Jestliže si přeješ, abych tančil, tak ať tančím, ať tančím!

Kadamba Kánana Svámí, 15. dubna 2014, Hanuman lekce

Prabhupáda napsal báseň Markine Bhagavata Dharma. Báseň, kde napsal: Ó můj Pane, jsem jen kāṣṭhera puttali, dřevěná hračka. A nyní nācāo nācāo ámi āmāre nācāte, nyní mě nech tančit, nech mě tančit, nech mě tančit. A Prabhupádův tanec bylo samozřejmě to, že byl nástrojem v rukou Krišny. A pak další věc, která se stala, byla to, že ta loutka se najednou stala loutkářem. A Prabhupáda svými pohyby rozhýbal tolik dalších ve svých rukou. A to jen díky Jeho odevzdání se. Díky Jeho odhodlání, dokonce i osoby, které ani nevěděly o Krišnovi, přijmuly Krišnu jako nejvyššího Pána a daly mu svůj život. Díky tomu, že představil důkazy z písem. Díky logice. Díky obměkčení jejich srdcí pomocí prasádam a kírtanu. Takto Prabhupáda dobyl tolik lidí. 

Jak učinit mysl svým přítelem?

Kadamba Kánana Svámí, 15. dubna 2014, Hanuman lekce

Otázka:

"Jak nejlépe učinit mysl naším nejlepším přítelem?"

Maharája:

Je to Krišna, kdo to udělá. My to sami nezvládneme. My z naší mysli nedokážeme udělat svého nejlepšího přítele. Je to Krišna, který dokáže převzít kontrolu nad naší myslí, a pak je naše mysl pod kontrolou Krišny, pak je Krišnou přitahována a stane se jeho přítelem. My to sami to nezvládneme. Ale Krišna to dokáže, převzít naši mysl. Protože jinak jednáme s naší myslí, která není nikdy naším přítelem a tak nemůžeme naší mysli věřit. Kdo je našim nepřítelem? Prabhupáda říkal, že jsme ve válce s Májou. Ale ona je také v naší mysli? Mája není jen venku, Mája je i uvnitř. 

Musíme číst

Kadamba Kánana Svámí, 15. dubna 2014, Hanuman lekce

Musíme se absorbovat do služby i naší inteligencí. A to je důvodem, proč musíme číst. Musíme absorbovat naši inteligenci a číst šástru. Protože jinak o čem bude naše inteligence přemýšlet? Bude vymýšlet nápady, jak se mít pohodlněji. Budeme si myslet, tyto plastové židle nejsou moc pohodlné. "Seženu si na ně nějaký polštářek, aby byly pohodlnější." A takhle budeme stále jen myslet jak zlepšit své životní podmínky. A to nemá žádný konec. A není to vůbec prospěšné. Musíme přemýšlet, jak zlepšit podmínky pro Pána. Jak to jen pro Něj udělat lepší. Jak zlepšit Jeho uctívání. Co jen Mu můžeme nabídnout.

Musíme jít hlouběji do oddané služby

Kadamba Kánana Svámí, 15. dubna 2014, Hanuman lekce

Vnějšně zde můžeme být po mnoho let v chrámu, ale kdo může vidět, co se odehrává v naší mysli? Mysl není naším přítelem. Mysl je našim nepřítelem. Mysl je nádrží smyslů a smysly jsou přitahovány Májou. A mysl může přijít s tolika myšlenkami na Máju, protože nejsme ponořeni ve službě jako Hanumán. Hanumán byl ve službě hluboce ponořen. To je ta věc. Takže více služby. Vidíme, jak oddaní Pána Čaitanji zpívali Hare Krišna dokonce i při jídle mezi jednotlivými sousty. A to už je opravdu vážné zpívání. 

Květnové vlny extáze s Kadamba Kánana Mahárájem

V úterý 20. května 2014 odpoledne maháráj přijel ze slovenské Modré u Bratislavy do moravské vesničky Nové Sady neboli Nového Nandagrámu, kde žije početná komunita oddaných (aktuálně osm rodin). Proběhl zde program před Božstvy Jagannátha, Baladéva a Subhadry a yajna přijímání prvního obilí a vybírání předmětů malého Daujího – syna Gauravání deví dásí a Parama Karuny prabhu.

Na ostří nože

Kadamba Kánana Svámí, 8. dubna 2014, Cape Town, JAR, Rama Navami lekce k zasvěcení

Jsou zde zlaté hřeby oddané služby, kdy děláme nějaké výjimečné věci, či těžké věci v naší oddané službě. Jel jsem do pouště v Rajastanu nakoupit náklaďáky mramoru pro chrám. Byl to ten nejteplejší den v mém životě, 59°C. To bylo už trošku teplo. Nakládat náklaďáky plné kamene. Vše se vařilo. Takové věci zde byly. Takže je třeba ve službě udělat oběť.

Když máme pouze pohodlné místo v Krišna vědomí a neprocházíme ve službě výzvami, pak se začneme cítit vyschle. Tak jako: „No, já nevím. Je to těžké. No, snažím se být oddaným. Ale je to tak těžké.“ A proto musíme cítit, že jsme na ostří nože /na hraně/ ve službě, v praktikování. Pak je zde život. Poté cítíme, že tančíme, že jsme součástí toho tančícího hnutí na povrchu země. Tančíme jako Krišnovy loutky v Jeho rukou.

Cesta do hmotného světa

Krišna je tak laskavý, že když se od Něj živá bytost odvrátí, říká: "Dobrá, ale nenechám tě jít samotného!"

Jeden náš bhakta začal svou divadelní hřu o Perníkové chaloupce tím, že je duchovní duše toužící jít do hmotného světa. Byl tam Krišna a říkal: "Ne, ne, nechoď!"

Ale jíva prohlašovala: "To je v pohodě, já tam nezůstanu, jen se tam mrknu, jen to okouknu a hned budu zpátky!"

Krišna znovu pravil: "Ne, ne, nechoď!"

"Ále, to je v pořádku."

Nakonec tedy Krišna řekl: "Dobrá, opravdu chceš jít?"

"Ano! Opravdu! Rozhodně!"

Krišna: "Dobře. Tak si vezmi tohle!"

A přinesl pokrývku z průhledného plastu, která v sobě měla díru, a představovala jemnohmotné tělo.

"Sakryš, co to je?!"

Krišna: "No ano, tohle musíš nosit."