Cape Town – část I

Může to být tím, že Maharája miluje oddané v Cape Town, nebo možná tím entuziasmem, kterým ho oddaní při posledním příjezdu přivítali, dočasně pozastavil svůj striktní odpočinkový plán a účastnil se programů téměř každý den.

Maharája 22. prosince přicestoval z Durbanu do Cape Town. Ještě toho večera udělal program, kde hovořil z Bhagavad-Gíty 2.52. V kostce bylo centrálním námětem lekce, že milovat Krišnu je náš skutečný zájem v životě a oddaná služba je urychlovačem k probuzení tohoto zájmu. Také zdůraznil, jak jsme na Nejvyšším Pánu úplně závislí.

„Můžeme jít do nekonečných detailů filozofie, ale to není hlavní, není to nezbytné. Ale samozřejmě to může být i nápomocné. Například když víme, jak schopnosti smyslů pramení z Krišny, nebo jak síla mysli pochází z expanze Krišny, Aniruddhy. Pak víme, že síla mysli je kontrolována Krišnou. Takže nemůžeme ani přemýšlet sami. Jestliže víme tyto věci filozoficky, může to být nápomocné ve vzpomínání na Krišnu, protože podstata je vzpomínat na Krišnu!“

Odkaz na lekci v angličtině ke stažení zde.

Poté byl v neděli ráno proveden zasvěcovací obřad a tři noví žáci se připojili do rodiny, jmenovitě Damodar dása, Premanjani déví dásí a Jaya Keshavi déví dásí. Lekce byla založena na Šrímad Bhagavatamu 1.8.21, Modlitby Královny Kuntí.

Přesto silně podpořil oddanost a odevzdání se Krišnovi:

„Kuntí déví byla oddaná Krišnovi a tento duch podřízení se Krišnovi je naším životem. Tímto způsobem nám Kuntí déví naznačuje, jak bychom měli i naše životy Krišnovi věnovat…“

I tak milujícně nabídl podporu zasvěceným:

„Zájem duchovního mistra je požehnat žáky, jeho zájem je zařídit milost, donekonečna zařizovat, aby žáci zůstali napojeni na Krišnovu milost. To je má dnešní meditace při tomto zasvěcení. Chtěl bych, abychom se na chvilku zaměřili na to, že v tomto vztahu není třeba žádné úzkosti; Krišna všechno zařídí.“

Odkaz na lekci v angličtině ke stažení zde.

V neděli odpoledne byl jako součást příprav na Ratha Yatru 29. prosince obřad Snána Yatra. Ale tato Snána Yatra byla speciálně důležitá, protože Cape Town komunita přijala nová Božstva Jagannátha, Baladeva a Subhadry a Božstva byla slavnostně uvedena obřadem prana pratistha (vzívání životní síly do Božstev) následována mahá abhiškem (koupel). Bhakti Caitanya Svámí hovořil více o tradičních aspektech festivalu (například o zábavách Pána Krišny a Pána Čaitanji), Kadamba Kánana Svámí se zaměřil na Ratha Yatru za dob Šríly Prabhupády. V závěru programu Maharája pokračoval ve svém maratónovém úsilí a rozdal krabici Bhagavad-Gít.

Odkaz na lekci v angličtině ke stažení zde.

Na štědrák dal Maharája ranní lekci ze Šrímad Bhagavatamu a odpoledne se spolu s Bhakti Caitanyou Svámím připojil k pikniku místních oddaných. Ten byl v centru města, v parku, který bude také místem, kde bude vztyčeno stanové městečko během nadcházejícího festivalu Ratha Yatra. Oba sanjásíni znovu hluboce rozjímali o slávě Ratha Yatry a Kadamba Kánana Svámí vedl na počátku i na konci programu bhajan.

Odkaz na lekci v angličtině ke stažení zde.

Stranou výše uvedeného pokračovalo každodenní uctívání Šrí Girirádže, stejně jako dlouhé procházky po pobřeží nebo v sousedství.

Kompletní fotografie naleznete zde.

Původní článek v angličtině je zde.

Mateřské sklony

Kadamba Kánana Svámí, lekce ze Šrímad Bhágavatamu 4.28.55

Otázky a odpovědi.

Oddaný: Vaše vysvětlení naznačuje, že každá žena si přeje být matkou?

Myslím že hluboko uvnitř každé ženy jsou mateřské sklony a ty by měly být podporovány kulturou jako něco, co je pozitivního. Samozřejmě že v moderní společnosti je někdy tento sklon pohřben pod tolika vrstvami falešného ega, umělých rolí, které jsou vnuceny životem. Je například žena, která je PHDr, kouří cigarety, má motorku taková se nemusí chtít stát se matkou. Tak to může být, ale to jsou jen vrstvy falešného ega navrchu.

Oddaný: Vždy jsou nějaké výjimky, dokonce i ve Védských časech byly jogínky, které byly donuceny stát se matkami.

Určitým způsobem jsou ale stále matkami. I když nejsou biologickými matkami a nemají děti, i tak mají přirozeně mateřskou stránku. A to by mělo být rozpoznáno a podporováno. I svaté ženy, které zůstávají v celibátu po celý život, by měly být mateřské.

Původní text v angličtině zde.

Rostlinka oddanosti

Když v Hare Krišna hnutí mluvíme o milosti, rozhodně nemluvíme jenom o milosti, jedině o milosti. Není to tak, že by za nás někdo zemřel a trpěl za naše hříchy a vše, co teď potřebujeme, je milost. Ne – milost potřebujeme, ale také musíme napravit naše chování. Musíme se vzdát hříšných činností, ale to není vše. Také musíme kultivovat naší rostlinku oddanosti. Musíme vzít semínko bhakti, zasadit ho do našeho srdce, pěstovat naši rostlinku oddanosti a zalévat jí nasloucháním a zpíváním, śravaṇa-kīrtana-jale karaye secana,‘ (ČČ. Madhja-Líla 19.152) . Takto může rostlinka velice pěkně růst. 

Kapské Město, Jižní Afrika, listopad 2012

Síla odříkání

Odříkání je bohatstvím bráhmanů. Velcí světci jako Bhrigu dosáhli vyšších planetárních systémů nad nebeskými planetami. Byli nesmírně mocní silou svého odříkání a každý ve vesmíru byl pod kontrolou těchto velkých světců. Takže také vaišnava svým odříkáním v oddané službě získává transcendentální sílu. Duchovní síla závisí na mnoha faktorech, ale odříkání je jejím zásadním elementem. V tomto věku je složité vykonávat odříkání, jelikož jsme slabí a nemáme k odříkání sklony. Ale vidíme, že velké osobnosti v minulosti byly slavné díky odříkání, které vykonaly ve své duchovní praxi.

Kapské Město, Jižní Afrika, únor 2010

Krišna préma

Když Krišna vkročí Svýma lotosovýma nohama do Jamuny, vodní rostliny v Jamuně se drží Krišnových lotosových nohou a nedovolí Krišnovi, aby Své nohy z Jamuny znovu vytáhl. Jamuna poté zastaví svůj tok a začne tvořit malé vodní víry z extáze kvůli tomu, že jsou Krišnovy lotosové nohy v jejích vodách. Jak by mohla téci a plout kolem Krišny, když jsou tu Krišnovy lotosové nohy? Vůbec neteče. Takže takto jsou všichni obyvatelé Vrindávanu pohrouženi do Krišna prémy.

Durban, Jižní Afrika, září 2012

Mezi dvěma světy

Otázka: Často se mluví o tom mít v duchovním životě chuť. Četl jsem, že chuť může vyvinout někdo, kdo je oproštěn od hmotného dychtění. Takže jak se od hmotného dychtění osvobodit?

Odpověď Kadamby Kánany Maharádže: Osvobození od hmotného prahnutí začíná, když se obrátíme na Krišnu. Nejsme úplně oproštění od hmotného dychtění, ale trochu ano. Víte, že když se zastavíme v chrámu, znamená to, že nejsme úplně materialističtí, ale také nás trochu zajímá duchovní život. Pak když vidíme Rádhu Gopínátha, něco cítíme a vidíme, že jsou úžasní a Jejich přítomnost je tak mocná! Mezitím, nejsme oproštěni od hmotné touhy, ale máte chuť a sedíte v kírtanu. Další týden máte dvanáctihodinový kírtan s Mádhavou a Sačínandanou Maharádžem, oba dělají velmi pěkné kírtany. Ach, tak sladké, tak pěkné, tak hluboké...a jindy, když jste v Pitt street (známé nákupní ulici v Sydney), také vám to přijde vzrušující. Ano...takže co s tím? Polapeni mezi oběma světy, ale je tu přitažlivost ke Krišnovi a je tu chuť, ale ještě není příliš hluboká. Ale postupně se službou Krišnovi očišťujeme a pak se naše připoutanost zvětšuje a chuť se prohlubuje více a více, až ta chuť nakonec tak zesílí, že úplně převládne! Vše ostatní se zdá nesmyslné a plytké a vy to necháte být. Chcete jen Krišnu: kecit kevalaya bhaktaya vasudeva parayanah… Pouze Krišna, pouze Vásudév...vše ostatní – děkuji nechci...chceš nějakou čokoládu? Ne! Dej mi jenom trochu toho maháprasádam barfi, protože to je čisté vědomí. Čokoláda z nějaké továrny... Nejsem si opravdu jistý, jestli Šríla Prabhupáda opravdu schvaloval čokoládu, takže na to zapomeňte...jenom maháprasádam, tak!

Sydney, Austrálie, říjen 2012

Čas se nám krátí

Navzdory veškerému našemu transcendentálnímu poznání se nám čas krátí. A každý je takto polapen. Čas nám utíká a my jsme ještě neskončili. Spoustu času strávíme přípravami na lepší časy, které přijdou. Ale jak dlouho se připravujeme? A pak jednoho dne ze stádia příprav vejdeme přímo do stádia „už není čas“. Tak se to ve skutečnosti děje. Proto musíme být ve vědomí Krišny dost rozhodní a říct: „Udělám to TEĎ. Udělám něco TEĎ! Budu vážný TEĎ! Nebudu to odkládat.“ Toto stadium oddanosti je nistha a to je začátek; stádium kdy duchovní život začíná vstupovat do říše chuti!    

Kapské Město, Jižní Afrika, leden 2010

Skutečná pomoc

Otázka z publika: Pokud je tu vše dočasné, proč pak někomu pomáhat?

Odpověď Kadamby Kánany Maharádže: To je úplná pravda. Proč někomu pomáhat dočasnou pomocí? Co to opravdu pomůže? Jako když někdo nemá peníze, opravdu to až tak nepomůže. Takže v jednom smyslu světská dobročinná práce neboli pomoc druhým vyřešit dočasné problémy není skutečné řešení. Proto skutečná pomoc musí zahrnovat věčná řešení. Takže můžete pomoci, samozřejmě když někdo hladoví, je pro něj trochu těžké vůbec následovat nějaký vyšší cíl. Stejně jako Maslowova pyramida, kde Maslow říká, že když nejsou naplněny vaše základní potřeby, nemůžete se věnovat potřebám vyšším, a to je pravda.
Takže proto dává smysl pomáhat lidem s hmotnými potřebami, aby byli schopni začít s vyššími potřebami. Pokud trpíte hroznou nemocí, tak O.K., vyléčím nemoc a když jsi zdravý, jsi připraven věnovat se vyšším námětům. Ale jen vyléčit nemoc, jak to pomůže? Nijak doopravdy...dočasně bude dobré zdraví a pak tu nemoc dostaneš zase, protože je tu také karma. Karma je příčinou utrpení. Člověk obdrží utrpení, protože reakcí na určité negativní činnosti je že získáte negativní reakce. Takže potom, pokud věříme v karmu, pak ještě o to víc – proč byste pomáhali, protože špatná karma se zase vrátí...vyřešíte problém a karma ho přinese zpět. 

Takže musíme vyřešit dočasnou situaci a poté dát věčná řešení. Jako když přijdu k někomu, kdo hladoví a řeknu: „Zpívej Hare Krišna“ a on ani nemůže zvednout prst. Možná je čas na zásah a nějakou dobu ho vykrmovat a když už je v pořádku a zdravý, pak můžete říct: „Teď už jsi v pořádku, tak proč nezpíváš?“

Melbourne, Austrálie, květen 2012

Čerstvé zprávy z Durbanu

Reportáž Rukminí déví dásí

Dny v Durbanu jsou klidné a zaměřené na zotavování. Když je slunce vysoko, Maharádž vyklouzne ven na svižnou procházku s džapou okolo chrámového příkopu, ale jinak je povětšinou uvnitř, ve vnitřní meditaci. Z jeho pokoje vychází neustálá ozvěna oslavování Krišny – někdy džapa, někdy vlna spontánního kírtanu, jindy přednášky Šríly Prabhupády nebo recitování veršů ze Šrí Čaitanja čaritámrity
Během této doby se jeho meditace o Šrí Girirádžovi zintenzivnila. V půl osmé ráno je čas na púdžu. Každý den je jak obsáhlá, tak hluboce devocionální. Nedávno byla dekorace ze žlutých voňavých kvítků a bílých jasmínů. Po stranách Šrí Girirádže byly obrázky Lality a Višáky. Za každou z nich byl obrázek Kusum Sarovaru. Hned za Šrí Girirádžem byl obrázek krav z Raman Reti. Maharádž oltář popisoval: „Gópí sbírají květy u Kusum Sarovaru a krávy zůstávají v Raman Reti...“ Také zmínil: „Duchovní svět je v naší mysli.“ 
Chrám v Durbanu je požehnán společností mnoha úžasných kazatelů. Jeho Svatost Brihad Bhágavatámrita Svámí a Jeho Svatost Mahávišnu Svámí tu poslední dva týdny tráví svůj čas. Aby využil jejich přítomnosti a šel příkladem, Maharádž vyšel ze svého pokoje, aby se zúčastnil přednášky Mahávišnua Maharádže ze Šrímad Bhágavatamu.
V neděli 9.prosince Maharádž konečně na chvíli odhodil závoj hibernace a zúčastnil se nedělního programu. Oddaní byli nadšení! Mnozí z nich dychtivě čekali na to, aby od něho mohli naslouchat a jiní dokonce pochybovali, zda je Maharádž vůbec ve městě!

Pokrop mě svou milostí!

Je jeden kund, velmi pěkný, s kamennými schody a tak. Tento kund je zasvěcen odevzdání se. Tam gópí všechno zasvětily Krišnovy. Tak jsem se rozhodl, že vzhledem k tomu, že nejsem svou povahou tak odevzdaný, mnohokrát moje mysl říká: „Opravdu to musím udělat?“ Víte, co je mysl schopná dělat! Tak jsem se rozhodl skočit do toho kundu a někteří další to také udělali...skoro celý autobus, spousta lidí, všichni jsme tam skočili, bylo to pěkné!

Ve Vrindávanu člověk může dělat takové věci s nadějí, že získá nějakou milost, s nadějí, že jeho odevzdání se zvětší. Tato milost je tolik k mání a my ji potřebujeme. Takže člověk se musí snažit získat milost, musí po ní jít – jít jí najít! Někteří oddaní jsou v tom opravdu dobří – jako Bhuridžan prabhu je v tom dobrý. Slyšel, že někde existuje čadar, který používal Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur. Tak se rozhodl: „Ten čadar musím mít!“ Upřel na to svou mysl: „Musím ho mít!“

A šel tam a dal příspěvky a získal ten původní čadar Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura! A víte co s ním pak udělal? Tomu nebudete věřit! Vzal nůžky a rozstříhal ho na kousíčky! Někteří z vás řeknou: „Ach, ne – mahá aparádha!“ Nastříhal ten čadar na kousíčky a pak vyrobil malé lepenkové rámečky. Do nich dal ty kousíčky čadaru, pak šel za všemi oddanými a prosil je, říkal: „Tady mám malý kousek původního čadaru Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura. Prosím přijmi tento dárek a pokrop mě svou milostí!“  

Kapské Město, Jižní Afrika, listopad 2012

 

Slepě následovat tradice

Je příběh, který rád vyprávím. Je to o svatbě a během svatebního obřadu bylo vše perfektně zorganizováno. Víte, jak se lidé ponoří do svatby. Byla to velká věc a potom na poslední chvíli. Náhle.. tomu byste neuvěřili… objevila se černá kočka … ó můj Bože… ze všech barev černá…. černá kočka.. neštěstí ..  nepříznivost! Co dělat?

Bylo to v poslední minutě. Ta paní, která na celé přípravy dohlížela, maminka nevěsty, chytla prázdný košík, který byl dříve používán na květiny, a položila ho přes kočku. A tak byla kočka pod košíkem celý obřad a ani jednou nemňoukla! Všechno proběhlo v pořádku. Byla to velká slavnost.

Po třiceti letech byla řada na nevěstě, aby zařídila svatbu pro svou vlastní dceru. Všechno zařídila a na poslední kontrole…  ó néé, můj Bože… zapomněli jsme na jednu věc…. POTŘEBUJEME ČERNOU KOČKU! Pak rychle přinesli černou kočku a dali jí pod košík. Od té doby tam musela být černá kočka při každém obřadu.

Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí, 15. Září 2012, Pretoria, JAR, zasvěcovací lekce

Původní článek v angličtině zde.

Naplnění skrze pohroužení

Krišnadás Kavirádž Gosvámí popisuje, jak je jazyk podobný poušti...vždy vyprahlý a neustále potřebující nekonečný proud osvěžující vody v podobě vody Gangy. Stejně jako Ganga smáčí osvěžující transcendentální vodou poušti podobný jazyk, stejným způsobem musí být jazyk neustále zaměstnán v opěvování jména, slávy a velikosti Krišny. Kdykoli nezpíváme, zažíváme onen pouštní stav – tak je to popsáno. Jinými slovy něco bude chybět, nebude to úplné, něco v té situaci nebude v pořádku. Víte, o čem mluvím, ten poct neúplnosti, který tu je každý den! Ten tu bude, pokud nebudeme pohroužení – a pak žádné naplnění. Každý v životě pociťuje nedostatek naplnění a vždy hledáme důvod...něco co nás drží zpátky...nějaké vztahy nefungují...nějaké místo není v pořádku...nějaká finanční situace není v pořádku...naše zdraví není v pořádku...ale všechny překážky jsou ve skutečnosti iluzorní.

Kapské Město, Jižní Afrika, listopad 2012

Na sto procent

Před pár dny jsme slavili den odchodu Šríly Prabhupády. Byl jsem tu noc v Chowpatty na cestě do Jižní Afriky. Takže tam bylo večer veliké shromáždění a mnoho lidí mluvilo a předkládalo své offeringy. Jelikož většina z mluvčích nikdy Prabhupádu osobně nepotkala, cítili, že je mezi nimi a Prabhupádou nějaký odstup. Ale ve skutečnosti pravda je taková, že ten odstup, vzdálenost, tu je proto, že nejsou na sto procent odevzdáni jeho touze.
Stejným způsobem vzdálenost mezi námi a Krišnou není fyzická. Není to taková vzdálenost, že my jsme tady v hmotném světě a Krišna je tam v duchovním světě, tak daleko. Ne, je to tak, že jsme daleko od následování Krišnových pokynů, je to pouze toto. Vzdálenost dělící nás od Bhagavad-gíty je vzdáleností, která nás dělí od Krišny. Pokud Bhagavad-gítu vezmeme na sto procent za svou, pak jsme také stoprocentně u lotosových nohou Krišny!


Kapské Město, Jižní Afrika, listopad 2012

Mýt se každý den!

Vědomí Krišny není proces, kde odměna přichází až na konci. Existuje odměna, která přijde na konci, ale je tu také odměna, která přichází okamžitě! Okamžitě se obrovsky zlepšuje kvalita našeho života, proto bychom tuto příležitost neměli propásnout. Je to trochu složité, protože svět všeobecně v tomto věku Kali jde jiným směrem. Člověk musí mít určitou sílu charakteru, aby obstál před neustálým ovlivňováním, které mu říká, aby tam šel. Proto je důležité, abychom měli podporu, a z toho důvodu máme chrámy a mnoho programů a znovu a znovu se setkáváme. Protože stejně jako s mytím – musíme to dělat znovu a znovu a nemůžeme říct – no, vykoupal jsem se včera. Musíš mi věřit, hodinu jsem se drhnul! Velmi dobře, ale co dneska? Koupání musí být pravidelné a stejně tak musíme koupat vědomí v šabda brahmanu, transcendentálním zvuku!

Sydney, Austrálie, říjen 2012

Krišna...a moje kreditka

Význam zpívání je přijímat útočiště. Každý v tomto světě potřebuje útočiště, to dobře víme. Ale kde jinde je naše útočiště než u Krišnových lotosových nohou! Taková je situace...neexistuje žádné jiné útočiště! Všechno ostatní je iluzorní útočiště. Skutečné bezpečí a útočiště najdeme u Krišny a to je podstata duchovního života.

Když jsme v duchovním životě noví, tak si myslíme, že děláme pokrok...cítíme že děláme pokrok, cítíme, že se náš život mění, cítíme, že se stáváme vážnými. Ale když už jsme zapojeni nějakou delší dobu, cítíme, že už žádný pokrok neděláme. Proč je tomu tak? Na začátku je pokrok dobře měřitelný. Je to o tom, kolik zásad následujete – tři, čtyři, dvě? Nebo kolik kol zpíváte. To se dá změřit. Ale později je to jiné, protože pak je to o stavu čistoty srdce, což je obtížnější změřit.

V průběhu staletí v Indii existovala kultura uctívání Krišny. V rámci této kultury bylo uctívání Krišny uchováno. Ale co stav srdce? To je jiná záležitost. To nedostanete ze samotné kultury. Kultura má svůj podíl, protože v kultuře je úcta ke Krišnovi, uctívání Krišny a dokonce i Krišnovo jméno. Ale to co Krišna chce je stav srdce. Na konci Bhagavad-gíty (18.66) Krišna říká, abychom se mu odevzdali:

sarva-dharman parityajya, mam ekam saranam vraja

Toto téma odevzdání je velmi široké. Je to velice velká výzva zhostit se toho úkolu. Slutečně říct „Teď jen Krišna!“ Jinak je to Krišna a moje kreditní karta! To nebezpečí tady je a potřebujeme přemýšlet o jiných způsobech přijetí útočiště. Proto čím víc přijmeme útočiště u Svatého Jména, tím méně budeme potřebovat vzít útočiště u jiných věcí.

