Kadamba Kánana Svámí,
31. prosince 2012, Cape Town, Jižní Afrika, SB 8.7.4
Měli bychom se postarat o oddané. Je to těžké, ale měli bychom se
chtít postarat o oddané. Když přijde na záchranu lidí z hmotného utrpení, to
není náš první cíl. Ale nejsme proti nakrmení chudých a hladovějících lidí,
protože by neměl nikdo hladovět.
Takže se zajímáme o hmotné utrpení lidí, chceme pomoci, ale
musíme jim v tu samou dobu dát duchovní poznání. Vídám někdy žebráky,
kteří trpí. Cítím k nim soucit: „Přál
bych si jim pomoci.“ Je zde určité
množství tvrdého srdce v našem hnutí, které je ospravedlňováno filozofií,
jako „Stejně je to jejich karma, tak co.“
Co můžeme dělat? Může to být jejich karma, ale jestliže
můžeme, přáli bychom si jejich karmu zmenšit, protože ten proces, který máme,
to dokáže! Ale naneštěstí nejsme dostatečně silní abychom mohli jednat s kýmkoliv.
Nebo někdy nemáme dost sil k tomu abychom „rozbili cihlu“. Silnou cihlu. Nemáme zkušenosti karatisty, abychom se dostali skrz. Kdybychom tak měli! Ale
můžeme lidi zachránit od jejich karmy, a měli bychom je zachránit od jejich
karmy tak moc, jak jen můžeme.
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat