Vstát brzy, naslouchat a opěvovat

Klíčem k vybudování duchovního života musí být pravidelné praktikování naslouchání a opěvování, nejlépe v pravidelném režimu, jak je to jen možné, který je každý den stejný a začíná brzy ráno. Jeden psycholog řekl, že když děláte něco každý den po dobu jednoho měsíce, stane se z toho zvyk. Umíte si představit, když děláme něco každý den po celý život? Stane se to pak naší druhou přirozeností.

Tohle znamená být ustálený v kvalitě dobra: vytvořit si dobré návyky. Kromě toho, že trénujeme svou mysl, tak se probudí i duše, jež je jinak v materiálním světě v nečinném postavení, transcendentální rásou (chutí). Je to tahle "vyšší chuť", která posiluje v boji proti maye. Pak se ustálíme na duchovní úrovni. Takže to zkuste a vytvořte si časový rozvrh, který zahrnuje dostatek času pro naslouchání a opěvování. Pán Krišna Čaitanya vám pomůže a prosím, modlete se k Jeho lotosovým nohám každý den.

Původní text v angličtině zde.

Srdeční záležitost

Kadamba Kánana Svámí, Květen 2011, Radhadesh, Belgie

Když hovořím o různých úrovních odevzdání se různým úrovním autorit, pak hovořím o srdeční záležitosti.

Když přijde na duchovního mistra, musíme mu dát své srdce a musíme se snažit na sto procent. Přestože to nedokážeme, musíme mít touhu a musíme mít tento druh odhodlání ve svém srdci.

S ostatními můžeme udržovat určité vnitřní soukromí a zároveň s nimi spolupracovat ve společenském kontextu.

Původní článek v angličtině zde.

Přinesení míru

Šríla Prabhupáda pracoval, a při tom si byl pořád velmi vědomý Krišny. Jako hospodář v roce 1944 - uprostřed války - vydával časopis Back to Godhead. Nebylo to snadné. Vlastně to bylo velice obtížné, protože bylo těžké sehnat peníze a ještě těžší získat papír, protože ten byl kontrolován armádou.

Prabhupáda šel za armádním důstojníkem a řekl: "Pane, potřebuji papír k tisku svého magazínu." Důstojník odvětil: "Velmi se omlouváme, pane De. Je opravdu hezké, že děláte takovou věc, ale teď je válka a veškerý papír je rezervován pro účely války. V tuto chvíli neběží naše papírny a možná nám papír dojde, takže opravdu potřebujeme nechat tento papír pro válečné účely - pro válku."

Prabhupáda řekl: "Přesně proto mi ten papír musíte dát, protože mé noviny přinesou mír. Přinesou konec války." V roce 1944 Šríla Prabhupáda vydával časopis Back to Godhead a dostal papír od tohoto důstojníka.

Přednáška na nedělním programu, 28. září 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Číst knihy áčárjů

Čaitanja Čandrámrita...stojí za to jí číst. Můžete si přečíst zbytek této knihy. A pokud to uděláte, tak nějaká dychtivost z toho jistě vzejde. Tuhle knihu nemůžete číst, aniž byste získali nějakou dychtivost. „Ale... neměli bychom číst nejdřív Bhagavad-gítu?“ Tohle je malá kniha, je to malá kniha. Můžete jí číst v mezičase. Místo toho, že si mezi verši zdřímnete. Nebo víte co? Není to tak, že Bhagavad-gítu čtete vždycky ve čtvrtek? Takže těch zbývajících šest dnů můžeme číst něco jiného, není problém. Takže někdy ji číst v mezidobí, to nijak nesoupeří s tím, že „nejdřív chceme číst Prabhupádovy knihy, než budeme chtít číst jakékoli jiné knihy!“ Samozřejmě, že chceme číst Prabhupádovy knihy a samozřejmě, že mají přednost, a o tom není pochyb. Ale číst knihy áčárjů... někdy se na ně také můžeme podívat a dá nám to takový svěží pohled na věc, a potom se s čerstvou energií vrátíme k Prabhupádovým knihám. A to byla myšlenka tohoho semináře, proto jsem vybral tento text. Ale většina z toho, co jsem říkal jako vysvětlení těchto veršů, bylo z Prabhupádových knih.

(Srbsko, červenec 2014, seminář z Čaitanja Čandrámrity, část 2)

Zduchovněme vše, co používáme

Když čteme o Krišnově neutralitě, je třeba to chápat ze správné perspektivy. Krišna pohlíží na všechny ty živé bytosti a myslí si: „Prosím, nezaplétejte se tolik s touto hmotnou energií. Snažte se tomu nějakým způsobem vyhnout. Používejte, co potřebujete k životu, ale ani na okamžik nevěřte, že toto je místo, kde byste měli být! Duchovní svět je to místo, kam patříme.“

Nemilujte své rodné místo, neboť na zrození není nic pěkného, zrození je bolestivé. Pokud milujete své rodiště, budete se muset rodit znovu a znovu, bhauma ijya-dhīḥ (Šrímad Bhágavatam 10.84.13). Ten druh inteligence, kdy milujeme místo našeho zrození śva-viḍ-varāhoṣṭra-kharaiḥ (Šrímad Bhágavatam 2.3.19), náleží prasatům, psům, velbloudům a oslům, jak uvádí Bhágavatam. To není inteligentní. Naše skutečná láska by měla patřit výhradně duchovnímu světu a všemu v něm, Krišnovi a oddaným v duchovním světě.

Nesobecký

V opravdovém bezpečí jsme s Krišnou - to je vše, co nám zbývá. Čím více vkládáme víru v Krišnu, tím více se vše stává úspěšným. Vidíme to u Prabhupády, který přijel do západního světa se čtyřiceti rupiemi, a na konci života disponoval tak velkým majetkem.

Někteří novináři se ptali na Prabhupádovo jmění. Viděli ho jako jednoho z těch guruů, kteří své žáky vykořisťovali a žili z jejich majetku. V tu chvíli tedy Prabhupáda prozradil: "Ano, mám mnoho automobilů. Mám auta na celém světě."

"Ó, ten svámí má auta na celém světě!" Představte si ty titulky, to bude něco! Ale on pak řekl: "Ano, moji žáci těmi auty všude jezdí, aby šířili poselství Bhagavad-gíty." Tak novináři roztrhali své poznámky a řekli si: "Z tohohle žádný článek nebude, je to k ničemu!"

Snažili se ho vypodobnit jako sobce, jako někoho, kdo vykořisťuje druhé, ale místo toho to Prabhupáda otočil a dal jednoduše najevo nesobectví. Veškerý majetek zkrátka udržoval nesobeckým způsobem - tolik chrámů, tolik budov, tolik automobilů a tolik věcí, ale všechno nesobeckým způsobem. Ano, měl pokoje, velké pokoje, ale Prabhupáda je naplnil oddanými, kteří za ním přišli na daršan. Takže tyto prostředky nepoužíval nikdy sobecky - nic takového. Jen pro Krišnu, jak nejvíc je to možné!

Přednáška, ŠB 2.2.36, 29. září 2013, Melbourne, Austrálie

Původní článek v angličtině zde.

„Řekni lidem, že je to opravdová věc...“

Těm, co chodí rozdávat knihy, bych rád řekl toto. Když rozdáváte knihy na ulici, je to obtížné, protože lidé na vás nečekají. Oni tam nejsou, aby si koupili knihy. Jsou tam z nějakého jiného důvodu a náhle se objeví nějaký mimozemšťan v oranžovém oblečení a zkouší jim dát do ruky knihu. „Ouu. Neeeee! Mě to nezajímá!“ 

Ale občas se najde někdo s trochu nepřítomnou myslí a vy prostě jen jako: „Prásk!“... Dáte mu do rukou knihu. Víte co – má ji ve svých rukách. Pak tam stojí, kouká na ni a vy mu řeknete: „Ano, ano, my je neprodáváme. Tahle knížka je pro vás.“

„Pro mě? Opravdu? Ach.“ A má ji ve svých rukách. Toto je přirozená vlastnost ruky – chce popadávat, držet. A jakmile to ta ruka jednou popadne, už to nechce pustit. Takže musí mít tu knihu v rukách. Jakmile ji jednou mají v ruce, ta ruka ji chce držet, dokonce i když se to mysli nelíbí. „Je to moje.“

Je obtížné pustit věc z ruky, když už ji jednou máte. Takže potom, však víte... někteří lidé si tu knihu koupí, ale je zde také hodně těch, kteří řeknou ne. Avšak ti, kteří ji měli v ruce, vrátili ji zpátky a řekli ne, ti o tom budou přemýšlet.  Víte co tím myslím, jak jsem řekl – zůstane to v mysli. Budou trochu zvědaví: „Co to vlastně bylo?“

Proto lidé, kteří dnes řeknou ne, jsou ti, kteří řeknou ano zítra! Už si pro to připravují půdu. Takže se nebojte o všechny ty lidi, kteří řeknou ne - to je v pořádku. Přinejmenším se dostali do kontaktu, dostali šanci a nechali si ji ujít a začnou o tom přemýšlet. A příště, až jim bude ta kniha nabídnuta, budou přemýšlet: „Dobře, možná“...

Někdy k vám tedy někdo z čista jasna přistoupí a řekne: „Mohu dostat jednu z těchto knih?“ To je jeden z těch, kteří předtím řekli ne, a kteří o tom přemýšleli a nakonec pak z vlastní vůle přišli a vzali si. Takto bychom měli s tímto poznáním pronikat, protože je to opravdová věc. Můžeme lidem říci, že je to opravdová věc a skutečně je! Je to pěkná věc, a proto se na ni lidé dříve či později obrátí!

Šrímad Bhágavatam 5.1.33, 13. dubna 2013, Amsterdam, Holandsko

Původní text v angličtině zde.