Jižní Afrika, 2010

Polámaná jména

V čase zasvěcení nám duchovní učitel dává mahá mantru. Člověk by mohl říct, že je to jako když máte narozeniny, dostanete dárek, a když ho otevřete, řeknete: „Ale to už jsem dostal.“ Ach Bože, snažíte se skrýt své zklamání. Nyní, v okamžiku zasvěcení, dostáváme mahá mantru. „Ach, já už jsem to dostal. Jo, když jsem poprvé přišel do chrámu, tak mi to dali, už dávno. Chtěl jsem něco nového!“

Ale společně s mahá mantrou, kterou získáváme od duchovního mistra, získáváme také modlitbu duchovního mistra. Ta modlitba dělá celý ten rozdíl, protože co svedou naše polámaná jména? Nabízíme Krišnovi pár polámaných jmen a jaký můžeme očekávat výsledek? Polámaná jména rovná se polámaný výsledek, takže to je vše co můžeme očekávat. Ale potom, s přidanou modlitbou duchovního učitele, pak ano, účinek zpívání se zmnohonásobí, protože přitáhne milost Krišny! Náš duchovní učitel se věrně modlí, modlí se k parampaře až ke Šrímatí Rádhárání, která se také zjevuje jako Šrí Čaitanja Maháprabhu. Tímto způsobem získáváme milost.

Durban, JAR, září 2012

Krišna + Všechno = Vrindávan

Govinda, který těší krávy a smysly, má Své stříbrné krávy. Bhágavatam popisuje, že krávy ustrnuly, když slyšely Krišnovu flétnu. Jen na Krišnu zírají.

Nyní cestuji sám, jelikož můj služebník Džananivás zůstal ještě pár dní ve Vrindávanu a potom pojede do Austrálie. Já mířím do Jižní Afriky. Samozřejmě, že s Girirádžem Govindou nejsem nikdy vůbec sám, On se o mě stará. Včera jsem se k Němu modlil, aby prosím roztál mé srdce.

Dnes je den odchodu Šríly Prabhupády. Je to den smutku, den odloučení. Přejeme si, abychom mohli prostě vejít do Prabhupádova pokoje a říct mu vše, co se v jeho hnutí stalo a zeptat se ho na cokoli. Ale to už není možné.

Na druhou stranu, on žije věčně ve svých slovech a také ve vzpomínkách. Vzpomínání na Šrílu Prabhupádu nás naplňuje inspirací. To nám v tento odloučení přinese nějakou úlevu. Jednou se Šríla Prabhupáda zeptal svého žáka během procházky na pláži Tichého oceánu: „Víš, proč je oceán tak klidný?“ Pak si na svou vlastní otázku odpověděl: „Protože je velice hluboký.“

Byl to Prabhupáda, kdo byl velmi hluboký a vše viděl pouze ve vztahu ke Krišnovi. Ekendra ještě dokončoval školu, tak mu Prabhupáda napsal o matematice:

1+1=2
5+5=10
Krišna + Všechno = Vrindávan

Dokonce i v matematice šel Prabhupáda za to vnější rovnou k podstatě, ke Krišnovi!

Zpráva od Kadamby Kánany Maharádže, 17.listopadu, na přestupu v Bombaji

Všedobrý Krišna

Hmotná energie někdy jedná příznivě a někdy nám působí tolik těžkostí. Na příkladě Baliho Maharádže vidíme, že když přijdou potíže, musíme je přijmout, prostě je musíme přijmout. A neustále vidět, jak je za tím Krišna, Nejvyšší Pán. To je ta správná vize. Že ve skutečnosti je za vším Krišna. A Krišna je všedobrý, na to nesmíme zapomenout. V Krišnovi není žádné zlo. Krišna nemá nikdy žádné špatné úmysly. Takže i když nám Krišna pošle potíže, víme, že Krišna je všedobrý, tak to musí být pro mé dobro. Dobře, tenhle lék je hořký, ale musí být dobrý, musíme mít víru. Pokud máme víru, tak to vezmeme. Takto vše přijímáme jako Krišnovu milost. Bali Maharádž měl takovou schopnost a teď je řada na nás naším vlastním způsobem v naší menší situaci...my neztrácíme tři světy ani nás neškrtí obrovský had, což je jedna z těch chvil, kdy cítíme, že teď se to chýlí ke konci. Ne, naše tíseň není tak veliká. Tak to musíme vydržet.

Austrálie 2012, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 1.12.24

Kdo je blázen?

Když jsem měl poprvé japa pytlík – ach Bože, já mám teď japa pytlík! Ach ne! Jako to mám s ním teď chodit po ulici? Dám si ho pod kabát! Nikdo se nedívá. O.K. Hare Krišna Hare Krišna Krišna Krišna Hare Hare, Hare Ráma Hare Ráma Ráma Ráma Hare Hare. Jako nechtěli byste, aby lidi věděli, že ho máte, že ne? Ale musíme být odvážní, stát za Krišnou. Ale víš co, co budou lidé říkat? To nás nezajímá. Jde nám o to, co řekneme my. Tolikrát dělali s Prabhupádou rozhovor a jemu nezáleželo na tom, co říkali. Tolikrát se na něco zeptali a on odpověděl úplně jinak, dokonce ignoroval i tu otázku, ale řekl to, co chtěl říct! Tak co na tom sejde, nechme je si myslet, že jsme blázni. Prabhupádova odpověď na to byla: „Kdo je blázen?“

Melbourne, Austrálie, 2009

Pro potěšení Krišny

Četl jsem o Haridási Thákurovi, jak denně zpíval svých 300 tisíc jmen. Je řečeno, že Haridás tato jména zpíval pro potěšení Pána. A to je opravdu něco. 300 tisíc jmen pro potěšení Pána! Zpívali jste někdy alespoň jedno jméno pro potěšení Pána? Zpíváme z tolika důvodů. Můžete mi říct pár důvodů, kvůli kterým zpíváme? Mohu začít tím, že zpíváme proto, abychom se očistili. To je jeden důvod. „Toužíme po nějakém extatickém prožitku.“ „Protože jsme to slíbili.“ „Abychom na sankírtanu rozdali hodně knih.“ „Abychom byli společensky přijímáni.“ „Abychom měli příznivý osud.“ „Pro ochranu.“ Ano. Jednou jsem letěl maličkým letadlem, byl to hodinový let, a já jsem za tu jednu hodinu odzpíval 16 kol. Už se mi to znovu nepodařilo, ale tehdy jsem to zvládl. Takže hodně z naší motivace je smíšeno s osobními zájmy. Všechno, co jsme řekli, se týká našich osobních zájmů. A jen Haridás Thákur zpívá výhradně pro potěšení Krišny. Já jsem si také říkal, že budu zpívat ze strachu, abych se osvobodil od karmy, protože když už máte poznání, tak se bojíte, co se stane, když to nebudete dělat. Zpíval jsem ze zvědavosti, kvůli nějakému prožitku: „Co se stane, když budu zpívat?“ „Přijde Krišna? Nebo nějaký jiný mystický zážitek?“

Klid, láska a DAREBÁK!

Když přijdeme na duchovní úroveň, myslíme si, že je to jen láska a klid, že existuje pouze jeden pocit, jedna emoce...LÁSKA A KLID. Ale ne ne ne, skutečné duchovní pocity nejsou jen slaďoučké, je to taky TY DAREBÁKU! Víme, že jedním z Prabhupádových oblíbených slov bylo „darebák“. Ve skutečnosti jsem to slovo ani neznal, dokud jsem nezačal číst Prabhupádovy knihy. To slovo jsem se naučil od Prabhupády. Možná je to dokonce staromódní slovo, ale v ISKCONu je to takové milé slovo. Když lidé dělali všemožné věci, Prabhupáda byl připraven nazvat je darebáky. Celý svět se zabývá všemi druhy odporných činností a díky modernímu způsobu myšlení začneme o lidech přemýšlet čím dál tím víc jako o obětech, obětech okolností. Ale Prabhupáda by řekl darebák! Protože to by učinilo lidi zodpovědnými...protože víte, co děláte a víte, co byste měli dělat...víte že je to špatně, ale stejně to děláte...darebák! Takže úroveň paramahamsy znamená vzít zodpovědnost za uzpůsobení svého života. Ale ach, to je tolik práce, někdo by mohl říct...pak jsi líný darebák! Příliš líný na uzpůsobení svého života! No ale to je tak složité, chce to tolik energie. Já se opravdu snažím. Ne, snažit se nestačí, musíš to udělat! Snažit se v podstatě znamená, že to neděláte. To znamená DAREBÁCI! Takto má Prabhupáda tuto osvěžující rebelskou náladu a bojového ducha. Ne jen být poražen...ach, je to tak těžké. A děláme si to ještě těžší, než už to je, tak abychom s tím nemuseli nic dělat a aby každý řekl: Inu, to je velmi rozumné. Dal jsi tolik argumentů a my to chápeme. Protože každý někde ve skrytu své mysli přemýšlí, že zítra může být řada na mně. To je pakt, který mezi sebou darebáci mají!  

Přednáška ze Šrímad Bhágavatamu, Kapské město, Jižní Afrika, 2011

Ráma-vidžaja, Náma-vidžaja!

Reportáž od Džananiváse prabhua

24.10.2012 se ve Vrindávanu slavily dvě úžasné události, jmenovitě Rámačandra-Vidžajótsava (den vítězství Pána Rámy nad démonem Rávanou) a 26.výročí 24-hodinového kírtanového programu.

Ranní přednášku dávala Jeho Svatost Kadamba Kánana Maharádž, který, poté co barvitě vyprávěl příběh Rávanovy smrti, expertně přešel na téma zpívání svatého jména: „Tento den Ráma-Vidžaja, což je také den, kdy byl tady ve Vrindávanu  založen 24-hodinový kírtan, bych to rád nazval Náma-Vidžaja, vítězství svatého jména! Byl to vskutku slavný okamžik, protože Šríla Prabhupáda si přál ve Vrindávanu 24-hodinový kírtan!“
Popsal svou zkušenost s 24-hodinovým kírtanem a podělil se o mnohé sladké příběhy ve spojitosti s Jeho Milostí Aindrou Prabhuem. Ve svém vyprávění zmínil, že jednou měla sankírtanová dodávka, která vezla pár božstev Gaura-Nitáj, nehodu, a že Aindra prabhu toho využil a vzal božstva, aby je mohl uctívat ve svém pokoji. Až dodnes je pokoj Aindry Prabhua uchováván jako posvátný prostor s obrovským oltářem, na kterém jsou různá božstva, přes 2000 šil a dříve zmíněná božstva Šrí Šrí Gaura-Nitáj. Jednou za rok v den výročí odchodu Aindry Prabhua je ženám dovolen vstup do brahmačárí ášramu, aby mohly přijmout daršan. Jelikož se jen málokomu podaří být při této příležitosti, níže je odkaz na fotografie oltáře.    

Večer se oddaní shromáždili v ISKCONské gošale, kde byla pět metrů vysoká figurína Rávany naplněná výbušninami. Po pěkně zahraném divadle představujícím Rámájanu v podání mladých studentů gurukuly napadla Jeho Milost Ksudi Prabhu obrovského Rávanu pochodní, zapálil ho a tak rozpoutal ohňostroj.

