Čekání na inspiraci

Když se v našich duchovních životech potýkáme s obtížemi, znamená to, že musíme dát víc do vnějších činností. Když je zde vnitřní boj, znamená to, že navenek je zde vakuum, že se externě dostatečně nevěnujeme uctívání Krišny, zpívání Hare Krišna a pohroužení se do Krišnova učení. Nemáme dostatek Krišna upadesh, takže to prostě jen musíme zvýšit, nějakým způsobem dělat víc, a poté přijde posun.

Je to trochu obtížné. Někdy říkáme: "Nemůžu dělat víc, protože se necítím inspirován." To je věčné dilema... "Kdybych byl inspirován, byl bych si více vědom Krišny." Ne. Buďte si více vědomí Krišny, a pak BUDETE inspirováni. Tak to ve skutečnosti je. Kaništha-adhikárí (začínající oddaný) říká Krišnovi: "Odevzdám se, když mi dáš extázi. Pokud mi dáš blaženost vědomí Krišny, pak se odevzdám." A Krišna říká: "Ne, odevzdej se, a já ti dám blaženost."

Madhyama- adhikárí (středně pokročilý oddaný) však pochopil: "Odevzdám se. Prostě to jen udělám, a pak uvidíme, co přijde. Dám do toho svou víru. Budu věřit, že štěstí je s Krišnou, ne u ostatních věcí. Nechám tyto další věci být, protože jaké štěstí z toho přijde? V nejlepším případě to bude smíšené - štěstí a neštěstí. Mám víru, že když investuji do služby Krišnovi, štěstí přijde."

śraddhā’-śabde—viśvāsa kahe sudṛḍha niścaya kṛṣṇe bhakti kaile sarva-karma kṛta haya (ČČ Madhya-lílá 22.62). Všechno dobré přichází ze služby Krišnovi, z oddané služby. To je śraddhā’. To je víra. To je tedy madhyama - má víru. Kaništha ji nemá. Kaništha znamená slabé odhodlání.

Takže to je naše obtížná situace. Čekáme, že Krišna nám nějak pošle nějakou milost. "Ó, Krišno, prosím, buď ke mně milostivý. Prosím, pošli mi inspiraci. Prosím, pošli mi nektar. Krišno, modlím se k Tobě." A o pár minut později... nic nepřichází. Boj pokračuje, obtíže pokračují... Protože ten první krok musíme udělat my, dát Krišnovi sebe sama. Musíme dát sami sebe službě, a pak zde okamžitě bude inspirace. Okamžitě!

Šrímad Bhágavatam 7.8.19-24, 26. dubna 2016, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

Společnost světských lidí

Pro sannjásího je sdružování se světskými lidmi jako dobrovolné pití jedu. A nejen pro sannjásího, ale i pro oddaného. Člověk by se neměl sdružovat s ženou, která je závislá na chtivých touhách, a ani s muži, kteří jsou závislí na takovýchto ženách. Není to doporučeno pro toho, kdo je vážný ohledně návratu zpátky k Bohu, protože je řečeno, že pohlavní život je řetěz - maithunya argara, řetěz, který nás poutá ve vězení hmotné existence.

"Ale vždyť je to přirozené, ano, přirozené, co můžeme říct? Nemůžete být tak nepřirození... Je to jeden z přirozených sklonů těla, stejně jako hlad a žízeň! Také to není jen tohle... je to něco jako prostředek k vyjádření náklonnosti a lásky..."

Ano, člověk musí také rozlišovat mezi hrubě chtivými aktivitami, jako je například navštěvování vykřičené čtvrti v Amsterdamu, a výměnami v láskyplném vztahu. To je také pravda. Ten rozdíl je dán, a proto Krišna říká: "Ano, mezi manželem a manželkou." Pak je to něco jiného. Ve védské kultuře se manželé společně věnovali duchovnímu životu, ale v dnešní době to tak vždy není. Duchovní život, pokud tam vůbec je, je něco symbolického, a pro většinu něco v pozadí. Není to to hlavní. Ale ve védské kultuře byl duchovní život na prvním místě. Byl důležitou součástí života - to hlavní, a tím by také měl být! Proto by sexuální život měl být v rámci náboženských principů, v rámci manželství.

Pro nikoho z nás není prospěšné sdružovat se s lidmi, kteří jsou ovládáni chtíčem. Alespoň ne příliš důvěrně. Když se někdo velmi spřátelí se světskými lidmi, potom se za nějakou dobu stane také světským.

Přednáška, 31. července 2005

Původní text v angličtině zde.

Sádhu - soucitný misionář

Sádhu - svatý muž - je misionář. Kázání je plodem jeho práce. Nicméně člověk musí nejprve získat určitou hloubku, než je schopen skutečně kázat. Co to znamená? Znamená to, že nejdříve musíme mít víru. Kázání na tom hodně závisí. Šraddhá, víra, pochází ze šraddh - toho, co bylo vyslechnuto od pravého zdroje, a dha - upevnění v srdci. Takže sádhu upevňuje ve svém srdci Absolutní Pravdu a poté vynakládá úsilí ke kázání.

Tak jak je možné, že mysl vstupuje do smyslových objektů a smyslové objekty vstupují do mysli? Je to kvůli upádhi - různým označením, jako je například zrození, pas, vzdělání, rodiče, školy atd. Myslíme si, že jsme konateli věcí, které ve skutečnosti vykonávají tři kvality hmotné přírody, ale sádhu se od těchto věcí, těchto upádhi, stahuje.

Když je člověk od všech upádhi oproštěn, může svou mysl upřít na Nejvyššího Pána. Nasloucháním o Krišnovi, vykonáváním oběti pro Krišnu, putováním na místa, kde je Krišna uctíván. Těmito způsoby sádhu nachází své bohatství. A když se probudí vědomí Krišny, sádhu nalezne soucit. 

Ale jak být soucitný? Milými slovy? Ne, pouhá laskavost není skutečný soucit. Opravdový soucit je možný jen tehdy, když máme něco lepšího, potom cítíme k podmíněným duším soucit.

V hmotném světě jdou většinou věci jednodušeji, pokud je děláme delší dobu - například vaření je tím snazší, čím víc ho praktikujete. Ale v duchovním životě se to pro sádhua stává těžším, protože musí dělat víc a víc než kdy jindy, aby Krišnu přivábil, jelikož Krišna od nás chce víc a víc.

26.7.2016, Švýcarsko - letní tábor, lekce ze ŠB

Odkaz na přepis v angličtině zde.

Být striktní znamená, že jsme vážní

Jednou jsem dal v Mayapuru zasvěcení jednomu oddanému a potom jsme potkali Jananiváse Prabhu. Řekl jsem mu, že jsem zrovna zasvětil tohoto oddaného a jestli by mu mohl prosím dát svá požehnání. Jananivás Prabhu odvětil: "Oh, ty jsi zrovna přijal zasvěcení! To je velice pěkné, protože čas, kdy prostě přijmete zasvěcení, je velmi speciální. Je to čas, kdy je všechno ještě čerstvé a jsi plný dobré pozitivní energie. Je to čas, kdy si můžeš nastavit nějaké opravdu pěkné zvyky..." Pak pokračoval a z pokory řekl, že on to neudělal a že to zná jen teoreticky, ale že je to velice hezké. Čas zasvěcení je tedy časem, kdy být striktní. Být striktní není fanatické... Být striktní znamená, že jsme vážní. Znamená to, že chceme jít zpátky domů, zpátky do duchovního světa v tomto životě. To je to, proč tohle všechno děláme.

Přednáška při zasvěcení, 30. července 2016, Londýn, Anglie

Původní text v angličtině zde.

Zjednodušení

Zjednodušujeme svůj život jen kvůli zpívání Hare Krišna. Není zde žádný jiný důvod. Můžeme mít vše - můžeme vlastnit největší dům v ulici, můžeme mít pět aut, pokud chceme - jedno pro každého člena rodiny - žádný problém! A oddanému není zakázáno tohle mít. Jediný problém je, že když tohle všechno máte, kde je ten čas na zpívání Hare Krišna...

