Opravdová ochrana

Krišna je vždy naším příznivcem. Vždycky! Nezáleží na tom, co se stane, zkrátka vždycky! Proto se na Krišnu nikdy nehněvejte, to je chyba. Je to veliká chyba! Jsme nevýznamní, právě jako zde v této chrámové místnosti – na podlaze jsou čtverce a každý na něm sedí jako figurka na šachovnici. Figurka na šachovnici nemůže mít přehled o hře. Může pouze vidět figurky, které jsou okolo ní, nemůže vidět vše. Ale hráč má o hře kompletní přehled. Stejně tak Krišna vidí kompletně celou hru, ale my o ní přehled nemáme.

Takže bychom neměli lomit rukama a říkat: „Jak se mi tohle mohlo stát? Jak se mi to mohlo stát? Dal jsem Krišnovi všechno. Jak se mi tohle mohlo stát?“ Ne, Krišna chápe… Ví, kdo jsme byli v našich minulých životech. My to nevíme. Krišna ví vše. On ví, co jsme dělali, my ne. Krišna ví všechno a nikdy nás nebude chtít zbytečně trápit. Nikdy! Takže bez ohledu na naše těžkosti je musíme snášet s velkou vírou. Měli bychom si uvědomit, že pokud jsme oddaní, pak zažíváme zvláštní obtíže. Měli bychom chápat: „Krišna mi prokázal přízeň. Prokázal mi laskavost. Dělá aranžmány pro mé očištění, mám štěstí. Věnoval mi speciální pozornost, speciální milost.“ Přesně takto. Tohle je transcendentální vidění. Takhle můžeme snášet všechny těžkosti s vědomím, že nás Krišna vždy ochraňuje. Toto poznání je největší útěchou a musíme o tom být s hlubokou vírou přesvědčeni. Krišna nás vždy ochraňuje. Dokonce, i když to nevíme, ochraňuje nás.

„Ano, ale někteří oddaní umírají. Dokonce umírají ve strašlivých situacích. Krišna je neochránil? Kde byl Krišna?“

„Krišna tu byl. Chránil je.“

„Ale ne, nedělal to. Oddaný zemřel, On jej neochránil. Ve skutečnosti jej nechránil. Prostě zemřel. Viděli jsme oddané, kteří byli zavražděni. Zabiti! Jak může být oddaný zavražděn? Krišna je neochraňoval.“

„Ó ano, ochraňoval.“

„Ne, neochraňoval“

„Ano, ochraňoval.“

„Tak jak tedy?“

On neochraňoval tělo, ale duši. Nikdy duši neopouští. Nikdy! Krišna nikdy neopouští Svého oddaného. Tělo... fajn. Víte, že dříve či později bude konec. Myslím tím, že se to musí stát. Tato těla... co se může stát  materiálnímu tělu. Je to ohromné a stane se to. Hmotné tělo není tak dobré. Kdo si jej chce ponechat? Kdykoli je ten čas, nechte nás odejít z tohoto těla. To není problém, Krišna ochraňuje duši. To je skutečná podstata a je to úžasné!

Musíme mít víru a tu musíme utužovat. Začíná to poznáním. Nejdříve to slyšíme a přemýšlíme o tom. „Hmm, nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlel… Hmm, fajn, rozumím. Krišna ochraňuje duši.“ Takže člověk nemůže mít takovou víru okamžitě, musíme naslouchat a přemýšlet o tom. A poté, co jsme o tom přemýšleli, uvažujeme: „Ano, je to pravda.“ Poté můžeme svou víru upevnit. Ano, upevnit! Vidíme, že velcí oddaní to takto berou. Toto je tajemství velkých oddaných. Takoví jsou, abhayam – odvážní… Protože vědí, že Krišna ochraňuje duši.

Šrímad Bhágavatam 3.3.18, 10. října 2014, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

Shromažďování duchovního bohatství

Může být pravda, že si někteří lidé z předešlých životů  nesou více duchovní síly než ostatní. Ale ať už jsme si udělali jakékoli zásoby, nevydrží nám. Je to jako peníze - někteří mohou mít v peněžence o trochu více než jiní, ale pokud nezajistíte, že do ní přijdou peníze nové, tak i když máte opravdu tučnou peněženku, brzy bude prázdná. Tak či onak stejně zmizí. Takže bod je, že v tomto životě potřebujeme duchovní sílu, abychom měli přesvědčení opravdu přijmout výzvy v duchovním životě. Síla nepřichází z toho, co jsme dostali při narození. Síla je to, co potřebujeme vybudovat, a to je hlavní bod - člověk musí shromažďovat daivī sampad neboli duchovní bohatství.

Stejně jako někdo ve světě, kdo neustále hledá příležitost, jak vydělat nějaké peníze - tímto nebo oním způsobem prostě vydělat peníze. Materialisté pořád hledají možnosti. Stejně tak oddaný vždy hledá příležitosti, jak shromáždit nějaké duchovní bohatství, protože právě duchovní bohatství je zdrojem síly. Šríla Prabhupáda dává příklad železa, které dáme do ohně a ono se potom chová jako oheň. Takže čím více duchovního bohatství sbíráme, tím více přijde výsledek, že budeme duchovně silnější.

Šrímad Bhágavatam 6.1.50, 1. prosince 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.

Dokonalá spřízněná duše?!

Láska a nenávist jsou přirozené city v tomto světě, každý je má. Já například nesnáším pondělky. Nevím, co vy si myslíte o pondělcích, ale já je nenávidím! Takhle má každý něco, co nemá rád a něco, co miluje, a je to celkem předvídatelné. Tohle je tedy první princip - láska je všude. Lidé milují věci, milují místa, ale víc než to milují ostatní lidi - a milují je nejvíce. Jsou sentimentální, když jde o maminku, tatínka a podobné věci.

Láska zde v tomto světě je, ale je tato láska oproštěna od zášti, nenávisti? Existuje vůbec? Je zde nějaký vztah, kde je nějaká láska, ale zároveň v něm není žádná nenávist? To není tak jednoduché. "Ó, Bože, já prostě nesnáším, jak ty svoje ponožky povaluje všude okolo!" nebo "Nenávidím, jak ona pořád dělá tohle a támhleto."

Takže v tomto světě láska a nenávist přichází společně, a na tomhle základě musíme zvažovat dokonalou spřízněnou duši. Když si myslíte, že někde za rohem je Popelka nebo tak... Já se tedy omlouvám, ale ještě nikdy jsem Popelku nepotkal. Nebo nějakého prince na bílém koni. Kdo má dnes koně? Kdo si ho může už jen dovolit? Tyhle věci existují na úrovni naší touhy, když si to takhle přejeme. Chceme pohádku, dokonalost, ale kde je to v reálném životě? Ve skutečném životě musíme vystačit s tím, co je, a to je více méně jak to chodí.

Takže kdykoli vidím něco jako ideální spřízněnou duši a vybuchující srdce, myslím si: "Ano, dneska je to všechno růžovoučké a zítra to bude něco jiného!"

Je řečeno, že když se zamilujete, potkáte někoho nového, tak tahle osoba se zdá být plná úžasných kvalit - úplně jako oceán. Po chvíli chodíte okolo oceánu a zjišťujete, že to je jenom rybník a už se neobtěžujete, abyste toho člověka viděli znovu. Co mohu říct? V mysli se toho děje spousta. V mysli sníme o tom, co chceme, a poté promítáme své sny do reality. Jenže realita nemá se snem nic společného. Někdy to vypadá tak, že se děje, a jindy zase ne.

Takže kde hledat perfektní spřízněnou duši? A je vůbec možné milovat? Láska je zajisté nejlepší vlastnost, jakou máme, ale můžeme ji rozvíjet? Předtím jsme mluvili o vztazích, ale co my? Začíná to u nás samotných. Pokud nejsme plni lásky, jak potom můžeme očekávat vztah, který plný lásky je? Nebude to fungovat, to není možné. Jen ti, kteří jsou sami plní lásky a prosti nenávisti, se mohou stát perfektní spřízněnou duší, nikdo jiný.

Takže se můžete podívat na svět a myslet si: "Každý hrnec má svou poklici, každý má svůj dokonalý protějšek. Na světě je jedna osoba, právě tady někde okolo, a ona je ta jediná pro mě." To je hloupost! Neexistuje. Vůbec to takhle není. Je to dávej a ber. Jako je na hmotné rovině papír odfouknut pryč, tak také láska - odletí s větrem. Co se dá dělat?

Čistou lásku můžete mít jen když se duchovně realizujete. Jen pokud vidíte, že je zde jiný svět než tento - věčný svět, kam my i všichni ostatní patříme. Pak můžete společně rozvinout láskyplný vztah. Pak můžete mít svět bez zášti. Jinak... co dělat v tomhle světě? Každý vidí dost nenávisti.

To je to, čeho se musíme zbavit. Ne: "Já miluji svého psa a já miluji svůj malý trávník a to, co je mezi mými zdmi, a zbytek světa nesnáším." To není láska. Ne, láska znamená all inclusive; znamená to, že musíme být all inclusive - zahrnout všechno. Když je to láska s nenávistí, pak to není láska.

Dnes můžete mít s někým vztah a bude to úplná láska a nenávist je pro sousedy, ale to se změní. Jednoho dne bude pro sousedy láska a nenávist bude ve vašem vztahu. A tehdy začne létat nábytek... Opravdové vztahy začínají, když se my sami očistíme a oprostíme od nenávisti!

Přednáška: Dokonalá spřízněná duše, 14. září 2012, Pretoria Arts Campus, JAR

Původní text v angličtině zde.

Jednoduše stejní

V podstatě mají lidské bytosti a dokonce i zvířata stejnou duši. Kdekoli je život, je také duše, dokonce i v rostlinách, a proto je veškerý život jako ten náš.

Světová písma mají společné poselství - že bychom neměli ostatním dělat to, co nechceme, aby oni dělali nám. To je velice hluboké - přemýšlejte o tom. Je to dobrý princip: co nechcete, aby někdo dělal vám, nedělejte ostatním. Když to prostě budete následovat, všechno bude správně. To je klíč, jak být pospolu. Toto vytvoří atmosféru "žít a nechat žít" a je to potřebné, pokud chceme být spolu.

Společně máme svou sílu. Není pochyb o tom, že spolu jsme silnější, než když jsme sami. Ale co nás doopravdy spojuje, je realizace, že ve skutečnosti nejsme tato těla, ale duše.

Program pro mládež, 24. září 2014, Scottburgh, JAR

Původní text v angličtině zde.

Když je méně více

Pokročilými se stanou ti oddaní, kteří jsou jednodušší. Šríla Prabhupáda řekl, že vědomí Krišny je tak jednoduché, že ho člověk prostě může minout. Toto je velmi pěkný bod, protože my se musíme stát velice jednoduchými tím, že se vzdáme svého falešného ega a svého falešného ztotožňování. Falešné ego je to, co přidáváme ke své identitě, něco vnějšího. Postupně se všechny tyto věci stanou naší součástí. "Já jsem tohle. Já jsem své tělo, své vlastnictví, svůj diplom. Nejsem obyčejná osoba, ve skutečnosti jsem velmi vzdělaný..." Ztotožňujeme se s vnějšími věcmi v tomto světě a poté je přičítáme ke své slávě. Je řečeno, že člověk se musí vzdát všech hmotných označení - jedině tak se může oprostit od znečištění.

ČČ Ádi-líla 7.83, 22. června 2012, Česká republika

Původní text v angličtině zde.

Služba a více služby

Jednou tady v Mayapuru, je to dost let zpátky, jsem zpíval 64 kol. Byl to nejspíš festivalový den a nebylo to moc jednoduché, protože všude byli oddaní, kteří se mnou chtěli mluvit. A tak jsem se jim dost vyhýbal - když jsem viděl oddaného, rychle jsem šel jiným směrem. Ok, zvládl jsem to, 64 kol hotovo!

Bývala tam recepce v Long Building, 111. Tak jsem po těch 64 kolech šel tou recepcí a uviděl jsem noviny. Měl jsem sklon jít si je přečíst! Říkal jsem si: "Co je tohle? Zrovna jsem odzpíval 64 kol a první věc, kterou chci udělat, je číst noviny!"

Protože zpívat těchto 64 kol bylo pro mou mysl tolik stresu - celé ty hodiny jsem jednoduše fixoval svou mysl na zpívání, že potom se mi chtělo relaxovat a číst noviny nebo tak něco. Proto není tak jednoduché prostě jen zpívat a zpívat z hloubky lásky ke Krišnovi - to je velmi vysoká úroveň, ale aspoň zpíváním s pravidelností získáme moc nad lesním požárem (hmotných tužeb) a můžeme ho ovládnout. Stále hoří... ještě nevyhasl... den a noc a stále pálí v srdci... všechny tyhle touhy pořád žhnou, spalují a stále nás tlačí. Ale udržíme je v určité míře tím, že je ohraničíme. Stejně jako lesní požár - lidé někdy vyčistí oblasti kolem požáru a vykopou příkopy, aby tam nebylo žádné palivo a zastaví se to tam a pokračuje v hoření.

Takže takto my stavíme příkopy okolo svého ášramu. I varnášrám - nalézt službu, která nás pohltí. Pro mnohé z nás je to služba, která je po všechna ta léta naší zachraňující milostí. Ano, zpívání kol zde bylo - nejméně šestnáct a většinu času je to tolik, kolik to opravdu bylo - jen to minimum - a ášram a tak dál... Ale pak také služba. Když má člověk hodně služby, pak nás tato služba nutí obětovat naše vlastní touhy.

Šikšáštaka seminář: verše 1 a 2, část první, říjen 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.

Okamžik pravdy

Proces oslavování Krišny pomocí Jeho jména je ve skutečnosti náš prostředek k očištění. Takže se připravujeme ke zpívání a prvotní důvod, proč zpíváme, je kvůli očištění - ať už je to kírtan nebo japa. Při japě jsme odhalení, protože jsme tam sami. Když jste v kírtanu, můžete jím být natolik uchváceni, že si myslíte, že skoro dosahujete bhávy! A potom, když zpíváte japu, zjistíte, že jste úplný začátečník a nemáte ve jménu žádnou chuť, protože během japy jste se jménem sami a není zde žádná pomoc hudby, žádná pomoc všech zpívajících hlasů, které nás podpoří...

Šikšáštaka seminář: verše 1 a 2, část první, říjen 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.