Povinnnost

První ve vědomí Krišny je povinnost. Povinnost tu být musí. Je tolik povinností – povinnost vůči duchovnímu mistrovi, povinnosti vůči principům čistoty, povinnosti podle písem, povinnosti, které nám dali áčárjové... A tak je všechno řízeno – kdy vstáváme... Povinnost tu musí být jako první, pokud tu není povinnosti, pak je tu něco prázdného a v našem životě je vakuum. A když tu je takové vakuum, pak naše bhakti nemůže skutečně růst... nějakou dobu to může vypadat, že bhakti velice pěkně roste, ale pokud v naší povinnosti zůstává vzduchoprázdno, tak celá ta bhakti, která tak pěkně klíčí, v jednom bodě prostě zkolabuje. Takže povinnost tu musí být. Člověk nemůže říct nemám chuť, nemáme chuť. Jako někdo se mnou začal o zpívání celou diskuzi a řekl nemám žádnou chuť ve zpívání, tak jsem přestal zpívat a prostě nemám do zpívání chuť. OK, to je velice pěkné, že nemáš chuť do zpívání, ale co to s tím má společného?
Bod je ten, že když zpíváš, tak to přitahuje milost! Víš, dobrá, možná nemáme žádnou chuť, může to být tvrdé, může to být těžké, ale přitahuje to milost, Krišnovu milost! Proto zpíváme, ne že ach já zpívám a doufám, že teď dostanu vyšší chuť. To je navíc, to je jenom bonus. Ale zpívání přitahuje milost. To je důvod, proč s vírou zpívat. Takže taková je povinnost. Musíme zpívat, musíme věrně zpívat. Ať už máme nebo nemáme chuť, jsme nebo nejsme unavení, jsme nebo nejsme inspirovaní. Ale zpíváme, protože tím, že to děláme, zvláště přitahujeme milost. Pokud zpíváte pouze ve dnech, kdy jste inspirovaní, přitáhnete nějakou milost. Ale pokud zpíváte také ve dny, kdy inspirovaní nejste, přitáhnete více milosti. Protože Krišna vidí ach, on pro Mě dělá takovou oběť! Tato osoba pro Mě dělá takovou oběť, ačkoli je to takový boj, přesto to dělá. Takové osobě musím dát nějakou milost. Takže tak, tak to je. Povinnost tu musí být.

Smysluplnost

Pokud opravdu chceme, aby pro nás vědomí Krišny fungovalo, musíme mu dát smysl. Aby bylo smysluplné především pro Krišnu, protože děláme všechno pro Krišnu. A Krišna také znamená duchovní učitel, protože je představitelem Krišny. Potom ho musíme učinit užitečným pro svět. Někteří lidé možná dělají velké věci a chtějí změnit svět, a možná někteří lidé říkají no já dělám jenom v malém, já udělám něco malého. Ale každý musí pro někoho něco znamenat. Pokud pro nikoho nic neznamenáte, tak proč existujete? Život je pak prázdný a deprimující. Takže život, cokoli děláme, musí mít význam pro svět nebo někoho ve světě a konečně to musí mít význam pro nás. Samozřejmě, když se staneme velice vědomími si Krišny, tak tyto tři se scházejí, stanou se jedním. Potom cokoli je významné pro Krišnu, je významné pro svět a významné pro nás. A přesně taková je čistá oddaná služba. Ale někdy to nezažíváme, někdy děláme to, co je užitečné pro Krišnu, možná co je užitečné pro svět, ale my sami cítíme – opravdu se to dotýká mého srdce? Je to skutečně smysluplné pro mě?

(Kadamba Kanana Svámí, Stokholm, únor 2011)

Společnost velkých oddaných

Nezajímat se o naší pozici, vzdát se všech označení, nemyslet si: „Jsem toto, jsem tamto! Mám tyto kvalifikace.“ Jenom se oprostit od všech těchto označení a plně se odevzdat službě Krišnovým smyslům - to je podstata obyvatel Vrindávanu. Takže tím, že nasloucháme o takových vaišnavech, kteří nesobecky usilují o službu Krišnovi a spojení ostatních s Krišnou... takoví vaišnavové jsou velmi inspirující osobnosti.
A mohou posílit naší víru. V Bhakti-rasamrta-sindhu, který Šríla Prabhupáda přeložil jako Nektar oddanosti, je něco, co se nazývá chaya bhava, což je zajímavý fenomén. Popisuje, že když se sdružujeme s velkým oddaným, ten velký oddaný má přirozený hluboký cit nebo připoutanost ke Krišnovi, a v jeho společnosti můžeme také cítit trochu té chaya bhavy, což je stínový odraz jeho nálady...cítíme se najednou velice oživeni v našem vědomí Krišny. A pak, po nějaké době, když už nemáme tu společnost, cítíme se „mimo to“. Ale něco z toho stínového odrazu je ve skutečnosti hodnotné. Ačkoli to byla dočasná inspirace, dává nám chuť toho, kde bychom mohli být.

(Kadamba Kánana Svámí, Durban – JAR, duben 2011)

Čistící Krišna

V pracím prášku máte ty aktivní ingredience – enzymy a cokoli tam je, co čistí tu špínu. Tak stejným způsobem, to je ten očišťující prostředek, ten čistící prostředek, a na obal můžete napsat všechny tyhle věci. „Očišťující činidlo – mycí prostředek.“ Takže jediným skutečným očišťujícím prostředkem je Krišna! Je to Krišna! Kdekoli je Krišna, tam je čistota. A kde Krišna není, tam je nečistota!

