Meditujme o Krišnovi!

Oddaní si musí vyhradit nějaký čas na meditaci o Nejvyšším Pánu. Proto když ráno zpíváme, měli bychom být ve velice klidném prostředí. Abychom mohli skutečně meditovat o Krišnovi. Zpívání má být takové, má to být hluboká meditace o Krišnovi, která je velice očišťující a chladí rozrušení přicházející z kvalit hmotné přírody. Pouze paramahamsa je tak plný vědomí Krišny, že jeho vědomí nemůže být rozrušeno. „āpūryamāṇam acala-pratiṣṭhaḿ, samudram āpaḥ praviśanti yadvat, tadvat kāmā yaḿ praviśanti sarve, sa śāntim āpnoti na kāma-kāmī“ [BG 2.70] Je řečeno, že stejně jako řeky plynou do moře a nemohou rozvířit jeho vody, tak stejným způsobem rozrušení materiální přírody proudící do mysli čistého oddaného ho nemůže skutečně ovlivnit. Neboť moře je naplněné a stejně tak mysl čistého oddaného je naplněna myšlenkami na Krišnu, vzpomínáním na Krišnu. Takže meditace o Krišnovi se časem stává více a více důležitou. Musíme hluboce meditovat o Krišnovi a všechny naše činnosti musíme vykonávat v meditaci o Krišnovi. Pokud to budeme dělat, tak se stanou smysluplnými, stanou se velice úžasnými. Pokud jednoduše vykonáváme službu pro Krišnu s tím, že si jsme vědomi té služby jako takové, tak je to jiné než když tu službu děláme v meditaci o Krišnovi. Je dán jeden příklad o ruči, která se projevuje ve dvou stádiích. Je dán příklad kírtanu, který dává Višvanáth Čakravartí Thákur. Říká, že v počátečních stádiích ruči jsme v náladě vychutnávání kírtanu, za předpokladu, že je pěkný z hudebního hlediska. Pokud někdo špatně zpívá nebo pokud není správný rytmus, pokud je prostě hudebně špatný, tak nás to rozruší. Ale na pokročilejší úrovni ruči – i když je zpívání z hudebního hlediska strašné, i když je všechno špatně, stejně oceňujeme zpívání, protože je to zpívání Svatého Jména. Když se hlavním objektem stane meditace, tak forma už nás více netrápí. To je ta esence – v čemkoli co děláme, musíme vyvinout meditaci. Meditace o Krišnovi je esence našeho duchovního života. V tom nacházíme klid. Jako dnes – mohli byste říct v den po bouři, Queensday je takový den, kdy jste uprostřed sopky. Je to divoké, všude je blázinec a my dáváme tolik energie, abychom proti tomu nějak působili, abychom dali při té příležitosti milost. A během toho jdeme za naše limity, překračujeme své hranice, abychom to nějak udělali a oslovili tak hodně lidí. Ale zároveň, poté bychom se měli vrátit k duchu meditace. Poté co jsme vynaložili takové úsilí, bychom měli dobít baterky – což znamená meditovat o Krišnovi. Dobíjet baterky znamená meditovat o Krišnovi. Když jsou baterie prázdné, znamená to, že naše meditace o Krišnovi je narušená. Znamená to, že sice děláme službu, ale nemeditujeme o Krišnovi. Jsme jen zaneprázdněni službou. Což je dobré, ale je zmíněno, že jak se odevzdáme Krišnovi, zvětšuje se naše schopnost vzpomínat na Krišnu. A pak se zvýší naše schopnost sloužit. Takže časem se zvětšuje naše meditace o Krišnovi a začínáme chápat, že esencí vědomí Krišny je meditace. Vidíme, že Prabhupáda byl v neustálé meditaci o Krišnovi, což byla úžasná vlastnost. A ta meditace o Krišnovi byla tak silná, že kdykoli jel v autě a četl neonový nápis, viděl „čintámani“ – nebylo tam napsáno čintámani, ale Prabhupáda to tak četl. Také můžeme vzpomenout, jak Prabhupáda viděl reklamu nějaké lakýrnické firmy – byl tam obrázek převrhlé plechovky a barva padala na zem a celá planeta tak měnila barvu. Pod tím bylo napsáno: „Měníme tvář Země“. A Prabhupáda řekl: „To jsme my!“ Když to viděl, řekl: „To jsme my!“ Jeho meditace o Krišnovi byla dokonalá, protože byla 24 hodin denně. Do tohoto bodu musíme dojít. Když jsme zcela zaujatí službou, pak přirozeně zažíváme, že pracujeme s hmotnou energií a výsledkem je, že hmotná energie vždy prochází stavy nahoru dolů jako sukha a duhkha, neustále se měnící dualitou pěkných inspirujících chvil a iritujících, rozrušujících chvil. To je povaha materiální energie. A když jsme zaměstnáni oddanou službou, je to zrovna tak, příroda se nezmění, stále pracujeme s hmotnou přírodou v Krišnově službě, je to stále stejný boj, ta růže má pořád trny. Taková je hmotná energie. Vše se stále mění, někdy je to inspirující, jindy velice odříkavé. Ale pokud meditujeme o Krišnovi, zažíváme něco hodně jiného, než když meditujeme o té samotné činnosti. Protože pokud je naše vědomí pohroužené v té činnosti, tak nejsme klidní a jsme rozrušení z těch vzestupů a pádů. Ale pokud je naše mysl pohroužená v Krišnovi, tak nemůžeme být nikdy rozrušeni uprostřed všech vzestupů a pádů, pak jsme transcendentální.

Přeložila bhn. Kristina
Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 15,3MB)