Scénář je stejný

V tomto verši čteme o tom, jak živá bytost ve vtěleném stavu reaguje s hmotnou energií. Skrze hmotné smysly zakouší hmotnou „rásu“. To je skutečný význam naší hmotné existence, zkoušet a ochutnávat „rásu“, protože přirozeností duše je vychutnávat různé „rásy“.

Nyní je tato tendence „rásy“ zvrácená, a tak v hmotném světě jednáme s hmotnou energií a snažíme se vymáčknout z ní pár kapek hmotného potěšení. Je to velice těžké, protože tato hmotná energie je od počátku navržena tak, aby nás znechutila. Scénář je stejný.

Můžete si v tom scénáři změnit postavy, můžete upravit jména, můžete změnit jména míst, můžete jít do údolí nebo na vrcholky hor, ale ta podstata scénáře je vymáčknout pár kapek požitku a zbytek je o zklamání! Ať už to je na vrcholu hor nebo v údolí, ať už na této straně oceánu nebo na té druhé. Zklamáni budeme na obou stranách. Takhle to je. Ať už ženatý, nebo svobodný, stále není naplněný! Naplnění není možné dosáhnout na hmotné úrovni!

Samozřejmě, jak jednou přijde do rovnice Krišna, pak se vše změní. Šríla Prabhupáda blízce komunikoval se synem Rúpanugy, jeho jméno bylo Ekendra. A Ekendra měl Šrílu Prabhupádu velice rád a vždy mu stál po boku na osobní úrovni. A jednou napsal Prabhupádovi dopis o tom, jak se učí matematiku a Prabhupáda odpověděl: „5 + 5 je 10     2 + 2 je 4      a všechno + Krišna je Vrindávan!“

Takový jednoduchý vzorec, ale zároveň ohromující, protože toto je povaha sankírtanového hnutí a je to povaha Krišny. Když přidáme Krišnu, pak se vše stane transcendentálním! Protože nakonec základem hmotné existence je nejprve duchovní existence.

ŠB 3.26.41, 4. Prosince 2016, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde. 

Přeložil MadhuPandit dása

Milost skrze čistého oddaného

Pouze čistý oddaný nás může vytáhnout z hmotného světa, to je jediný způsob. Někdy se dívám na staré časopisy Zpátky k Bohu – ty nejstarší. A ty byly zajímavé, protože byly všechny o Šrílovi Prabhupádovi; celý časopis Zpátky k Bohu byl o Šrílovi Prabhupádovi. Byl tam jeden článek, který popisoval, jak oddaní čekali na Prabhupádu až přijde dolů na přednášku a měli dlouhý kírtan, a i když už kírtan skončil, Prabhupáda stále nepřicházel, ale nikomu to moc nevadilo. V tu dobu tam byl jediný sanjásí jménem Kírtanánanda. A tak požádali Kírtanánandu, aby hovořil. A on řekl: „Kde jsme všichni byli před rokem? Kde jsme byli i jen před šesti měsíci? Kde jsme byli, než jsme získali milost čistého oddaného?“

Je to milost čistého oddaného, která se dotýká oddaných. Nejvyšší Pán se zjevuje v tomto světě, rozšiřuje svou milost v tomto světě a pokračuje s milostí skrze celý vesmír skrze Svého oddaného a je to stejně dobré, jako získat ji přímo od Nejvyššího Pána.

ŠB 6.18.1-8, 12. prosince 2016, Vrindávan, Indie

Původní text v angličtině zde.

Přeložil MadhuPandit dása

Osobní zodpovědnost

Nakonec to, co se má stát, se stane ve správnou dobu, ale my máme přesto možnost volby. Když přecházíme ulici, není to stylem: "Ó, co se stane? Přecházím ulici...!" Ne, vy si volíte, že přejdete. A tak je to se vším - můžete si vybrat. Zvolíte si, jestli si dáte další lžíci sabdží nebo ne; ještě jedna roti... To je vaše volba!
Někdy lidé říkají: "Ano, budu oddaným, když ze mě Krišna udělá oddaného. Já jsem se jen odevzdal." Tato filozofie nebere v úvahu osobní odpovědnost, kterou máme, když se rozhodujeme. Činíme rozhodnutí. Ve správnou chvíli k nám přijde volba a my se musíme rozhodnout. "Mám to udělat? Mám být oddaným, nebo nemám být oddaným?"
To je vaše volba a vaše zodpovědnost. Když řeknete "ne", pak také musíte čelit důsledkům a jste za to zodpovědní.

