Kadamba Kánana Svámí, 2. července 2013, Vrindávan, Indie, BG14.22 - 25
Oddaná služba sama o sobě znamená být upoutaný. A tak
Gaudiya vaišnavové nemusí trávit tolik úsilí ve cvičení udržet smysly pod
kontrolou. Proto nedávají Gaudiové tolik důrazu na strohost a odříkání. Je
řečeno, že strohost a odříkání jsou přípravné činnosti. Nejsou ve skutečnosti přímou
součástí bhakti. Nejsou jednou ze
šedesáti čtyř větví bhakti.
Můžeme být tak odříkaví, jak jen chceme, ale žádným způsobem
to nezvětší naši lásku k Bohu. Můžeme se opravdu hodně postit, ale to samo
o sobě nám lásku k Bohu nepřinese. Proto je náš půst jednoduše k tomu,
abychom získali prostor k naslouchání a opěvování. To je ono! Jestliže o
postní dny nejsme ponořeni do naslouchání a opěvování, pak získáváme z odříkání
pouze velice malý prospěch, ve smyslu že se snažíme učinit mysl klidnou.
Protože i přesto, že se touto technikou odříkání snažíme udržet naši mysl
klidnou, kořeny hmotného požitku nejsou odstraněny.
Jenom díky oddané službě jsou totiž kořeny hmotného požitku
opravdu odstraněny. Jinak, jak vidíme v patnácté kapitole Bhagavad-Gíty,
popis banyánovníku hmotné existence – je řečeno, že všechny naše hmotné
činnosti, všechny tyto různé činnosti se stanou větvemi a ty se stanou sítí,
kterou jsme si sami postavili a nazvali ji náš život. Děláme tolik mnoho věcí a
ty všechny vytvářejí obrovskou síť činností a plody těchto činností. A tyto
plody činností můžeme minimalizovat díky odříkání, díky tyaze, vzdávání se. Můžeme minimalizovat své zapletení v usilování
o takové činnosti díky tapasje.
„Ne, Já to nebudu
dělat. Pohodlný polštářek? Ne, Nevezmu si ho, raději si sednu na tvrdou zem. To
je v pořádku.“ Tato nálada zmenší ty výhonky. Toto zredukuje ty větve
našich činností, ale vůbec to nezničí jejich kořeny. Pouze to uřízne ty výhony
a kořeny stále zůstanou v zahradě. Znovu a znovu se časem objeví dalších
výhonky. Taková je jejich přirozenost.

Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat