Zpívání není hmotná léčba

Zpívání nemusí nezbytně být řešením na všechny naše hmotné problémy. Někdy vyvstane otázka, “Jak je možné, že zpívám a stále mám tolik hmotných problémů!” Ano, zpívání nezbytně nevyléčí všechny naše materiální těžkosti, My nicméně pokračujeme, protože toto zpívání nám dává něco mnohem většího než je jakýkoliv hmotný prospěch. Přivádí nás k lotosovým nohám Kṛṣṇy!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Náš nejlepší přítel

Mahā-mantra je náš nejlepší přítel. Ve skutečnosti je velmi blízkým přítelem všech živých bytostí. Mantra je tu vždy pro nás, a kdokoli ji chce se na ni může kdykoliv obrátit ať je kdekoli. Mantra nerozlišuje. Vždy je nám k dispozici a dokonce ani nic nestojí. Pokud si to tedy přejeme, máme vždy svého přítele, mahā-mantru. A pokud si to nepřejeme, mantra přijde stejně, přiřítí se ulicí! 

Někdy lidé odolávají, možná proto, že si mantru spojují s rozzlobeným a trestajícím Bohem, tím, který je někde nahoře a je připraven dolů posílat hromy a blesky! Ale ne, naše mantra je radostná a blažená, má to být legrace a štěstí, něco dobrého, co ze všeho dělá to nejlepší. Tato mantra není jen nějaký zvuk nebo slova. Je to projev Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, a skrze tuto mahā-mantru je Kṛṣṇa vždy s námi, vždy nám žehná. Takto je tedy mahā-mantra naším nejlepším přítelem

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Neomezeně čisté

Někdy když zpíváme japu, naše mysl nás vyrušuje a neustále nás rozptyluje. Zpívání s takovou materialstickou myslí je jako když zpíváme v místnosti se zapnutou televizí. Chodíte sem tam po pokoji “Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa” (podíváte se na televizi) “Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare” (podíváte se na televizi) “Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare” (zakryjete si obličej) “To je Māyā! Hare Kṛṣṇa... ty špatné scény!”

A samozřejmě, v televizi je ten oblíbený seriál, který pravidelně dávají a jakpak se jmenuje? “Já v hlavní roli!” Jo! Tenhle seriál nikdy nekončí, je tolik dílů se mnou v hlavní roli a jsou tam všechna má dobrodružství. To je tedy víceméně naše situace. Zápasíme s myslí. Ale dokonce i když zpíváme nedokonale, dokonce i když zpíváme omezeně, svaté jméno je Kṛṣṇa a Kṛṣṇa je neomezeně čistý. Účinek zpívání svatého jména je tak obrovský, že dokonce i neomezená hora hříšných reakcí uskladněných v našem srdci nedokáže zastínit čistotu svatého jména. Všechny naše nedokonalosti nemohou zmenšit jeho slávu.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Pokyny o festivalech

Nyní je mou službou zůstat zde ve Vrindávanu. Tato moje služba není službou vás všech – vy všichni stále musíte pokračovat. Musíte jít zpět na všechna různá místa světa, odkud pocházíte, a šířit tam vědomí Krišny. To se musí udělat! Přemýšlel jsem o lvech Šríly Prabhupády a o tom, jak byl Prabhupáda znám jako simha guru. Jeho guru byl také známý jako simha guru – lev mezi všemi duchovními mistry. A je jasné, že Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur měl mezi svými žáky také lva. Takže takto bych si také přál pár lvů. Ne tady (smích), ale venku ve světě; lvy, kteří se snaží udělat něco mimořádného pro Krišnu.

Ať jsou festivaly! Podívejte se například na Indradjumna Maharádže – tolik festivalů, kterých se účastní tolik lidí a je to něco opravdu mimořádného. Jiní jako Tribhuvanáth také dělali menší festivaly v Africe, ale on pořádal místní festivaly, které zahrnovaly návštěvu afrických vesnic a pořádání festivalů tam. Tak jděte a uspořádejte tyto festivaly na oslavu slávy Krišny! Uspořádejte, prosím, festival – jsou v tomto hnutí mocné. Festivaly jsou stále stejné v tom, že získávají nové oddané a spojují oddané dohromady. Dělají z tohoto hnutí něco, čeho lze být součástí a přispívat k jeho službě. Taková je povaha duchovního světa – každý okamžik je svátkem – každý okamžik je oslavou slávy Krišny, oslavou Jeho Svatého jména a oslavou společného bytí s ostatními oddanými. Co jiného se dá dělat?! Pak není promarněný ani okamžik. Každý okamžik je využit k oslavě Nejvyššího Pána a ke zpívání Jeho jména s chutí. Každý okamžik oddané služby se počítá! Lidé se mě vždy ptají - co bys chtěl, abych udělal se svým životem? No, odpověď je jednoduchá, získávejte nové oddané! Pokud každý z vás dokáže získat 10 oddaných, pak s 500 lidmi zde získáte 5 000 nových oddaných! Pokud během svého života dokážete získat 10 oddaných, je to něco mocného, co děláte pro Pána.

