Oddaný je vděčný

Oddaný je vděčný. A protože jsme vděční, jsme spokojení. Protože si uvědomujeme, kolik mi toho Krišna už dal, kolik milosti mi Krišna dal, jak ke mně byl laskavý. Proto mám takové štěstí, jsem tak šťastlivý, kolik milosti mi Krišna dal. Proto je oddaný spokojený. Ale jak málo jsem já udělal pro Krišnu! Jak málo jsem udělal, prakticky nic. Musím se nějakým způsobem snažit a zlepšit a udělat pro Krišnu víc, víc. Musím zpívat pro Jeho potěšení, musím zpívat lépe. Musím Mu tolika způsoby sloužit. Ale první je vděčnost, jsme vděční. Když jsme vděční, pak jsme automaticky spokojení. Ale pokud nejsme vděční, tak nebudeme nikdy spokojení. Kolik milosti jsme dostali! Představte si, kolik milosti! Spousta důvodů, proč být spokojení...

Pevná důvěra v duchovního mistra

Přednáška Jeho Svátosti Kadamba Kanana Mahárádže, 21. března 2010, Durban, Jižní Afrika

Někdo se mne na internetu zeptal na otázku, která zněla: "Není pravdou, že Bhagavad-gítu vyslovil ve skutečnosti Sandžaja, a že on byl vlastně tím, kdo celou tu věc viděl? On byl z dálky svědkem celého rozhovoru mezi Krišnou a Ardžunou. Jak tedy můžeme říci, že jde o slova Krišny a Ardžuny? Nejsou to zkrátka slova Sandžaji?" Dobrá otázka, řekl jsem si; inteligentní člověk. Něco jako zloděj vědy - není to praktikující oddaný, ale někdo, kdo pěkně přemýšlí. V Bhagavad-gítě je na tuto otázku i odpověď.
Čteme tedy z Bhagavad-gíty takové, jaká je, kapitola 18 nazvaná "Dokonalost odříkání", text 75:

vyasa-prasadac chrutavan
etad guhyam aham param
yogam yogesvarat krsnat
saksat kathayatah svayam

(BG 18.75)
Překlad: Díky milosti Vjásy jsem slyšel tuto nanejvýš důvěrnou rozmluvu přímo od Pána veškeré mystiky, Krišny, který osobně hovoří k Ardžunovi.

Vezmi si raději japu...

Kdybych namísto mačkání kláves na klávesnici, držel svůj růženec a zpíval na každém korálku Mahámantru, kolik kol bych už mohl odzpívat?

Kadamba Kánana Svámí, 7. června 2010, Japa Talks

Původní článek v angličtině je zde.

Chantování jako mikrovlnka ... ping!

Z nějakého důvodu jsme líní, přirozeně líní. Opravdu musím vstrčit mou ruku až do Japa pytlíku? Zvednout ty těžké korále? Pohybovat s nimi skrze své prsty. Musím u toho skutečně pohybovat rukou? A všechny takovéto věci... mysl běduje, mysl se šourá, mysl nás drží zpátky a my to z nějakého důvodu neuděláme. Zpíváme japu jako mikrovlnná trouba: 16 kol "ping"! Konec! Dokončeno! Hotovo. Jako ten automatický vypínač. Automaticky vypneme po 16. Elektřina je odpojena. Dokončeno, konec zpívání. Víc už ne. To je ta nejextatičtější chvíle.

Kadamba Kánana Svámí, 31. prosince 2009, Sankírtanový Festival, Německo

Původní článek v angličtině je zde.