Pokora a láska k Bohu

Pokora a schopnost rozvinout lásku k Bohu přichází společně. Není možné rozvinout lásku k Bohu, pokud nemáme v našich srdcích pokoru. Jak může slyšet osoba, jež je pyšná? Její uši jsou zablokované, protože je uchvácená svými vlastními myšlenkami natolik, že ani nemůže slyšet, co všichni ostatní říkají. Když je však člověk pokorný, může přemýšlet: "Ano, potřebuji milost."

Pokorná osoba je dychtivá slyšet a ochota naslouchat výjimečným osobnostem také způsobuje speciální dynamiku. Když lidé dychtí slyšet, pak zralý vaišnava, který hovoří, otevře své srdce. Automaticky, díky dychtivosti publika, bude velmi nadšený a zjistí, že v jeho srdci je mnoho realizací, o kterých ani nevěděl, že je má. Protože ve vztahu mezi vaišnavy je nálada velmi důvěrného, blízkého a hlubokého přátelství, nálada přijetí. Závistivý člověk neumí přijímat.

Závistivá osoba vždycky najde nějaký důvod, proč nepřijmout ostatní, vždycky najde nějakou vlastnost, která není povolena, něco špatného. "Nemůžeš takhle sedět, nemůžeš takhle vypadat, nemůžeš takhle mluvit..." A tak dále a tak dále. Závistivá osoba bude zavrhovat jen na základě nějakých vnějších rysů. V podstatě každý, kdo ji nebude podporovat, zbožňovat a uznávat její důležitost, je nežádoucí.

Pokora je tedy vlastností, kdy je člověk připraven vidět na ostatních to dobré a uznávat, že každý může přispět něčím, co může být oceněno. Takže mezi vaišnavy panuje nálada oceňování.

Neidentifikovatelná přednáška

Původní text v angličtině zde.

Dejte své srdce, i když to bolí

Dejte srdce každému, dokonce i když vám nedají nic na oplátku. Někdy to bolí, když mají lidé tvrdé srdce a nereagují náležitě, ale přijměte tu bolest s trpělivostí a pokračujte. Nějak dál opracovávejte ten kámen. Dostaňte se skrze tu bariéru. V Holandsku říkáme, že někteří lidé mají před svou hlavou blok betonu. Jen se tou bariérou protesejte! Dejte své srdce. To je vaišnava – dává své srdce.

Srdce je zapojeno v tom být k podmíněným duším milostivý. Srdce je zapojeno. Není to jen: „Jó jó. Mám se tu se svými pakorami opravdu skvěle... a tak dále.“ Ne! Jak bych si mohl vychutnávat pakory, když lidé na světě trpí? Jak mohu spát, když je zde byť i jediná osoba, která je zachycena v koloběhu zrození a smrti? Jak bych mohl spát?

Takto to cítí Krišna. Krišna je emocionálně zapojen. Přemýšlí: „Jak si mohu užívat neomezených potěšení v oceánu transcendentální blaženosti, když zde i jen jedna osoba chybí?“

Samozřejmě, že On si užívá transcendentálního oceánu blaženosti stále, ale přeje si, aby i ta jedna jediná osoba toho byla součástí – to je Krišna. Takže i Krišna je emocionálně zapojen, jak by jen mohl oddaný nebýt? My jsme emocionálně zapojeni s každým, nikoliv pouze s naším malým okruhem. Otevřete své srdce všem!

Nedělní přednáška, 30. března 2014, Kapské Město, JAR

Původní článek v angličtině zde.

Nástroj Krišny

Někdy se říká, že hněv je mladším bratrem chtíče. Zaprvé je tu naše touha něco ovládat. Chceme, aby byl svět podle našich tužeb a když to lidé narušují, rozzlobíme se.

Ale není to tak, že ti lidé něco narušují, musíte za tím vidět Krišnu. Takže oddaní přijímají: "Dobře, Krišna to pro mě tedy nechtěl. Má pro mě jiný plán. Není mi to souzeno." Člověk musí přijmout to, že je nástrojem Krišny.

Je to obtížné a já vím, že je to obtížné. Povídejte mi o tom všem... Mně to také připadá velmi těžké. Ale když se všechno pokazí a tak nějak stojíte na vratkých nohou, pak říkáme: "Ok, Krišno, jsem tvůj!" Takhle to je.

Šrímad Bhágavatam 7.8.14-16, 22. dubna 2016, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde

Není důvod k depresi

Otázka: Cítím, že trpím depresí. Mohl byste o tom něco říci? Mátě nějaké řešení?

