Obláček iluze

Možná nejsme zcela vědomi si Krišny, naše láska ke Krišnovi možná není tak hluboká a můžeme mít další touhy. Ale to je jen neklid. Kolik víry v tyto jiné touhy máme? Který oddaný může prohlásit, že má plnou víru v pohlavní život? Sexuální život nás může přitahovat, ale máme plnou víru v to, že nás učiní šťastnými? Poté, co jsme vyslechli transcendentální poznání, je těžké mít plnou víru v hmotný požitek. Přesto můžeme s těmito touhami sem tam flirtovat. Na chvíli můžeme být v růžovém obláčku iluze, ale potom se vrátíme zpět k tvrdé realitě utrpení a znovu se vážněji snažíme dostat z hmotného světa.

(Kadamba Kánana Svámí, 3.května 2016, Vrndávana, Indie, Bhagavad-gítá 3.34)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.



 

Krišna se stará

Je jeden příběh popisující muže, kterého přejelo vozidlo - byl to malý autobus, ve kterém sedělo 25 lidí a ten náraz mu odsekl hlavu! Takové věci se dějí karmicky. V jeho minulém životě byl králem, který popravil 25 nevinných lidí a nyní ho ti stejní lidé dostali! Karma vytváří takové situace.

Teď nás opustila tato rodina. Samozřejmě tato rodina oddaných měla velmi příznivý den, jelikož se všichni zapojili v Ratha-játře a řidič byl pudžárím Pána Džagannátha na voze. Takže celý den viděl oči Pána Džagannátha. Když jel domů a sjel z dálnice na výjezdu, někdo se přiřítil z protisměru. A já si myslím, že když na něj mířila ta světla, a zářila mu do očí, musely to být velké kulaté oči Pána Džagannátha! Já si to myslím, je to dost možné, protože dělali pravidelně v chrámu spoustu služby. Proto mohli odjet do duchovního světa. Nemůžeme vždy vidět, co se děje.

Mám jednoho žáka z Jižní Afriky, který žije ve Vrindávanu. Jeho otec zemřel na rakovinu a potom o jeden nebo dva dny později měl jeden z pudžárích v ášramu sen. V tom snu přijel muž na volském povozu do Krišna Balarám mandiru, vešel do brahmačarí ášramu, probudil spícího pudžárího - on stále spal, ale v tom snu se probudil - a řekl mu, "Řekni téhle osobě, že jsem v pořádku."  A potom odešel. Pudžárí viděl, jak odešel, nasedl na volský povoz a odjel branou pryč.
Ten pudžárí ho neznal, ale jelikož mu ten "Právě jsem měl sen a byl v něm tvůj otec." A popsal, jak vypadal, a ten oddaný řekl, "To je můj otec!" A jen se smál.
muž řekl jméno, pudžárí za tím oddaným šel a a řekl,

Takže někdy dostanete takové zprávy o těchto věcech. Krišna se stará - to je jasná známka - Krišna se o ně stará, takže už je má na svém volském povozu ve Vrindávanu. Žádný problém, vše je v pořádku.

(Kadamba Kánana Svámí, 31.prosince 2012, Kapské Město, JAR, ŠB 8.7.4)





 

Nadšení!!!

Toto hnutí dává příležitost, nadšení potřebné k tomu, aby se z nás stal čistý oddaný. Máme příležitost začít den obětováním Pánu. Žádný den není všední, každý den je výjimečný. Jediné, na čem záleží, je co chceme skutečně udělat. Přijít na úroveň čisté oddané služby. Udělat soupis toho, o co jsme se dnes pokusili. Četli jsme dost šástry nebo toho mohlo být víc? Dokončili jsme svá kola a jak byla pěkná? Skrze všechny tyto věci můžeme vidět, co jsme nabídli Krišnovi, a tak jdeme spát. Měli bychom se snažit znovu a znovu, abychom měli každý den příležitost něco udělat. Takto bychom měli využít všech příležitostí. Nečekat, "Ach, kdy? Kdy přijde Krišna préma?" V Bhakti Rasámrita Sindhu je řečeno, že když se ráno pasáčci probudí, ježí se jim chlupy v extázi! Naše rána v duchovním životě by neměla být jako staré auto, které je potřeba roztlačit, mělo by být schopné nastartovat s nadšením.   

