Věk odpuštění

Nesmíme slepě následovat, ale vždy používat naši inteligenci, abychom hluboce pochopili naši filosofii a všechny příběhy z různých věků. Ve dřívějších dobách byly možné dost neobyčejné věci. V těch časech měli mudrci úžasné síly a zbožnost byla velká věc.

Ale teď žijeme v jiné době. První zásadou tohoto věku je odpuštění, kšama; to je podstata. Pokud není odpuštění - zapomeňte na to! Pokud nejste schopni odpustit, pak nemůžete být oddaným, jelikož to nebude fungovat. Tolik lidí nám dělá různé věci a dříve nebo později to udělá nějaký oddaný. Přemýšleli jste o věcech, které vám udělali oddaní? Oddaní, víte co - s tilakem a korálky na krku - jak se k vám někdy chovali? Ale je vyžadováno odpuštění, jelikož jak můžeme žít mezi oddanými bez odpuštění? Faktem je, že všichni jsou tak hříšní, tak pokleslí, proto učit se odpouštět je velice hluboká věc.

Ve Šrímad Bhágavatamu Bhíšmadév říká, že aby člověk překonal hněv, musí se naučit odpouštět, protože bez odpuštění nějaký hněv zůstává. Jsou různé druhy hněvu - nejdřív je hněv horký, jako pěstí do stolu "A už dost!" Potom je další hněv, chladný, když srdce zmrzne a člověk řekne, "Pro tohohle není žádná milost!" Ledový hněv ve zmrzlém srdci. 
Proto musíme ostatní vidět skrze náš vlastní příklad a zeptat se sami sebe, kdo je mezi námi ve skutečnosti dokonalý, kdo nikdy neudělal chybu? Kdo nikdy nikomu nic špatného neudělal? Pokud je mezi námi anděl, ukažte nám prosím svá křídla! Takže můžeme vidět, že to není proveditelné. Proto pokud k ostatním přistoupíme skrze náš vlastní život a skrze to, jak my sami jsme jednali s ostatními, je jednodušší odpouštět.


Jsme naplněni slabostí, tudíž odpouštět znamená přijmout slabost v ostatních, že dělají chyby a že nejsou dokonalí. To se vlastně dá v tomto věku kali čekat, jelikož v tomto věku je slabost charakteru naším největším problémem. Jsme slabí - nemáme žádné odhodlání, žádnou zbožnost, jsme namyšlení, nedokážeme příliš tolerovat, jsme líní a nechceme moc tvrdě pracovat, nejsme příliš učení ale zároveň si myslíme, že víme všechno.
Toto jsou všechno typické věci, které každý má - každý! Není to tak, že by se někdo lišil, ale každý si myslí, "Já to vím moc dobře! Proč mi to říkají, když už to vím? Co mohu dělat, když mi to Krišna dal, že ty věci vím!" Prvotní příčina naší hmotné choroby se manifestuje když přemýšlíme, " Já vím!" Protože když takto přemýšlíme, stane se to takovým zvykem dělat si naše vlastní věci a nepřijímat správné vedení.

(Kadamba Kánana Svámí, 2.ledna 2015, Simhačalam, Německo, ČČ Antja 7.16)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.