Jedinečnost lidského zrození

Védská kultura říká, že příroda bude reagovat v závislosti na jednání lidí. Chování přírody přímo souvisí s chováním lidí na planetě. To je něco, o čem jsem před tím, než jsem přišel do hnutí pro vědomí Krišny, nepřemýšlel - nikdy mě to nenapadlo. A důvod této závislosti je, že příroda má božský původ - za přírodou je Nejvyšší Pán a vše v tomto světě se děje pod Jeho kontrolou. Jak vysvětluje Bhagavad-gítá: "Ani stéblo trávy se nepohne bez vůle Pána."

Není to tak, že by se Pán osobně věnoval každému aspektu, ne, tyto věci se dějí jednoduše díky Jeho vůli, Jeho přání. Nepotřebuje sedět v řídicí místnosti a ujišťovat se, že se příroda ubírá správným směrem, ona však přesto jedná podle Božího plánu. Jedno nevylučuje druhé.

Není to tak, že nejsme v tomto světě... jsme! Není pravda, že duchovní život znamená, že nejednáme s tímto světem. Samozřejmě, že s ním jednáme - žijeme v něm a musíme se o něj starat, ale není to všechno.

Ve většině tradic, ať už se díváme na další asijské tradice, kde se stal převládajícím hinduismus, nebo na Dálný východ, kde je rozšířený buddhismus, může to být cokoli, a zjistíme, že ve všech těchto druzích tradic je lidská životní podoba považována za jedinečné postavení mezi všemi ostatními formami života! Lidská podoba v tomto smyslu vyniká. V lidské životní formě je člověk zodpovědný za své jednání. To je společné pochopení.

Přednáška, prosinec 2011, Sasolburg, JAR

Původní text v angličtině zde.

Životní lekce

V této kapitole, kdy odchází Bhíšmadév, je ve významu k tomuto verši seznam výzev pro společnost jako celek, jak zlepšit kvalitu jejího života. První výzva je: "Nebýt rozzlobený!" Vzpomínáme si na Upadesamrtu, Nektar pokynů, 1. verš: vaco vegam manasa krodha vegam - člověk musí ovládat tlak hněvu. Takže dokonce i když hněv tlačí, člověk ho nějak musí přemoci. Bhíšmadév také řekl, že aby člověk hněv přemohl, musí se naučit odpouštět, protože je velice obtížné posuzovat dvěma typy poměřování - jeden pro ostatní a druhý pro nás samotné. U sebe máme tolik vysvětlení pro naše chyby. "Vlastně to nebyla moje chyba. Byly to jen okolnosti. Já jsem to takhle neměl v úmyslu..." Zatímco pro ostatní to je: "Jak tohle mohli udělat! To je skandální!" Posuzujeme je jinak a stejné polehčující okolnosti nejsou brány v úvahu, takže Bhíšmadév poukazuje na to, že se musíme naučit odpouštět. Musíme vidět, že ostatní dělají chyby, protože pak můžeme překonat hněv.

Odpouštění není nutně to stejné jako zapomínání. Pokud někdo spáchal nějaký ohavný čin, můžeme odpustit, ale to neznamená, že zapomeneme. Budeme si to pamatovat a také budeme dávat zvláštní pozor - pokud jednou někdo strčí své prsty do cizí pokladničky, potom ho samozřejmě budeme od ní držet v určité vzdálenosti. Odpuštění a zapomenutí tedy nezbytně není to samé. Ovšem také zde může být i bod, kdy zapomeneme, to záleží na závažnosti přestupku.

Někdy je však hněv zapotřebí. Někdy je nutné vyslat signál, že odteď už je to příliš, že tohle musí přestat. BANG, pěst na stůl! Tohle také každý potřebuje. Není to tak, že hněv sám o sobě je špatný. Ti, kteří jsou závistiví, si někdy hněv zaslouží. Ty, kteří závidí oddaným, někdy musíme zarazit hněvem. To je zde také. Bhíšmadév však mluví o nekontrolovaném hněvu. Kontrolovaný hněv má své místo. Šríla Prabhupáda se také občas rozzlobil, ale jeho hněv vždy souvisel s Krišnou a s tím, co bylo pro Krišnu příznivé. Když bylo něco zanedbáváno, Prabhupáda to netoleroval a poukázal na to.