Přednáška, 9. října 2011, Melbourne, Austrálie

Původní článek v angličtině zde.

Přátelství je důležité

Myslím, že jediná věc, která nás opravdu může spojovat, je přátelství. Pouhé společné přijetí Krišny jakožto Nejvyššího Pána nás čas od času nějak svede dohromady - přijdeme spolu do chrámu a na festivaly - ale přátelství nás dovede ještě mnohem dále. Protože v přátelství, v opravdovém přátelství, se vzájemně povzbuzujeme mnohem více, než když jsme pouhými kolegy!

Často dávám příklad toho, jak můžeme být spolu jako kolegové. Všichni jsme oddanými Krišny a všichni jsme kolegové. Všichni jsme oddaní ve stejném chrámu, všichni jsme kolegové. Všichni zpíváme Hare Krišna, všichni jsme kolegové. Všichni tančíme v kírtan párty jako kolegové. Ale když mezi námi není přátelství, není to dostačující.


Když zde přátelství je, potom je to přátelství jiné. Přátelství je jako rodinný duch. Když si váš kolega nevede příliš dobře, narušuje to i vaši práci a řeknete: "Dej se dohromady! Víš, oni tě odsud jednoho dne vyhodí, když se nedáš dohromady."

Tohle řeknete kolegovi, ale členu rodiny řeknete: "Pro všechno na světě, dáš to vůbec někdy dohromady? Ale nemůžeme tě vyhodit, protože jsi součástí rodiny."

Je v tom rozdíl. To je přátelství a v přátelství je důvěra. Víme, že jsme přijímáni. Nemusíme mít masku, ve které hrajeme čistého oddaného v Hare Krišna komunitě. Můžeme být jednoduše upřímnější a otevřenější. Pokud je zde přátelství, můžeme zkrátka zůstat tím, kým jsme, a stále budeme přijímáni. Takto můžeme získat opravdovou lidskou podporu, která je to, co potřebujeme.

Přednáška, červen 2011, Stockholm, Švédsko

Původní článek v angličtině zde

Měsíc Šrímatí Rádharání

V Bhagavad-gítě 10.35 Krišně říká, že ze všech měsíců „jsem márga-šírša“, což je jméno pro období listopad - prosinec. Je řečeno, že před Krišnou je Šrímatí Rádharání – Rádha-Krišna, Rádha-Šjám, Síta-Rám, takto. Nejdříve je zmíněna Pánova společnice. Proto měsíc Kártik, který přichází před tímto měsícem márga-šírša, je měsícem Rádharání.
Je to měsíc, kdy meditujeme o čisté oddané službě, jelikož ONA vlastní čistou oddanou službu. Vůbec žádný kompromis, žádný vlastní zájem, má v mysli pouze Krišnův zájem a nic jiného než Jeho zájem.

To je čistá oddaná služba a tu najdeme u Šrímatí Rádharání, takže tento měsíc Kártik je o tomto. Každý, kdo tedy dělá obyčejně tak nějak kompromisy ve své oddané službě, se bude během tohoto měsíce Kártiku snažit o čistou oddanou službu. V tomto měsíci může člověk přijmout sliby, že bude vykonávat nějakou zvláštní službu, protože tento měsíc je měsícem Šrímatí Rádharání. Ona si speciálně všímá služby, kterou prokazujeme, a když nás doporučí Krišnovi, tak nám bude i On nakloněn. Rádharání je velice milostivá a má měkké srdce. Proto je tento měsíc obzvláště velmi příznivým časem pro to, abychom se snažili a přitáhli milost. Tímto způsobem se na měsíc Kártik připravujeme a přemýšlíme, jakou zvláštní službu můžeme nabídnout.

(Melbourne, Austrálie, 11.října 2013, domácí program)

Přepis v angličtině naleznete zde.