Pokrop mě svou milostí!

Je jeden kund, velmi pěkný, s kamennými schody a tak. Tento kund je zasvěcen odevzdání se. Tam gópí všechno zasvětily Krišnovy. Tak jsem se rozhodl, že vzhledem k tomu, že nejsem svou povahou tak odevzdaný, mnohokrát moje mysl říká: „Opravdu to musím udělat?“ Víte, co je mysl schopná dělat! Tak jsem se rozhodl skočit do toho kundu a někteří další to také udělali...skoro celý autobus, spousta lidí, všichni jsme tam skočili, bylo to pěkné!

Ve Vrindávanu člověk může dělat takové věci s nadějí, že získá nějakou milost, s nadějí, že jeho odevzdání se zvětší. Tato milost je tolik k mání a my ji potřebujeme. Takže člověk se musí snažit získat milost, musí po ní jít – jít jí najít! Někteří oddaní jsou v tom opravdu dobří – jako Bhuridžan prabhu je v tom dobrý. Slyšel, že někde existuje čadar, který používal Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur. Tak se rozhodl: „Ten čadar musím mít!“ Upřel na to svou mysl: „Musím ho mít!“

A šel tam a dal příspěvky a získal ten původní čadar Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura! A víte co s ním pak udělal? Tomu nebudete věřit! Vzal nůžky a rozstříhal ho na kousíčky! Někteří z vás řeknou: „Ach, ne – mahá aparádha!“ Nastříhal ten čadar na kousíčky a pak vyrobil malé lepenkové rámečky. Do nich dal ty kousíčky čadaru, pak šel za všemi oddanými a prosil je, říkal: „Tady mám malý kousek původního čadaru Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura. Prosím přijmi tento dárek a pokrop mě svou milostí!“  

Kapské Město, Jižní Afrika, listopad 2012

 

Slepě následovat tradice

Je příběh, který rád vyprávím. Je to o svatbě a během svatebního obřadu bylo vše perfektně zorganizováno. Víte, jak se lidé ponoří do svatby. Byla to velká věc a potom na poslední chvíli. Náhle.. tomu byste neuvěřili… objevila se černá kočka … ó můj Bože… ze všech barev černá…. černá kočka.. neštěstí ..  nepříznivost! Co dělat?

Bylo to v poslední minutě. Ta paní, která na celé přípravy dohlížela, maminka nevěsty, chytla prázdný košík, který byl dříve používán na květiny, a položila ho přes kočku. A tak byla kočka pod košíkem celý obřad a ani jednou nemňoukla! Všechno proběhlo v pořádku. Byla to velká slavnost.

Po třiceti letech byla řada na nevěstě, aby zařídila svatbu pro svou vlastní dceru. Všechno zařídila a na poslední kontrole…  ó néé, můj Bože… zapomněli jsme na jednu věc…. POTŘEBUJEME ČERNOU KOČKU! Pak rychle přinesli černou kočku a dali jí pod košík. Od té doby tam musela být černá kočka při každém obřadu.

Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí, 15. Září 2012, Pretoria, JAR, zasvěcovací lekce

Původní článek v angličtině zde.

Naplnění skrze pohroužení

Krišnadás Kavirádž Gosvámí popisuje, jak je jazyk podobný poušti...vždy vyprahlý a neustále potřebující nekonečný proud osvěžující vody v podobě vody Gangy. Stejně jako Ganga smáčí osvěžující transcendentální vodou poušti podobný jazyk, stejným způsobem musí být jazyk neustále zaměstnán v opěvování jména, slávy a velikosti Krišny. Kdykoli nezpíváme, zažíváme onen pouštní stav – tak je to popsáno. Jinými slovy něco bude chybět, nebude to úplné, něco v té situaci nebude v pořádku. Víte, o čem mluvím, ten poct neúplnosti, který tu je každý den! Ten tu bude, pokud nebudeme pohroužení – a pak žádné naplnění. Každý v životě pociťuje nedostatek naplnění a vždy hledáme důvod...něco co nás drží zpátky...nějaké vztahy nefungují...nějaké místo není v pořádku...nějaká finanční situace není v pořádku...naše zdraví není v pořádku...ale všechny překážky jsou ve skutečnosti iluzorní.

Kapské Město, Jižní Afrika, listopad 2012

Na sto procent

Před pár dny jsme slavili den odchodu Šríly Prabhupády. Byl jsem tu noc v Chowpatty na cestě do Jižní Afriky. Takže tam bylo večer veliké shromáždění a mnoho lidí mluvilo a předkládalo své offeringy. Jelikož většina z mluvčích nikdy Prabhupádu osobně nepotkala, cítili, že je mezi nimi a Prabhupádou nějaký odstup. Ale ve skutečnosti pravda je taková, že ten odstup, vzdálenost, tu je proto, že nejsou na sto procent odevzdáni jeho touze.
Stejným způsobem vzdálenost mezi námi a Krišnou není fyzická. Není to taková vzdálenost, že my jsme tady v hmotném světě a Krišna je tam v duchovním světě, tak daleko. Ne, je to tak, že jsme daleko od následování Krišnových pokynů, je to pouze toto. Vzdálenost dělící nás od Bhagavad-gíty je vzdáleností, která nás dělí od Krišny. Pokud Bhagavad-gítu vezmeme na sto procent za svou, pak jsme také stoprocentně u lotosových nohou Krišny!


Kapské Město, Jižní Afrika, listopad 2012

Mýt se každý den!

Vědomí Krišny není proces, kde odměna přichází až na konci. Existuje odměna, která přijde na konci, ale je tu také odměna, která přichází okamžitě! Okamžitě se obrovsky zlepšuje kvalita našeho života, proto bychom tuto příležitost neměli propásnout. Je to trochu složité, protože svět všeobecně v tomto věku Kali jde jiným směrem. Člověk musí mít určitou sílu charakteru, aby obstál před neustálým ovlivňováním, které mu říká, aby tam šel. Proto je důležité, abychom měli podporu, a z toho důvodu máme chrámy a mnoho programů a znovu a znovu se setkáváme. Protože stejně jako s mytím – musíme to dělat znovu a znovu a nemůžeme říct – no, vykoupal jsem se včera. Musíš mi věřit, hodinu jsem se drhnul! Velmi dobře, ale co dneska? Koupání musí být pravidelné a stejně tak musíme koupat vědomí v šabda brahmanu, transcendentálním zvuku!

Sydney, Austrálie, říjen 2012

Krišna...a moje kreditka

Význam zpívání je přijímat útočiště. Každý v tomto světě potřebuje útočiště, to dobře víme. Ale kde jinde je naše útočiště než u Krišnových lotosových nohou! Taková je situace...neexistuje žádné jiné útočiště! Všechno ostatní je iluzorní útočiště. Skutečné bezpečí a útočiště najdeme u Krišny a to je podstata duchovního života.

Když jsme v duchovním životě noví, tak si myslíme, že děláme pokrok...cítíme že děláme pokrok, cítíme, že se náš život mění, cítíme, že se stáváme vážnými. Ale když už jsme zapojeni nějakou delší dobu, cítíme, že už žádný pokrok neděláme. Proč je tomu tak? Na začátku je pokrok dobře měřitelný. Je to o tom, kolik zásad následujete – tři, čtyři, dvě? Nebo kolik kol zpíváte. To se dá změřit. Ale později je to jiné, protože pak je to o stavu čistoty srdce, což je obtížnější změřit.

V průběhu staletí v Indii existovala kultura uctívání Krišny. V rámci této kultury bylo uctívání Krišny uchováno. Ale co stav srdce? To je jiná záležitost. To nedostanete ze samotné kultury. Kultura má svůj podíl, protože v kultuře je úcta ke Krišnovi, uctívání Krišny a dokonce i Krišnovo jméno. Ale to co Krišna chce je stav srdce. Na konci Bhagavad-gíty (18.66) Krišna říká, abychom se mu odevzdali:

sarva-dharman parityajya, mam ekam saranam vraja

Toto téma odevzdání je velmi široké. Je to velice velká výzva zhostit se toho úkolu. Slutečně říct „Teď jen Krišna!“ Jinak je to Krišna a moje kreditní karta! To nebezpečí tady je a potřebujeme přemýšlet o jiných způsobech přijetí útočiště. Proto čím víc přijmeme útočiště u Svatého Jména, tím méně budeme potřebovat vzít útočiště u jiných věcí.

Jižní Afrika, 2010

Polámaná jména

V čase zasvěcení nám duchovní učitel dává mahá mantru. Člověk by mohl říct, že je to jako když máte narozeniny, dostanete dárek, a když ho otevřete, řeknete: „Ale to už jsem dostal.“ Ach Bože, snažíte se skrýt své zklamání. Nyní, v okamžiku zasvěcení, dostáváme mahá mantru. „Ach, já už jsem to dostal. Jo, když jsem poprvé přišel do chrámu, tak mi to dali, už dávno. Chtěl jsem něco nového!“

Ale společně s mahá mantrou, kterou získáváme od duchovního mistra, získáváme také modlitbu duchovního mistra. Ta modlitba dělá celý ten rozdíl, protože co svedou naše polámaná jména? Nabízíme Krišnovi pár polámaných jmen a jaký můžeme očekávat výsledek? Polámaná jména rovná se polámaný výsledek, takže to je vše co můžeme očekávat. Ale potom, s přidanou modlitbou duchovního učitele, pak ano, účinek zpívání se zmnohonásobí, protože přitáhne milost Krišny! Náš duchovní učitel se věrně modlí, modlí se k parampaře až ke Šrímatí Rádhárání, která se také zjevuje jako Šrí Čaitanja Maháprabhu. Tímto způsobem získáváme milost.

Durban, JAR, září 2012