané Syana-ekadasi, během čtrnácti dnů dorůstajícího měsíce, a končí v měsíci Kártiku (říjen-listopad) na Ekadasi známé jako Utthana-ekadasi, během dvou týdnů dorůstajícího měsíce. Toto čtyřměsíční období je známé jako Cāturmāsya. Někteří vaisnavové je dodržují od úplňku v měsíci Asadha do úplňku v Kartiku. To jsou také čtyři měsíce. Toto období počítané podle lunárních měsíců se nazývá Caturmasya, avšak jiní také dodržují Cāturmāsyu podla solárního kalendáře, od měsíce Sravana po Kartik. Celé období, ať lunární nebo solární, nastává během období dešťů. Cāturmāsyu by měly dodržovat všechny vrstvy společnosti bez ohledu na to, jestli je někdo grhasta nebo sannyasi. Dodržovat ji musí lidé ve všech asramech. Skutečným záměrem slibu přijímaného během těchto čtyř měsíců je omezit množství smyslového požitku. Není to nijak těžké. V měsíci Srava by se neměl jíst špenát, v měsíci Bhadra jogurt a v měsíci Asvina by se nemělo pít mléko. Během Kártiku by nikdo neměl jíst ryby nebo jiná nevegetariánská jídla, což znamená ryby a maso. Za nevegetariánské se také považují masura dál a urad dál. V těchto dvou dálech je obsaženo velké množství proteinu a potraviny bohaté na proteiny nejsou považovány za vegetariánské. Během čtyřměsíčního období Cāturmāsyi by se měl člověk zkrátka zříkat veškerého jídla určeného k uspokojování smyslů.

Myslím že to je od Šríly Prabhuády jasný pokyn. Jestliže ho budeme následovat, dosáhneme jeho požehnání, které je nanejvýš žádoucí. Bude velice pěkné když se budeme moci označit jako věrní následovníci Šríly Prabhupády.

"On žije navždy a jeho následovníci žijí s ním."

Myslím že by to mělo být následováno, s výjimkou pokud zdravotní důvody přikazují jinak. Zejména mléko je těžké nahradit.

Je pravda že bych byl potěšen, pokud by to mí žáci následovali. Také jsem to vždy následoval s výjimkou doby, kdy jsem měl závažné zdravotní problémy.

Navíc během měsíce Kartika můžeme přidat slib a na jeden měsíc například speciálně zesílit naše naslouchání a zpívání a občas snížit naše jedení abychom pomohli vyvinout větší kontrolu nad smysly. Jako varování bych rád přidal, že bychom neměli takovýto slib brát na lehkou váhu. Jestliže jsme ho dali, máme ho následovat. Takže musíme být trošku opatrní abychom nedělali těžko zvládnutelné sliby, například počet kol který může být větší než můžeme prakticky dokončit. Také jsem viděl některé osoby, které vzaly tak přísný půst zdůrazňujíce více odříkání a tak málo opravdové esence naslouchání a opěvování. Neměli bychom říkat ostatním o slibech které následujeme, obzvláště ne předtím než jsou dokončeny, protože se můžeme dostat pod tlak falešné slávy, což může celou věc zmařit.

Někdy oddaní dávají také jiné dodatečné sliby. Vzpomínám že Bhurijana prabhu jeden rok ve Vrindavanu dal slib že nevysloví žádnou kritiku kteréhokoliv vaisnavy. Velice pěkné... a vskutku velice těžký slib.

Posledních pět dní Kartiku je známo jako Bhisma Pancaka. Někdo může také dát slib i jen na těchto pět dní, nebo jestliže máme čas a příležitost, můžeme zesílit kártikové sliby které jsme již dali.

Dodržováním slibů jako Cāturmāsya můžeme rychle udělat více a více pokroku v duchovním životě.

Omezení na čtyři měsíce; první měsíc žádný špenát, druhý měsíc žádný jogurt, třetí měsíc žádné mléko a čtvrtý měsíc žádný urad dál, by měly být následovány všemy ášramy. Kártika vraty a dodatečně Bhisma Pancaka sliby jsou dobrovolné a závisejí na osobní situaci každého jestli je bude následovat či ne. Jestliže jsme velice zaměstnáni praktickou prací, může se stát velkou zátěží přidat navíc odříkání, nebo nemusíme zvládnout zvýšit naše naslouchání a opěvování. Nicméně pokud můžeme něco udělat, potom následování takových volitelných slibů pro potěšení Krišny může být velice příznivé.

Původní text v angličitně zde.