Cāturmāsya - první měsíc

První měsíc Čaturmásyi začíná už v pátek 15. července 2011! (Purnima system)

Kadamba Kánana Svámí

Šríla Prabhupáda představil tyto pravidla; postit se jeden měsíc od špenátu, jeden měsíc od jogurtu, jeden měsíc od mléka a jeden měsíc od urad dálu. To bylo standardem v ISKCONských chrámech během jeho přítomnosti a také řadu let po jeho odchodu. Nicméně pozvolna tato praxe už není dále široce následována, přestože zůstává ve vaišnavském kalendáři zmíněna.

Lekce a kírtany z Náma Hatta tábora 2011

Drazí oddaní!
Zde jsou pro vaše duchovní povznesení ke stažení nektarové kírtany a přednášky Kadamba Kánany Svámího z letošního tábora:


Kírtan po semináři - 24.6.2011
Tulasí půja - 25.6.2011
Vítání Božstev - 25.6.2011








CC Ádi 17.21 - 23.6.2011
CC Ádi 17.21 seminář - 24.6.2011
SB 4.9.5 - 26.6.2011
Zasvěcení - 25.6.2011

Itinerář léto a podzim 2011

Níže je uveden časoprostorový rozpis kazatelských cest Kadamba Kánana Svámího, pro případ, že byste ho někde rádi zastihli. Změna plánu vyhrazena :)

8. – 10. července – Kapské město
13. – 17. července – letní tábor v Srbsku
23. července – Ratha Yatra v Berlíně
26. července – 1. srpna – Rádhadéš
1. – 5. srpna – letní tábor ve Švýcarsku
6. srpna – Ratha Yatra v Kolíně (Německo)
14. srpna – Ratha Yatra v Amsterdamu
29. srpna – 4. září – Kírtan Mela v Německu
3. září – Ratha Yatra v Lipsku
5. září – Rádháštamí – Rádhadéš
8. září – Jižní Afrika
18. září – Ratha Yatra v Sowetu
28. září – z Johannesburgu do Sydney
1. října – Sydney
22. října – Bangladéš
listopad – Majápur
prosinec – Jižní Afrika

Kadamba Kánana Svámí na Náma Hatta táboře

Po kírtanovém víkendu ve Slovinsku a pár odpočinkových dnech na Slovensku v Modré se Gurumaharádž přemístil na tradiční letní Náma Hatta tábor do Protivanova. Gurumaharádž dával hned první večerní táborovou přednášku – jak jinak než úžasnou, především o čistém zpívání Svatého Jména – co nám v něm brání a jak se k němu dostat.


Jako vždy na táboře nebyla nouze o vskutku extatické skákavé kírtany, nejeden z nich samozřejmě vedl náš drahý Gurudév.



V sobotu ráno Kadamba Kánana Maharádž společně s Danavirem Maharádžem udíleli první a druhá zasvěcení. Gurumaharádž dal první zasvěcení bhaktovi Jirkovi Judlovi – nyní Janamejaya dás, a bhaktovi Jardovi – nyní Jay Kéšava dás. Druhé zasvěcení obdrželi Paridžáta déví a Hari Bhakti déví (z Rádhadéše). Blahopřejeme! V dalších dnech dával Gurumaharádž svou milost především na daršanech, ale samozřejmě také na dalších kírtanech a přednáškách. V neděli odpoledne pak pokračoval zpět do Modré a v pondělí na svou cestu do Jižní Afriky.




Některé fotografie z tábora jsou zde.

A další jsou zde.

Povinnnost

První ve vědomí Krišny je povinnost. Povinnost tu být musí. Je tolik povinností – povinnost vůči duchovnímu mistrovi, povinnosti vůči principům čistoty, povinnosti podle písem, povinnosti, které nám dali áčárjové... A tak je všechno řízeno – kdy vstáváme... Povinnost tu musí být jako první, pokud tu není povinnosti, pak je tu něco prázdného a v našem životě je vakuum. A když tu je takové vakuum, pak naše bhakti nemůže skutečně růst... nějakou dobu to může vypadat, že bhakti velice pěkně roste, ale pokud v naší povinnosti zůstává vzduchoprázdno, tak celá ta bhakti, která tak pěkně klíčí, v jednom bodě prostě zkolabuje. Takže povinnost tu musí být. Člověk nemůže říct nemám chuť, nemáme chuť. Jako někdo se mnou začal o zpívání celou diskuzi a řekl nemám žádnou chuť ve zpívání, tak jsem přestal zpívat a prostě nemám do zpívání chuť. OK, to je velice pěkné, že nemáš chuť do zpívání, ale co to s tím má společného?
Bod je ten, že když zpíváš, tak to přitahuje milost! Víš, dobrá, možná nemáme žádnou chuť, může to být tvrdé, může to být těžké, ale přitahuje to milost, Krišnovu milost! Proto zpíváme, ne že ach já zpívám a doufám, že teď dostanu vyšší chuť. To je navíc, to je jenom bonus. Ale zpívání přitahuje milost. To je důvod, proč s vírou zpívat. Takže taková je povinnost. Musíme zpívat, musíme věrně zpívat. Ať už máme nebo nemáme chuť, jsme nebo nejsme unavení, jsme nebo nejsme inspirovaní. Ale zpíváme, protože tím, že to děláme, zvláště přitahujeme milost. Pokud zpíváte pouze ve dnech, kdy jste inspirovaní, přitáhnete nějakou milost. Ale pokud zpíváte také ve dny, kdy inspirovaní nejste, přitáhnete více milosti. Protože Krišna vidí ach, on pro Mě dělá takovou oběť! Tato osoba pro Mě dělá takovou oběť, ačkoli je to takový boj, přesto to dělá. Takové osobě musím dát nějakou milost. Takže tak, tak to je. Povinnost tu musí být.

Smysluplnost

Pokud opravdu chceme, aby pro nás vědomí Krišny fungovalo, musíme mu dát smysl. Aby bylo smysluplné především pro Krišnu, protože děláme všechno pro Krišnu. A Krišna také znamená duchovní učitel, protože je představitelem Krišny. Potom ho musíme učinit užitečným pro svět. Někteří lidé možná dělají velké věci a chtějí změnit svět, a možná někteří lidé říkají no já dělám jenom v malém, já udělám něco malého. Ale každý musí pro někoho něco znamenat. Pokud pro nikoho nic neznamenáte, tak proč existujete? Život je pak prázdný a deprimující. Takže život, cokoli děláme, musí mít význam pro svět nebo někoho ve světě a konečně to musí mít význam pro nás. Samozřejmě, když se staneme velice vědomími si Krišny, tak tyto tři se scházejí, stanou se jedním. Potom cokoli je významné pro Krišnu, je významné pro svět a významné pro nás. A přesně taková je čistá oddaná služba. Ale někdy to nezažíváme, někdy děláme to, co je užitečné pro Krišnu, možná co je užitečné pro svět, ale my sami cítíme – opravdu se to dotýká mého srdce? Je to skutečně smysluplné pro mě?

(Kadamba Kanana Svámí, Stokholm, únor 2011)

Společnost velkých oddaných

Nezajímat se o naší pozici, vzdát se všech označení, nemyslet si: „Jsem toto, jsem tamto! Mám tyto kvalifikace.“ Jenom se oprostit od všech těchto označení a plně se odevzdat službě Krišnovým smyslům - to je podstata obyvatel Vrindávanu. Takže tím, že nasloucháme o takových vaišnavech, kteří nesobecky usilují o službu Krišnovi a spojení ostatních s Krišnou... takoví vaišnavové jsou velmi inspirující osobnosti.
A mohou posílit naší víru. V Bhakti-rasamrta-sindhu, který Šríla Prabhupáda přeložil jako Nektar oddanosti, je něco, co se nazývá chaya bhava, což je zajímavý fenomén. Popisuje, že když se sdružujeme s velkým oddaným, ten velký oddaný má přirozený hluboký cit nebo připoutanost ke Krišnovi, a v jeho společnosti můžeme také cítit trochu té chaya bhavy, což je stínový odraz jeho nálady...cítíme se najednou velice oživeni v našem vědomí Krišny. A pak, po nějaké době, když už nemáme tu společnost, cítíme se „mimo to“. Ale něco z toho stínového odrazu je ve skutečnosti hodnotné. Ačkoli to byla dočasná inspirace, dává nám chuť toho, kde bychom mohli být.

(Kadamba Kánana Svámí, Durban – JAR, duben 2011)