Uchvácen Krišnou

Šríla Rúpa Gosvámí řekl, "Něchoď ke Kéší ghátu, jestli máš hmotné touhy." Ale když ve Vrindávanu hraje Krišna na svou flétnu, jak člověk může nejít. Všichni bychom měli jít do Vrindávanu. Šríla Prabhupáda vyprávěl příběh o zloději ve vesnici...

Krišna je neomezeně krásný. Jedna z Jeho fléten se jmenuje sammóhiní, matoucí flétna. Krišna je vždy překrásně oblečen a na Jeho hrudi je velký drahokam Kaustubha. Jednou o tom slyšel jeden zloděj a přemýšlel, že kdyby získat ten drahokam, měl by vystaráno. Představoval si, jak ten drahokam Krišnovi ukradne. Všude Krišnu kolem Góvardhanu hledal. Každý den chodil kolem Góvardhan, až jednou uviděl Krišnu pokrytého drahokamy. Řekl Krišnovi: "Tak a teď mi dej všechny svoje šperky!" Krišna odmítl a pravil: "Matka Jašóda se bude zlobit, jestli ti dám svoje šperky." Zloděj přesto naléhal, že mu má Krišna všechny šperky dát. Tak mu je Krišna nakonec dal a všechna zlodějova přání byla vyplněna a řekl Krišnovi: "Nevadilo by ti, kdybych tě těmi drahokamy ozdobil?" Když se Krišna vrátil domů, matka Jašóda se na Něho podívala a řekla: "Takhle jsem tě neoblékla!" Krišna odpověděl: "To udělal jeden můj oddaný."

(Kadamba Kánana Svámí, 19.září 2017, Petite Riviere, Mauricius)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Den pro Krišnu

Šrí Čaitanja Maháprabhu vysvětloval Sanátanovi Gósvámímu, že musíme následovat ve šlépějích věčných obyvatel Vrindávanu. Musíme neustále jednat pro potěšení Krišny. V naší sádhaně musí být vždy ústředním bodem Krišna.

Můj první velký festival v chrámu byla Gaura Púrnima. Slavil jsem ji v Bhaktivedanta Manoru a zrovna jsem se vrátil z Indie. Byli jsme ve velmi velké místnosti a my, zbrusu noví oddaní, jsme měli celý den službu koulení sladkých kuliček. Postili jsme se a pro mojí mysl to bylo prostě příliš - sedět v oceánu sladkých kuliček. Říkal jsem si, "Co je tohle za hnutí? Drží půst a celý den v kuchyni vyváří a připravují všemožné prasádam. Co je to za proces?" 

Myslel jsem si, že je to divné, protože jsem byl zaměřen na sebe. Myslel jsme, že je to odříkání, které děláme proto, abychom sami sebe očistili. Nechápal jsem, že jeden den, ten jeden den, byl dnem pro Krišnu, a během toho dne, místo abychom se strachovali o naše vlastní smysly, jak to obvykle děláme, tak během speciálního festivalu dáme všechen náš smyslový požitek stranou. Nebude zařizovat nic pro uspokojení našich smyslů. Vše je činěno jen pro Krišnovo potěšení, všechno! Obyvatelé Vrindávanu to tak dělají každý den!

(Kadamba Kánana Svámí, prosinec 2011, Pretoria, JAR, lekce z ČČ)

Odkaz na přepis v angličtině naleznete zde.  

Víc služby!

Mysl poletuje sem tam, my nejsme schopni s tím nic udělat, ale je možné vše překonat oddanou službou. Někteří lidé říkají, že duchovní život je boj. Ne, to není ten problém. Problémem je, že neděláme dostatek služby.  Mezera mezi službou dává příležitost chtíči, hněvu a chamtivosti. Jak je složité překonat závist?! Je tolik těžkostí a my se snažíme je překonat. Řešením je vždy dělat víc služby a víc zpívat. Rozvinutí připoutanosti ke službě a ke zpívání je klíčové.

(Kadamba Kanana Svámí, 20. září 2017, Flacq, Mauritius)

odkaz na přepis v angličtině je zde.

Tolik milosti!

Hnutí ISKCON je jako pokladnice. Je jako dárkový balíček - velký dárek plný parádních věcí! Takové je toto hnutí, je napěchované milostí. Nikdo z nás skutečně nemá kapacitu pochopit Šrílu Prabhupádu. Myslím, že nejsme schopni porozumět milosti, kterou nám Prabhupáda dal. Můžeme z ní vidět jen něco.

Když čtu Lílámritu a čtu příběhy o Prabhupádovi, které oddaní vyprávějí, někdy si říkám, "Ano, ta osoba popisuje, jak vnímala Prabhupádovu transcendentální povahu." Pak jsem si říkal, "Jediné, co viděli, byla špička ledovce Prabhupádovy milosti!" Většina ledovce se nachází pod hladinou. Je tu o tolik víc milosti, než co vidíme. Proto veškeré oslavování Prabhupády se dotýká pouze špičky ledovce. Prabhupáda je o tolik větší, jeho milost je o tolik větší, než jsme schopni spatřit. 

Někdy si myslíme, že máme potenciál to pochopit. Jsme v hnutí klidně i dejme tomu čtyřicet, padesát let, na tom nezáleží, ale stále nejsme schopni porozumět tomu, kolik milosti tu je. Rozhodně se nás dotkla.

(Kadamba Kánana Svámí, 2.srpna 2017, Rádhadéš, Belgie, přednáška ze ŠB 8.4.5-6)

odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Duchovní pokrok

Někteří lidé říkají: "Po 36 letech co zpívám nevidím žádný výsledek."

Nedělejte si starosti, jednoho dne si všichni uvědomíme, že dělat duchovní pokrok není snadné. Chce to čas. Je to pomalý proces. Děláme duchovní pokrok, ale nevidíme to. Možná nemáme chuť do zpívání, ale kdyby jednou bylo zpívání zakázáno, tak bychom nebyli schopni přestat. Není to možné. Tak to je, je to hlubší, než si myslíme. Na konci života jde jen o duchovní pokrok. Všechny hmotné věci jsou nevýznamné.

V Jižní Africe opustil tělo Šjámalál prabhu, žák Šríly Prabhupády, měl nádor na mozku. Zapomněl úplně všechno kromě Šríly Prabhupády a sannjásích. Pamatoval si, že se narodil v Navadvípu a následoval všechny tradice Navadvípu. Říkával, že Šríla Prabhupáda chce sladkosti a vyprávěl ty samé příběhy stále dokola. To bylo neuvěřitelné požehnání, které ho oprostilo od všech nechtěných věcí. Zůstal pouze se Šrílou Prabhupádou. To bylo úžasné. To je podstata našeho bytí. A tam to nekončí. Mahá mantra vstupuje do našeho srdce a probouzí naše spící vědomí. Zpívání je velmi mocné!

(Kadamba Kánana Svámí, 19.září 2017, Petite Riviere, Mauritius)

odkaz na přepis v angličtině je zde