Fotografie zde.

Ano. Tohle je to pravé.

Musíme posilovat své spojení s Krišnou. Višvanáth Čakravartí Thákur popisuje, jak spojování s Krišnou funguje. Říká, že nejprve je všude Mája. Všude kolem nás, jako oceán. A jednoho dne uprostřed toho jde kolem nějaký oddaný. A v jeho úsměvu je něco zvláštního. Vypadá trochu šťastně. A to nám dodá maličko víry. Protože jsme hladoví. Uprostřed celé této iluze jsme velice hladoví. Zkoušel jsem úplně všechno a cokoli, ale přesto nejsem šťastný. Miloval jsem, žil, bral, dával, získával a ztrácel, a stále nemám nic. A teď jsem tady a tenhle oddaný vypadá nějak šťastně. Možná něco má. „Ne, ne, ne...“ Ale přesto to stále máme v mysli. „Možná tam nakonec přece jen něco je.“ A jednoho dne nás to přivede zpátky za oddanými. Jednoho dne znovu oddané navštívíme. A už to jede. Pakory, samosy, kírtan, vonné tyčinky, a: "Vezmi si tuhle knihu..." Takto se pomalu, pomaličku, postupně očišťujeme, a v jednu chvíli někteří lidé řekou: „Ano. Tohle je to pravé.“ A pak to teprve opravdu začíná. Je řečeno, že v tuto chvíli je tu maličký ostrůvek a kolem něj veliký oceán Máji. Ale je tu maličký Krišnův ostrůvek. A pak někdy na tom svém malém ostrůvku zpíváme „Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare / Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare“. Ano. A v tom oceánu Máji kolem nás proplouvají velké lodě hmotných tužeb. Takže je to trochu těžké. Ale pokud pokračujeme ve zpívání Hare Krišna, tak ty lodě postupně odplouvají dál od nás. A my se ustálíme.

Duchovní síla je dar

Je řečeno, že v okamžiku, kdy se odevzdáme Krišnovi, řekneme: „Krišno, od tohoto dne jsem Tvůj!“ A pak nás Krišna přijme a Krišna nám okamžitě dá duchovní sílu. Tak to skutečně je. Duchovní síla je dar od Krišny a nemůžeme ji brát jako samozřejmost! Musíme si ji zasloužit, znovu a znovu. A když jsme duchovně silní, milostí Krišny je pak všechno možné.

Melbourne, Austrálie, říjen 2012

Vrindávan Vrindávan!

článek Džananiváse prabhu :

Představte si, že většinou na jednom místě nezůstanete déle než tři čtyři dny. Někdy dokonce cestujete v jednodenních intervalech. Pohybujete se po světě rychlostí, která přemáhá mysl...nacestujete 200 000 kilometrů za rok! Každý druhý den se setkáte s jinými lidmi, musíte čelit odlišnému klimatu, odlišnému časovému pásmu a jinému pokoji. Žijete z kufru - život ve dvaceti kilech! Jen si představte, že přednášíte po celém světě, po pěti kontinentech rozšiřujete transcendentální poznání, vedete kírtany, které nadchnou stovky oddaných, snažíte se hrát rágy a měníte je v rock...a to vše děláte ve službě Nejvyššímu Pánu! Představte si, že tohle je váš každodenní život. To je záběr ze života Jeho Svatosti Kadamby Kánany Svámího.
Když vezmeme v úvahu výše zmíněné, tak dva měsíce v Indii (6 týdnů ve Vrindávanu a 2 v Majápuru), spojeny jen jedním vnitrostátním letem z jednoho Svatého Dhámu do druhého, zní to jako prázdniny!?

Maharádž častokrát řekl, že Vrindávan je jeho domov a tak se zdá být vhodným místem k načerpání duchovní energie a omlazení těla. Maharádž tráví svůj čas prací na několika svých knihách a dává si do pořádku své zdraví. Přesto čas od času vyjde na nějaké programy. Pravidelně se přidává ke 24-hodinovému kírtanu, obohacuje ho o pravý KKS-stylový kírtan. Také dává pravidelně přednášky ze Šrímad Bhágavatamu. Navíc je zván na různé programy po Vrindávanu, jako na páteční večerní kírtan ve VIHE (Vrndavana Institute for Higher Education - Vrindávanský institut pro vyšší vzdělávání) nebo na denní přednášky z Bhagavad Gíty v Prabhupádových pokojích. Dnes ráno (23.října) šel Maharádž do Sanskritské školy Jeho Milosti Gopíparanadhany Prabhua, což je dvacet minut chůze od Krišna Balarám Mandiru a dal učenou přednášku zaoženou na disertační práci Jeho Svatosti Tamál Krišny Gósvámího. Takto si Maharádž vychutnává svůj pobyt ve Šrí Vrindávan Dhámu. 

Původní článek v angličtině je zde.
Fotografie z Maharádžova pobytu ve Vrindávanu zde.

Krišna nás zkouší

Bali Maharádž svým odhodláním obdržel společnost Pána. Tak to je zajímavé, protože Bali Maharádž je jedním z našich vzorů a my se také snažíme dojít do bodu, kdy všechno odevzdáváme a neočekáváme nic nazpět a jsme jednoduše připraveni čelit jakýmkoli těžkostem. Neočekávat žádnou odměnu na oplátku může dokonce znamenat, že přijdou těžkosti, ale vaišnava chápe: Krišna mě zkouší! Jen mě zkouší, aby viděl, že se teď svého odhodlání nevzdám. Je to jednoduché, když dostáváme všechny výhody: Sloužím Krišnovi a výsledkem je, že si tolik užívám. Je tak hodný, dává nám požehnání! Je to snadné, když je oddaná služba dobrý obchod. Vůbec to není špatné. Zisk je lepší než jakýkoli jiný obchod. Ale když jsme zaměstnání v oddané službě a stejně přijdou nesnáze, v tu chvíli nás Krišna zkouší: Jak moc jsi ve skutečnosti vážný? Jsi opravdu nesobecký? Opravdu tě zajímá služba Mně, aníž bys žádal cokoli na oplátku? Jsi si jistý, že nechceš nic nazpět?

