Revoluční duch

V úvodu ke Šrímad Bhágavatamu Šríla Prabhupáda cituje velmi známý verš (ŠB 1.5.11):

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo ‘ńkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ

Je to tento verš, ve kterém se hovoří o viplavo, revoluci, což mě přitahuje, protože mám rád revolučního ducha, ducha provádění změn, něco dynamického. Prabhupáda říká, že tou věcí, která tuto změnu přinese, je diskutování o Krišnovi.


Znamená to, že kdekoli jsou oddaní, kteří zpívají jména Boha, mohou způsobit revoluci ve svedené civilizaci kráčející špatným směrem. Kde budou diskutovány sloky o Krišnovi, tam bude změna. A takové verše poslouchají a zpívají lidé, kteří jsou zcela upřímní, i kdyby verše byly nedokonale sepsané.


Někteří oddaní identifikovali, že tento verš je tím, který předpovídá misi Šríly Prabhupády, protože říká, že obzvláště skrze Šrímad Bhágavatam se svět změní. A Prabhupáda do západního světa přivezl Bhágavatam, nikoli Gítu. Truhly, které s sebou vzal na Džaladútu, obsahovaly sety Bhágavatamu. Jeden set prodal kapitánovi Džaladúty a později prodal další sety.
Chystal se dávat přednášku v Pensylvánii, když přišel jeden muž, posadil se vedle něho a diskutovali spolu. Byla to pěkná konverzace a když přišel čas, aby Prabhupáda mluvil, požádal toho pána, aby mu pohlídal jeho krabici s knihami. Po přednášce ho Prabhupáda poprosil, aby krabici otevřel a podržel knihy. Prabhupáda vysvětlil, co je to za knihy, a potom řekl, že kdokoli, kdo o ně bude mít zájem, má jít za tím mužem a dát mu peníze.
Prabhupáda ho prostě zaměstnal a takto uvedl Bhágavatam do praxe tím, že někoho zaměstnal v oddané službě. Nebyla to jen suchá lekce, ale skutečná lekce. Než si to ten člověk uvědomil, byl zaměstnán v oddané službě. To byla Prabhupádova tendence - tak či onak všechny zaměstnat v oddané službě.


(Kadamba Kánana Svámí, 14.března 2019, Durban, JAR, Lotus Park Nama Hatta)  



Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Nedostatek lásky

Když po planetě chodil Madhávendra Purí, nikdy nepotkal nikoho, kdo by měl stejnou hloubku lásky ke Krišnovi, jako měl on. Je úžasné, že lásku k Bohu, kterou později učil Šrí Čaitanja Maháprabhu, se již o dvě generace před ním projevila v Mádhavendrovi Purím. 

Mádhavendra Purí očekával sankírtanové hnutí Šrí Čaitanji Maháprabhua a zažíval tu největší extázi. 

Mádhavendra Purí potkal mnoho lidí (jak je popsáno v Čaitanja Bhágavatě), kteří byli velice zbožní, kteří striktně následovali závěry písem, kteří dle náboženství chodili do chrámů a neustále prováděli uctívání. V tomto smyslu bychom řekli, "Ach, jsou to velmi dobří oddaní. Jsou to velice vážní a velmi odevzdaní oddaní." Z naší perspektivy bychom je umístili hodně nahoru. Ale z perspektivy Mádhavendry Purího se jim nedostávalo lásky. To v našich duchovních životech také zažíváme.

(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Oceán nektaru

Vlny bičující Džaladútu byly nepředstavitelně silné, a Prabhupáda byl velmi nemocný ze zmítání se v Atlantickém oceánu kvůli vlnám a větru. Prabhupáda prodělal infarkt. Poté se modlil ke Krišnovi a uviděl Krišnu. Krišna vesloval na lodi a řekl, "Neměj obavy, všechno bude v pořádku."
Potom se oceán uklidnil, byl úplně pokojný. Později kapitán řekl, "Svámídží, musíte s námi jet zase, protože ještě nikdy jsme neměli tak klidnou plavbu přes Atlantik. Prosím, pojeďte s námi zpět."


Když byl Prabhupáda na lodi, četl Čaitanja Čaritámritu, a říkával, že to byla jeho jediná útěcha. Obracel se ke Krišnovi a k šástře. Proto se transcendentální oddaný jednoduše obrací k šástře a nachází tam Krišnu. Tak to je vždy. V každém okamžiku se člověk může uchýlit k šástře a prostě v ní nalézt Krišnu. 

Ale Krišna se potom také oddanému vyjeví. Takto čistý oddaný vidí Krišnu stále, někdy skrze šástru, někdy skrze svaté jméno, někdy skrze kírtan, a někdy se Krišna osobně vyjeví přímo. Ale vše vyjde nastejno a vše je inspirující a vše uspokojuje srdce. Ať už o Krišnovi čteme, ať zpíváme svaté jméno Krišny při japě nebo v kírtanu nebo o Krišnovi mluvíme, vše nás vyživuje.
 
Když jste na moři a zažíváte neustálý pohyb, pak i když přijdete na pevninu, cítíte, že se země hýbe. Stejným způsobem - i když přijde transcendantální lodivod do světa máji, přesto zažívá extázi toho, že je na moři. Vše si s sebou přináší z oceánu nektaru.


(Kadamba Kánana Svámí, 14.března 2019, Durban, JAR, Lotus Park Nama Hatta) 


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Víc a víc...

V Nektaru oddanosti je zmínka o ‘sāndrānanda-viśeṣātmā,’ že musíme oddanou službu více zahustit.
Jedním z příznaků bhávy je avyartha-kālatvam (ČČ. Madhya 23.18-19) –   nepormarnit ani okamžik. V Čaitanja-čaritámritě je řečeno, že když společníci Pána Čaitanji přijímali prasádam, zpívali mezi žvýkáním svaté jméno. Takže neplýtvali ani okamžikem; jejich oddaná služba byla velmi hustá.

Také je řečeno, že oddaná služba musí být ahaituky apratihatā – musí být nepřerušovaná a nemotivovaná (SB 1.2.6). Ale naše oddaná služba přerušovaná je, "To byla dřina; teď si můžu trochu odpočinout." O hodinu později, "Tak jo, ještě trochu oddané služby." Za chvíli, "Ach, teď si mohu dát přestávku. Teď si můžu hrát s telefonem." Tak nějak stále svou službu přerušujeme.

Šríla Bhaktivinód Thákur říká, "Pokud to chceme překonat, tak musíme zvýšit naše zpívání jako pokus tuto službu více zahustit. Nebo bychom měli přidat v našem kázání." Z příkladu Šríly Prabhupády vidíme,  že důraz je více na kázání než na bhajan; on v každém okamžiku neustále kázal. To znamená to zahuštění - tak či onak zvýšit naše zapojení pomocí naslouchání a zpívání, v devíti procesech oddané služby a v kázání vědomí Krišny. Ten průlom přijde hlubokou připoutaností.

Je řečeno, že ať máme jakékoli plody lásky k Bohu, když je rozdáváme, budeme mít ještě více než jsme měli předtím. Proto můžeme zvýšit naše daivi-sampad, naše duchovní bohatství, a potom se zvýší naše inspirace. To je náš proces - tak či onak růst. Je zajímavé, že v hmotném odvětví je jakákoli práce, kterou děláte, na začátku těžká a musíte pracovat usilovně. Ale po nějaké době se z vás stane expert a vaše práce pak vyžaduje méně úsilí. Ale v duchovním životě je to naopak. Jak jde čas, je třeba více úsilí. Na začátku nemusíme vynakládat takové úsilí, ale časem chce dychtivost víc, sāndrānanda-viśeṣātmā, musíme to více zahustit. 



(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2018, Vrindávan, Indie, Bhagavad-gíta 4.9)



Odkaz na přepis v angličtině je zde.