Oceán nektaru

Vlny bičující Džaladútu byly nepředstavitelně silné, a Prabhupáda byl velmi nemocný ze zmítání se v Atlantickém oceánu kvůli vlnám a větru. Prabhupáda prodělal infarkt. Poté se modlil ke Krišnovi a uviděl Krišnu. Krišna vesloval na lodi a řekl, "Neměj obavy, všechno bude v pořádku."
Potom se oceán uklidnil, byl úplně pokojný. Později kapitán řekl, "Svámídží, musíte s námi jet zase, protože ještě nikdy jsme neměli tak klidnou plavbu přes Atlantik. Prosím, pojeďte s námi zpět."


Když byl Prabhupáda na lodi, četl Čaitanja Čaritámritu, a říkával, že to byla jeho jediná útěcha. Obracel se ke Krišnovi a k šástře. Proto se transcendentální oddaný jednoduše obrací k šástře a nachází tam Krišnu. Tak to je vždy. V každém okamžiku se člověk může uchýlit k šástře a prostě v ní nalézt Krišnu. 

Ale Krišna se potom také oddanému vyjeví. Takto čistý oddaný vidí Krišnu stále, někdy skrze šástru, někdy skrze svaté jméno, někdy skrze kírtan, a někdy se Krišna osobně vyjeví přímo. Ale vše vyjde nastejno a vše je inspirující a vše uspokojuje srdce. Ať už o Krišnovi čteme, ať zpíváme svaté jméno Krišny při japě nebo v kírtanu nebo o Krišnovi mluvíme, vše nás vyživuje.
 
Když jste na moři a zažíváte neustálý pohyb, pak i když přijdete na pevninu, cítíte, že se země hýbe. Stejným způsobem - i když přijde transcendantální lodivod do světa máji, přesto zažívá extázi toho, že je na moři. Vše si s sebou přináší z oceánu nektaru.


(Kadamba Kánana Svámí, 14.března 2019, Durban, JAR, Lotus Park Nama Hatta) 


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Víc a víc...

V Nektaru oddanosti je zmínka o ‘sāndrānanda-viśeṣātmā,’ že musíme oddanou službu více zahustit.
Jedním z příznaků bhávy je avyartha-kālatvam (ČČ. Madhya 23.18-19) –   nepormarnit ani okamžik. V Čaitanja-čaritámritě je řečeno, že když společníci Pána Čaitanji přijímali prasádam, zpívali mezi žvýkáním svaté jméno. Takže neplýtvali ani okamžikem; jejich oddaná služba byla velmi hustá.

Také je řečeno, že oddaná služba musí být ahaituky apratihatā – musí být nepřerušovaná a nemotivovaná (SB 1.2.6). Ale naše oddaná služba přerušovaná je, "To byla dřina; teď si můžu trochu odpočinout." O hodinu později, "Tak jo, ještě trochu oddané služby." Za chvíli, "Ach, teď si mohu dát přestávku. Teď si můžu hrát s telefonem." Tak nějak stále svou službu přerušujeme.

Šríla Bhaktivinód Thákur říká, "Pokud to chceme překonat, tak musíme zvýšit naše zpívání jako pokus tuto službu více zahustit. Nebo bychom měli přidat v našem kázání." Z příkladu Šríly Prabhupády vidíme,  že důraz je více na kázání než na bhajan; on v každém okamžiku neustále kázal. To znamená to zahuštění - tak či onak zvýšit naše zapojení pomocí naslouchání a zpívání, v devíti procesech oddané služby a v kázání vědomí Krišny. Ten průlom přijde hlubokou připoutaností.

Je řečeno, že ať máme jakékoli plody lásky k Bohu, když je rozdáváme, budeme mít ještě více než jsme měli předtím. Proto můžeme zvýšit naše daivi-sampad, naše duchovní bohatství, a potom se zvýší naše inspirace. To je náš proces - tak či onak růst. Je zajímavé, že v hmotném odvětví je jakákoli práce, kterou děláte, na začátku těžká a musíte pracovat usilovně. Ale po nějaké době se z vás stane expert a vaše práce pak vyžaduje méně úsilí. Ale v duchovním životě je to naopak. Jak jde čas, je třeba více úsilí. Na začátku nemusíme vynakládat takové úsilí, ale časem chce dychtivost víc, sāndrānanda-viśeṣātmā, musíme to více zahustit. 



(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9)



Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Oceán transcendentálního nektaru

Někdy cítím, že chrám je transcendentální, Bhagavad-gíta je transcendentální, svaté jméno je transcendentální a oddaní jsou transcendentální. Vše je transcendentální, až na mě, já transcendentální nejsem. Ale do určité míry jsme všichni povýšeni na transcendentální úroveň, protože zpíváme Hare Krišna, přijímáme Krišna prasádam a zaměstnáváme se v oddané službě. 
Proto skrze nás někdy jedná transcendentální energie, a potom jsme na transcendentální úrovni. Jindy, když na transcendentální úrovni nejsme, vrátíme se ke kvalitě dobra. Takto jsme mezi transcendencí a kvalitou dobra. Někdy jsme v jednom a jindy v druhém.

V kvalitě dobra se díváme z perspektivy filozofie. V transcendenci jsme jednoduše pohrouženi v láskyplnné službě Krišnovi, ve vychutnávání té služby a vychutnávání popisů Krišny:

 vayaṁ tu na vitṛpyāma
uttama-śloka-vikrame
yac-chṛṇvatāṁ rasa-jñānāṁ
svādu pade, (SB 1.1.19).

Je řečeno, že v tomto stadiu začneme naprosto vychutnávat naslouchání o Krišnovi na každém kroku a v každém okamžiku. Je to prostě nekončící zážitek požitku. Máme chvilky, kdy se cítíme inspirovaní a cítíme, že vědomí Krišny si můžeme velice vychutnávat.

Potom máme chvíle, kdy vnímáme vědomí Krišny jako odříkání. V tu dobu sestoupíme na úroveň kvality dobra.
tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam (SB 5.5.1)

Jak řekl Ṛṣabhadeva svému synovi, poté se to stává tapo divyaṁ, neboli odříkáním za božským účelem.
Ale jindy je to prostě premāmṛta-mahāmbudhe, když jsme jednoduše pohrouženi v oceánu transcendentálního nektaru. Esencí tohoto hnutí je oceán transcendentálního nektaru.


(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Nejvyšší chuť

Zábavy Krišny mají větší moc polapit srdce než jakékoli jiné zábavy. Proto rozvinout lásku ke Krišnovi je obzvláště snadné, protože Šrí Krišna je všepřitažlivý a Jeho zábavy jsou zvláště sladké. To, co nám Pán Čaitanja dal, je plné chuti a bez kompromisu - je to nejvyšší chuť. Chuť je zvláštním ryem hnutí Pána Čaitanji. 
V Čaitanja Čandrámritě Prabódhananda Sarasvatího je vznesena otázka: “Kde najdete takové odříkání jaké mají společníci Čaitanji Maháprabhua?”
Ano, a proč je tomu tak? Protože je to odříkání založené na blaženosti. Když jste zcela blažení v nějaké činnosti, nemáte zájem o nic jiného. Ani nad tím nepřemýšlíte. Představte si, že jsme zcela ponořeni ve velmi blažené činnosti a přijde nejaký obchodník a řekne, “Chceš tohle?”
“Co? Ne!”
Takto nemá mája co nabídnout.
Je vysvětleno, že virakti vaišnavy je jako proces jedení. Když je člověk sytý, nemá už zájem o nic, ani o ty nejlahodnější věci. Věci, který by se normálně zdály přitažlivé, přitažlivé nejsou. Proto ten, kdo je ponořen v lásce k Bohu a má tu chuť, nemá žádný zájem o světské požitky. Tak můžeme být na úrovni odříkání, která je jinak takřka nemožná pro jakéhokoli jogína, který by musel projít velkými těžkostmi, velkou bolestí, spoustou odříkání, a následovat velmi strohý program. Proto

je chuť ústředním faktorem. Je to zdroj naší síly.

(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9).


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Zásadní pochopení

V Německu mluvil Šríla Prabhupáda s profesorem Durkheimem. Během té diskuze probírali, jak je duše věčná a jak se liší od těla. Prabhupáda řekl, "Tělo ve skutečnosti neumírá, jelikož není nikdy živé. Nikdy nebylo naživu. Je to duše, která je živá, a která tělem pohybuje a oživuje ho. Ale jinak živé není."
Samozřejmě, jako podmíněné duše - tato filozofie je něco, co si můžeme jenom připomínat a vědět o tom, protože zrealizovat to není tak jednoduché. Skutečně to zažít je ve skutečnosti velmi obtížné. Ale vidíme, že některé velké osobnosti jsou zcela dhíra - úplně nerozrušené. Nemají absolutně žádný vztah s hmotnou energií. 


Ve Šrímad Bhágavatamu je příklad mudrce Dadhīciho (šestý zpět). Víme, že polobozi mají o mnoho vyšší úroveň požitku než lidské bytosti. Mají velmi dlouhý život a velmi pěkný standard požitku, ale je tu jeden problém - démoni. Démoni stále útočí, takže existuje neustálá válka a boje. Při jedné příležitosti polobozi potřebovali zbraň, která měla být vyrobena z kostí Dadhīciho, který vykonal mnoho odříkání. Proto za Dadhīcim šli a poprosili, "Můžeš nám dát své kosti?" 
Ve většině případů když lidé chtějí naše kosti, nejsme tak dychtiví naše kosti dát! Ale v případě Dadhīciho mu na tom vůbec nezáleželo. Byl připraven ty kosti dát. Řekl, "Jen chvíli počkejte. Nechte mě opustit tělo a potom si můžete vzít mé kosti." Neměl žádnou připoutanost k tělu; vůbec žádnou připoutanost k tělu. Pro vaišnavu je zásadní ztotožňovat se s tím být služebníkem Krišny a jednoduše započít oddanou službu.

anarthopaśamaṁ sākṣād
bhakti-yogam adhokṣaje, (SB 1.7.6).

Ta oddaná služba potom odstraní všechny anarthy - všechny nežádoucí věci, k nimž patří ztotožňování se s tělem.
Takže na začátku můžeme filozoficky chápat, že nejsme toto tělo, ale ve skutečnosti to nedokážeme zrealizovat. Je těžší to realizovat, když nás vezou na operační sál - v tu chvíli můžeme mít vyšší krevní tlak než obvykle. Proto je těžké plně zrealizovat tuto odpoutanost. Ale filozoficky to chápeme a potom se zaměstnáme v oddané službě. Je to skrze oddanou službu, kdy skutečně zrealizujeme tento zážitek brahma-bhūtaḥ, že nemáme nic do činění s hmotnou energií - v pokročilejším stadiu oddané služby. A je to v tomto stadiu, kdy se zaměstnáme plně v oddané službě, protože tyto dvě věci se navzájem povzbuzují. Dokud jsme do určité míry v tělesném pojetí života, nejsme schopni plně se spojit s Krišnou. Částí pochopení Krišnovy povahy je také pochopení naší vlastní povahy jako jeho nedílných součástí - jeho vibhinamsa  - jeho oddělených částeček,sat-cid-ananda, stejně jako je Krišna sat-cid-ananda. Potom můžeme realizovat svůj potenciál. Když ho nerealizujeme, pak jsme v iluzi.
a jako takoví jsme stejné povahy -


(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindavan, Indie, Bhagavad-gita 4.9)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Kultura Bhágavatamu

bhyāsa-yoga-yuktena
cetasā nānya-gāminā
paramaṁ puruṣaṁ divyaṁ
yāti pārthānucintayan, (Bhagavad-gita 8.8)


Krišna v Bhagavad-gítě říká, že pravidelnou praxí nabízení všeho ve službě Jemu se staneme silnými. Proto je velmi hezké, že máme komunity oddaných a když je navštívíte a vidíte ty děti, myslíte si "Jak je to pěkné takto vyrůstat, s Božstvy a se Šrílou Prabhupádou..." To je tak dobrý start. Vždycky jsem si myslel, že je to dobré místo. Dobré místo je založeno na kultuře Bhágavatamu, kde se diskutuje o Bhágavatamu,


mac-cittā mad-gata-prāṇā
bodhayantaḥ parasparam, (Bhagavad-gita 10.9)

Když jsou oddaní pohromadě, rádi diskutují o Krišnovi. Mluvíme o Bhágavatamu a snažíme se žít podle Bhágavatamu, potom budeme mít velmi úspěšnou komunitu - to je ten klíč!


(Kadamba Kánana Svámí, 5. února 2013, Praha, Česká republika, Šrímad Bhágavatam 7.10.43-44)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Služba oddaným

Otázka: Do určité míry můžeme chtít stát se čistými oddanými, ale jak můžeme tuto touhu víc upevnit?

Šríla Prabhupáda vysvětluje, že vše se hýbe podle chuti, protože když chybí chuť, je velmi těžké cokoli dělat. Šríimad Bhágavatam 1.2.16 říká: śuśrūṣoḥ śraddadhānasya, vāsudeva-kathā-ruciḥ, syān mahat-sevayā viprāḥ, puṇya-tīrtha-niṣevaṇāt.
Měli bychom sloužit vaišnavům a tím způsobem získáme chuť naslouchat o Krišnovi. Jak máme jednou chuť naslouchat o Krišnovi, pak přijde ta touha. Jelikož nasloucháním o Krišnovi se stane touha stát se čistým oddaným silnější. Proto vše začíná službou vaišnavům.

Otázka: Co obnáší být čistým oddaným?


První věc je sloužit čistému oddanému, ale ne jen sloužit čistému oddanému trochu. Ne! Znamená to dát čistému oddanému svůj život, chápat, "Jsem majetkem toho čistého oddaného!" Tak se člověk stane čistým oddaným. To je první věc. Ado guru-padasraya  (Čaitanja Čaritámrta Madhya 22.115) - nejprve bychom se měli stát vlastnictvím čistého oddaného.

(Kadamba Kánana Svámí, 1.prosince 2014, Majápur, Indie, Šrímad Bhágavatam 6.1.50)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.