Ať už se v hmotném světě děje cokoli, oddaný je stále jednou nohou
v duchovním světě. To je skutečně co máme na práci – umístit jednu nohu do
duchovního světa. O tom je naše zpívání Hare Krišna, o tom je naše čtení Šrímad
Bhágavatamu – postupně z nás udělat obyvatele duchovního světa. Dobře,
nejdřív tak jako naší nohu namíříme tím směrem a trochu váhavě ji položíme a
naše váha spočívá především v hmotném světě. Tak to může být. Takže se
cítíme tak nějak jako: „No, jsem tady v hmotném světě a duchovní svět se
zdá tak vzdálený a neskutečný...“ Ale tím že více a více nasloucháme
z různých úhlů, znovu a znovu, tak postupně roste naše důvěra. Jak roste
naše důvěra, roste přitažlivost a už nemáme takový strach, že se bojíme „No,
ale jak mohu vložit všechny své touhy do duchovního světa, když jsem tady?
Myslím – to není realistické, to není praktické, musím jednat ve skutečném
životě!“