(Kadamba Kánana Svámí, 28.září 2018, Petite Riviere, Mauricius, přednáška)

Být či nebýt...veganem

Více a více oddaných se stává vegany, protože říkají, že mléko není čisté; je v něm obsaženo tolik krutosti vůči kravám. Ale Šríla Prabhupáda ohledně toho nebyl fanatický. Šríla Prabhupáda cítil, že mléko je velmi důležité, že ho potřebujeme pro rozvoj jemnějších mozkových tkání. Dokonce i v Americe, kde byl do mléka přidáván vitamín D, který nemusí být vegetariánského původu, Prabhupáda řekl, "Nedělejte si s tím starost, jen ho pijte. Musíme pít mléko." Takže Prabhupáda se zdál být v těchto věcech poněkud pragmatický.
Teď říkají, "Ale je to horší než kdy jindy. Teď bychom udělali lépe, kdybychom byli vegany." Inu, vážím si těchto oddaných, osobně cítím, že když je kráváa držena v pekelných podmínkách a využívána, je to špatná věc. Je to špatné!


Tady v Austrálii jsem viděl mnoho krav, jak čekalo na to, až je naloží do vlaku. Telata, zavřená v ohradách. Brzy ráno jsem zpíval džapu, nikdo tam nebyl, jen ta telata....něco ve mně mi říkalo...cítil jsme takové pnutí nechat je utéct. Ale stejně by neměla kam jít. Chtělo se mi je pustit, ale kam? Celá planeta je pro ně vězení. Není pro ně žádný volný kousek země. Ať půjdou kamkoli, chytnou je - tak pekelné, tak úplně pekelné! Ale alespoň když vezmeme jejich mléko a nabídneme ho Krišnovi, můžeme jim dopřát nějakou úlevu; pár malých kapek úlevy v jejich dočasném utrpení.

(hřmoucím hlasem), "Když se ze všech stanou vegani a miliony a miliony lidí na světě nebude pít mléko, pak to mléčný průmysl pocítí a spotřeba mléka klesne a méně krav bude muset trpět tím vším. To zmírní dočasné utrpení krav! Jo! Získali jsme nějaký dočasný prospěch z utrpení těch krav."
Ale co když vezmeme mléko a nabídneme ho Krišnovi? Těm samým kravám poskytneme věčný prospěch, který nemůže být ničím zničen. Ať oddaní vezmou všechno mléko, co nejvíc, a všechno obětují Krišnovi! Takto dejte kravám co nejvíce věčného prospěchu. Zbytek světa se může stát vegany. Měli bychom mít spoustu mléka, spoustu, a veganům budeme rozdávat mléčné sladkosti!



(Kadamba Kánana Svámí, 1.října 2013, Melbourne, Austrálie, Šrímad Bhágavatam 2.3.1)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Vzpomínání a zapomínání na Krišnu