Domácí program, 12. května 2015, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

Věčné bohatství

Lidé usilují o bohatství a snaží se o hmotný rozvoj, což není jednoduché, protože osud neovládáme. Můžete získat bohatství, ale pak zasáhnou nějaké okolnosti a to bohatství se nějakou kalamitou rozplyne. Proto snažit se udržet si v hmotném světě bohatství je neustávající úsilí a těžká práce bez jistého výsledku.

Dnes hovoříme o tématu z Bhagavad-gíty: o věčném prospěchu z oddané služby. Cokoliv je na cestě oddané služby rozvíjeno, není nikdy ztraceno. Ve druhé kapitole je řečeno

nehābhikrama-nāśo 'sti
pratyavāyo na vidyate
sv-alpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

BG 2.40

Toto úsilí je prosté ztráty či úbytku, a i malý pokrok na této cestě může každého ochránit před tím nejhrůznějším nebezpečím.

Jakoukoliv činnost konáme ve vědomí Krišny, její prospěch nikdy nepomine, nemůže být zničen žádnou vnější silou ani námi samotnými. Takto je prospěch z oddané služby trvalý, protože je duchovní povahy a cokoliv duchovní povahy je „sat“, není poutáno časem.

Šríla Jamunáčárja řekl, že duch není poután časem, prostorem ani myšlenkou. Duchovní svět není nikdy omezen jako tento hmotný svět, kde je vše limitováno časem. Mnoha věcí je dosaženo, ale jen na omezený časový úsek, a bylo do nich vloženo tolik úsilí. Proto je řečeno, že bychom neměli mrhat časem na dočasné věci, ale měli bychom se věnovat esenciálním činnostem.

Pokud někdo dříve v Indii udržoval své hmotné potřeby na minimu, bylo to považováno za známku velkého pokroku, a taková osoba měla ve společnosti úctu. A nikoliv někdo, kdo se skrze obchod stal velice bohatým. Ten, kdo se skrze obchod může stát boháčem, je vaišja. Vaišja nebyl považován za osobu velice vysoké úrovně.

Ve skutečnosti ve védské kultuře jsou dvě vyšší kasty lidí - bráhmana a kšatrija, a také dvě nižší kasty - vaišja a šúdra. Dvě nižší kasty se zaobírají hmotnými věcmi. Vaišja se zaměstnává vyděláváním peněz a šúdra si užívá smyslů. Kdežto dvě vyšší kasty žijí pro dharmu. Svůj život zasvěcují vyššímu cíli, život obětování se pro prospěch Nejvyššího Pána.

Je zajímavé, že dříve ten, kdo vydělával mnoho peněz, nebyl považován za prvotřídní osobu! Dnes je to oproti tomu ta nejdůležitější věc. Nic jiného nerozhoduje. Pokud jsi velice bohatý, pak jsi též velice aristokratický a pak něco znamenáš. Takto dnes hmotné bohatství rozhoduje o důležitosti.

O šúdrech je řečeno, že se zaměstnávají v uspokojování smyslů, zejména pak sexem. A také proto nyní vidíme, jak svět dělá ze sexu příliš mnoho. Sex má v životě své místo, ale není cílem života, a ani není klíčem ke štěstí. To je velká chyba!

A takto to pokračuje dále. Protože jsme ztratili dlouhodobou vizi a zapojili jsme se slepě do tolika činností, které nás pak spoutaly v hmotném životě.

Bhagavad-gítá 10.10, 3. prosince 2016, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde. 

Přeložil MadhuPandit dása

Co se určitě počítá

Dokonce i když jsme sami transcendentální, musíme brát pocity ostatních osob vážně, i pokud jsou částečně motivované falešným egem – na tom nezáleží, stejně jako u dítěte. Když jste pak dospělí, tak to už vidíte jinak, když otec odchází z domu, není to maličkost, je to skutečné utrpení, ale co se dá dělat!?

Když jsem byl dítětem, ztratil jsem svou oblíbenou hračku – autíčko – na pískovišti. Nikdy jsem to pak už nepřekonal. Byla to ohromná ztráta. Celé pískoviště jsem překopal a prosál, ale nikdy jsem už svého malého zlatého Jaguára nenašel. Byla to pro mě tragédie.

Nyní se na to ale už samozřejmě dívám z jiného pohledu. Ale můj malý zlatý Jaguár zůstává, aby mi připomínal to, co pro mě jednou bylo velice důležité. Takže to, co se skutečně počítá, je to, co je důležité pro lidi. Nemyslím si, že bychom měli chodit kolem a lidi značkovat cedulkami „Falešné ego!“.

Myslím, že bychom měli být vážní k ostatním, jinak jak by mohli oni brát vážně nás? Pokud jsem tak moc transcendentální, že neberu nikoho vážně, nedává to vůbec smysl. Pak se stávám chladným a pro lidi nezajímavým.

Jako Prabhupáda, který byl velice transcendentální a zároveň dokázal být velice lidský k lidským bytostem. Byl schopen sejít dolů k tomu, co lidi pohnulo, přestože jeho samotného to vůbec stejně nepohnulo.

Spirit Matters program, 20. června 2013, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde. 

Přeložil MadhuPandit dása

Výjimečné úsilí

Když se principy kvality dobra stanou naší druhou povahou, od té chvíle si začnete duchovní život užívat. Duchovní život je velice pěkný! Zpíváme, jsme v dobré společnosti a jsme šťastní.

Ale to není vše. I tak musíme učinit oběť, musíme dělat co jen dokážeme, abychom zachránili podmíněné duše. Můžete říci: „No dobře, ale oni jsou velice hříšní, pokleslí a já nevím, zda se s takovými lidmi mohu tolik stýkat, protože pak bych mohl také poklesnout. Lepší bude zůstat v bezpečí.“

Sedět zde bezpečně ve svém pěkném malém duchovním životě, ve tvé malé Krišna bublině. Ale věz jistě, že nebudeš plně spokojen! Prostě ti bude něco chybět. Navzdory tomu, že máš všechna ta Krišna vědomá videa, která si jen dokážeš představit. Navzdory tomu, že máš 3000 CD a 12000 lekcí a 78000 obrázků Krišny. Navzdory tomu všemu tě každou chvíli přepadá pocit prázdnoty.

Takže když neuděláme tuto oběť, pokud na sebe nevezmeme to úsilí zachránit podmíněné duše, nestane se to - nebudeme skutečně naplněni a spokojeni.

Přednáška, září 2008, Kapské Město, JAR

Původní článek v angličtině zde. 

Přeložil Madhu Pandit dása

Austrálie - prosinec 2016

Níže je popis kazatelské cesty s Jeho Svatostí Kadamba Kánana Mahárájem po Austrálii od Puruša Trayi prabhua:

H.H. Kadamba Kánana Maháráj nyní tráví svůj čas v Austrálii. 1. prosince 2016 přeletěl z Indie, kde se setkal s mnoha oddanými z Česka, do Melbourne, odkud pokračoval přes chrám v Canbeře na nádhernou farmu New Govardhana v Murwillumbah u Gold Coast. Zde jsem se připojil k jeho cestě já. Pokud to čas dovolí, Guru Maháráj se snaží každý večer chodit na zdravotní procházky. Většinou na pláž nebo po okolí farmy.

O víkendu jsme odjeli na tři dny do nedalekého chrámu v Brisbane, kde je početná indická kongregace - podobně jako v Melbourne. První večer se konal veřejný program v nemalém sále, po kterém následovala dlouhá série otázek z košíku, což je oblíbená část programu pro indické obecenstvo. Maháráj na všechny bleskově odpověděl a publikum plně uspokojil.

V sobotu proběhla ranní přednáška a večerní Saturday Feast v chrámu, druhý den program ve městě v Góvindě.

Po návratu na farmu odstartoval autobusový výlet s dětmi oddaných, převážně vyrostlých v místní gurukule. Večer měli prasádam u našeho duchovního bratra Rúpa Čarana Prabhu, kde Guru Maháráj vyprávěl příběh ze své cesty Zázračným autobusem do Indie, a jak se připojil k hnutí Hare Krišna. Potom se ho děti ptaly, jak byl postřelen, což byl velice napínavý příběh, a poslouchaly se zatajeným dechem.

Následující dny dal Maháráj několik ranních lekcí a proběhlo také první a druhé zasvěcení.

V pátek třináctého se odehrál extatický sankírtan doma u Rúpy Raghunátha Prabhu, žáka Tamal Kršna Goswámího, kde Maháráj tančil a skákal a všechny přivedl do extáze zpívání svatého jména. Nasledovala úžasná lekce z Čaitanja Čaritámrity o zábavách Čaitanyi Maháprabhua, které nedávno započaly a stále se odehrávají, jako právě dnes na tomto místě. Taky se Maháráj zmínil, že pátek třináctého je pro neoddané špatný den, ale oddaní mají vše a naopak i tento den je pro ně příznivý, protože Šríla Prabhupáda právě v tento den zahájil svou plavbu z Indie do Ameriky.

Druhého dne odpoledne jsme přeletěli do Sydney, kde Maháráje po uvítání na letišti ihned převezli na domácí program, který začínal večer a trval tři hodiny. Hned na druhý den je naplánovaný kírtan v parku v BlueMountains, takže Maháráj má opravdu nabitý program. Naštěstí na pondělí není zatím plánována žádná akce, takže si Maháráj může odpočinout a trénovat melodie pro nové CD, které se tu chystá nahrát.

Váš služebník Puruša Traya Das