Skutečné bratrství

Otázka: Jak můžeme my, mládež světa, přijmout tento velký ideál, kdy řekneme, "Záleží nám na štěstí všech a ne jen na našem vlastním štěstí." 

Kadamba Kánana Svámí: Je to možné! Je to rozhodně možné, ale jen pod jednou podmínkou - že budeme pracovat na tom, abychom měli společný cíl. Ten není těžké nalézt, ale není ho možné najít na Zemi, protože když se podíváme na pozemské věci, všichni máme v životě různé cíle. Jeden chce BMW, druhý Mercedes a další letadlo!

Proto je jediným společným cílem ten duchovní. To je to, co nás může spojit. Všichni pocházíme ze zcela odlišných prostředí, ale za těmito prostředími je koncept Boha. Díky konceptu Boha je pro všechny možné spojit se. S konceptem Boha je možné najít řešení pro svět. Když vidím, že člověk, který je úplně jiný než já, je upřímně odevzdaný Bohu a také se snaží být oddaný jako já, pak se můžeme vzájemně oceňovat i navzdory našim rozdílům.

Skutečné bratrství můžeme najít, když vidím, že ta osoba, která se ode mne tolik liší nebo je mi tak vzdálená, se skutečně snaží dělat něco úžasného, něco zcela nesobeckého, to je můj bratr! Takže můžeme vidět, že taková jednota je možná pouze skrze společný duchovní cíl.

(Kadamba Kánana Svámí, 24.září 2014, Scottburgh, JAR, program pro mládež)

Odkaz na přepis v angličtině je zde. 

Kultura ISKCONu

V tomto hnutí je kultura. Šríla Prabhupáda přinesl z Indie transcendentální poznání a také z Indie přinesl kulturu. Seděl na zemi, jedl pravou rukou, čapátí, purí, sabjí a tak dále. Ve filosofii, kterou získáváme skrze písma, je uchováno poznání. Poznání je také uchováno v kultuře, kterou získáváme od oddaných.

To, co Šríla Prabhupáda přivezl z Indie, bylo ustanovení kultury ISKCONu a mnoho takových věcí pocházejících z parampary. Není to je tak, že je parampara vyjmenovaná na začátku Bhagavad-gíty jako třicet jmen před Šrílou Prabhupádou. Ne, parampara je všude. Je určitý způsob, kterým Prabhupáda chtěl, abychom věci dělali. Našel určité osoby, vytrénoval je, a poté jim dal pokyn, ať to předají dál. Toto je parampara, žije skrze naši ISKCONskou kulturu.

(Kadamba Kánana Svámí, 25.června 2019, New York, USA, Šrímad Bhágavatam 1.9.20)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Dychtivost na Kumbha-mele

Jednou jsem šel se skupinkou dalších lidí z Vṛndāvanu do Haridváru. Jsou různá místa, kde se koná Kumbha-melā a Haridvár je jedním z nich. Jeli jsme autobusem celou noc. Ten autobus byl strašný, žádný de-luxe vůz, jen obyčejný. Měl rovná sedadla s kovovou tyčí před vámi a okna na boku, takže jsem si udělal velký ochranný turban pro případ, že bych usnul a narazil do nich. Ve tři hodiny ráno nás zastavila policie. Bouchali do autobusu bambusovými tyčemi, jako kdyby to byl buvol. Řekli nám, že autobus musí zaparkovat na tomhle poli. Na tom poli nebylo nic, ale oni řekli: „Musíte jít. Žádný autobus.“

Šli jsme tedy určitým směrem a stejně jako včera jsme po nějaké době zjistili, že byl špatný. (Včera jsem ušel jedenáct kilometrů, vy jste museli dát taky aspoň deset.) Otočili jsme se a opět šli. Nakonec jsme se někoho zeptali: „Kde je Haridvár?“

„Eh,“ řekl a ukázal opačným směrem.

Tak jsme se otočili a šli tam. Nakonec jsme po celé noci chůze dorazili do Haridváru. Byl tam obrovský dav. Ke Gaṅze jsme přišli okolo šesté hodiny ranní. Strčil jsem palec do vody. Vmžiku mi ztuhnul. Voda byla ledově studená. Takže jsem řekl: „No, možná počkám, až bude slunce silnější. Aspoň se to trochu zahřeje.“ Místním lidem to bylo jedno. Ó můj bože, oni prostě vlezli do vody! Já jsem si zařídil místo ve stanu, kde zůstanu, ale ostatní ne. Oni prostě jdou na paṇḍālový program, zůstanou na přednášku a kīrtan a potom si tam v tom paṇḍālu lehnou. Jen si představte, že byste si teď tady měli lehnout a to bude vaše místo pro dnešní noc. Jak byste se cítili? Někteří by nebyli šťastní, ale tamti lidé byli velice šťastní, protože měli tolik nadšení, takovou dychtivost. Byli na míle před námi. Uvědomil jsem si, že jsem cizinec. Neměl jsem tu touhu. A právě nedostatek touhy z nás dělá cizince (ve Vṛndāvanu - pozn. překl.).

Z knihy Under the Desire Trees

Vizionáři

Pánduovci nebyli obyčejní lidé hned dvěma způsoby; nebyli obyčejní ve smyslu, že byli oddaní od narození a také byli neobyčejní, jelikož se narodili v královské rodině. Nebylo to jen něco jako v moderních královských rodinách. Ale dokonce i v moderních královských rodinách je nějaká kultura, je tam tradice a určitý standard. Lidé rostou s určitým uvědoměním. "Měl bych se chovat vznešeně...urozenost mě zavazuje k vykonávání určitých věcí." V případě Pánduovců to bylo něco velmi hluboce zakořeněno v každé nitce jejich bytí, protože vyrostli v rafinované kultuře, která byla zcela příznivá. Víme, v jakém světě jsme vyrostli my, ve světě, který má spoustu pokroucneých hodnot - svedená zmatená civilizace.

