Šríla Prabhupáda vysvětloval, že tento hmotný svět je jen malý nepatrný koutek duchovního nebe a že tento maličký koutek duchovního nebe je zakrytý mrakem, proto se cítíme odpojeni od slunečního svitu duchovního světa. Ale Krišnova záře, brahma-jyotir, se rozprostírá do všech směrů a pak je tu ten malý koutek duchovního nebe, který je pokrytý mrakem iluze, proto si myslíme, že jsme od Krišny odděleni a že Krišna je daleko a že jsme sami.
Proto si myslíme, že máme těžkosti, protože jsme opuštěni. Myslíme si, že se musíme vypořádat s věcmi, se kterými se vypořádat nedokážeme, "Jak se všechno tohle může dít? Jak si s tím poradím? To je příliš. No tak, Krišno! Víš co, dej mi pokoj!"
Ale Krišna nám dal pokoj milionkrát, milion šancí! Nedal nám jednu, ne dvě, ale nekonečně šancí - neustále. A my působíme tolik potíží, ale copak nevidíme, kolik milosti společně s potížemi vždy přišlo? Jak jsme vždy přežili, když se něco přihodilo! Krišna má úplnou kontrolu dokonce i nad tímto malým koutkem duchovního světa, který je překrytý mrakem.
mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram, (Bhagavad-gíta, 9.10)
sūyate sa-carācaram, (Bhagavad-gíta, 9.10)
Každým okamžikem, ne jen někdy, Krišna projevuje Svou milost. Krišna Svou milost manifestuje neustále. Nikdy se nestane, že by Krišna Svou milost stáhl. Krišna je známý jako ‘avyakta-mūrtinā,’ (Bhagavad-gíta 9.4) neboli neprojevená podoba vesmíru.
(Kadamba Kánana Svámí, 25.dubna 2017, Rádhadéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 7.15.68)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat