Čisté postavení

Pokud nepřijímáme útočiště u Bhagavad-gíty, tak je to riskantní záležitost, protože tyto pokyny potřebujeme, abychom zůstali v čistém postavení. Na začátku nás hrozně zajímá, abychom byli čistí, ale později si uvědomíme, že je ve skutečnosti důležitější být umístěni v čistém postavení, a to je ta část, kterou můžeme udělat my.

‘sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ,’ (Bg.18.66)

 
Jen se mi odevzdej, říká Krišna. Nemůžeme se zbavit své karmy...to udělat nedokážeme. My děláme jen tu číst odevzdání se. Na nás je umístit se do čisté pozice, a Krišna potom zařídí naší čistotu.

Kapské Město, Jižní Afrika, červen 2012

Duchovní váha

Musíme získat více duchovní váhy. Pokud nemáme duchovní váhu, tak jsme odváti i jen nepatrným vlivem máji. Srdce jako peříčko...okamžitě vzrušeni, rozrušeni. Musíme se stát hlubokými. A proto musíme udělat oběť. Není možné být hlubocí bez oběti. Můžeme být velmi vzdělaní, můžeme všechno vědět, můžeme znát všechny logické argumenty, můžeme znát písma – a samozřejmě ve studiu písem je oběť a další obětí je, že to musíme aplikovat v praxi. A teprve poté, co uděláme oběť v praktické službě, získáváme hloubku a váhu. Musíme nabýt na váze, v duchovním smyslu. V tom je toto hnutí dobré. Musíme získat duchovní váhu tím, že půjdeme do hloubky a budeme dělat oběť a službu. Můžeme vidět – když někdo dvacet nebo třicet let chodí na mangala árati, začne to mít nějakou váhu, taková osoba má nějakou váhu. Léta oběti. Je v tom síla, je v tom přesvědčení, ta osoba se stala velmi silnou.

 Govinda Valley, Austrálie, květen 2012

Chyby a pochyby

 Trivikram Maharádž jednou řekl: „Když mám pochyby, nepřemýšlím o svých pochybách, přemýšlím o svých chybách, a když se snažím své chyby napravit, pak mé pochyby zmizí.“ To je zajímavý bod. Kvůli našim nečistotám se ve vědomí Krišny necítíme oživeni, a čím vážnější jsme v práci na svých nečistotách, tím víc oživeni jsme. Když nejsme oživeni, začneme mít pochyby. Když chybí cit. Někdy je tu pochopení – ano, já vím, nejsme tohle tělo, ano já vím, já vím, že jsme věční služebníci Krišny, ano ano, já vím, že oddaná služba je to nejlepší, ano já vím, že je to to nejvyšší a vím, že jsme podmíněné duše a proto nemůžeme plně zakusit štěstí vědomí Krišny a musíme být trpěliví, já vím, ale...já se prostě necítím inspirovaný. V tuto chvíli začne přicházet pochyba. Protože mysl chce uniknout, takže mysl začne předkládat pochyby. Jedna věc, co můžeme udělat, je, že začneme mít pochyby o vědomí Krišny. Můžeme hledat nějaké chyby, můžeme si myslet no víš co, ve skutečnosti, myslím že Prabhupáda udělal nějaké chyby. To by pomohlo. Pokud bychom nachytali Prabhupádu, že udělal nějaké chyby, to by hodně pomohlo, protože potom bych to nemusel následovat. Kdyby chyby nedělal, pak mám problém, protože kdybych to nenásledoval, tak bych nebyl upřímný, a já jsem samozřejmě naprosto upřímný, o tom není pochyb. Proto se podívejme, jestli můžeme najít nějaké chyby v Prabhupádovi, to by pomohlo.

BHOGA - TJÁGA

V Nektaru oddanosti neboli Bhakti-rasámrita sindhu  můžeme číst o principu bhoga a tjága. Bhoga znamená smyslový požitek a tjága znamená odříkání. A je zajímavé, že když jsme v pozici užívání smyslů, chceme odříkání, a když jsme v pozici odříkání, chceme smyslový požitek. Takže předtím, než začneme s duchovním životem, skutečně se chceme vzdát světa, opravdu chceme být duchovní a pak...jsme duchovní, jsme duchovně umístěni, a za nějakou dobu začne mysl přemýšlet o smyslovém požitku, užívání smyslů. Je to silnější a silnější a po nějaké době už vůbec nemyslíme na Krišnu, myslíme jenom na smyslový požitek. A myslíme si – duchovní život je těžký, opravdu mě přitahuje smyslový požitek. Ale jakmile jdete do užívání smyslů, pak chcete zase odříkání. Tak toto je počáteční stadium duchovního života – bhoga a tjága, a my jsme neustále nahoře a dole mezi bhogou a tjágou. A nemůžeme dělat ani jedno. Nemůžeme se skutečně plně ponořit do duchovního života ani se nemůžeme plně ponořit do hmotného života. Vypadá to jako – co teď dělat – jsme ztraceni pro obé. A někdy máme chvilky, kdy si myslíme – kéž bych jen neměl všechno toto poznání...pak bych si mohl prostě užívat...

Životní touhy lidí nikdy nemají směřovat k uspokojování smyslů. Člověk má chtít pouze to, aby žit zdravě a udržoval své tělo v pořádku, neboť určením jeho života je klást otázky, které se týkají Absolutní Pravdy. Nic jiného nemá být cílem jeho činností.

(ŠB 1.2.10)

Govinda Valley, Austrálie, květen 2012

Máme křídla!

Neustále jsme úzce napojeni na Paramátmu neboli Nadduši. V Upanišadách je řečeno dva suparna-sayuja sakhaya - že na větvích stromu sedí dva ptáci a jeden pták pojídá plody stromu, zatímco ten druhý mu říká:
"Ty plody nejsou moc dobré."
Trochu těžké, když něco jíte a někdo vám říká: "Není to moc dobré, co?"
"No, nejsou tak špatné!"
"Ale skutečně nejsou moc dobré."
"Ano, no ve skutečnosti máš možná pravdu. Nejsou tak dobré"
Takže teprve tehdy, kdy je plody pojídající pták připraven říct: "No, možná nejsou tak dobré," je připraven naslouchat tomu, že možná existuje i něco víc než tento strom. Proč všechen můj čas strávit na tomto stromě, když mohu jednoduše odletět na jiná místa? Máme křídla a k tomuto stromu nejsme přivázáni. Tímto způsobem má Nadduše neustále zájem o rozšiřování našeho vědomí, našich zkušeností, vskutku rozšiřování naší schopnosti milovat. 

Kapské město, Jižní Afrika, červenec 2012

Svobodný život

Být dobrodincem všech, můžeme říct: Tak ode dneška budu dávat každému žebrákovi na ulici! To je pěkné, ale co on s tím udělá – možná něco sebedestruktivního – koupí si nějakou intoxikaci – co je to za dobro? Takže ne! Také musíme změnit svět, ve svět, kde každý získá božské vědomí. Dnes jsme byli venku a když jsme se vrátili, viděli jsme na dálnici nějaká policejní auta. Na straně blikala modrá světla. Vypadalo to jako měření rychlosti nebo tak něco, ale jak jsme projížděli okolo, viděli jsme policejní a stříbrné auto, tři muži leželi na zemi a drželi se za nohy a vedle nich byl policista s pistolí – bylo to pravděpodobně kradené auto, vypadalo to tak. Takže ve světě je spousta zmatku. Je tu tolik lidí, kteří nevědí, co si se životem počít, jelikož žijí životem zapletení. Životem, kdy se zamknou za mříže – možná nezbytně ne do vězení, ale za mříže hmotné existence...zamčeni! Ale pokud jednáme podle božského plánu a přijímáme, že v konečném smyslu je život určen k božskému záměru, poté se vše naplní pozitivní energií – to je klíč ke svobodnému životu!

Kapské město, Jižní Afrika, červen 2012