BOJ!

Když dojde na naše kola, tak musíme být připraveni: “Teď jdu do boje! Teď jdu do ringu se svojí myslí!” Taková je situace. Pro většinu z nás v tomto stádiu znamená zpívání vstoupit do ringu s naší myslí. Ale v tomto boji nemůžeme prohrát, protože  yātrā yogeśvaraḥ kṛṣṇo yātrā pārtho dhanur-dharaḥ tatra śrīr vijayo bhūtir - kdekoli je Kṛṣṇa, tam bude vítězství!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Pevní v závazku

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura řekl, “Budu naslouchat od té osoby, která spoutala Kṛṣṇu tak silným poutem lásky ve svém srdci, že ho ani Kṛṣṇa nedokáže zlomit!”

Proto mějme na paměti náš cíl a upevněme se v našem závazku: upevněme se v nějaké službě. Pojďme se upevnit v závazku zpívání Hare Kṛṣṇa a udržme ho…a potom se v tom samém upevněme ještě více a nikdy nedělejme krok zpět! Pouze následujte ve stopách velkých oddaných, gopī-bhartuḥ pada-kamalayor dāsa-dāsānudāsaḥ. A potom jednoho dne dosáhneme té nezlomné lásky!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Optimismus navzdory nezdaru

Pokud jsme upřímní, můžeme jít v tomto životě zpátky k Bohu. Dokonce i když jsme v minulosti udělali nějaké chyby, pokud se napravíme a znovu začneme s oddanou službou, okamžitě jsme správně umístěni.
Ihned se můžeme stát hodnými návratu k Bohu.
Musíme být tedy velice optimističtí, že přijde veškerý úspěch.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Pokračujte ve zpívání

Māyā je tady v tolika podobách, připravena lapit nás svými léčkami. Můžeme se schovat za jméno, ale Māyā je tam také, v našich hmotných touhách. Ach, žádná chuť v tomto zpívání, protože mám chuť v něčem jiném! Ale pokračujeme ve zpívání visíce na nitce; pak se rozvine nějaká připoutanost ke Kṛṣṇovi a postupně můžeme hmotné připoutanosti nechat jít. Vezme to čas než dojdeme ke zpívání s hlubokým pohroužením. Je to otázka cviku. Ale pokud to uděláme, naše zpívání se stane smysluplnějším.  

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Udržujte planoucí oheň

 
Současný chrám Pána Jagannātha v Purī je přes 800 let starý a po celou tu dobu v Pánově kuchyni nikdy nevyhasl oheň. Stejně tak my musíme udržovat oheň našeho bhajanu a zajistit, aby nikdy nevyhasl. Každý den musíme házet velká polena v podobě uctívání Božstev, služby a naslouchání vaišnavům a zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Potom bude tento oheň planout navždy a bude se zvětšovat a zvětšovat - přidejme jen více paliva, tolik kolik můžeme, do tohoto ohně oddané služby! 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Zaujmutí Krišny v měsíci Kártiku

Nemůžeme být na automatickém pilotu; musíme Krišnu upoutat tím, že vykonáme speciální oběť! A pak, když už jsme si Krišnu získali, vidíme, že si Ho nemůžeme udržet. Matka Jašoda Jej chytila a Krišna nebyl spoután jejími provazy, ale její láskou.

Když bylo Krišnovi jedenáct, přišel Akrúra a odvezl Ho z Vrindávanu. Od toho dne žili obyvatelé Vrindávanu v odloučení. Od tohoto dne všichni obyvatelé Vrindávanu, ať dělali cokoli, nemohli Krišnu získat, protože to není automatické.

Krišna je doháněl k šílenství... Šílenství v odloučení! Šílenství v jejich připoutanosti k Němu! Takže člověk si musí znovu a znovu získávat Krišnovu přízeň. Tohle je důležitý bod! Proto se znovu a znovu snažíme. A přesto je Krišna takový, že nikdy nezapomene jakoukoli službu, která je Mu prokázána. Pokud tedy vykonáme tuto službu během měsíce Kártiku, Krišna nezapomene...

Přednáška, 4. října 2009, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Sliby během Kártiku

Takže Kártik je čas k dotažení uvolněných šroubů, všech nedokončených cílů a k znovuzavedení opravdového standardu. Kártik je naše šance! Je to jen jeden měsíc, ale po tomto měsíci se to samozřejmě stane zvykem! Zvyky takto fungují. Když něco děláte jeden měsíc, pak je snadné v tom pokračovat. Takže tímto způsobem můžeme přijmout tolik prospěchu.

Myslel jsem, že můj hlavní cíl v tomto měsíci bude meditace ke zlepšení mého vzpomínání na Krišnu a mé služby, oboje v kvantitě a kvalitě. Myslel jsem, že se zaměřím hlavně na kvalitu, protože kvantita není tak snadná. Už takhle je toho během dne tolik co dělat, už takhle je to tak hektický život, o kolik víc můžu fyzicky zvládnout? A nechci, aby se Kártik stal totálně stresovou situací, kdy prostě jen vykonávám tyto velmi intenzivní sliby, druh slibů, které mě přivádí na pokraj, a že na konci měsíce, pokud je vůbec budu vykonávat až do konce, budu Kártik nenávidět a Krišnu možná taky!

Začněte s nadšením

Toto hnutí nabízí příležitost, dychtivost nezbytnou pro to, abychom se stali čistými oddanými. Máme příležitost začít den tím, že něco nabídneme Pánu. Žádný den není obyčejný; každý den je zvláštní. Jediné, na čem záleží, je to, co skutečně děláme. O co jsme se dnes pokusili? Četli jsme dost śāstry nebo toho mohlo být víc? Dokončili jsme svá kola, a jak byla pěkná? Měli bychom se snažit znovu a znovu, každý den, abychom měli příležitost udělat něco mimořádného, což začíná zpíváním dobrých kol.

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je zmíněno, že když se ráno pasáčci probudí, chlupy na jejich  těle stojí v extázi. Naše rána v duchovním životě by neměla být jako když staré auto potřebuje popostrčit; mělo by být schopné nastartovat se s nadšením.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Rozvíjení víry

Koupeme se v transcendentálním zvuku. To je doporučený proces. A naslouchání je olejem pro lampu zpívání. Nasloucháme o Kṛṣṇovi, aby se naše srdce očistila a my mohli rozvinout víru. Není to intelektuální druh naslouchání, kdy kategorizujeme a analyzujeme; je to naslouchání jdoucí ruku v ruce s vírou. Rozvíjí se víra, a jak se rozvine víra v Kṛṣṇu, pak přijde proměna. Když se podíváme na víru, živá bytost je svou přirozeností ānandamayo ‘bhyāsāt - hledá potěšení. To je naše konstituční pozice. A svou víru vkládáme tam, kde si myslíme, že potěšení můžeme nalézt. Naše víra se odklonila špatným směrem kvůli naší špatné vizi, ale díky tomuto koupání v transcendentálním zvuku, naslouchání, zpívání, to přeteče a my rozvineme víru v Kṛṣṇu, víru pouze ve svaté jméno.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Inspirované zpívání

Nāmācārya Haridāsa Ṭhākura byl pohroužen v nirantara kara kṛṣṇa-nāma-saṅkīrtana, v neustálém zpívání svatého jména. Jak hluboce vychutnával sladkost Kṛṣṇova svatého jména! My nemáme takovou úroveň lásky ke Krišnovi, abychom neustále zpívali Jeho jméno. Proto také potřebujeme další zaměstnání v oddané službě. Kvalita našeho zpívání se vrátí v kvalitě naší služby a kvalita naší služby se vrátí v našem zpívání. Když pravidelně děláme nějakou pěknou službu pro Kṛṣṇu, postupně se promění celé naše prožívání zpívání svatého jména. Naše služba se pozdvihne co do kvality i kvantity a dostaneme se na inspirovanou úroveň zpívání.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Pohroužení ācārjů

Podívejte se na Haridāse Ṭhākura - každý den zpíval 300 000 jmen - jaké pohroužení! Podívejte se na Śrīlu Bhaktivinoda Ṭhākura, který následoval slib za určité období odzpívat bilión jmen! Ten stejný růženec potom dal svému synovi, Śrīlovi Bhaktisiddhāntovi Sarasvatīmu Ṭhākurovi, který také zpíval bilión jmen. Kdo jsou tito ācārjové, že jsou tak pohrouženi do duchovní sféry?
A kde jsme my..? Dělá nám obtíže odzpívat pár kol, ale všichni tito velci ācārjové nám dali naději v milost Pána Čaitanji
 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Požehnané číslo

Tady jsme, sedící u nohou A.Č.Bhaktivedanty Svámího Prabhupādy, a zpíváme nejméně 16 kol. Ne že by bylo zakázáno zpívat 64 kol, ale alespoň 16, protože 16 je to požehnané číslo - ne míň, ne 12. Někteří lidé říkají, “Ach, nedokážu 16; dokážu jen 12.” Inu, to jste pak na pomalé lodi do Číny a to není dobré, může to trvat dlouho! Tak či onak se musíme přizpůsobit, abychom zvýšili naše zpívání, abychom snížili další závazky a udělali si čas. Musíme jít do postele dříve a dříve vstávat. Zpívání 16 kol dělá ten celý rozdíl!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Milost Pána Čaitanji

Jak můžeme zpívat bez modlitby k Pánu Čaitanjovi o Jeho milost během zpívání? Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura řekl: “Když se dotýkáme našeho růžence, dotýkáme se lotosových nohou Pána Čaitanji.” To je moc pěkný výrok. Nejen že oceníme, když ho slyšíme, ale stává se meditací. Je to velmi výjimečná doba! Nejen že nám Śrī Čaitanja Mahāprabhu dal ten obrovský dar zpívání Hare Kṛṣṇa, ale i každému pomáhá zpívat Hare Kṛṣṇa. Neviditelně nám neustále pomáhá. To je velmi důležité, protože bez toho bychom to nezvládli. Jsme slabí, velmi slabí! Ale Śrī Čaitanja Mahāprabhu je přítomen a aktivně nám pomáhá. Mění obtížné věci v jednoduché: kathañcana smṛte yasmin duṣkaraṁ sukaraṁ bhavet. Nyní, v této době, je úplně pro každého možné povznést se na úroveň čistého oddaného a velmi rychle dosáhnout dokonalosti. To je teď možné díky Mahāprabhuově milosti. Proto před zpíváním mahā-mantry vždy zpíváme Pañca-tattva mantru. Nejdřív musíme přijmout útočiště u Pána Nityānandy a Pána Čaitanji, a poté získáme Rādhu and Kṛṣṇu. Jinak zůstanou zábavy Rādhy and Kṛṣṇy zahaleny temnotou.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Milost duchovního učitele

Milost duchovního učitele přichází v podobě svatého jména, aby nám dala schopnost přijmout útočiště a svatému jménu sloužit. Proto jen co otevřeme oči, skládáme poklony duchovnímu učiteli. Ādau guru-pādāśraya znamená, že touha gurua má v každé situaci přednost; pak jen zpívej a nic jiného.
Sliby při zasvěcení jsou tak pěkné. Nikdy nás neopustí, i když my se snažíme je opustit. Pokud je s oddaností následujeme, pozvednou nás, a pokud sliby bereme ledabyle, vyschneme. Pokud zcela zanedbáme naše zpívání a opustíme náš slib zpívat 16 kol, tyto sliby budou bít naše srdce. Myslím tedy, že je velké požehnání přijmout zasvěcení a slíbit zpívání minimálně 16 kol bez odchýlení. Při zasvěcení získáváme svaté jméno společně s modlitbou duchovního učitele, který má u Kṛṣṇy kredit v důsledku své služby a své oběti v oddané službě. Tato milost je něco mimořádného!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Investujte do zítřka

Přišel čas spánku. Musím zastavit denní činnost, ačkoliv toho chci udělat ještě mnohem více. Teď jdu investovat do zítřka, abych mohl včas vstát…potom je zpívání snadné.

Je mnoho dalších usměrňujících zásad, které nám pomohou k úspěchu v duchovním životě, ale zpívání je tou nejdůležitější z našich služeb. Proto musíme zpívat každý den velice vážně, s velkou pozorností.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Být tady a teď

Je řečeno, že bychom neměli přemýšlet o počtu kol, které musíme zpívat, ale měli bychom přecházet od jedné mantry ke druhé, od jednoho jménu ke druhému. Neměli bychom počítat kola, “ještě 15…ještě 14…ještě 13…ještě 12…” Ne, měli bychom být jednoduše “tady a teď”. Buďte prostě s každou mantrou a poslouchejte každé jméno.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Ať to má spád

Musíme mít jistou disciplínu a proto se doporučuje zpívat každý den ve stejnou dobu, protože takto se usměrňujeme. Potom to skutečně má spád.

Je tedy dobré zpívat každý den ve stejný čas. Jen všeho nechce a odzpívejte na jeden zátah 16 kol. Nebo pár kol před maṅgala-ārati a zbytek potom, to je ještě lepší. Nebo všechna kola před maṅgala-ārati, ta jsou úplně nejlepší! A nejhorší jsou kola pozdě v noci!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Priorita

Svůj život si musíme uzpůsobit tak, aby se ze zpívání nestalo odříkání. Oddaní si své životy musí zorganizovat podle zpívání Hare Kṛṣṇa  a učinit z něho prioritu. Celý náš duchovní život závisí na kvalitě našich kol. Kvalitní zpívání se nikdy nepřihodí, pokud si na něj neuděláte čas. Skutečné zpívání znamená udělat si na něj skutečně čas.

 

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Zpívání je podstata

Zpívání není něco běžného. Není to něco navíc. Je naprostou podstatou, to byla Prabhupādova myšlenka. Prabhupāda vytvořil ranní program s myšlenkou, že v rámci ranního programu můžeme odzpívat 16 kol. Vypočítal to, aby bylo možné zpívat 16 kol s naprostým soustředěním; ne pár kol a pár zpráv a pár manter a tak dále. Dříve to bylo velmi jednoduché, protože jediné, co jste museli udělat, bylo vstát brzy a byli jste před světem napřed; svět stále spal, ale dnes je to těžké, protože váš telefon je vzhůru! Je tedy snadné marnit čas na telefonu a přerušit vaši koncentraci. 

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Začátek dne

Člověk by měl začít den nasloucháním pouze transcendentální zvukové vibraci. Podle Hari-bhakti-vilāsy bychom měli brzy ráno vstát a vzpomínat na naše uctívané Božstvo. Měli bychom složit poklony a poté během koupání recitovat různé mantry.
Celá myšlenka je vyhnout se ráno světskému vlivu a oddálit ho tak dlouho jak je to možné. Dokud to jde, tak jen Kṛṣṇa. Od okamžiku, kdy vstanu, se snažím vyhnout jakékoliv světské zvukové vibraci a naslouchám jen duchovní zvukové vibraci. Pokud z toho uděláme kulturu, pak se naše kola velmi zlepší.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)