Obecně řečeno...je to matoucí téma, že vaišnavové se vždy považují za nejpokleslejší. Představují se tak, že nemají žádné kvalifikace a tak dál. Ale píseň Šríly Bhaktivinódy Thákura „Bhakti-kalpataru“ v podstatě toto téma objasňuje, a to sice: „Od svého duchovního učitele jsem obdržel tento strom, který plní všechna přání, ale mým hrubým chováním jsem zakryl jeho sílu a proto se nyní nemanifestuje celá síla tohoto stromu. Ale tento strom může být vzkříšen ve společnosti oddaných.“ Takže toto je velice důležité pojetí – vidět jak jsme na jedné straně obdrželi milost, jak máme co dát, jak může vaišnava hodnotně přispět světu, a zároveň na sebe pohlížet jako na úplně nekvalifikované, jako na nejpokleslejší, jako na hlupáky, jako na nevědomé děti, jako na postrádající inteligenci a všechny tyto věci, které řekl v prvním úvodním verši. Všechno dává smysl, pokud si myslíte: „Ano, jsem naprosto bez kvalifikací, ale přece proč? Je to milost Pána a mého gurua, to mi dává ten nejhodnotnější klenot!“ Toto je velice důležitá věc ohledně pokory – jak funguje vaišnavská pokora. Jak se můžeme vidět jako nejpokleslejší a přesto žít ve velkém štěstí díky obrovské a neomezené milosti, která nám tak či onak opravdu pomáhá! (Kadamba Kánana Svámi, Majápur, listopad 2011)
Žádné komentáře:
Okomentovat