Navzdory všemu

Někdy sedíte na programu a vychrlí vaši devocionální kariéru – v mém případě: „Byl zapojen v budování Pušpa samádhi Šríly Prabhupády.“ A já si pomyslím „Ano, ale nechtěl jsem to dělat.“ Nechtěl! Byl jsem v Majápuru a najednou za mnou stál Bhavánanda a cítil jsem jeho přítomnost – takovou tu divnou přítomnost. Tak jsem se podíval přes rameno a on se usmál – takový ďábelský úsměv, a já se začal bát. Cítil jsem, že to přijde a on řekl: „Máš rád stavění?“A pak jsem to věděl a řekl jsem: „Ne ne, ve skutečnosti nemám. Raději bych byl venku na poli kázání.“ On řekl: „Skvělé! Máš na starosti veškeré budování v Majápuru!“ A odešel. Jen jsem na prstech počítal, co to znamená – tahle budova, tamta budova. No nic, nesnášel jsem to, nesnášel jsem stavění, každý den stavění, ale dělal jsem to, tak či onak. Potom nakonec vás za to oslavují, ačkoli jste to udělali velice neochotně.

Rozdávání knih – byl jsem na ulici a abych byl upřímný, cítil jsem soucit, velmi jsem soucítil – sám se sebou – opravdu! Ale nakonec vás za všechno, co jste udělali, oslavují. A nejen že jste oslavováni, ale Krišna vám za to také dává milost, ačkoli jste se zdráhali to udělat. Takže proto já říkám, že jsme zdráhaví služebníci Šríly Prabhupády. Ale dokonce i takovou neochotnou službou jsme očištěni a postupně věci, které bývaly tak obtížné, teď po pár letech: „Nic těžkého. Jo, není problém. Jasně, to dokážu.“ Zatímco na začátku bychom se z těch věcí zbláznili, teď je zvládneme! 

Tak navzdory všemu děláme malý pokrok, tak či onak. Takže chápeme, že je to proti očekávání, proti našim kvalifikacím a proti naší úrovni odevzdání, pak to musí být pouze milostí, že děláme pokrok. A takto můžeme oceňovat, že je to jenom milostí, pokud děláme pokrok!

Durban, JAR, Šrímad Bhágavatam 12.13.10, 4.dubna 2013

Původní přepis v angličtině zde.