Kdo je blázen?

Když jsem měl poprvé japa pytlík – ach Bože, já mám teď japa pytlík! Ach ne! Jako to mám s ním teď chodit po ulici? Dám si ho pod kabát! Nikdo se nedívá. O.K. Hare Krišna Hare Krišna Krišna Krišna Hare Hare, Hare Ráma Hare Ráma Ráma Ráma Hare Hare. Jako nechtěli byste, aby lidi věděli, že ho máte, že ne? Ale musíme být odvážní, stát za Krišnou. Ale víš co, co budou lidé říkat? To nás nezajímá. Jde nám o to, co řekneme my. Tolikrát dělali s Prabhupádou rozhovor a jemu nezáleželo na tom, co říkali. Tolikrát se na něco zeptali a on odpověděl úplně jinak, dokonce ignoroval i tu otázku, ale řekl to, co chtěl říct! Tak co na tom sejde, nechme je si myslet, že jsme blázni. Prabhupádova odpověď na to byla: „Kdo je blázen?“

Melbourne, Austrálie, 2009

Pro potěšení Krišny

Četl jsem o Haridási Thákurovi, jak denně zpíval svých 300 tisíc jmen. Je řečeno, že Haridás tato jména zpíval pro potěšení Pána. A to je opravdu něco. 300 tisíc jmen pro potěšení Pána! Zpívali jste někdy alespoň jedno jméno pro potěšení Pána? Zpíváme z tolika důvodů. Můžete mi říct pár důvodů, kvůli kterým zpíváme? Mohu začít tím, že zpíváme proto, abychom se očistili. To je jeden důvod. „Toužíme po nějakém extatickém prožitku.“ „Protože jsme to slíbili.“ „Abychom na sankírtanu rozdali hodně knih.“ „Abychom byli společensky přijímáni.“ „Abychom měli příznivý osud.“ „Pro ochranu.“ Ano. Jednou jsem letěl maličkým letadlem, byl to hodinový let, a já jsem za tu jednu hodinu odzpíval 16 kol. Už se mi to znovu nepodařilo, ale tehdy jsem to zvládl. Takže hodně z naší motivace je smíšeno s osobními zájmy. Všechno, co jsme řekli, se týká našich osobních zájmů. A jen Haridás Thákur zpívá výhradně pro potěšení Krišny. Já jsem si také říkal, že budu zpívat ze strachu, abych se osvobodil od karmy, protože když už máte poznání, tak se bojíte, co se stane, když to nebudete dělat. Zpíval jsem ze zvědavosti, kvůli nějakému prožitku: „Co se stane, když budu zpívat?“ „Přijde Krišna? Nebo nějaký jiný mystický zážitek?“

Klid, láska a DAREBÁK!

Když přijdeme na duchovní úroveň, myslíme si, že je to jen láska a klid, že existuje pouze jeden pocit, jedna emoce...LÁSKA A KLID. Ale ne ne ne, skutečné duchovní pocity nejsou jen slaďoučké, je to taky TY DAREBÁKU! Víme, že jedním z Prabhupádových oblíbených slov bylo „darebák“. Ve skutečnosti jsem to slovo ani neznal, dokud jsem nezačal číst Prabhupádovy knihy. To slovo jsem se naučil od Prabhupády. Možná je to dokonce staromódní slovo, ale v ISKCONu je to takové milé slovo. Když lidé dělali všemožné věci, Prabhupáda byl připraven nazvat je darebáky. Celý svět se zabývá všemi druhy odporných činností a díky modernímu způsobu myšlení začneme o lidech přemýšlet čím dál tím víc jako o obětech, obětech okolností. Ale Prabhupáda by řekl darebák! Protože to by učinilo lidi zodpovědnými...protože víte, co děláte a víte, co byste měli dělat...víte že je to špatně, ale stejně to děláte...darebák! Takže úroveň paramahamsy znamená vzít zodpovědnost za uzpůsobení svého života. Ale ach, to je tolik práce, někdo by mohl říct...pak jsi líný darebák! Příliš líný na uzpůsobení svého života! No ale to je tak složité, chce to tolik energie. Já se opravdu snažím. Ne, snažit se nestačí, musíš to udělat! Snažit se v podstatě znamená, že to neděláte. To znamená DAREBÁCI! Takto má Prabhupáda tuto osvěžující rebelskou náladu a bojového ducha. Ne jen být poražen...ach, je to tak těžké. A děláme si to ještě těžší, než už to je, tak abychom s tím nemuseli nic dělat a aby každý řekl: Inu, to je velmi rozumné. Dal jsi tolik argumentů a my to chápeme. Protože každý někde ve skrytu své mysli přemýšlí, že zítra může být řada na mně. To je pakt, který mezi sebou darebáci mají!  

Přednáška ze Šrímad Bhágavatamu, Kapské město, Jižní Afrika, 2011

Ráma-vidžaja, Náma-vidžaja!

Reportáž od Džananiváse prabhua

24.10.2012 se ve Vrindávanu slavily dvě úžasné události, jmenovitě Rámačandra-Vidžajótsava (den vítězství Pána Rámy nad démonem Rávanou) a 26.výročí 24-hodinového kírtanového programu.

Ranní přednášku dávala Jeho Svatost Kadamba Kánana Maharádž, který, poté co barvitě vyprávěl příběh Rávanovy smrti, expertně přešel na téma zpívání svatého jména: „Tento den Ráma-Vidžaja, což je také den, kdy byl tady ve Vrindávanu  založen 24-hodinový kírtan, bych to rád nazval Náma-Vidžaja, vítězství svatého jména! Byl to vskutku slavný okamžik, protože Šríla Prabhupáda si přál ve Vrindávanu 24-hodinový kírtan!“
Popsal svou zkušenost s 24-hodinovým kírtanem a podělil se o mnohé sladké příběhy ve spojitosti s Jeho Milostí Aindrou Prabhuem. Ve svém vyprávění zmínil, že jednou měla sankírtanová dodávka, která vezla pár božstev Gaura-Nitáj, nehodu, a že Aindra prabhu toho využil a vzal božstva, aby je mohl uctívat ve svém pokoji. Až dodnes je pokoj Aindry Prabhua uchováván jako posvátný prostor s obrovským oltářem, na kterém jsou různá božstva, přes 2000 šil a dříve zmíněná božstva Šrí Šrí Gaura-Nitáj. Jednou za rok v den výročí odchodu Aindry Prabhua je ženám dovolen vstup do brahmačárí ášramu, aby mohly přijmout daršan. Jelikož se jen málokomu podaří být při této příležitosti, níže je odkaz na fotografie oltáře.    

Večer se oddaní shromáždili v ISKCONské gošale, kde byla pět metrů vysoká figurína Rávany naplněná výbušninami. Po pěkně zahraném divadle představujícím Rámájanu v podání mladých studentů gurukuly napadla Jeho Milost Ksudi Prabhu obrovského Rávanu pochodní, zapálil ho a tak rozpoutal ohňostroj.

Fotografie zde.

Ano. Tohle je to pravé.

Musíme posilovat své spojení s Krišnou. Višvanáth Čakravartí Thákur popisuje, jak spojování s Krišnou funguje. Říká, že nejprve je všude Mája. Všude kolem nás, jako oceán. A jednoho dne uprostřed toho jde kolem nějaký oddaný. A v jeho úsměvu je něco zvláštního. Vypadá trochu šťastně. A to nám dodá maličko víry. Protože jsme hladoví. Uprostřed celé této iluze jsme velice hladoví. Zkoušel jsem úplně všechno a cokoli, ale přesto nejsem šťastný. Miloval jsem, žil, bral, dával, získával a ztrácel, a stále nemám nic. A teď jsem tady a tenhle oddaný vypadá nějak šťastně. Možná něco má. „Ne, ne, ne...“ Ale přesto to stále máme v mysli. „Možná tam nakonec přece jen něco je.“ A jednoho dne nás to přivede zpátky za oddanými. Jednoho dne znovu oddané navštívíme. A už to jede. Pakory, samosy, kírtan, vonné tyčinky, a: "Vezmi si tuhle knihu..." Takto se pomalu, pomaličku, postupně očišťujeme, a v jednu chvíli někteří lidé řekou: „Ano. Tohle je to pravé.“ A pak to teprve opravdu začíná. Je řečeno, že v tuto chvíli je tu maličký ostrůvek a kolem něj veliký oceán Máji. Ale je tu maličký Krišnův ostrůvek. A pak někdy na tom svém malém ostrůvku zpíváme „Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare / Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare“. Ano. A v tom oceánu Máji kolem nás proplouvají velké lodě hmotných tužeb. Takže je to trochu těžké. Ale pokud pokračujeme ve zpívání Hare Krišna, tak ty lodě postupně odplouvají dál od nás. A my se ustálíme.

Duchovní síla je dar

Je řečeno, že v okamžiku, kdy se odevzdáme Krišnovi, řekneme: „Krišno, od tohoto dne jsem Tvůj!“ A pak nás Krišna přijme a Krišna nám okamžitě dá duchovní sílu. Tak to skutečně je. Duchovní síla je dar od Krišny a nemůžeme ji brát jako samozřejmost! Musíme si ji zasloužit, znovu a znovu. A když jsme duchovně silní, milostí Krišny je pak všechno možné.

Melbourne, Austrálie, říjen 2012

Vrindávan Vrindávan!

článek Džananiváse prabhu :

Představte si, že většinou na jednom místě nezůstanete déle než tři čtyři dny. Někdy dokonce cestujete v jednodenních intervalech. Pohybujete se po světě rychlostí, která přemáhá mysl...nacestujete 200 000 kilometrů za rok! Každý druhý den se setkáte s jinými lidmi, musíte čelit odlišnému klimatu, odlišnému časovému pásmu a jinému pokoji. Žijete z kufru - život ve dvaceti kilech! Jen si představte, že přednášíte po celém světě, po pěti kontinentech rozšiřujete transcendentální poznání, vedete kírtany, které nadchnou stovky oddaných, snažíte se hrát rágy a měníte je v rock...a to vše děláte ve službě Nejvyššímu Pánu! Představte si, že tohle je váš každodenní život. To je záběr ze života Jeho Svatosti Kadamby Kánany Svámího.
Když vezmeme v úvahu výše zmíněné, tak dva měsíce v Indii (6 týdnů ve Vrindávanu a 2 v Majápuru), spojeny jen jedním vnitrostátním letem z jednoho Svatého Dhámu do druhého, zní to jako prázdniny!?

Maharádž častokrát řekl, že Vrindávan je jeho domov a tak se zdá být vhodným místem k načerpání duchovní energie a omlazení těla. Maharádž tráví svůj čas prací na několika svých knihách a dává si do pořádku své zdraví. Přesto čas od času vyjde na nějaké programy. Pravidelně se přidává ke 24-hodinovému kírtanu, obohacuje ho o pravý KKS-stylový kírtan. Také dává pravidelně přednášky ze Šrímad Bhágavatamu. Navíc je zván na různé programy po Vrindávanu, jako na páteční večerní kírtan ve VIHE (Vrndavana Institute for Higher Education - Vrindávanský institut pro vyšší vzdělávání) nebo na denní přednášky z Bhagavad Gíty v Prabhupádových pokojích. Dnes ráno (23.října) šel Maharádž do Sanskritské školy Jeho Milosti Gopíparanadhany Prabhua, což je dvacet minut chůze od Krišna Balarám Mandiru a dal učenou přednášku zaoženou na disertační práci Jeho Svatosti Tamál Krišny Gósvámího. Takto si Maharádž vychutnává svůj pobyt ve Šrí Vrindávan Dhámu. 

Původní článek v angličtině je zde.
Fotografie z Maharádžova pobytu ve Vrindávanu zde.