Je dobré být depresivní z hmotného života, ale měli bychom být optimističtí z duchovního života. Takže pokud jsme v depresi, pak jsme jen na jedné polovině, protože v duchovním životě jsme vždy optimističtí, poněvadž tam nikdo neztrácí. V duchovním životě nejsou poražení! Nikdo. Kdokoliv přijde do chrámu, získá prospěch. Není tomu tak, že by někdo měl vždy štěstí a někomu vždy chybělo. Ne, v duchovním životě nikdo není zapomenut a každý dělá pokrok, každý získává požehnání a pro každého je zlepšení.

Pokud jsme v depresi, pak to znamená, že myslíme na hmotný život. Souhlasím s tebou, že je mnoho důvodů být v depresi z hmotného života. Já bych byl z hmotného života také v depresi. „Je toto všechno, co tu je? Opravdu všechno? Nic víc? Jen toto? K čemu to je?“ To je hmotný život – všechny důvody k depresi. Takže si z toho nic nedělej. Je to normální. Jsi zdravý, a vše co musíš udělat, je přijmout nějakou duchovní činnost a tím ti do života vstoupí pozitivní element.

Kadamba Kánana Svámí, 20. května 2012, Melbourne, Austrálie, Bhakti Bhavan program

Původní článek v angličtině zde.

Sladké odevzdání

Pevnou součástí materiálního světa, tíhy našeho utrpení, jsou symptomy Krišnovy silné lásky. Když doopravdy milujete svého syna, řekněme teenagera v pubertě a s tím vším, milujete ho, i když je zároveň úplně „mimo“, ale co můžete dělat?

Nebudu jmenovat, ale byl tu jeden syn, který vyrostl v Krišna vědomí. Šel na párty a opil se až do takového stavu, že ho domů musela přivézt sanitka. Pojištění se nevztahuje na takovéto případy a rodiče řekli: „Promiň, to je tvůj účet. My to nezaplatíme.“ Za záchranku to byl velký účet, takže ten syn měl najednou velký dluh. Ano, bylo to tak tvrdé. Musel se učit přijmout zodpovědnost za své jednání. Dítě není zodpovědné za své chování, ale být dospělý znamená přijmout odpovědnost. Kolik životů zůstaneme dětmi – dětmi mladšími osmnácti let a v dalším životě znovu! Kdy skutečně dozrajeme a přijmeme zodpovědnost za své jednání?

To je dharma – cesta dharmy. Může to znít tvrdě, ale zní to tak pouze těm, kteří jsou vzpurní. Zní to tvrdě těm, kteří byli těžkým případem vzdorovitosti a teď říkají: „Ve skutečnosti… samozřejmě, já se chci odevzdat, ale prostě nemůžu!“

Jinak přeloženo: „Nechci se odevzdat. Nechci to a jen hledám všechny možné zatracené výmluvy, abych se neodevzdal. Takže abych měl od vás pokoj, budu říkat, že se chci odevzdat, ale nemůžu.“

Šrímad Bhágavatam 2.3.8, 3. října 2013, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

Buď vážný!

Nyní bychom měli být vážní. Čas nám utíká. Musíme zlepšit náš oddaný život, je to skutečně nezbytné.

Není levné jít zpět k Bohu.

Dostali jsme šanci, ale musíme na ní pracovat. Proč jsme se jinak připojili k Hare Krišna hnutí, pokud jsme nechtěli jít zpět k Bohu? Skutečně jsme se přidali kvůli halvě...?

Kadamba Kánana Svámí 24. června 2013, Protivanov, ŠB 8.2.33

Původní článek v angličtině je zde.

Naplňte své jezírko

Někdy se používá analogie, že naše vědomí je jako jezírko. Do tohoto jezírka házíme různé kameny a všechny tyto kameny jsou určité vjemy. Pokud plníme jezírko stále víc kameny spojenými s Krišnou, potom postupně, jak se zaplňuje, už tu není moc místa pro jiné kameny, jiné vjemy. Ve skutečnosti pokud kameny zaplní celý prostor až k hladině, pak i když tam hodíte jiný kámen, pouze se odrazí pryč. Už se tam nevejde, půjde rovnou pryč.

Takže v této souvislosti je řečeno, že musíme své vědomí naprosto vrchovatě zaplnit Krišnou. Pak tu jsou pořád maličké mezírky mezi kameny - ty musíte zaplnit malými kamínky, vybroušenými věcmi - vytříbenými věcmi; vybroušenějšími způsoby meditování o Krišnovi, vzpomínání na Krišnu a opěvování Krišny. A pak je mezi velkými a malými kameny stále ještě nepatrný prostor k zaplnění pískem. A takhle vyplňujeme, dokud už nezbývá žádné místo.

Takže nejen, že musí narůstat naše vědomí Krišny, ale ty menší kamínky také znamenají, že musíme začít věnovat více pozornosti detailům a dělat to správně!

Přednáška na Ratha Yatře, duben 2009, Durban. Jižní Afrika

Původní text v angličtině zde.