Mýt se každý den!

Vědomí Krišny není proces, kde odměna přichází až na konci. Existuje odměna, která přijde na konci, ale je tu také odměna, která přichází okamžitě! Okamžitě se obrovsky zlepšuje kvalita našeho života, proto bychom tuto příležitost neměli propásnout. Je to trochu složité, protože svět všeobecně v tomto věku Kali jde jiným směrem. Člověk musí mít určitou sílu charakteru, aby obstál před neustálým ovlivňováním, které mu říká, aby tam šel. Proto je důležité, abychom měli podporu, a z toho důvodu máme chrámy a mnoho programů a znovu a znovu se setkáváme. Protože stejně jako s mytím – musíme to dělat znovu a znovu a nemůžeme říct – no, vykoupal jsem se včera. Musíš mi věřit, hodinu jsem se drhnul! Velmi dobře, ale co dneska? Koupání musí být pravidelné a stejně tak musíme koupat vědomí v šabda brahmanu, transcendentálním zvuku!

Sydney, Austrálie, říjen 2012

Krišna...a moje kreditka

Význam zpívání je přijímat útočiště. Každý v tomto světě potřebuje útočiště, to dobře víme. Ale kde jinde je naše útočiště než u Krišnových lotosových nohou! Taková je situace...neexistuje žádné jiné útočiště! Všechno ostatní je iluzorní útočiště. Skutečné bezpečí a útočiště najdeme u Krišny a to je podstata duchovního života.

Když jsme v duchovním životě noví, tak si myslíme, že děláme pokrok...cítíme že děláme pokrok, cítíme, že se náš život mění, cítíme, že se stáváme vážnými. Ale když už jsme zapojeni nějakou delší dobu, cítíme, že už žádný pokrok neděláme. Proč je tomu tak? Na začátku je pokrok dobře měřitelný. Je to o tom, kolik zásad následujete – tři, čtyři, dvě? Nebo kolik kol zpíváte. To se dá změřit. Ale později je to jiné, protože pak je to o stavu čistoty srdce, což je obtížnější změřit.

V průběhu staletí v Indii existovala kultura uctívání Krišny. V rámci této kultury bylo uctívání Krišny uchováno. Ale co stav srdce? To je jiná záležitost. To nedostanete ze samotné kultury. Kultura má svůj podíl, protože v kultuře je úcta ke Krišnovi, uctívání Krišny a dokonce i Krišnovo jméno. Ale to co Krišna chce je stav srdce. Na konci Bhagavad-gíty (18.66) Krišna říká, abychom se mu odevzdali:

sarva-dharman parityajya, mam ekam saranam vraja

Toto téma odevzdání je velmi široké. Je to velice velká výzva zhostit se toho úkolu. Slutečně říct „Teď jen Krišna!“ Jinak je to Krišna a moje kreditní karta! To nebezpečí tady je a potřebujeme přemýšlet o jiných způsobech přijetí útočiště. Proto čím víc přijmeme útočiště u Svatého Jména, tím méně budeme potřebovat vzít útočiště u jiných věcí.

Jižní Afrika, 2010

Polámaná jména

V čase zasvěcení nám duchovní učitel dává mahá mantru. Člověk by mohl říct, že je to jako když máte narozeniny, dostanete dárek, a když ho otevřete, řeknete: „Ale to už jsem dostal.“ Ach Bože, snažíte se skrýt své zklamání. Nyní, v okamžiku zasvěcení, dostáváme mahá mantru. „Ach, já už jsem to dostal. Jo, když jsem poprvé přišel do chrámu, tak mi to dali, už dávno. Chtěl jsem něco nového!“

Ale společně s mahá mantrou, kterou získáváme od duchovního mistra, získáváme také modlitbu duchovního mistra. Ta modlitba dělá celý ten rozdíl, protože co svedou naše polámaná jména? Nabízíme Krišnovi pár polámaných jmen a jaký můžeme očekávat výsledek? Polámaná jména rovná se polámaný výsledek, takže to je vše co můžeme očekávat. Ale potom, s přidanou modlitbou duchovního učitele, pak ano, účinek zpívání se zmnohonásobí, protože přitáhne milost Krišny! Náš duchovní učitel se věrně modlí, modlí se k parampaře až ke Šrímatí Rádhárání, která se také zjevuje jako Šrí Čaitanja Maháprabhu. Tímto způsobem získáváme milost.

Durban, JAR, září 2012

Krišna + Všechno = Vrindávan

Govinda, který těší krávy a smysly, má Své stříbrné krávy. Bhágavatam popisuje, že krávy ustrnuly, když slyšely Krišnovu flétnu. Jen na Krišnu zírají.

Nyní cestuji sám, jelikož můj služebník Džananivás zůstal ještě pár dní ve Vrindávanu a potom pojede do Austrálie. Já mířím do Jižní Afriky. Samozřejmě, že s Girirádžem Govindou nejsem nikdy vůbec sám, On se o mě stará. Včera jsem se k Němu modlil, aby prosím roztál mé srdce.

Dnes je den odchodu Šríly Prabhupády. Je to den smutku, den odloučení. Přejeme si, abychom mohli prostě vejít do Prabhupádova pokoje a říct mu vše, co se v jeho hnutí stalo a zeptat se ho na cokoli. Ale to už není možné.

Na druhou stranu, on žije věčně ve svých slovech a také ve vzpomínkách. Vzpomínání na Šrílu Prabhupádu nás naplňuje inspirací. To nám v tento odloučení přinese nějakou úlevu. Jednou se Šríla Prabhupáda zeptal svého žáka během procházky na pláži Tichého oceánu: „Víš, proč je oceán tak klidný?“ Pak si na svou vlastní otázku odpověděl: „Protože je velice hluboký.“

Byl to Prabhupáda, kdo byl velmi hluboký a vše viděl pouze ve vztahu ke Krišnovi. Ekendra ještě dokončoval školu, tak mu Prabhupáda napsal o matematice:

1+1=2
5+5=10
Krišna + Všechno = Vrindávan

Dokonce i v matematice šel Prabhupáda za to vnější rovnou k podstatě, ke Krišnovi!

Zpráva od Kadamby Kánany Maharádže, 17.listopadu, na přestupu v Bombaji

Všedobrý Krišna

Hmotná energie někdy jedná příznivě a někdy nám působí tolik těžkostí. Na příkladě Baliho Maharádže vidíme, že když přijdou potíže, musíme je přijmout, prostě je musíme přijmout. A neustále vidět, jak je za tím Krišna, Nejvyšší Pán. To je ta správná vize. Že ve skutečnosti je za vším Krišna. A Krišna je všedobrý, na to nesmíme zapomenout. V Krišnovi není žádné zlo. Krišna nemá nikdy žádné špatné úmysly. Takže i když nám Krišna pošle potíže, víme, že Krišna je všedobrý, tak to musí být pro mé dobro. Dobře, tenhle lék je hořký, ale musí být dobrý, musíme mít víru. Pokud máme víru, tak to vezmeme. Takto vše přijímáme jako Krišnovu milost. Bali Maharádž měl takovou schopnost a teď je řada na nás naším vlastním způsobem v naší menší situaci...my neztrácíme tři světy ani nás neškrtí obrovský had, což je jedna z těch chvil, kdy cítíme, že teď se to chýlí ke konci. Ne, naše tíseň není tak veliká. Tak to musíme vydržet.

Austrálie 2012, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 1.12.24

Kdo je blázen?

Když jsem měl poprvé japa pytlík – ach Bože, já mám teď japa pytlík! Ach ne! Jako to mám s ním teď chodit po ulici? Dám si ho pod kabát! Nikdo se nedívá. O.K. Hare Krišna Hare Krišna Krišna Krišna Hare Hare, Hare Ráma Hare Ráma Ráma Ráma Hare Hare. Jako nechtěli byste, aby lidi věděli, že ho máte, že ne? Ale musíme být odvážní, stát za Krišnou. Ale víš co, co budou lidé říkat? To nás nezajímá. Jde nám o to, co řekneme my. Tolikrát dělali s Prabhupádou rozhovor a jemu nezáleželo na tom, co říkali. Tolikrát se na něco zeptali a on odpověděl úplně jinak, dokonce ignoroval i tu otázku, ale řekl to, co chtěl říct! Tak co na tom sejde, nechme je si myslet, že jsme blázni. Prabhupádova odpověď na to byla: „Kdo je blázen?“

Melbourne, Austrálie, 2009

Pro potěšení Krišny

Četl jsem o Haridási Thákurovi, jak denně zpíval svých 300 tisíc jmen. Je řečeno, že Haridás tato jména zpíval pro potěšení Pána. A to je opravdu něco. 300 tisíc jmen pro potěšení Pána! Zpívali jste někdy alespoň jedno jméno pro potěšení Pána? Zpíváme z tolika důvodů. Můžete mi říct pár důvodů, kvůli kterým zpíváme? Mohu začít tím, že zpíváme proto, abychom se očistili. To je jeden důvod. „Toužíme po nějakém extatickém prožitku.“ „Protože jsme to slíbili.“ „Abychom na sankírtanu rozdali hodně knih.“ „Abychom byli společensky přijímáni.“ „Abychom měli příznivý osud.“ „Pro ochranu.“ Ano. Jednou jsem letěl maličkým letadlem, byl to hodinový let, a já jsem za tu jednu hodinu odzpíval 16 kol. Už se mi to znovu nepodařilo, ale tehdy jsem to zvládl. Takže hodně z naší motivace je smíšeno s osobními zájmy. Všechno, co jsme řekli, se týká našich osobních zájmů. A jen Haridás Thákur zpívá výhradně pro potěšení Krišny. Já jsem si také říkal, že budu zpívat ze strachu, abych se osvobodil od karmy, protože když už máte poznání, tak se bojíte, co se stane, když to nebudete dělat. Zpíval jsem ze zvědavosti, kvůli nějakému prožitku: „Co se stane, když budu zpívat?“ „Přijde Krišna? Nebo nějaký jiný mystický zážitek?“

Klid, láska a DAREBÁK!

Když přijdeme na duchovní úroveň, myslíme si, že je to jen láska a klid, že existuje pouze jeden pocit, jedna emoce...LÁSKA A KLID. Ale ne ne ne, skutečné duchovní pocity nejsou jen slaďoučké, je to taky TY DAREBÁKU! Víme, že jedním z Prabhupádových oblíbených slov bylo „darebák“. Ve skutečnosti jsem to slovo ani neznal, dokud jsem nezačal číst Prabhupádovy knihy. To slovo jsem se naučil od Prabhupády. Možná je to dokonce staromódní slovo, ale v ISKCONu je to takové milé slovo. Když lidé dělali všemožné věci, Prabhupáda byl připraven nazvat je darebáky. Celý svět se zabývá všemi druhy odporných činností a díky modernímu způsobu myšlení začneme o lidech přemýšlet čím dál tím víc jako o obětech, obětech okolností. Ale Prabhupáda by řekl darebák! Protože to by učinilo lidi zodpovědnými...protože víte, co děláte a víte, co byste měli dělat...víte že je to špatně, ale stejně to děláte...darebák! Takže úroveň paramahamsy znamená vzít zodpovědnost za uzpůsobení svého života. Ale ach, to je tolik práce, někdo by mohl říct...pak jsi líný darebák! Příliš líný na uzpůsobení svého života! No ale to je tak složité, chce to tolik energie. Já se opravdu snažím. Ne, snažit se nestačí, musíš to udělat! Snažit se v podstatě znamená, že to neděláte. To znamená DAREBÁCI! Takto má Prabhupáda tuto osvěžující rebelskou náladu a bojového ducha. Ne jen být poražen...ach, je to tak těžké. A děláme si to ještě těžší, než už to je, tak abychom s tím nemuseli nic dělat a aby každý řekl: Inu, to je velmi rozumné. Dal jsi tolik argumentů a my to chápeme. Protože každý někde ve skrytu své mysli přemýšlí, že zítra může být řada na mně. To je pakt, který mezi sebou darebáci mají!  

Přednáška ze Šrímad Bhágavatamu, Kapské město, Jižní Afrika, 2011

Ráma-vidžaja, Náma-vidžaja!

Reportáž od Džananiváse prabhua

24.10.2012 se ve Vrindávanu slavily dvě úžasné události, jmenovitě Rámačandra-Vidžajótsava (den vítězství Pána Rámy nad démonem Rávanou) a 26.výročí 24-hodinového kírtanového programu.

Ranní přednášku dávala Jeho Svatost Kadamba Kánana Maharádž, který, poté co barvitě vyprávěl příběh Rávanovy smrti, expertně přešel na téma zpívání svatého jména: „Tento den Ráma-Vidžaja, což je také den, kdy byl tady ve Vrindávanu  založen 24-hodinový kírtan, bych to rád nazval Náma-Vidžaja, vítězství svatého jména! Byl to vskutku slavný okamžik, protože Šríla Prabhupáda si přál ve Vrindávanu 24-hodinový kírtan!“
Popsal svou zkušenost s 24-hodinovým kírtanem a podělil se o mnohé sladké příběhy ve spojitosti s Jeho Milostí Aindrou Prabhuem. Ve svém vyprávění zmínil, že jednou měla sankírtanová dodávka, která vezla pár božstev Gaura-Nitáj, nehodu, a že Aindra prabhu toho využil a vzal božstva, aby je mohl uctívat ve svém pokoji. Až dodnes je pokoj Aindry Prabhua uchováván jako posvátný prostor s obrovským oltářem, na kterém jsou různá božstva, přes 2000 šil a dříve zmíněná božstva Šrí Šrí Gaura-Nitáj. Jednou za rok v den výročí odchodu Aindry Prabhua je ženám dovolen vstup do brahmačárí ášramu, aby mohly přijmout daršan. Jelikož se jen málokomu podaří být při této příležitosti, níže je odkaz na fotografie oltáře.    

Večer se oddaní shromáždili v ISKCONské gošale, kde byla pět metrů vysoká figurína Rávany naplněná výbušninami. Po pěkně zahraném divadle představujícím Rámájanu v podání mladých studentů gurukuly napadla Jeho Milost Ksudi Prabhu obrovského Rávanu pochodní, zapálil ho a tak rozpoutal ohňostroj.

Fotografie zde.

Ano. Tohle je to pravé.

Musíme posilovat své spojení s Krišnou. Višvanáth Čakravartí Thákur popisuje, jak spojování s Krišnou funguje. Říká, že nejprve je všude Mája. Všude kolem nás, jako oceán. A jednoho dne uprostřed toho jde kolem nějaký oddaný. A v jeho úsměvu je něco zvláštního. Vypadá trochu šťastně. A to nám dodá maličko víry. Protože jsme hladoví. Uprostřed celé této iluze jsme velice hladoví. Zkoušel jsem úplně všechno a cokoli, ale přesto nejsem šťastný. Miloval jsem, žil, bral, dával, získával a ztrácel, a stále nemám nic. A teď jsem tady a tenhle oddaný vypadá nějak šťastně. Možná něco má. „Ne, ne, ne...“ Ale přesto to stále máme v mysli. „Možná tam nakonec přece jen něco je.“ A jednoho dne nás to přivede zpátky za oddanými. Jednoho dne znovu oddané navštívíme. A už to jede. Pakory, samosy, kírtan, vonné tyčinky, a: "Vezmi si tuhle knihu..." Takto se pomalu, pomaličku, postupně očišťujeme, a v jednu chvíli někteří lidé řekou: „Ano. Tohle je to pravé.“ A pak to teprve opravdu začíná. Je řečeno, že v tuto chvíli je tu maličký ostrůvek a kolem něj veliký oceán Máji. Ale je tu maličký Krišnův ostrůvek. A pak někdy na tom svém malém ostrůvku zpíváme „Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare / Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare“. Ano. A v tom oceánu Máji kolem nás proplouvají velké lodě hmotných tužeb. Takže je to trochu těžké. Ale pokud pokračujeme ve zpívání Hare Krišna, tak ty lodě postupně odplouvají dál od nás. A my se ustálíme.