Užíváme si v mysli. Požitek se odehrává v mysli. My si myslíme, jak je tohle úžasné. A protože jsme přesvědčeni, že ten zážitek je tak úžasný, jsme velice šťastní a potěšení. Třebaže to, co se objevuje v mysli, ve skutečnosti není realita. Jelikož realita je vždy smíchána. Stejně jako v realitě svatebního dne je zahrnut také pohřeb. 
Mám na mysli, že můžeme mít krásný svatební den, úžasný, vše je velkolepé, ale v tom samém dnu je zahrnut také pohřeb. Je součástí stejného balíčku. Takže když zakoupíte svatbu a tu úžasnou příležitost k radosti, a všechnu slávu toho dne, v ten stejný den se zapíšete k pohřbu. Ale protože je mezi tím tolik let, tak si myslíme ne, to je úplně jiná záležitost, ale skutečnost je taková, že to oddělení vytváříme v naší mysli, protože jinak je to stejná věc, stejný balíček, nemůžete mít jedno bez druhého. Ale my říkáme ne ne, mezi tím je celý život, krásné věci a úžasný požitek...no fajn, ale to jste udělali takové rozdělení v mysli. Ale duše s tím nemá nic společného. Duše je věčná, duše se nerodí. Nikdy se nestává, že by se duše zjevila a každý se radoval a říkal - je to chlapeček, je to holčička. Modrý kočárek, růžový kočárek, modré ponožky, růžové ponožky, nic takového. Duše nenosí růžové nebo modré ponožky. Duše je věčná. Duše nemá žádný pas, žádnou národnost, nenáleží k žádnému určitému prostředí, duše je čistá a duchovní. A proto sarvopádhi-vinirmuktam tat-paratvena nirmalam, je prostá označení. Oproštěná od označení. Tohle je země označení. Všechno co nosíme je součástí našeho označení. Můžete poznat kdo je kdo podle jeho znaků, atributů. Jasně oranžová nebo šedá s proužky nebo červená s puntíky nebo další variace. A všechno hned vypráví příběh. Dejte si na každý prst diamant a hned to vypráví příběh. Kdybych jen pohnul mými třpytivými prsty během toho, co mluvím, vyprávělo by to příběh. Všechno o nás říká příběh, o tělu. Označení. Jaký je váš titul? Na vizitce - profesor - ach, profesor! Ó ano, studoval jsem na Harvardu, ó na Harvardu! Já studoval na Oxfordu, ach Oxford. A tak podobně - označení, označení... Ty jsi z New Yorku? Rád tě poznávám. Označení, označení... Co to znamená, že jsi z New Yorku? Jsi krysa z New Yorku nebo anděl z New Yorku, kdo jsi? Nic to neznamená, New York je velké místo. Ale díky označení se vytváří naše identita. Tím označováním si uděláme takový balík a věříme tomu - chodil jsem do takové a takové školy, mám takovou práci, žiji v téhle části města, vzal jsem si tu a tu, řídím tohle auto, nosím oblečení od toho a toho návrháře, zaplatil jsem za ně hodně. A tohle všechno tvoří MĚ. Označení, pouze označení. Duše se to vůbec netýká. Na džájate mrijate vá kadáčin - duše se nikdy nerodí, nikdy neumírá, duše je mimo tohle všechno, nemá s tím nic společného. Sarvopádhi-vinirmuktam, je od toho úplně oproštěná. Transcendentalista si je vědom tohoto poznání. Kdo ve světě to zná? Veliká osvícená osoba chápe tento princip. Ale samotné chápání nestačí, pouze rozumět, že nejsme tohle tělo ani všechny ty jeho přívlastky. Kdo to může chápat? Já jsem z téhle komunity, já jsem z tamté komunity a tamten je z jiné komunity. Kdo to může chápat? Tenhle je Srb, tamten je Chorvat. A tenhle je Srbochorvat. Panebože to musí být intenzivní, když jsi Srbochorvat, znamená to, že svádíš velký vnitřní boj? Nevím... Takže označení, označení, označení. Jen veliká osvícená osoba je prostá tohoto ztotožňování se s různými označeními. Alespoň na úrovni chápání. Ale pochopit to je jedna věc a zrealizovat to v srdci je jiná věc. Jedna věc je vědět, druhá pamatovat na to. 
Je úžasné, jak něco víme a zároveň úžasné, jak na to můžeme zapomenout. Kolikrát můžeme zapomenout na to poznání, které máme! Máme ho, víme to, jsme duše, a pak to stejně zapomeneme a znovu jednáme pod vlivem těla. Vědět to je jedna věc. Poprvé když jsem dostal tuhle Bhagavad-gítu, byl jsem v jiném životním stavu, kouřil jsem a zatímco jsem kouřil a četl Bhagavad-gítu, přemýšlel jsem - ano, s tímhle souhlasím, to je pravda. Ještě jsem nebyl tak blízko, i když jsem si myslel, že jsem. Realizace poznání v srdci přichází, když se snažíme zasvětit náš život zásadám tohoto poznání. To se nazývá předepsaná povinnost.
Mám na mysli, že můžeme mít krásný svatební den, úžasný, vše je velkolepé, ale v tom samém dnu je zahrnut také pohřeb. Je součástí stejného balíčku. Takže když zakoupíte svatbu a tu úžasnou příležitost k radosti, a všechnu slávu toho dne, v ten stejný den se zapíšete k pohřbu. Ale protože je mezi tím tolik let, tak si myslíme ne, to je úplně jiná záležitost, ale skutečnost je taková, že to oddělení vytváříme v naší mysli, protože jinak je to stejná věc, stejný balíček, nemůžete mít jedno bez druhého. Ale my říkáme ne ne, mezi tím je celý život, krásné věci a úžasný požitek...no fajn, ale to jste udělali takové rozdělení v mysli. Ale duše s tím nemá nic společného. Duše je věčná, duše se nerodí. Nikdy se nestává, že by se duše zjevila a každý se radoval a říkal - je to chlapeček, je to holčička. Modrý kočárek, růžový kočárek, modré ponožky, růžové ponožky, nic takového. Duše nenosí růžové nebo modré ponožky. Duše je věčná. Duše nemá žádný pas, žádnou národnost, nenáleží k žádnému určitému prostředí, duše je čistá a duchovní. A proto sarvopádhi-vinirmuktam tat-paratvena nirmalam, je prostá označení. Oproštěná od označení. Tohle je země označení. Všechno co nosíme je součástí našeho označení. Můžete poznat kdo je kdo podle jeho znaků, atributů. Jasně oranžová nebo šedá s proužky nebo červená s puntíky nebo další variace. A všechno hned vypráví příběh. Dejte si na každý prst diamant a hned to vypráví příběh. Kdybych jen pohnul mými třpytivými prsty během toho, co mluvím, vyprávělo by to příběh. Všechno o nás říká příběh, o tělu. Označení. Jaký je váš titul? Na vizitce - profesor - ach, profesor! Ó ano, studoval jsem na Harvardu, ó na Harvardu! Já studoval na Oxfordu, ach Oxford. A tak podobně - označení, označení... Ty jsi z New Yorku? Rád tě poznávám. Označení, označení... Co to znamená, že jsi z New Yorku? Jsi krysa z New Yorku nebo anděl z New Yorku, kdo jsi? Nic to neznamená, New York je velké místo. Ale díky označení se vytváří naše identita. Tím označováním si uděláme takový balík a věříme tomu - chodil jsem do takové a takové školy, mám takovou práci, žiji v téhle části města, vzal jsem si tu a tu, řídím tohle auto, nosím oblečení od toho a toho návrháře, zaplatil jsem za ně hodně. A tohle všechno tvoří MĚ. Označení, pouze označení. Duše se to vůbec netýká. Na džájate mrijate vá kadáčin - duše se nikdy nerodí, nikdy neumírá, duše je mimo tohle všechno, nemá s tím nic společného. Sarvopádhi-vinirmuktam, je od toho úplně oproštěná. Transcendentalista si je vědom tohoto poznání. Kdo ve světě to zná? Veliká osvícená osoba chápe tento princip. Ale samotné chápání nestačí, pouze rozumět, že nejsme tohle tělo ani všechny ty jeho přívlastky. Kdo to může chápat? Já jsem z téhle komunity, já jsem z tamté komunity a tamten je z jiné komunity. Kdo to může chápat? Tenhle je Srb, tamten je Chorvat. A tenhle je Srbochorvat. Panebože to musí být intenzivní, když jsi Srbochorvat, znamená to, že svádíš velký vnitřní boj? Nevím... Takže označení, označení, označení. Jen veliká osvícená osoba je prostá tohoto ztotožňování se s různými označeními. Alespoň na úrovni chápání. Ale pochopit to je jedna věc a zrealizovat to v srdci je jiná věc. Jedna věc je vědět, druhá pamatovat na to. 
Je úžasné, jak něco víme a zároveň úžasné, jak na to můžeme zapomenout. Kolikrát můžeme zapomenout na to poznání, které máme! Máme ho, víme to, jsme duše, a pak to stejně zapomeneme a znovu jednáme pod vlivem těla. Vědět to je jedna věc. Poprvé když jsem dostal tuhle Bhagavad-gítu, byl jsem v jiném životním stavu, kouřil jsem a zatímco jsem kouřil a četl Bhagavad-gítu, přemýšlel jsem - ano, s tímhle souhlasím, to je pravda. Ještě jsem nebyl tak blízko, i když jsem si myslel, že jsem. Realizace poznání v srdci přichází, když se snažíme zasvětit náš život zásadám tohoto poznání. To se nazývá předepsaná povinnost.Přeložila bhn. Kristina
Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 11MB)
