sobota 30. ledna 2010

Naplnění je pouze ve vztahu s Krišnou

teṣām evānukampārtham, aham ajñāna-jaḿ tamaḥ, nāśayāmy ātma-bhāva-stho (BG 10.11) Je řečeno, že Krišna je také přítomný ve vědomí podmíněné duše a je řečeno, že Krišna ve vědomí podmíněné duše čeká a sleduje vše, co se děje, je svědkem všeho. Anumantā, upadrišta - je tím, kdo dává svolení a tím, kdo je svědkem všeho. Takže Krišna jako upadrišta, svědek a dohlížitel všechno sleduje a čeká ve vědomí a jakmile se objeví nějaká stopa zájmu o obrácení se na Krišnu, malý zájem, Krišna okamžitě začne aktivně pracovat ve vědomí toho oddaného. Začne AKTIVNĚ jednat. Tak je to popsáno v desáté kapitole Bhagavadgíty ve významu k teṣām evānukampārtham. Z tohoto konkrétního bodu můžeme porozumět jedné věci a to sice že Krišna je dychtivější, aby se živé bytosti vrátily zpátky k Bohu, než jsou živé bytosti samotné. Krišna je dychtivější navázat spojení se svými oddanými, než jsou oddaní navázat spojení s Ním. A proto dělá Krišna tolik aranžmánů, tolik aranžmánů... To také vysvětluje, proč je v tomto světě utrpení. Důvod, proč je v tomto světě utrpení, je že Krišna už to nemůže dál snášet - tak vrátíš se zpátky k Bohu nebo ne? Jak dlouho to ještě bude trvat? Budu muset čekat na věčnost? To skutečně budeš nitya-baddha, věčně pokleslý? To se nedá tolerovat, už nesnesu delší odloučení od tebe! Ne ne ne ne ne! To nejde, to nejde. Je mi moc líto, ale budu ti muset zkazit tvojí zábavu. A tak Krišna kazí naší zábavu tím, že přidává trošku utrpení k hmotné existenci, abychom se vzpamatovali. Po nějaké době, poté co narazíme do několika zdí, po jedné bolestné zkušenosti, po další bolestné zkušenosti, postupně začneme přemýšlet co je tohle vůbec za svět? Je to skutečně tak pěkné hřiště jak jsem si myslel?
Prabhupáda byl na své ranní procházce a došli k jednomu dětskému hřišti. Byla tam cedule, na které bylo napsáno HŘIŠTĚ PRO DĚTI. A Prabhupád se potom otočil a svou hůlkou ukázal na vysoké budovy ve městě a řekl: „Hřiště pro dospělé.“ Celý svět je naše hřiště. Hrajme si, chlapci a děvčata, pojďme. A dnes není potřeba s tím skončit v mládí, i ve stáří si můžeš užívat, život začíná v šedesáti, vůbec žádný problém. V sedmdesáti stále ještě silní, v osmdesáti si stále užíváme, i když to začíná být trochu obtížné. Ale vymýšlejí všechny možné způsoby, jak zabavit dokonce i staré lidi. Četl jsem, že v jednom domově důchodců mají zvláštní místnost, která je jako vlak, jsou v ní sedadla jako ve vlaku, ten pokoj byl jako kupé ve vlaku a byla tam okna, za kterými byly televizní obrazovky, které ukazovaly ubíhající krajinu. A velice to vyhovovalo příbuzným, kteří přišli navštívit své staré babičky a dědečky, protože mohli jít do toho vlakového pokoje a nebyli tak nuceni vymýšlet konverzaci, bylo tam něco, o čem se dalo mluvit. Takže tam seděli na těch sedadlech, byl tam dokonce i zvuk vlaku (Maharáj předvádí zvuky vlaku) a ukazovalo to most a další věci...a tak mohli konverzovat to je pěkná budova támhle...ano, ó ano... Takže to usnadňovalo konverzaci. Takže i po osmdesátce je spousta druhů požitků, vlakové pokoje, večery s bingem a tolik dalších věcí...
Takže nechybí schopnost stále si užívat v hmotném světě. Ale je to Krišna kdo opravdu zkazí tu srandu. To Krišna dal písek do sladké rýže! Kdo to udělal? To byl Krišna. Takovou věc! Proč to udělal? Z lásky. Vy tomu říkáte láska? Písek v mé sladké rýži? Ano, protože existuje něco mnohem lepšího, mnohem lepšího než to, čeho si tu snažíme užívat. To zásadně nefunguje, to zásadně není možné, protože je to pouze iluzorní požitek. Jakýkoli požitek tady je, ten kousíček, který je skutečný je takový pouze proto, že hmotná energie je odrazem energie duchovní. Takže proto, že odráží skutečnou věc, je v hmotném světě troška skutečného požitku. Nemůžeme říct, že hmotná zkušenost je úplná iluze, protože je odrazem skutečné věci. I odrazu si lze užívat. Takže v hmotném světě je nějaký skutečný požitek, ale přesto je trochu těžké ochutnat odraz, je to trochu složité. Je to trochu obtížné, když máte odraz chutného jídla, je to trochu obtížné, vypadá to velice přitažlivě, ale nefunguje to, když přijde na to, aby to ukojilo náš hlad. Proto je v hmotném světě každý hladový. Nebo jinými slovy řečeno - ovlivněn chtivými touhami. A tyto chtivé touhy se stanou tak silnými, že začnou ovlivňovat celé naše vědomí, jsou všude. A výsledkem je āvṛtaḿ jñānam etena jñānino nitya-vairiṇā (BG 3.39), naše vědomí je zahalené. Zahalí se a my už nemůžeme vnímat Krišnu, pak na Krišnu zapomeneme. Takže zapomnění na Krišnu není způsobeno jen naší špatnou pamětí. Spíš je to kvůli tomu, že se víc a víc zabýváme chtivými činnostmi, touhou po požitku. Má to podobu posedlosti. To můžeme skutečně říct, že každý v tomto hmotném světě je posedlý. Posedlost je velice intenzivní, velice silné, přemáhající chování. A to by skutečně byl ten psychologický termín pro postižení chtíčem, posedlost. A to je docela něco, když se nad tím zamyslíte. Takže podmíněná duše je v psychologickém stavu posedlosti, jež je patologickým neboli chorobným stavem, je to chorobný stav. Proto védská písma mluví o hrid rógam, nemoci v srdci, neboli o hridaja daurbalja, slabosti v srdci, což se vztahuje ke stejným příznakům nemoci v srdci. Chtíč, závist, chamtivost, tyhle všechny příznaky, šest nepřátel...

...Tyto dva hmotné prvky - iccha-dvesa, chtíč a závist, jsou tím, co skutečně pohání živou bytost v hmotném světě, v touze po požitku. Ánando maja bhjását, povahou živé bytosti je vyhledávání potěšení. Ale nenajde ho. Ačkoli je v hmotném světě nějaký požitek, není v něm žádné uspokojení. Děláme velikou chybu - považujeme za stejné potěšení a naplnění. Ale není to tak, mezi těmi dvěma je rozdíl. Nějaký požitek může v hmotném světě být, třebaže v malé míře, ale žádné naplnění tu neexistuje. Naplnění je pouze ve vztahu s Krišnou. Oddaní to mají na mysli a proto nejsou zmatení všemi těmi úžasnými příležitostmi k užívání, které v hmotném světě existují...

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 12,5MB)

Žádné komentáře:

Okomentovat