Filosofie nám pomáhá vzpomínat na to, jak je všechno spojené s Krišnou, dokonce i když na Něho neustále zapomínáme. Mám na mysli - dal jsem příklady toho, jak jsme dobří v zapomínání na Krišnu. Můžeme zpívat šestnáct kol a na Krišnu si nevzpomenout ani jednou! Zpívat šestnáct kol, ani jednou na Krišnu nepomyslet. Víte o čem mluvím? Ani jednou - je to tak? Jsme náramně dobří v zapomínání na Krišnu dokonce i uprostřed Hare Krišna chrámu, kde je všechno Krišna Krišna Krišna Krišna - my na Krišnu zapomínáme. Možná v chrámu na Krišnu trochu vzpomínáte, ale ale jakmile vyjdete z brány, Krišna je pryč. Jakmile tu hraje nějaký film... Včera jsem seděl v čekárně u zubaře a pak začalo něco s mumiemi, slintajícími mumiemi na obrazovce. Je to opravdu něco...hrozné příšery...a pak ten boj. Znovu a znovu vás to vtahuje. Je to úžasné, ta moc televizní obrazovky. Je to hloupé a vy víte, že je to hloupé. Díváte se na to a říkáte: "To je úplně pitomý." Ale přesto se na to díváte. Bože, ach Bože. Takže síla hmotné energie pomoci nám zapomenout na Krišnu je velmi silná. Proto nám filosofie pomáhá vidět, že vše je spojené s Krišnou, takže jí potřebujeme. V tomto stádiu potřebujeme tyto berličky karmy a gjány (poznání).

(Kapské město, JAR, 21. listopadu 2013)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Přijetí je počátkem nebojácnosti

Nálada přijetí je začátkem nebojácnosti. Ale na Západě nikdy nic nepřijímáme! Ano, ano, uctíváme Boha, ale víte, musíme zajistit, abychom byli v suchu a v pohodě. Zajistíme, aby bylo všechno dokonale zařízeno – že jsme pojištěni, že všechno je bezpečné, jak jen to je možné. A tak tolik zařizujeme. Takže tu musí být přítomna tato závislost na Pánu...
Vidíme, že Šríla Prabhupáda říkal, že když byl dítě, vypukla epidemie cholery a lidé zmírali jak mouchy. A že řešením celé té záležitosti byl harinám. A když měli každý den hodně harinámu, tak epidemie pominula! Tak to byl úplně jiný přístup než ten západní. A to je to, o čem skutečně mluvím, záviset na Nejvyšší Osobnosti Božství a přijmout u Ní útočiště a vidět Ji jako hlavní zdroj naší ochrany. To je tak jiné než západní přístup. My prostě přijímáme útočiště u oddané služby a o všechno bude postaráno.

(Kadamba Kánana Svámí, srpen 2010, Finsko)

Polapen láskou

Damódaraštaka, verš 1

Nejvyššímu Pánu, Jehož postava je ztělesněním věčnosti, poznání a blaženosti, Jehož náušnice v podobě žraloka se houpou sem a tam, Jež překrásně září v oblasti Gokuly a Jenž ze strachu z matky Jašódy rychle utíká od dřevěnéno hmoždíře, ale je jí chycen, protože utíkala rychleji, tomuto Nejvyššímu Pánu šrí Dámodarovi se s pokorou klaním.


Kdo dokáže běžet rychleji než Nejvyšší Pán? To není možné. Pamatujeme na to, že Krišna je Rančór - ten, kdo utekl z bojiště; utekl z bitevního pole a honil ho král Jávana. Jávana běžel plnou rychlostí, zatímco Krišna velmi klidně kráčel, a přesto ho Jávana nemohl dohonit. Jávana běžel a utíkal, ale nějakým způsobem byl pořád stejně daleko a vůbec se nepřibližoval. To je Krišna! Samozřejmě víme, že to Krišna zařídil tak, že tam spal Mučukunda. Mučukunda dostal takové požehnání - jelikož ho Indra budíval kvůli tomu, aby bojoval proti asurům - požádal o požehnání, aby dokázal spálit na prach kohokoli, kdo ho vzbudí, tak ho Indra nechal spát. Ale potom ho vzbudil tento Jávana a byl spálen na popel - to vše zařídil Krišna. Tak vidíme, že nikdo nedokáže běžet rychleji než Krišna. Matka Jašóda byla schopná běžet rychleji než Krišna, ale jednoduše kvůli tomu, že Krišna byl polapen její láskou. Nebyla to rychlost - byla to láska, kterou Krišnu polapila...


(Kadamba Kánana Svámí, 11.října 2011, Melbourne, Austrálie, domácí program)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.