Otevírání chrámu v Amsterdamu se pokazilo! Jeden oddaný měl postavit oltář a druhý vyřezat Božstva Pána Jagannátha, jenže o tom spolu nemluvili. Když oddaný, jenž dělal Pána Jagannátha, přišel do obchodu, byl tam kus dřeva, který byl mnohem větší, než byl původní plán. Řekl si: "Jagannáth chce být velký!" Ale nikdy už to neřekl oddanému, který budoval oltář. Takže během instalace zjistili, že je oltář příliš malý a museli ho zbourat.
Byl tam i televizní štáb. Pouhý měsíc předtím ho navštívil usměvavý jogí. Nyní měl přijet Hare Krišna guru a všichni chtěli vidět Hare Krišna gurua. A Hare Krišna guru byl filmován a byl rozzlobený! Pokračovalo všechno to bouchání: "Co tohle je... Jak je to možné... To je směšné!"
Pak tam nebylo žádné ovoce na jagju. Jedna matají šla do kuchyně, ale nevrátila se. Je dost otravné, když někoho pošlete, aby něco přinesl, ale on se nevrátí. Tak za ní Prabhupáda poslal někoho dalšího, a on se taky nevrátil. Potom už byl opravdu rozrušený: "Kde je to ovoce?" Nakonec přišli a přinesli ovocný salát...
Když to Prabhupáda uviděl, zatvářil se, jako by říkal: "Tohle je úplně k ničemu." Matají začala plakat. Takové drama. On byl opravdu rozzlobený. Každému vynadal. A jeden nový bhakta měl také nějaké problémy s hněvem, a tak nakonec zvedl své ruce a řekl: " Proč se tak zlobíte?!" A pak dal radu: "Jen zpívejte Hare Krišna!" A Prabhupáda si vzal své korálky a začal zpívat Hare Krišna. Několik lidí to vidělo, a tak se přidali. Stali se oddanými, protože viděli, že to nebylo umělé. On se nesnažil udělat pro někoho show. Měl zájem pouze o Krišnu.
Před televizním štábem je úsměv tak trochu "nalepený", ale ne na Prabhupádově tváři. On se o ten štáb a miliony diváků nestaral; staral se o Krišnu, a to nebylo kvůli nějaké show, bylo to doopravdy! Takže když se někdo rozhodne pro Krišnu a nemá žádné jiné kalkulace, je to úžasné. To je ten duch, ta podstata.
Šrímad Bhágavatam 2.2.9, 4. října 2013, Melbourne, Austrálie
Původní text v angličtině
zde.
Otázka: Prosím, řekněte nám, jaký je nejlepší způsob, jak potěšit Šrílu Prabhupádu a našeho duchovního učitele?
Když bylo Krišnovi jedenáct, přišel Akrúra a odvezl Jej pryč z Vrindávanu. Od tohoto dne žili obyvatelé Vrindávanu v odloučení. Od tohoto dne nikdo z nich, ať dělali cokoli, nemohl zaujmout Krišnu, protože to není automatické.
Vědomí se neustále mění. A vědomí je ovlivněno okolnostmi.
Někdy okamžitými okolnostmi a někdy v dlouhodobějším měřítku. Jako když se
do někoho zamilujeme a nějakou dobu nám to vydrží a na chvíli to všechno změní.
Nebo naopak – vztah se rozpadne a může nám trvat dlouho, než se z toho dostaneme
a uvidíme svět ve světlých barvách. Takže tolik věcí vstupuje do našeho vědomí
a ovlivňuje nás. Všechny tyhle věcí, které do našeho vědomí vstupují, jsou
Krišnovou energií. A když vstoupí do našeho vědomí, tak když máme na paměti to
spojení, které to má s Krišnou, pak je vše v pořádku. A pak to můžeme
použít správným způsobem. Ale když zapomeneme na to spojení, které to má s Krišnou,
pak nás odnášejí vjemy přicházející z této energie. Takže podstatou je
neustále vidět původ všeho – Krišnu. A vidět Ho ve spojení se vším. Když to
děláme, přicházíme na transcendentální úroveň. Na úroveň, kdy se povzneseme nad
hmotný svět. Tato mantra má přesně takový účinek na naše vědomí. Povznáší nás
nad to, že bychom byli tak spoutáni tolika pocity a emocemi a tužbami ve vztahu
k tolika věcem. Ale když vidíme, odkud to vše pochází, když za tím vidíme
Krišnu, pak také začínáme postupně chápat Jeho záměr se všemi těmito věcmi a že
je to v konečném smyslu pozitivní. Ten, kdo vidí transcendentálním
pohledem, může vidět, že vše je pozitivní, protože vidí za vším Krišnu a Krišna
je všedobrý, pak je tedy vše pozitivní. To je velice hluboký stav vědomí. V tomto
hlubším stavu vědomí se člověk stává vnitřně velmi klidným, nedotčen tolika
vnějšími věcmi.
