
Když přijímáme zasvěcení, jsou předávána tak mocná požehnání, že je naše cesta zpátky do duchovního světa prakticky jistá. Prostě děláme to nejlepší, co můžeme, ať už je to cokoli, tak dobře jak jen můžeme. Následujeme to v našem životě a potom to dozajista skončí úspěchem. Je to proto velice radostná událost. Je to také vážná záležitost. Jedna otázka, na kterou se můžeme zeptat, je, jak člověk může přijmout sliby na celý svůj život? Jak můžeme vědět, co bude za deset let? Může to být velmi odlišné. Jak můžeme skutečně dát slib na celý život? Slibujeme na celý život a modlíme se ke Krišnovi, aby nám tak či onak pomohl rozvinout lásku k Němu. Modlíme se ke všem vaišnavůn, aby to umožnili. Jen tehdyse to může stát. Ačkoli slibujeme na celý život, je to jako když šplháme na horu a chceme se dostat na vrchol. Máme představu o cestě, kterou se vydáme, ale zatímco šplháme, soustředíme se na to, co je před námi. Takto se soustředíme na současnost, ačkoli se snažíme vydržet po celý život. Děláme to tak, že náš duchovní život učiníme úspěšným dnes. Dnes investujeme do našeho duchovního života a děláme tu nejlepší oběť pro Krišnu. A takto si uděláme plán na zpívání šestnácti kol a jdeme kupředu.
Zasvěcení je počátek dlouhé cesty směrem k duchovnímu světu. Ale je možné ji zakončit úspěchem v tomto životě. To je naše touha. Naší touhou je tak či onak naplnit tuto touhu v tomto životě, ne díky naší dokonalé sádhaně, ne že budeme nejlepší oddaní, pravděpodobně nebudeme. Jak čas plyne, uvědomujeme si, že jsme možná jen průměrní, přinejlepším. Ale časem si uvědomíme, že milost vaišnavů je velice mocná, tak se té milosti držíme. Tato milost nás přivede domů.
(Kadamba Kanana Swami, 1 August 2020, Radhadesh, Belgium, Initiation Ceremony Lecture)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.