Nesmíme slepě následovat, ale vždy používat naši inteligenci, abychom
hluboce pochopili naši filosofii a všechny příběhy z různých věků. Ve
dřívějších dobách byly možné dost neobyčejné věci. V těch časech měli
mudrci úžasné síly a zbožnost byla velká věc.
Ale teď žijeme v jiné době. První zásadou tohoto věku je
odpuštění,
kšama; to je podstata. Pokud není odpuštění - zapomeňte na
to! Pokud nejste schopni odpustit, pak nemůžete být oddaným, jelikož to
nebude fungovat. Tolik lidí nám dělá různé věci a dříve nebo později to
udělá nějaký oddaný. Přemýšleli jste o věcech, které vám udělali oddaní?
Oddaní, víte co - s tilakem a korálky na krku - jak se k vám někdy
chovali? Ale je vyžadováno odpuštění, jelikož jak můžeme žít mezi
oddanými bez odpuštění? Faktem je, že všichni jsou tak hříšní, tak
pokleslí, proto učit se odpouštět je velice hluboká věc.
Ve Šrímad Bhágavatamu Bhíšmadév říká, že aby člověk překonal
hněv, musí se naučit odpouštět, protože bez odpuštění nějaký hněv
zůstává. Jsou různé druhy hněvu - nejdřív je hněv horký, jako pěstí do stolu
"A už dost!" Potom je další hněv, chladný, když srdce zmrzne a
člověk řekne,
"Pro tohohle není žádná milost!" Ledový hněv ve zmrzlém
srdci.

Proto musíme ostatní vidět skrze náš vlastní příklad a zeptat
se sami sebe, kdo je mezi námi ve skutečnosti dokonalý, kdo nikdy
neudělal chybu? Kdo nikdy nikomu nic špatného neudělal? Pokud je mezi
námi anděl, ukažte nám prosím svá křídla! Takže můžeme vidět, že to není
proveditelné. Proto pokud k ostatním přistoupíme skrze náš vlastní
život a skrze to, jak my sami jsme jednali s ostatními, je jednodušší
odpouštět.
Jsme naplněni slabostí, tudíž odpouštět znamená přijmout
slabost v ostatních, že dělají chyby a že nejsou dokonalí. To se vlastně
dá v tomto věku kali čekat, jelikož v tomto věku je slabost charakteru
naším největším problémem. Jsme slabí - nemáme žádné odhodlání, žádnou
zbožnost, jsme namyšlení, nedokážeme příliš tolerovat, jsme líní a
nechceme moc tvrdě pracovat, nejsme příliš učení ale zároveň si myslíme,
že víme všechno.
Toto jsou všechno typické věci, které každý má - každý! Není
to tak, že by se někdo lišil, ale každý si myslí,
"Já to vím moc dobře!
Proč mi to říkají, když už to vím? Co mohu dělat, když mi to Krišna dal,
že ty věci vím!" Prvotní příčina naší hmotné choroby se manifestuje
když přemýšlíme,
" Já vím!" Protože když takto přemýšlíme, stane se to
takovým zvykem dělat si naše vlastní věci a nepřijímat správné vedení.
(Kadamba Kánana Svámí, 2.ledna 2015, Simhačalam, Německo, ČČ Antja 7.16)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.