Můj oddaný nikdy nezanikne

Ve společnosti vaišnavů, především pokročilých vaišnavů, se povznášíme nad naše normální omezení, kdy se držíme hmotných jistot a váháme jestli poskočit kupředu v duchovním životě. Krišna nás chytí! Krišna se postará! Krišna vždy ochraňuje Svého oddaného. Vždy? Ale někteří oddaní umírají, nepěknými způsoby. Kde byl Krišna tehdy? Neochraňuje? Chrání některé oddané a jiné ne? Záleží to na stupni našeho vědomí Krišny? Ochraňuje pouze velmi pokročilé oddané a ty méně pokročilé, jako jsme my, ne tolik? Na me bhaktah pranasyati – „Můj oddaný nikdy nezanikne!“ Co to znamená? Znamená to přesně to, co Krišna říká: Můj oddaný nikdy nezanikne! O tom není pochyb! Pokud v širším smyslu chápeme, co to znamená. Znamená to, že tělo Krišna může nebo nemusí ochránit. Ale místo určení duše Krišna ochrání určitě. Bez pochyby! To je úplně jisté! Pokud tak či onak náš čas nebo naše mise v tomto světě ještě nejsou ukončeny, Krišna může naše tělo ochránit tolikrát... Já osobně jsem vyklouzl z extrémně nebezpečných situací - kočka s devíti životy a podobné příběhy! Ano, nebylo pochyb, nebylo pochyb o tom, že Krišna zasáhl. Jinak by nebylo možné, že bych mohl nějakým jiným způsobem přežít. Ale to nakonec není význam na me bhaktah pranasyati. Znamená to, že oddaný, oddaný přijde blíž a blíž ke Krišnovi, a jak jednou uděláme kroky směrem ke Krišnovi, Krišna určitě ochrání naši oddanou službu. To je to, co znamená na me bhaktah pranasyati. Krišna ochrání naši oddanou službu. Proto nemáme žádný strach. Pouze přijímáme útočiště u oddané služby. A další věci přicházejí, odcházejí. Někdy mohou přijít nějaké těžkosti, mohou odejít, ale to nás nijak nezmate. A naše oddaná služba bude pokračovat a pokračovat a společnost oddaných nás bude povznášet znovu a znovu.

(Kadamba Kanana Svámí, Durban 2011)

Změňte svůj život...úplně!

V našich moderních časech byl Šríla Prabhupáda tím velkým, slavným áčárjou, který byl svou výjimečnou oddanou službou schopen nějakým způsobem rozšířit vědomí Krišny po celém světě a přesvědčil lidi ze Západu, aby přijali tento styl života, což není tak jednoduché. Je jednoduché říct já dělám jógu, je jednoduché říct patřím k tomuhle nebo tamtomu babovi, a nic ve svém životě nezměnit. Ale co Prabhupáda chtěl, nebylo jen říct, že patříte, ne, Prahupáda chtěl, abychom úplně změnili svůj život, stoprocentně. Všechno se musí změnit. Všechno, všechno, úplně. Takže říkají, Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur řekl, že je to úplná revoluce - vědomí Krišny – úplná. Ano, ale není to trochu moc extrémní? Nemůžeme vědomí Krišny přidat ke všemu dobrému, co už máme? S tím můžeme začít. Tak to začíná, ale tak to nemůže zůstat. Protože krůček po krůčku si začneme uvědomovat, že všechno dobré, co máme, není dost dobré. Ani to nejlepší v tomto světě – jak dobré to je doopravdy? Je to ryzí? Je to čisté dobro? Ne. V tomto světě je vše smíchané. Vše má nádech nedokonalosti. A proto, jak děláme ve vědomí Krišny pokrok, postupně už tu není prostor, žádný prostor pro nedokonalost. Když je tu Krišna, který je zcela dokonalý, který má neomezené vlastnosti a zábavy a tak dále, proč, proč se zabývat něčím jiným? Proč se dívat na překrásný východ slunce?
V časných dnech Hare Krišna hnutí kázal Prabhupáda v New Yorku a New York je jedno z těch míst, kde je těžké vidět nebe. Kvůli těm mrakodrapům, když jste dole na ulici, dole na Manhattanu, nevidíte oblohu, tak to je New York City. Prabhupáda tam kázal ve svém malém obchůdku s výlohou „Jedinečné dárky“ a jednoho dne se vydali do venkovského ášramu doktora Mišry, a je řečeno, že bylo léto, a někteří z těch městských chlapců spali venku. Tak to bylo úžasné, pro obyvatele New Yorku. A ráno se probouzeli, a viděli jak vychází slunce a Hajagríva, který byl tak trochu básník, se do toho opravdu ponořil a začal bylo to jako kdyby malíř ze své palety umístil červené pruhy na oblohu a tak ji ozdobil množstvím různých odstínů krásy... Básník, jak můžete slyšet. A Prabhupáda dal úplně střízlivou odpověď a řekl „Ve skutečnosti nás tak nezajímá krása stvoření, nás zajímá krása jeho tvůrce.“

(KKS Stokholm, únor 2011)

Krišna, Krišna a Krišna!

Oddaného nezajímá východ slunce nebo krása přírody nebo krása osoby a dokonce ani malby či uměleckého díla. V konečném smyslu to vše ukazuje krásu Krišny! Vše je krása Krišny a toto je skutečně čistě transcendentální úroveň. To je čistá oddaná služba. Je to Krišna, Krišna a Krišna a potom Krišna a Krišna a Krišnna! Když skončíme s rozmlouváním o Krišnovi, Krišnovi, Krišnovi, můžeme trochu mluvit o Krišnovi! Proč ne? To je vědomí Krišny, jak ho projevují velcí, vznešení oddaní. Ne takový druh vědomí Krišny, které přidáme jako trochu omáčky na život, ve které občas máčíme naše různé zážitky, abychom přidali trochu chuti!

(Kadamba Kánana Svámí, Stokholm, únor 2011)