.. pokračování..
Toto je hmotný svět. Musíme v životě neustále přijímat kompromisy. Otec mi říkával: “Synu, život je kompromis.“ Bože, jak já jsem to nenáviděl! Řekl jsem mu: “Možná pro tebe, ale nikoliv pro mě.“ A on odpověděl: “Mladý muži, popovídáme si později.“ Jak já jsem ho proto nenáviděl. Zkoušel se vytahovat kvůli věku. „Snažíš se hledat omluvy, protože jsi to vzdal“ řekl jsem mu. „Jednoduše tvoříš omluvy pro tvoji slabost“ to jsem mu řekl. A on odpověděl: „A kdo je tak silný? Jsi ty tak silný?“ To bylo těžké, opravdu těžké. Diskuze jako tahle. Ale nyní už samozřejmě můj otec není naživu, ale jinak bych mu dnes řekl: „Život může být kompromis pro tebe, ale ne pro mě. V žádném případě. Chci vše nebo nic.“ Protože to je to, co to znamená být oddaným. Jsem muž či žena, všechno nebo nic. To je to, co to znamená. Není nic jiného. Všechno pro Krišnu. Nic jiného není dost dobré. Uspokojování smyslů to prostě nevyřeší.. Dokonce ani trošku. Proto je mi to líto že Vám to musím oznámit takto brzy ráno. Ale grihasta ášram to opravdu nevyřeší.. Je to ášram poražených. Kdo je to ten Krišna? (Maharaja se ptá se smíchem) Je to ášram poražených v tomto smyslu. Jedinou dobrou věcí na grihasta ášramu je čistá oddaná služba. A nic jiného to skutečně dobře nevyřeší. Je mi to líto že to musím říci, ale neexistují šťastná manželství. Neexistují.
Může být smlouva o míru. Dobře, přestaneme bojovat, uzavřeme příměří. To přijde po pár letech. Dobře, zkusíme spolu vyjít, přestože spolu nevycházíme. To vše je možné. Ale štěstí? To neexistuje. To je ve skutečnosti realita. Je to jednoduše zařízení pro službu Krišnovi a patrně nikoliv to nejlepší. Pravděpodobně jsou svobodné ášramy pro službu Krišnovi lepší. Je tam více příležitostí zaměřit se na Krišnu než v grihasta ášramu. Proto, co se sňatkem získá? Je mi to líto. Jak jsem již řekl. Je mi to opravdu líto, že jsem tak upřímný brzo ráno, v den jako dnes. Já vím. Já vím, že když se dostane na tyto názory, někdo se mnou nesouhlasí. Přijel jsem v roce 1995 jako vánaprastha z Indie a dorazil jsem do Radhadeshe přímo uprostřed svatby. A další ráno mi dali tento verš ze Šrímad Bhágavatamu na vánaprasthu. Vyjádřil jsem se tak, že čas začít přemýšlet o sanjásu počíná prvním dnem manželství. (smích) Definitivně to vyvolalo rozruch. A vedení kvůli tomu mělo dokonce schůzi. Možná by už neměl dávat lekce. Ale abych Vám řekl pravdu. Jednoduše jsem hovořil z vlastní zkušenosti. To bylo přesně to, co jsem dělal. A to jsem nebyl ženatý tři dny. Byl jsem ženatý řadu let. Téměř jsem se dostal na stříbrné výročí. A vedl jsem si lépe než mnozí ostatní, kteří tak dlouho nevydrželi. Protože je to tak složité dostat se ven, tak těžké. Jednou, jednou se zamotáte do tohoto zapletení. Vím, že bych měl, kdybych jen mohl, tak bych to udělal. To trochu vyjadřuje tu podstatu. Řeknu to tedy znovu: Vím, že bych měl, kdybych jen mohl, tak bych to udělal. Ano, to je ta věc. Je to jako: Hrajeme si s myšlenkami v mysli. Hrajeme si s myšlenkami v mysli, abychom byli volní pro oddanou službu. Ačkoliv ISKCON se změnil. Nyní jsme se stali realisty. Ale moje otázka je: Ke které realitě se vztahujeme? Dočasné, nebo věčné? Jsem v tom trochu rozpačitý. Co je to ve skutečnosti být realistický? Myslel jsem si že, védská literatura je tak realistická. Potom jsem přemýšlel o světci jménem Dadáti. Pravda to už je trochu moc. Nyní ale začínám také o Dadátim přemýšlet. Řekněme, že to bylo asi takhle: Polobozi byli ve válce s démony a potřebovali nějakou zbraň. A díky jakémusi pokynu od vyšší autority dostali informaci, že ona zbraň má být vyrobena z kostí světce Dadátiho. Tak ke světci tedy přišli a hovořili k němu: „Náš drahý světče Dadáti, přišli jsme sem, abychom mohli mít tvoji společnost.“ On odpověděl. „Jsem velice požehnaný. Jsem velice požehnaný, že jste mne přišli poctít svou přítomností. Děkuji vám velice.“ „Ano“ Odpověděli polobozi. „Cítíme se velice šťastliví, že můžeme být s tebou. A pravda ve skutečnosti je, že opravdovým důvodem naší návštěvy je, že jsme k tobě přišli o něco žadonit. Prosíme tě o dobročinnost. Prosíme tě o milost. Zcela přirozeně jsou bráhmanové a svaté osoby od přírody velice laskaví a milostiví. A proto se na tebe obracíme, na tvé vlídné slitování k nám. A žebráme u tebe o almužnu.“ „Ano“ Řekl Dadáti. „Ano, cokoliv si přejete, jsem připraven vám to dát.“ (Maharája se směje) „Hahá! Dostali jsme ho! Ano! Teď to slíbil.“ A potom promluvili: „Víš, hmm, no my bychom ve skutečnosti chtěli... tvé kosti.“ Většina lidí by na to reagovala. „Co? Moje kosti? 
Já ti dám moje kosti! Já ti dám svou kostěnou pěstí do tvého kostěného nosu!“ Něco na tento způsob, tak by reagovali, pokud by někdo šel po jejich kostech. Nějaký hluboký instinkt vyjde ven. Ale Dadáti byl kompletně nad jakýmkoliv mylným ztotožňováním se. Dadáti si nikdy ani na chvilku nemyslel, že je svými kostmi. A proto řekl. „Ó ano. Chcete moje kosti? To není vůbec problém. Ale prosím počkejte chvilku. Dejte mi nejdříve čas vzdát se tohoto těla.“ Polobozi byli velice rozvážní. „Ó ano. Samozřejmě.“ A následně Dadáti opustil tělo a polobozi si vzali jeho kosti a udělali z nich zbraň. Nevím jak přesně to udělali. Tato informace zde chybí. Ale velice zajímavý je stav jeho vědomí. A tak je Bhágavatam plný transcendentálních osob, které jsou ve skutečnosti opravdu realistické. Skutečně realistické.Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 53MB)
Žádné komentáře:
Okomentovat