Udržujte planoucí oheň

 
Současný chrám Pána Jagannātha v Purī je přes 800 let starý a po celou tu dobu v Pánově kuchyni nikdy nevyhasl oheň. Stejně tak my musíme udržovat oheň našeho bhajanu a zajistit, aby nikdy nevyhasl. Každý den musíme házet velká polena v podobě uctívání Božstev, služby a naslouchání vaišnavům a zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Potom bude tento oheň planout navždy a bude se zvětšovat a zvětšovat - přidejme jen více paliva, tolik kolik můžeme, do tohoto ohně oddané služby! 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Zaujmutí Krišny v měsíci Kártiku

Nemůžeme být na automatickém pilotu; musíme Krišnu upoutat tím, že vykonáme speciální oběť! A pak, když už jsme si Krišnu získali, vidíme, že si Ho nemůžeme udržet. Matka Jašoda Jej chytila a Krišna nebyl spoután jejími provazy, ale její láskou.

Když bylo Krišnovi jedenáct, přišel Akrúra a odvezl Ho z Vrindávanu. Od toho dne žili obyvatelé Vrindávanu v odloučení. Od tohoto dne všichni obyvatelé Vrindávanu, ať dělali cokoli, nemohli Krišnu získat, protože to není automatické.

Krišna je doháněl k šílenství... Šílenství v odloučení! Šílenství v jejich připoutanosti k Němu! Takže člověk si musí znovu a znovu získávat Krišnovu přízeň. Tohle je důležitý bod! Proto se znovu a znovu snažíme. A přesto je Krišna takový, že nikdy nezapomene jakoukoli službu, která je Mu prokázána. Pokud tedy vykonáme tuto službu během měsíce Kártiku, Krišna nezapomene...

Přednáška, 4. října 2009, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Sliby během Kártiku

Takže Kártik je čas k dotažení uvolněných šroubů, všech nedokončených cílů a k znovuzavedení opravdového standardu. Kártik je naše šance! Je to jen jeden měsíc, ale po tomto měsíci se to samozřejmě stane zvykem! Zvyky takto fungují. Když něco děláte jeden měsíc, pak je snadné v tom pokračovat. Takže tímto způsobem můžeme přijmout tolik prospěchu.

Myslel jsem, že můj hlavní cíl v tomto měsíci bude meditace ke zlepšení mého vzpomínání na Krišnu a mé služby, oboje v kvantitě a kvalitě. Myslel jsem, že se zaměřím hlavně na kvalitu, protože kvantita není tak snadná. Už takhle je toho během dne tolik co dělat, už takhle je to tak hektický život, o kolik víc můžu fyzicky zvládnout? A nechci, aby se Kártik stal totálně stresovou situací, kdy prostě jen vykonávám tyto velmi intenzivní sliby, druh slibů, které mě přivádí na pokraj, a že na konci měsíce, pokud je vůbec budu vykonávat až do konce, budu Kártik nenávidět a Krišnu možná taky!

Začněte s nadšením

Toto hnutí nabízí příležitost, dychtivost nezbytnou pro to, abychom se stali čistými oddanými. Máme příležitost začít den tím, že něco nabídneme Pánu. Žádný den není obyčejný; každý den je zvláštní. Jediné, na čem záleží, je to, co skutečně děláme. O co jsme se dnes pokusili? Četli jsme dost śāstry nebo toho mohlo být víc? Dokončili jsme svá kola, a jak byla pěkná? Měli bychom se snažit znovu a znovu, každý den, abychom měli příležitost udělat něco mimořádného, což začíná zpíváním dobrých kol.

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je zmíněno, že když se ráno pasáčci probudí, chlupy na jejich  těle stojí v extázi. Naše rána v duchovním životě by neměla být jako když staré auto potřebuje popostrčit; mělo by být schopné nastartovat se s nadšením.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Rozvíjení víry

Koupeme se v transcendentálním zvuku. To je doporučený proces. A naslouchání je olejem pro lampu zpívání. Nasloucháme o Kṛṣṇovi, aby se naše srdce očistila a my mohli rozvinout víru. Není to intelektuální druh naslouchání, kdy kategorizujeme a analyzujeme; je to naslouchání jdoucí ruku v ruce s vírou. Rozvíjí se víra, a jak se rozvine víra v Kṛṣṇu, pak přijde proměna. Když se podíváme na víru, živá bytost je svou přirozeností ānandamayo ‘bhyāsāt - hledá potěšení. To je naše konstituční pozice. A svou víru vkládáme tam, kde si myslíme, že potěšení můžeme nalézt. Naše víra se odklonila špatným směrem kvůli naší špatné vizi, ale díky tomuto koupání v transcendentálním zvuku, naslouchání, zpívání, to přeteče a my rozvineme víru v Kṛṣṇu, víru pouze ve svaté jméno.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Inspirované zpívání

Nāmācārya Haridāsa Ṭhākura byl pohroužen v nirantara kara kṛṣṇa-nāma-saṅkīrtana, v neustálém zpívání svatého jména. Jak hluboce vychutnával sladkost Kṛṣṇova svatého jména! My nemáme takovou úroveň lásky ke Krišnovi, abychom neustále zpívali Jeho jméno. Proto také potřebujeme další zaměstnání v oddané službě. Kvalita našeho zpívání se vrátí v kvalitě naší služby a kvalita naší služby se vrátí v našem zpívání. Když pravidelně děláme nějakou pěknou službu pro Kṛṣṇu, postupně se promění celé naše prožívání zpívání svatého jména. Naše služba se pozdvihne co do kvality i kvantity a dostaneme se na inspirovanou úroveň zpívání.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Pohroužení ācārjů

Podívejte se na Haridāse Ṭhākura - každý den zpíval 300 000 jmen - jaké pohroužení! Podívejte se na Śrīlu Bhaktivinoda Ṭhākura, který následoval slib za určité období odzpívat bilión jmen! Ten stejný růženec potom dal svému synovi, Śrīlovi Bhaktisiddhāntovi Sarasvatīmu Ṭhākurovi, který také zpíval bilión jmen. Kdo jsou tito ācārjové, že jsou tak pohrouženi do duchovní sféry?
A kde jsme my..? Dělá nám obtíže odzpívat pár kol, ale všichni tito velci ācārjové nám dali naději v milost Pána Čaitanji
 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)