(Kadamba Kánana Svámí, 15.září 2022, Vrndávana, Indie, program v Balarám Hall)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Povrchní život se stane hlubokým

Když do naší mysli vstoupí Kṛṣṇovo jméno, vše ostatní se v mysli postupně zmenší. Naše perspektiva se rozšíří a uvidíme větší obraz. Zpíváním mantry získáme inteligenci a pochopení významu, který za vším stojí. Jak je řečeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu, význam všeho má být pochopen dle svého vztahu ke Kṛṣṇovi. Takto se vše skrze mahā-mantru začíná zcela vyjasňovat, kousek po kousku. Bez mahā-mantry je vše povrchní, ale s mahā-mantrou se z povrchního života stane hluboký!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Síla ovládnout mysl

Pokud se zaměstnáme v pravidelném zpívání pevného počtu kol japy na růženci, dá nám to sílu ovládnout neklidnou mysl a upevníme se v praxi oddané služby. Můžeme meditovat o tolika věcech - o svobodě, sexu, penězích atd., ale meditace o kīrtanu je konečným cílem života. Pokud je silné spojení s kīrtanem , pak v tomto světě neexistuje nic, čemu bychom nedokázali čelit - ani smrt. Tato mahā-mantra je známa jako velká mantra. Mantra znamená ‘osvobodit mysl’ - ‘man’ se vztahuje k mysli a ‘tra’ znamená osvobodit. Mysl vstupuje do mnoha věcí a věci vstupují do mysli. Kīrtan nás povznáší nad mentální úroveň a nad fyzickou úroveň až na úroveň duše.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Spojení se Šrílou Prabhupádou

Přirozeností času je, že neustále plyne. Vše vzniká, vše roste, vše vzkvétá, dává nějaký vedlejší produkt, chřadne a pak přestává existovat. Naše setkání také procházejí těmito fázemi a my se dostáváme do posledních fází těchto setkání. Tolik lidí se se mnou přichází rozloučit. Počítal jsem – řekněme, že když lidé přijdou ve skupinách, přijde se rozloučit 200 lidí, s 5 minutami na osobu – to je 1000 minut! To je přes 15 hodin nepřetržitého loučení. Takže se tímto loučím s těmi, kteří odjíždějí. Ne proto, že bych byl chladný, ne proto, že bych neměl srdce, ne proto, že by mě to nezajímalo, ale je to prostá praktičnost.

Včera jsem otevřel dveře svého bytu a byla tam povodeň. Záplava laskavosti, záplava náklonnosti. Takové výměny jsou důležité a jsou velmi cenné. Zároveň postupně dochází k přechodu, abyste mé touhy nosili ve svém srdci. Mým přáním je, abyste se skutečně spojili se Šrílou Prabhupádou. Zde ve Vrindávanu je Prabhupáda na vjásasánu se svými lvy. Vypadají jako opravdoví lvi, moc se mi líbí! Je zde tolik pěkných obrazů a říkají tolik o Prabhupádových meditacích. Takže se zde prosím spojte se Šrílou Prabhupádou. Vrindávana byl jedním z těch chrámů, které měly úplnou sadu dopisů Šríly Prabhupády, než se staly široce dostupnými na internetu, Vedabase atd. Ale v té době to bylo vzácné a nebyly nikde publikovány. Archivy v Los Angeles měly nějaké kopie a několik chrámů je tu a tam také mělo. Ale tady každý den ležel na Prabhupádově stole jiný dopis. Navázání tohoto spojení se Šrílou Prabhupádou a pochopení Prabhupády prostřednictvím jeho dopisů se dělalo pro řízení jeho celosvětové mise. Byla to jiná doba s menší konektivitou. Nyní však žijeme ve věku konektivity – dokonce i během letu některé letecké společnosti tyto služby nabízejí.

V těch dnech Šríla Prabhupád posílal oddané, mladé lidi, aby otevřeli chrámy v nových zemích. Ano, přeji si, abyste všichni také otevřeli chrámy, to by bylo tak hezké. Kdybyste místo toho, abyste pracovali v obyčejné práci, prostě místo toho šli kázat a řekli, ano, založíme a budeme provozovat chrám a skrze tento chrám ovlivníme tisíce lidí. To je mnohem více vzrušující! Co takhle být součástí velkého transcendentálního dobrodružství? V dřívějších dobách nezáleželo na tom, zda byl někdo bramacari, sanyasi nebo grihasta – na ničem z toho nezáleželo, protože všichni byli zapojeni do hlavního proudu kázání, do mise. A pak se věci změnily a nyní se o nás mluví jako o kongregačním hnutí, kde mnohé z programů, které máme, jsou vlastně pro nás samotné. Jsou to milá setkání s pizzou a koláči a setkáváme se navzájem a je to pro nás oživující. A pak pozveme svámí, kteří jsou revoluční, kteří chtějí změnit svět a chtějí vidět, že nějakým způsobem přivádíme více lidí k vědomí Krišny. Někteří chodí rozdávat knihy – když mi někdo napíše dopis a řekne, že chodí rozdávat knihy, to jsou dopisy, které rád čtu – to jsou zábavné dopisy – pošlete mi prosím výsledky, dejte mi aktuální informace ohledně vašich posvátných pouličních party nebo jak se jim říká. Tento duch oslovování je skvělý a je velmi důležitý. To bylo důležité, když tu byl Šríla Prabhupáda, a cokoli bylo důležité, když tu byl Šríla Prabhupáda, je důležité i dnes – to bychom měli vždy chápat. I když se časy změnily a já si toho vážím, ale to, co bylo pro Šrílu Prabhupádu důležité, je nadčasové a navždy relevantní. Takže toto je něco, co bychom měli dělat vždy – obrátit se na Šrílu Prabhupádu. Měli bychom vidět, co zdůraznil, protože dílo není dokončeno – celý svět si ještě není vědom Krišny! Takže můžeme mít spolu pěkné prasádam a pěkný kírtan, ale pojďme také ven a kázat, protože to je to, co od nás Šríla Prabhupáda chce.

(Kadamba Kánana Svámí, 15.září 2022, Vrindávan, Indie, program v Balarama Hall)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.