úterý 14. září 2010

Utnout smyslový požitek

Proč tak dlouho trvá, než přijdeme k sobě? Protože je to taaak dobrý! Živá bytost svou přirozeností hledá potěšení. A tohle je tak hluboce uvnitř v její povaze, že jak jednou hledá potěšení, nemůže se toho vzdát. A jak je jednou svedena na scestí, to nutkání po požitku je tak silné, že se ho nemůže vzdát, stále ho hledá, stále ho hledá, neustále hledá... A protože je Krišnova hmotná energie odrazem duchovní energie, je nekonečná, tak je tu nekonečně mnoho různorodosti, tak si říká no možná jednoho dne to fungovat bude, půjde to. Takže takhle mája zajme živou bytost a živí tu základní povahu duše, která hledá radost. Tak to musíme useknout inteligencí, nemůžeme čekat, nemůžeme čekat do bodu, kdy toho budeme mít dost. Čekáme na chvíli, kdy už z toho budeme unavení. To byl Rajneesh, později také známý jako Osho, který měl tuhle filosofii že se prostě oddávejte smyslovému požitku, holdujte mu, až do bodu kdy z toho budete znechucení. Ale nikdy se vám to skutečně nezhnusí, jste znechucení pár dní a pak se zase snažíte. Prabhupáda říkal že pokud by tohle byla pravda, pak by prasata byla největšími jogíny. Ale my máme tuhle představu – že já s tím skončím, až budu vyčerpaný z hmotných věcí. Ale nás hmotné věci nikdy nevyčerpají. V jednom bodě musíme silou poznání říct „Tohle nedává smysl, to není inteligentní, já toho nechám.Teď to utnu.“ A to trochu bolí. Takže musíme učinit tohle počáteční utnutí, jinak nezačneme s duchovním životem.

Přednáška v angličtině je zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat