V hmotném světě se každý snaží být šťastný. Ale skutečné štěstí se nachází na hlubší úrovni. Je umění rozvinout větší vizi. Bhagavad-gíta na začátku mluví o Ardžunovi, který byl členem královské rodiny a ocitl se ve složité situaci, ve válečné situaci, která ho uvrhla do deprese. Ale poté Krišna Ardžunovi vysvětlil na jayate mriyate va kadacin nayam bhutva bhavita va na bhuyah (Bhagavad-gita 2.20). Vysvětlil, že duše se nikdy nerodí, nikdy neumírá a tak podobně.
Také vysvětlil, že cílem života nemůže být nic dočasného, protože naše povaha je být věční a hledáme věci, které trvají navždy. Nikdo nemá rád, když je zničena nebo ukradena věc, kterou má opravdu rád. Bolí to. Všichni jsme připoutaní. Chceme, aby věci pokračovaly. Chceme věčnou lásku. Chceme všechny tyto věci, ale získáváme je? V hmotném světě ne tak úplně. Časem se to mění. Proto je hmotný požitek svou povahou odlišný od naší povahy. My hledáme věci, které přetrvávají a ony tady netrvají, a to bolí, protože chceme skutečně najít své potěšení ve věčných věcech. To je poselství Bhagavad-gíty: že bychom se měli v našich životech dívat víc do hloubky, trochu dlouhodoběji, a pouze tehdy můžeme najít skutečné štěstí. Je to změna. Chce to nějaký čas než změníme úhel pohledu, ale mnoho lidí cítí, že tu musí být víc. Proto skutečný cíl života je duchovní a to je něco, co musíme mít tak či onak na mysli. Můžeme to tak
cítit sami, ale nikdy se to nestane moc pevným, dokud to neuslyšíme od sberealizovaných osob. Proto musíme naslouchat učiteli - guruovi - protože takový učitel nám řekne nejen to, že cílem je duchovní život, ale také do našich srdcí vlije touhu. To je náš záměr.
(Kadamba Kánana Svámí, 25.srpna 2019, Ljubljana, Slovinsko, Bhagavad-gíta 13.3)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat