Pravdu a nic než pravdu

Intelektuální filozofové se snaží přijít na absolutní pravdu pomocí inteligence, ale tímto způsobem se nikdo nemůže dotknout ani palce na Pánově noze, neboť transcendentální poznání přichází jedině skrze proces oddané služby, když je Pán potěšen. A toto je naším cílem!

Nezajímají nás tedy ritualistické činnosti, jež by mohly přinést požehnání do našich životů. Nezajímají nás mystické síly či zvyšování naší vlastní síly! Člověk může sedět v zimě nahý v Himálajích, nebo chodit po vodě a dělat spoustu jiných ohromujících věcí. Nás nic z toho nezajímá, jelikož všechny tyto schopnosti se týkají těla a mysli, jsou pomíjivé a budou v čase smrti zničeny. K čemu tedy potom jsou? Stát se tak mocným, a pak zemřít? Proč marnit čas na to, abychom se stali jogím?

Stejně tak se nesnažíme být velkými spekulujícími filozofy, kteří se pokoušejí přijít na pravdu, protože chápeme, že nikdo nemůže znát pravdu jiným způsobem než milostí Krišny skrze službu!

(Kadamba Kánana Svámí, 24. srpna 2012, Amsterdam, Holandsko, Šrímad Bhágavatam 4.29.56)

Původní text v angličtině zde.

Pán Nrsimhadév - ztělesnění dobrosrdečnosti

Pán Nrsimhadév je ztělesněním dobrosrdečnosti. Je především projevem Pánova dobráctví. Proč tak šíleně řval? Ze Své hluboké lásky k Prahládovi... Ze Své hluboké lásky ke Svému oddanému. Jeho hněv je vnější záležitost, ale tím skutečným vnitřním důvodem je Jeho hluboká láska k Jeho oddanému. Toto je pro mne důležitý bod v mém vztahu s Nrsimhadévem: že se zjevil díky své dobrosrdečnosti.

(Kadamba Kánana Svámí, 20. prosince 2010, Kapské Město, Jižní Afrika, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

Naplňování tužeb

Krišna nemusí pracovat, všechno se děje jednoduše díky Jeho touze. Cokoli si Krišna přeje, stane se. Kdybychom my měli tuto moc, bylo by to nebezpečné. Kdyby se stalo cokoli, co bychom si přáli, měli bychom problém, protože máme podmíněná přání, kterých někdy později litujeme. My vždy musíme pro splnění svých přání dlouho pracovat, což je dobře, protože pak máme čas své touhy zvažovat. Pro nás je tu vždy prvek úsilí. Ale namáhat se pro Krišnu je pěkné, protože pak se toto úsilí stává smysluplným.

Máme ten příběh o chlapci, který tvrdě pracoval, aby dívce koupil prsten. Myslel na ni celou dobu, co pracoval, a proto ve skutečnosti pracoval pro ni! Podobně my musíme pracovat pro Krišnu, a poté můžeme být ve stavu mysli, kdy nejsme ovlivněni hmotnými podmínkami, ať už jsme v pekle, nebo někde jinde. Jestliže změníme svůj stav, místo abychom se snažili měnit své okolí, můžeme být skutečně šťastní v jakékoli situaci, ve které se nacházíme.

Kuntí deví se modlila o potíže, protože v těžkých časech vždy vzpomínala na Krišnu. Nebyla ovlivněna útrapami tohoto světa, byla vyrovnaná. My třeba nemůžeme dosáhnout tohoto stavu, ale můžeme se mu přiblížit. Můžeme si vytvořit odstup od mysli, od svých emočních prožitků. Myšlení, cítění a chtění jsou funkce mysli, ale pokud jsme vůči nim rezervovaní, tak je můžeme jen sledovat jako divák a upevnit se ve svém duchovním životě.

* Nimáiovy poznámky z přednášky

Přednáška na nedělním programu, 11. září 2016, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Věčnost je také právě teď

V tomto světě jsou kostely, mešity, chrámy - je tu tolik různých náboženských skupin. Někdy vidím na letišti Židy s černými klobouky a vlnitými loknami vlasů po stranách tváře; vidím Araby v jejich blízkovýchodních oděvech; vidím křesťanské kněží; nějaké ty jeptišky z Afriky, pár budhistů z Thajska... a pak uprostřed toho všeho jde Hare Krišna oddaný!

Na letištích je to taková přehlídka světových náboženství. Na světě je tolik náboženství, a to proto, že je Bůh neviditelný!

Kolem projde ateista a řekne: "Žádný Bůh není!"

Pak někdo další argumentuje: "ON je jediná cesta!"

Existuje tolik názorů na náboženství, protože ON je v tomto světě neviditelný... to je ten problém. Každý má nějaké informace - tahle skupina má jednoho proroka a jiná má zase jiného. Nikdo jiný 'to' neviděl, ale ten prorok ano, a něco o tom napsal. Lidé uznávají tradice a přesvědčení svých učitelů. To je důvod, proč je na světě tolik náboženství a proč se jedna skupina dívá na druhou nedůvěřivě a podezíravě.

Čím více se lidé velmi vážně a v srdci oddají svým tradicím, tím více realizací získají, a potom není náboženství jen jakousi ideou z knihy, kterou učí nějaká instituce, ale začne se manifestovat v srdci! A čím více se manifestuje v srdci, tím více zjišťujeme, že jde o tu samou společnou zkušenost - že ve skutečnosti nejsou mezi náboženstvími rozdíly, protože jde jen o rozdíly vnější. Pokud jdete více do hloubky, tak uvidíte, že lidé v různých částech světa, v různých tradicích, ve skutečnosti mají tytéž hluboké zkušenosti, ačkoli to tak vždy nemusí být chápáno.

Mimo tento svět existuje duchovní svět, kam mohou jít čisté živé bytosti a žít věčně s Nejvyšším Pánem. Toto jsme slyšeli v popisech všech tradic - někteří tomu říkají 'nebe', my říkáme duchovní svět, ale jde o tu samou věc.

Měli bychom chápat, že v duchovním světě je Nejvyšší Pán stále viditelný a přítomný, a objevuje se tam ve své vše-přitažlivé podobě. On je proto tím, kdo přitahuje pozornost všech! V duchovním světě každý uznává, že je Krišna v centru všeho.

Ať se díváme na védskou tradici, křesťanství, nebo islám, lidé je praktikují s touhou dostat požehnání pro dobré zdraví, krásu, či jiné materialistické věci. V konečném smyslu jsou takové věci nižším aspektem duchovnosti, protože jsou pomíjivé... jaký má ale smysl modlit se o něco pomíjivého?! Toto hnutí Hare Krišna se o to nezajímá, protože bychom měli mít zájem pouze o věčný prospěch!

Věčnost není jen po tomto životě, věčnost je také právě teď, věčnost je stále. Věčnost tedy je po tomto životě a je také nyní. Požehnání proto přijdou později, ale také pro přítomnost, a takto skutečně funguje vědomí Krišny, neboť přináší požehnání pro přítomnost a pro budoucnost!

Oddaní nežádají o materialistické věci, protože žádají Nejvyššího Pána o službu, aby Mu mohli sloužit. A když sloužíme Nejvyššímu Pánu, dochází ke změně v srdci, a potom celý náš život začne být příznivý a velice pěkný!

Blíží se Džanmáštamí... slavíme příchod Pána Krišny do tohoto světa. Mějte na paměti, že tento týden je zvláště vhodný pro službu Krišnovi, a čím více to děláme, tím více se nám Krišna vyjeví a začneme vidět věci teď a tady, a na konci života můžeme jít zpátky do duchovního světa!

(Kadamba Kánana Svámí, 7. srpna 2012, Musko Sredice, Balkán, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

Svět je přesexován

Když jsem byl dospívající mladík, přestěhoval jsem se do Amsterdamu, což je 25 km od místa, kde jsem vyrostl. V té době nebyl internet, ale nedaleko mého bydliště byla 'Holandská společnost pro sexuální reformu' a měli tam všemožné plakáty, na kterých stálo: "Pokud jsi hoch a máš rád chlapce, zavolej na toto číslo... Pokud se ti líbí děti, volej na toto číslo... Pokud máš rád psy, zkus tohle číslo!" Všechny takové věci tam visely v okně a vy jste si tam mohli kdykoli zavolat. Chodil jsem každý den kolem, přemýšlel jsem o tom, a abych byl upřímný, připadalo mi to trochu zvrácené. Jediné, k čemu jsem došel, bylo, že SVĚT JE PŘESEXOVANÝ!

Chci říct... sex je v pořádku, ale není to vždycky to, co jste si mysleli, že to bude. Taková byla alespoň má první zkušenost. Nebyl jsem vždy mnichem žijícím v celibátu, jako jsem teď. Byly doby, kdy jsem experimentoval, a když jsem šel jednoho dne po ulici, tak mi přišla na mysl jedna hrozně stará písnička: "A tohle je všechno? Tohle je všechno, co tu je?" Tohle je ono? O tomhle je všechen ten humbuk? Celý svět z toho dělá velkou věc, a tohle je jako ono? Páni, a z tohohle mám být celý hotový? Byl jsem trochu... trochu zklamaný. No a časem jsem vyrostl a zvykl si na to. Překonal jsem to v sobě. Co k tomu říci!?

Ale uvědomoval jsem si, že svět je přesexovaný a že sexu přikládáme větší důležitost, než v životě má. Pro sex v něm je místo a určitě je fajn, ale NENÍ SMYSLEM ŽIVOTA  a pokud ano, tak lidé začnou být divní - jako ti zvláštní pánové zkoumající všechny ty prostitutky, lidé, kteří to prodávají, lidé kteří to kupují - podivní lidé, kteří vidí sex jako smysl života; chovají se přehnaně.

Víte, na sexu není nic špatného, ale pokud jde ve vztahu jenom o něj, když je to jenom o tom tělesném chtíči, tak to nedává smysl. Já jsem ale chtěl od života víc, chtěl jsem jít hlouběji, čekal jsem od vztahů víc, opravdové výměny - nejen vnější náklonnost, ale něco skutečného, trochu pravého porozumění - říkejte tomu láska, nazvěte mne romantikem nebo jakkoli chcete, ale já jsem chtěl větší hloubku.

Když hovořím o tématu, jako je tohle, nemluvím z pozice mnicha. To, o čem jsem doteď mluvil, se týkalo dob, kdy jsem ještě mnich nebyl; byly to mé lidské postřehy a osobní úvahy.

(Kadamba Kánana Svámí, 07. března 2017, Londýn, Spojené Království, program na King's College, přednáška Sex, Drogy a Rock'n'Roll)

Původní text v angličtině zde.

Nejvýznamnější gopí

Krišna říká v Bhagavad-gítě (4.11),  ye yatha mam prapadyante tams tathaiva bhajamy aham, "Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává." Ale ohledně gopích Krišna říká: "Nevím, co jim dát! U nich nemohu dostát Svému slibu, protože jim za jejich službu nemám na oplátku co dát."

Jestliže vám někdo dá něco velmi cenného, vy byste mu také měli dát na oplátku něco hodnotného. Proto si Krišna říkal: "Nemám ve Svém vlastnictví nic, co by se mohlo vyrovnat hodnotě toho, co nabízejí gopí. Nechť jim je proto odměnou jejich vlastní služba a svědčí o jejich slávě."

Takto vzpomínáme, jak tím byl Krišna zaskočen! Neví, jak se vyrovnat s gopími. Ony projevují takovou úroveň lásky, která překračuje rámec toho, co je schopen pochopit. Mate to jeho mysl. A ze všech gopích je nejvýznamnější Šrímatí Rádháraní.

(Kadamba Kánana Svámí, 23. září 2012, Durban, Jižní Afrika, přednáška na Rádháštamí)

Původní text v angličtině zde.

Můj oddaný nebude nikdy zničen

Ve společnosti vaišnavů, a zvláště pokročilých vaišnavů, jsme pozvednuti nad rámec našich obvyklých omezení, kdy se držíme svých hmotných jistot. Zdráháme se udělat velký skok kupředu v duchovním životě, že nás Krišna chytí v našem pádu, že se o nás Krišna postará, že Krišna svého oddaného vždy ochrání.

Někteří oddaní však umírají a ne vždy pěkným způsobem. Kde byl v tu chvíli Krišna? On ho neochránil? On některé oddané chrání a jiné ne? Závisí to na stupni našeho vědomí Krišny? Chrání Krišna jen ty velmi pokročilé oddané?

V Bhagavad-gítě 9.31 Krišna říká: "Na me bhaktah pranasyati. Můj oddaný nebude nikdy zničen!" Ale co to znamená? Znamená to přesně to, co Krišna říká: "Můj oddaný nebude nikdy zničen!" O tom není pochyb, pokud to chápeme v širším smyslu. Znamená to, že tělo Krišna může nebo nemusí ochránit, ale zcela jistě zabezpečí místo, kam půjde duše. Bez pochyby! To je naprosto jisté.

Pokud ještě náš čas či naše poslání v tomto světě nebyly naplněny, Krišna může ochránit naše tělo. Sám jsem mnohokrát vyvázl z nesmírně nebezpečných situací, a nebylo pochyb o tom, že do nich Krišna zasáhl. Jinak bych v žádném případě nemohl přežít.

To však v konečném smyslu není významem "Na me bhaktah pranasyati." To znamená, že oddaný přijde blíž a blíž ke Krišnovi, a když jsme již udělali kroky Krišnovým směrem, Krišna jistě ochrání naši oddanou službu. Krišna ochrání naši oddanou službu! Proto není důvod ke strachu. My jen přijmeme útočiště u oddané služby a ostatní věci přijdou a odejdou. Mohou přijít a odejít nějaké těžkosti, ale to nás nevyvede z konceptu. Naše oddaná služba bude pokračovat a pokračovat, a ve společnosti oddaných budeme znovu a znovu pozvednuti.

(Kadamba Kánana Svámí, duben 2011, Durban, Jižní Afrika, přednáška)

Původní text v angličtině zde.