Šrímad Bhágavatam 1.9.25, 3. září 2016, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

Kouzlo

„Šestnáct kol hotových! Je to za mnou! Nejšťastnější chvíle dne!“ Je tohle váš duchovní život? Takhle praktikujeme každý den? Bylo mezi nimi nějaké pozorné kolo? Dokážete si vybavit jeden moment, kdy bylo dnes vaše zpívání pozorné? Dokážete si vybavit jednu chvíli, kdy jste při pozorném zpívání opravdu něco ke Krišnovi cítili?

Rúpa Gósvámí řekl: „Dejte mi milióny uší a milióny jazyků, když zpívám Hare Krišna!“ Tehdy se vše stane magickým, tehdy se vědomí Krišny stane kouzelným. Věci se stanou magickými, když je milujeme. Cokoli, co děláte jen z povinnosti, magické není. Je to magické jen tehdy, když to milujeme. A čím víc to milujeme, tím větší kouzlo to má!

Když dojdeme na hranici své lásky ke Krišnovi, co pak budeme dělat? Dříve nebo pozděi, ať už jsme kdokoli, všichni dojdeme na hranici naší lásky ke Krišnovi a co budeme pak dělat? Pak se obrátíme na Pána Čaitanju a vezmeme si jeho kouzlo, kouzlo dotknutí se dalších lidí, kouzlo dávání vědomí Krišny lidem. A když vidíme, že se mění, pak je to úžasné. Když skutečně změníte něčí život a výsledkem je, že se ta osoba obrátí ke Krišnovi, ve vašem srdci se něco stane! Něco se dostane skutečně hluboko a dotkne se to vašeho srdce. Nadchnete se a cítíte se tak, jako nikdy předtím a jen pokračujete ve svém vědomí Krišny. Toto je kouzlo, které nám dal Šríla Prabhupáda, protože když dojde na lásku ke Krišnovi během našeho zpívání, není jí mnoho.

Proto pokud jsme schopni vidět kouzlo rozdávání milosti, pak se srdce promění. Když jsme zaneprázdnění službou Krišnovi, zaneprázdněni rozdáváním Krišnovy milosti, pak automaticky skácíme strom samsáry (hmotné existence). Takto se vše stane automaticky. Tímto způsobem je ten prastarý příklad z Upanišad, příklad banjánového stromu, což znamená „strom bez zítřka“, jednoduše pokácen oddanými Čaitanji Maháprabhua. To je ta úžasná milost, která spočívá  na tomto hnutí pro vědomí Krišny!

20.března 2016, Durban, JAR, přednáška při nedělním programu

Přepis v angličtině najdete zde.

Den odchodu Šríly Prabhupády

Budeme mít árati v pokoji Šríly Prabhupády, vedle jeho postele. Na konci árati okolo putuje čadar Šríly Prabhupády, ten veliký šedý vlněný čadar. A je těžký. Když jsem ucítil ten těžký čadar, cítil jsem tíhu zodpovědnosti - nyní musíme něco udělat, musíme něco udělat, abychom přijali tuto misi!

Teď je to na nás. Podívejte - my jsme to zdědili. A co nyní uděláme pro misi Šríly Prabhupády, abychom udělali celý svět vědomým si Krišny? To jsem cítil na své hlavě s tím čadarem. Takže se nemusíme dívat do našeho srdce a dělat hloubkovou psychoanalýzu, abychom zjistili, jestli tam najdeme stopy šesti nepřátel: chtíče, hněvu, chamtivosti, šílenství a závisti - nebojte se, jsou tam! Ale tak či onak se pusťte do služby Šrílovi Prabhupádovi - když to uděláte a když uděláme něco proto, aby se ostatní stali vědomými si Krišny, jistě se podívá naším směrem. Skropí nás svou milostí, a to nás zachrání!

(3. listopadu 2013, Vrindávan, Indie)

Odkaz na přepis v angličtině naleznete zde.

Uctívání Girirádže

Krišnova krása je ohromující! Je řečeno, že oddaní, kteří se podívají na Krišnu, budou postupně víc a víc ohromeni. Já uctívám Krišnu v podobě Girirádže Govardhanu. Je řečeno, že kopec Govardhan se od Krišny neliší. A můj Girirádž je opravdu pěkný, nesmírně krásný. Doopravdy je velmi nádherný! Podívejte se na internet, jestli Ho chcete vidět.

Šríla Prabhupáda řekl, že když uctíváme Božstvo Krišny, musíme ho velmi pěkně zdobit, a pokud tak činíte, ztratíte veškerou chuť pro světskou krásu. Takže já se snažím to tak dělat a musím říct, že v tom je skutečně hodně chuti! A tento druh chuti je probouzející se spontánní služba.

