Jak být spokojený?

Kadamba Kánana Svámí, 29. dubna 2014, Rádhadéš, Belgie, ŠB 6.4.49-50

Líbí se mi, jak je v Bhagavad-gítě zmíněno odříkání – je tam uvedeno odříkání těla, odříkání řeči a odříkání mysli. Je zmíněno, že odříkáním mysli je spokojenost. Od kdy je odříkáním mysli spokojenost?

Být spokojený, když je vše na místě, když jsou zde všechny příznivé věci a mysl stále pokračuje: „Ale...“ ze zvyku.

„Ne, ne, drahá mysli. Tentokrát žádné ale. Ve skutečnosti není žádné ale.“

„Opravdu? Ani maličké ale?“

„Ne, žádné ale. Je to v pořádku. Je to ve skutečnosti pěkné. Je to OK. Rádhádéš je opravdu pěkné místo. Ano, je,“ řekne mysl. Zde, speciálně v listopadu, kdy je slunce pryč a obloha je trvale šedivá a může tak zůstat i celé následující tři měsíce. Je to čas, kdy prší a neustále mrholí. Je to čas příprav. Čas, kdy člověk přemýšlí: „Proč jsem zde?“ Vždy jsem v tuto dobu, ještě před vědomím Krišny, utíkal do Řecka. Takže toto je listopad v této části světa. Je to čas odříkání, ale jako oddaný můžete říci: „Ne, tenhle listopad je pěkný. Je to čas na čtení. Konečně jsou za námi festivaly. Jaya! Žádné další festivaly tento měsíc. Výborně! Konečně je nyní ticho. Lidé nepřijdou. Jaya!“

Ve Vrindávanu je zima odříkavá, ale svým způsobem to byl jediný čas z roku, kdy měl člověk čas na sebe. Nyní je i toto už zkažené. Ani teď už tam není klid. Chtěl jsem zdůraznit, že když je někdo pozitivní, může najít pozitiva v každé situaci, a to je něco, co bychom se měli naučit.

Původní článek v angličtině zde.

Mnoho způsobů šíření vědomí Krišny

Kázání se nebude úspěšné, pokud si nezískáme Krišnovu přízeň. Kázání nezávisí pouze na nějakých technikách; jinak bychom se všichni mohli naučit hypnózu a hypnózou ovládnout svět. Existují takoví jogíni, kteří dokážou podmanit lidi své vůli. "Zpívejte Hare Krišna," a dívejte se při tom do jejich očí. Tohle není způsob, jakým chceme, aby lidé zpívali - z donucení. Chceme, aby zpívali dobrovolně. Chceme, aby služba byla dobrovolná.

Když Prabhupáda každého zval, aby přišel na Nedělní hostinu lásky, všichni se hodně najedli, byli úplně v extázi, a potom šli domů. Prabhupáda se nikdy neptal. Čekal, dokud někdo sám nenabídl pomoc. Když chtěl někdo s něčím pomoct, svěřil mu konkrétní úkol. Jakmile pak ten člověk chtěl svou pomoc rozšířit, Prabhupáda to přijal, ale nikdy nikoho netlačil. Tímto způsobem byl Šríla Prabhupáda velký expert a získal si každého.

Efektivní kázání

Během kázání bychom neměli vědomí Krišny hodit jako tunu cihel lidem na hlavu a najednou jim říct: "Musíte všechno následovat!" A pak utéct a už vás nikdy nikdo neuvidí. Ne, kázání znamená, že musíme být citliví, v závislosti na tom, na jaké úrovni se ta osoba nachází, a nabídnout jí další krok - to je kázání!

Neexistuje stereotypní lekce pro každého. Ne - každý člověk je na nějaké úrovni a kazatel ho musí částečně oťukat tím, že pokládá nějaké otázky a že je citlivý, snaží se nabídnout té osobě další krok, který může udělat.

Ohledně rozdávání knih řekl Vajšéšika zajímavé věci: "Když vezmeme členy kongregace poprvé ven rozdávat knihy, většinou jim říkám, že první tři rozdávání nesmí rozdávat žádné knihy. Mohou se jen dívat. Ale každý, kdo je aspoň trochu přirozený, tyto pokyny ignoruje a začne knihy rozdávat! A ti, kteří se stydí, se cítí s těmito pokyny bezpečně. Teď mají povoleno se třikrát dívat a necítí se pod tlakem." Takže to je myslím si inteligentní. Dává to lidem další krok!

(2011, Helsinky, Finsko)

Přepis v angličtině naleznete zde.

Požehnání na Západě

Kadamba Kánana Maharáj, 4. ledna 2013, Ladysmith, Jižní Afrika

Prabhupádova žákyně Govinda dásí, vysadila Tulasí na Západě. Přivezla semínka z Indie a zařídila, aby vyklíčila, a tak začaly na Západě růst první rostlinky Tulasí. Prabhupáda byl tak šťastný! Řekl: „Ty jsi přivezla Tulasí z Indie na Západ... To je úžasné! Za to budeš navždy požehnána!“

Takovou službu udělala. Govinda dásí je vzpomínána jako ta, která přivezla Tulasí na Západ. A to bylo něco. Nyní je to samozřejmé, máme Tulasí všude. Ale znovu to bylo skrze Prabhupádu, byla to Prabhupádova žákyně! Prabhupáda nám přivezl všechny tyto věci, které jsou naším útočištěm. Pokud jsme nikdy neobešli Tulasí, tak to není příliš příznivé. Protože obcházením Tulasí déví:

‘yani kani cha papani 

brahma-hatyadikani cha 

tani tani pranashyanti 

pradakshinaha pade pade,’

(Šrí Tulasí Pradakšina Mantra)

Obcházením Tulasí jsme krok za krokem očišťování z tolika mnoha hříšných reakcí a dokonce i vážných přestupků. Dokonce i z nejzávaznějších, jako je zabití bráhmany. Nemůže být nic vážnějšího než toto, ale i z toho můžeme být očištěni díky obcházení Tulasí déví. Všechny tyto věci jsou součástí našich životů, a tak všude udržujeme Tulasí a zaléváme Tulasí. To je naše vaišnavská kultura. Každý oddaný se musí starat o Tulasí!

Původní článek v angličtině naleznete zde.

Duchovní vztahy

Kadamba Kánana Svámí, 19. dubna 2013, Stockholm, Švédsko, BG 10.9

Vidíme, jak se Pán expanduje, Pán uctívá Sám Sebe a jak Pán uctívá Své oddané. To je povaha duchovního světa – každý vyjadřuje svou lásku skrze uctívání a uznání.

Duchovní vztahy nejsou obyčejné. Duchovní vztahy jsou hluboké díky hlubokému ocenění, a toto uznání je vyjádřeno v uctívání. Proto je uctívání částí lásky a částí láskyplných výměn.

Zde je naše uctívání často formální. Máme podobu uctívaných Božstev, protože se formálně snažíme znovu spojit s Božstvem. Ale v duchovním světě je uctívání vyjádřením lásky a oceněním – je to přirozený vztah. A to je pěkné, že oddaní uctívají Pána a Jeho oddané a Pán uctívá Své oddané. Je to přirozené vyjádření lásky.

Původní článek v angličtině zde.

Stav ohrožení

Naše síla není brahman-tejas (bráhmanská síla). Naše síla je v předávání milosti Šrí Čaitanyi Maháprabhua. To je naše síla. Naše síla je tak či onak zpívat Hare Krišna a přesvědčit ke zpívání Hare Krišna i ostatní. Stát se skvěle kvalifikovanými bráhmany není tak jednoduché. Šríla Prabhupáda popisuje ve svých významech prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu, že v tomto věku kali je stav ohrožení. Proto kvůli tomuto stavu ohrožení dáváme lidem pozice, přestože nejsou doopravdy kvalifikovaní; dáváme jim postavení bráhmanů, dáváme jim pozice sanjásích. Prabhupáda řekl, že to děláme proto, že potřebujeme lídry společnosti. Potřebujeme vůdčí osobnosti! Ale jaká je jejich kvalifikace?

Takže to je něco, co na sebe bereme: Nedostatek našich kvalifikací a naléhavost stát se kvalifikovanějšími. Tyto pozice jsme jen dostali v rámci stavu ohrožení, a tak bychom jednou ve svém životě měli začít brát principy velmi vážně, a to nejen ty čtyři regulativní, ale také principy vaišnavského chování, a tak dále. Protože to je bráhmana. Bráhmana znamená zásadový život, což je pro nás velká výzva, protože to obnáší, že se musíme změnit. Takže Krišna vědomí vyžaduje velké odhodlání ke změně a nám je dán systém, díky kterému se můžeme změnit.

Šrímad Bhágavatam 1.7.34, 16. dubna 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Oddaní jsou jako žraloci!

V Bhakti-rasámrita sindhu je analogie oceánu. Je řečeno, že oddaní jsou přirovnáni ke žralokům - ne proto, že by se k sobe ošklivě chovali nebo něco takového, ale důvodem, proč jsou oddaní přirovnáni ke žralokům, je především to, že žraloci nikdy neplavou v řekách. Májavádíni říkají, že je mnoho řek a že se všechny vlévají do jednoho oceánu, je mnoho cest a všechny vedou k jednomu stejnému cíli.

Proto Šríla Rúpa Gosvámí používá žraloka a říká, že žraloci nikdy neplavou v těch řekách neosobního osvobození. Žraloci plavou pouze v hlubokých vodách bhakti. Ty řeky osvobození (impersonalismu), jsou mělké, mělká voda. Ale žraloci plavou pouze v hluboké vodě hlubokého oceánu. Je řečeno, že dokonce ani sítě rybářů na žraloky nedosáhnou, protože ti plavou příliš hluboko. Proto se žraloci nikdy nechytnou do sítí. Takže tímto způsobem vaišnavové nejsou nikdy ovlivněni, protože jsou hlubocí. Když se jednou Šríla Prabhupáda procházel na pláži u Tichého oceánu - pacifik označuje oceán, který je klidný - zmínil se oddaným: "Ano, proč je ten oceán tak klidný?" A potom odpověděl: "Protože je velmi hluboký, velmi hluboký."

Takže ano, pouze pokud jdeme do hloubky, hluboko v našem praktikování, hluboko v našem zpívání, hluboko v naší koncentraci, když zpíváme minimálně šestnáct pozorných kol, hluboce pohrouženi v naslouchání svatému jménu, pouze pokud jsme hlubocí a snažíme se pochopit... je to o pohroužení se do transcendentálního zvuku - to je náš život!

Saubhari Muni se ponořil do vody, a ačkoli to byla příznivá voda - voda Jamuny - nestačilo to. Nebylo to dostatečně silné. Pokud člověk chce být skutečně ochráněn, musí se ponořit do transcendentálního zvuku - śābde pare ca niṣṇātaṁ brahmaṇy upaśamāśrayam (ŠB 11.3.21), neustále se musí koupat v transcendentálním zvuku - hluboce pohroužen. Když jsme hlubocí, potom jsme v bezpečí.

Simháčalam, Německo, 15.května 2013, ŠB 9.6.50 

Odkaz na přepis v angličtině zde.