Melbourne, Austrálie, říjen 2012, Šrímad Bhágavatam 1.12.24

Vytvořeni z milosti

Jsou vaišnavové, kteří říkají: „Jsem vytvořen pouze z milosti.“

To je pravda, protože postupně měníme svůj život. Postupně svůj život krok za krokem uzpůsobujeme. Samozřejmě mysl se trochu zdráhá, smysly nás tlačí, naše hmotné touhy nás drží zpátky. Naše falešné ego nás také drží zpátky. Je tu nějaká závist, je tu tohle a tamto, takže to všechno nás drží zpátky. Ale postupně, trošku po trošce, jsme očišťováni. A pak se staneme průzračnými. Potom se v zásadě prostě staneme Krišnovým nástrojem. Celý svůj život uzpůsobíme podle Krišnovy vůle. Děláme pouze Krišnovu práci a v tom stádiu nestojí mezi námi a Krišnou nic. Pak je tam přímé spojení a vše prostě plyne přímo – transcendentální poznání, milost... V tomto stadiu můžeme říct: „Jsem vytvořen pouze z milosti.“

Kapské Město, JAR, září 2012  

Kormidlo jazyka

Jak uctívat Krišnu? Velice jednoduše! Viděli jste někdy ty obrovské tankery? Velikánské, těžké tankery na ropu. Obrovské lodě - kilometr dlouhé - jak plují. Představte si, že něco takového řídíte! Jako řídit náklaďák by bylo něco, ale řídit kilometr dlouho loď! A ta obrovská loď je řízena malým kouskem kovu, konkrétně kormidlem. Kormidlo předurčuje osud té lodi, kterou je tak těžké pohnout. To malé kormidlo prostě pohybuje celou tou velikánskou lodí! Stejně tak také my máme kormidlo a tím je náš jazyk. Je to velice malá, nepatrná část našeho těla, která se jmenuje jazyk. Ale tento jazyk má moc určovat náš osud. A jednoduše, pokud jazyk zaměstnáme v oslavování Krišny, ve zpívání jména Krišny, pak můžeme tak jednoduše dosáhnout duchovního světa a brzy se ze snu stane realita. A když jazyk používáme pro nejrůznější jiné řeči, tak nás tak lehce odvede od Krišny do hmotného světa a pak budeme jako klauni, kteří si hrají s tolika věcmi a všechno to berou tak vážně. Pouze ten jazyk, vibrace jazyka, dělá ten celý rozdíl. Ten pouhý malý kousek masa může určit náš osud stejně jako kormidlo velkého tankeru může určit směr obrovské lodi. Pokud nějakým způsobem zaměstnáme jazyk oslavováním Krišny, pak bude vše snadné a dřív než se nadějeme, budeme v duchovním světě!

Sydney, Austrálie, září 2012

Nekonečně laskavý Krišna

Krišna neustále přemýšlí, je hluboce pohroužen do myšlenek na Své oddané. To je povaha Krišny. Dokonce i když oddaný na Krišnu nemyslí, Krišna stále myslí na toho oddaného. Taková je Krišnova povaha, protože Krišna je velice věrný, ne jako někteří Jeho oddaní, kteří jsou někdy dočasně trochu méně věrní. Tak je Krišna nekonečně laskavý.

Sydney, Austrálie, 30. září 2012

Zasvěcení - rozčarování?

Pokud chcete shrnout Bhagavad-gítu do jedné věty, tak je to: „Jsme věčné duše a věční služebníci Krišny.“

Takže když to chápeme, toto zasvěcení má formálně změnit naše životní priority. Samozřejmě, ačkoli z toho vyjdeme jako nová osoba, stále mnoha způsoby vypadáme podobně, jako jsme vypadali, než jsme se posadili k jagje. Není to tak, že by se pak zasvěcovaní postavili ve svých duchovních tělech a celí zářili. Ne, budou pokračovat i se svými hmotnými identitami – budou pokračovat ve svých životech. V jednom smyslu se nic nemění. To je to rozčarování. Je to velký obřad a vy tím vším projdete, dostanete nové jméno, a tím rozčarováním je pak to, že život je potom v jednom smyslu pořád stejný. Takže ano, to tady je, že v hmotném smyslu je život stále stejný – pořád ta stejná adresa, ty samé účty, které musíme zaplatit, stejný život a stejné problémy. Ale co se významně změnilo, je, že se Krišna teď stal první a nejdůležitější prioritou ve vašem životě. V tomto bodě –  budeme se starat o hmotné věci, jistě. To je nutné, ale je to druhotné. Což neznamená, že to není důležité – samozřejmě to důležité je. Podobně můžeme říct, „Dům je důležitější, než zahrada.“ Protože konec konců bydlíme v domě. Můžeme mít velmi dobrou zahradu, ale přesto – i když vaše zahrada začne vypadat jako džungle, není to tak důležité. Jinými slovy duše je důležitější než tělo! Proto zájem duše nyní přichází do popředí, více než kdykoli předtím. Proto zasvěcení znamená, že ve svém životě musíme učinit změny. Pokud se po zasvěcení nic nezmění, tak něco není v pořádku. Něco se musí změnit!

Lekce ze zasvěcení, Pretoria, JAR, září 2012