Přednáška: Sláva svatého jména, 18. dubna 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Čekání na inspiraci

Když se v našich duchovních životech potýkáme s obtížemi, znamená to, že musíme dát víc do vnějších činností. Když je zde vnitřní boj, znamená to, že navenek je zde vakuum, že se externě dostatečně nevěnujeme uctívání Krišny, zpívání Hare Krišna a pohroužení se do Krišnova učení. Nemáme dostatek Krišna upadesh, takže to prostě jen musíme zvýšit, nějakým způsobem dělat víc, a poté přijde posun.

Je to trochu obtížné. Někdy říkáme: "Nemůžu dělat víc, protože se necítím inspirován." To je věčné dilema... "Kdybych byl inspirován, byl bych si více vědom Krišny." Ne. Buďte si více vědomí Krišny, a pak BUDETE inspirováni. Tak to ve skutečnosti je. Kaništha-adhikárí (začínající oddaný) říká Krišnovi: "Odevzdám se, když mi dáš extázi. Pokud mi dáš blaženost vědomí Krišny, pak se odevzdám." A Krišna říká: "Ne, odevzdej se, a já ti dám blaženost."

Madhyama- adhikárí (středně pokročilý oddaný) však pochopil: "Odevzdám se. Prostě to jen udělám, a pak uvidíme, co přijde. Dám do toho svou víru. Budu věřit, že štěstí je s Krišnou, ne u ostatních věcí. Nechám tyto další věci být, protože jaké štěstí z toho přijde? V nejlepším případě to bude smíšené - štěstí a neštěstí. Mám víru, že když investuji do služby Krišnovi, štěstí přijde."

śraddhā’-śabde—viśvāsa kahe sudṛḍha niścaya kṛṣṇe bhakti kaile sarva-karma kṛta haya (ČČ Madhya-lílá 22.62). Všechno dobré přichází ze služby Krišnovi, z oddané služby. To je śraddhā’. To je víra. To je tedy madhyama - má víru. Kaništha ji nemá. Kaništha znamená slabé odhodlání.

Takže to je naše obtížná situace. Čekáme, že Krišna nám nějak pošle nějakou milost. "Ó, Krišno, prosím, buď ke mně milostivý. Prosím, pošli mi inspiraci. Prosím, pošli mi nektar. Krišno, modlím se k Tobě." A o pár minut později... nic nepřichází. Boj pokračuje, obtíže pokračují... Protože ten první krok musíme udělat my, dát Krišnovi sebe sama. Musíme dát sami sebe službě, a pak zde okamžitě bude inspirace. Okamžitě!

Šrímad Bhágavatam 7.8.19-24, 26. dubna 2016, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

Společnost světských lidí

Pro sannjásího je sdružování se světskými lidmi jako dobrovolné pití jedu. A nejen pro sannjásího, ale i pro oddaného. Člověk by se neměl sdružovat s ženou, která je závislá na chtivých touhách, a ani s muži, kteří jsou závislí na takovýchto ženách. Není to doporučeno pro toho, kdo je vážný ohledně návratu zpátky k Bohu, protože je řečeno, že pohlavní život je řetěz - maithunya argara, řetěz, který nás poutá ve vězení hmotné existence.

"Ale vždyť je to přirozené, ano, přirozené, co můžeme říct? Nemůžete být tak nepřirození... Je to jeden z přirozených sklonů těla, stejně jako hlad a žízeň! Také to není jen tohle... je to něco jako prostředek k vyjádření náklonnosti a lásky..."

Ano, člověk musí také rozlišovat mezi hrubě chtivými aktivitami, jako je například navštěvování vykřičené čtvrti v Amsterdamu, a výměnami v láskyplném vztahu. To je také pravda. Ten rozdíl je dán, a proto Krišna říká: "Ano, mezi manželem a manželkou." Pak je to něco jiného. Ve védské kultuře se manželé společně věnovali duchovnímu životu, ale v dnešní době to tak vždy není. Duchovní život, pokud tam vůbec je, je něco symbolického, a pro většinu něco v pozadí. Není to to hlavní. Ale ve védské kultuře byl duchovní život na prvním místě. Byl důležitou součástí života - to hlavní, a tím by také měl být! Proto by sexuální život měl být v rámci náboženských principů, v rámci manželství.

Pro nikoho z nás není prospěšné sdružovat se s lidmi, kteří jsou ovládáni chtíčem. Alespoň ne příliš důvěrně. Když se někdo velmi spřátelí se světskými lidmi, potom se za nějakou dobu stane také světským.

Přednáška, 31. července 2005

Původní text v angličtině zde.