Takže teď pro nás znamená obrátit se ke Krišnovi úplný obrat v životě, naprostou revoluci.
Ale pro Pánduovce to bylo jako vrchol celé jejich kultury a jejich životního stylu. Bylo to jen trochu rozvinutí toho, kde už byli. Byli vycvičeni žít život dharmy, život založený na písmech. Byli vytrénováni ochraňovat náboženské zásady a vládnout. Měli velice široký rozhled, protože nebyli jen obyčejní lidé, kteří mají na mysli jen své vlastní zájmy. Mysleli na blaho celé společnosti. Byli proto lidmi s velmi širokou vizí - můžeme říci, že byli vizionáři. Jejich vize nebyla založena na spekulaci, ale byla pevně zakořeněna v transcendentálním poznání aplikovaném s inteligencí.




(Kadamba Kánana Svámí, 25.června 2019, New York, USA, Šrímad Bhágavatam 1.9.20)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde. 

Proměnit vrány v labutě

Stejně jako Šríla Prabhupáda v tomto verši komentuje:

pṛthivīte āche yata nagarādi grāma
sarvatra pracāra haibe mora nāma

V každé vesnici se bude zpívat a poslouchat Mé jméno. Bude recitováno. Prabhupáda řekl, "Takže to znamená, že budou všude oddaní." Jinými slovy svaté jméno najde oddané a oddaní automaticky začnou vykonávat oddanou službu. Dokud se jich nedotkne tato transcendentální milost, jsou jako suc"Ano, konečně jsem naživu. Celou dobu jsem jen putoval světem jako cizinec a nenacházel své kořeny. Ale teď najednou - mám to!" Přijde rozpoznání. Oddaný to okamžitě pozná.
há tráva. Ano, je to jako okamžité rozpoznání. Lidé si začnou uvědomovat,
Samozřejmě že v konečném smyslu jsou všechny živé bytosti oddaní. V konečném smyslu není nikdo démon. A samozřejmě toto hnutí je založeno na tom principu, který zmínil Prabhupáda, "Proměňujeme vrány v labutě." Je tomu tak proto, že mnoho z nás vyrostlo jako malí démoni, kteří žili s démonskými rodinami a jedli démonské věci, démonsky přemýšleli, dívali se na démonské věci a tak dál. Ale když do našich životů vstoupilo svaté jméno, nastala proměna!

(Kadamba Kánana Svámí, 25.června 2019, New York, USA, Šrímad Bhágavatam 1.9.20)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Božská požehnání

Německý spisovatel Goethe, který je takový ekvivalent Shakespeara, přišel se zajímavým bodem.
Řekl, že dítě je realista, jelikož dítě se snaží pochopit, co jsou jablka a co jsou hrušky; dítě se snaží pochopit rozdíly. Snaží se pochopit, co je realita.
Mladý člověk je idealista - sní o tom, co ze svého života udělá.
Řekl, že ve středním věku se z člověka stává tak trochu cynik, "Ale jo, jo, jo. Viděl jsem to. Tyhle sny... Já vím moc dobře, co se stane."
Goethe poté říká, že ve stáří se z člověka stává mystik. Je tomu tak proto, že když jste staří, vidíte, že dokonce i lidé, kteří měli všechny předpoklady, všechny, které by logicky měly vyústit v úspěch, tak úspěch nemají. Zatímco lidé, kteří neměli vůbec žádné předpoklady k tomu, aby uspěli, ti se úspěšnými stali. Tehdy se stanete mystikem a uvědomíte si, že v celém uspořádání je božská ruka a pokud nemáte božská požehnání, žádný plán nemůže uspět. Není to možné - nic nebude bez těchto božských požehnání fungovat. 


(Kadamba Kánana Svámí, 30.dubna 2019, Rádhadéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 9.15.31)


 Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Vše se v dobré obrátí

Zažíváme, jak vše v tomto světě prochází šesti proměnami. Vše vzniká, roste, vzkvétá, vytváří vedlejší produkty, poté chřadne a nakonec přestává existovat. Taková je dynamika tohoto světa. Ukazuje nám, že cokoli máme, není naše. Cokoli, co máme,  je ve skutečnosti dárek, který na chvíli dostaneme a potom si ho Krišna vezme zpátky. Někdy postupně během času a jindy velmi rychle. Najednou je nám všechno odebráno.


Ale ten, kdo za tím vším vidí Krišnu, může vidět, že v konečném smyslu musí být vše dobré, protože Krišna je benevolentní. Krišna je suhrdam sarva bhutanam (Bhagavad-gita 5.29); je dobrodincem všech živých bytostí. Proto když máme toto pevné přesvědčení, že je Krišna naším dobrodincem, začneme vidět, že vše, co se nám děje, je dobré, dokonce i když to tak vždy nemusí být vidět. Potom víme, že to bude dobré v dlouhodobém časovém horizontu; něco, co nemůžeme vidět teď, ale později se to v dobré obrátí.



Můžeme to vidět, když procházíme těžkostmi, bolestí a problémy v hmotném světě. Donutí nás to více na Krišnovi záviset, odevzdat se Mu a povede nás to k hlubšímu hledání příčin a významu života. A takto můžeme vidět, že chvíle velkých těžkostí v našem životě se později stanou zdrojem naší síly. Začneme vidět, že ty těžkosti nás vlastně posílily a byla to celou dobu Krišnova laskavost.


(Kadamba Kánana Svámí, 24.únor 2019, New York, USA, Bhagavad-gíta 7.7)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde