Mája - rybářka

Kadamba Kánana Svámí, 10. května 2013, Simháčalam, Německo, ŠB 9.6.50

Mám další příklad máji. V tomto případě mája rybaří a my jsme rybou. Ryby mají velké oči, jak víte. Tak si to představte. Pojďte do rybařícího vědomí. Plaveme si ve vodě a najednou je tam lahodný červík.

Ó můj Bože! Podívej na toho šťavnatého, tlustého, chutného, neodolatelného… Ale! Óóóó.. Nejsme přece slepí. Vidíme, že je ten červ zavěšený na strašlivém háku. Monstrózním háku. Myslí si snad, že jsem tak hloupý, že se chytím na ten hák? V žádném případě! Plavu dál.. ale pak se ohlédnu. Podívej! Podívej! Podívej! Co kdybych si jen kousnul trošku ze strany? Uždibuju, okousávám, ožužlávám trošku a nic se neděje.

Přišel jsem na to! Našel jsem ten trik! Jak být v máji aniž bych byl chycen. Jen trošičku, ne moc. Pod kontrolou. Ale rybářka, mája, ona vidí splávek, protože ten hák je na vlasci se splávkem a ten se hýbe. Ona ví, že ryba nyní okousává návnadu a expertním pohybem zápěstí, toho, kdo to již udělal mnohokrát dříve, mája náhle sekne rybářským prutem a ano, další se houpe na háku – poklesnul!

„Jak se to stalo? To jsem vůbec nečekal. Vždyť to přišlo úplně z ničeho nic! Takový neočekávaný útok!“

Trošku po trošce, vklouzlo nějaké zanedbávání. Trošku po trošce jsme dovolili snížit nějaké standardy. „Nesmíš být tak fanatický. Chápej, jsou to jen e-čísla. To je toho!“ Trošku po trošce jsme se stali laxními. Ale já stejně chodím na mangala árati šestkrát týdně. Je to docela dobrý. Je to dobrá snaha. A takhle se trošku po trošce vkrádá liknavost ze všech stran a sahá až k základům a potom přijde hmotná touha.

Hmotná touha zahrnuje touhu po sebe prosazování-se. „Ó velký já. Ano, toto je má sláva.“ Pak se staneme trošku pyšnými, trošku závistivými a tak nedokážeme tolerovat slávu někoho jiného a než si to uvědomíme, vkrade se nějaká závist!

A než se nadějeme, tak přehnaně kritizujeme vaišnavy a je nám trapné jít se omluvit. A stejně, však víš, „možná to nebyl skutečný přestupek, tak to nechme být, co se stane? Pokusím se tomu v budoucnu vyhnout.“ A takto, trošku po trošce, pokud nejsou přestupky příliš velké, ale pouze neuctivost, potom postupně, jakoukoliv trošku chuti jsme v duchovním životě získali, bude zničena a duchovní život se stane suchým a přítěží!

A tato kombinace, spolu s liknavostí, která tam už byla, způsobí že zjistíme že už nejsme více hluboce ponořeni do transcendentálního poznání. Jsme zpátky na kluzké palubě, kterou jsme si mysleli, že už jsme nechali daleko za sebou. A pak, podívejte na ty vlny! Drž se! Šplouch! A už jste tam…

Tímto způsobem musíme být opatrní v duchovním životě, abychom se udrželi bezpečně na duchovní úrovni.

Původní článek v angličtině zde.