Zaručená cesta

Když přijímáme zasvěcení, jsou předávána tak mocná požehnání, že je naše cesta zpátky do duchovního světa prakticky jistá. Prostě děláme to nejlepší, co můžeme, ať už je to cokoli, tak dobře jak jen můžeme. Následujeme to v našem životě a potom to dozajista skončí úspěchem. Je to proto velice radostná událost. Je to také vážná záležitost. Jedna otázka, na kterou se můžeme zeptat, je, jak člověk může přijmout sliby na celý svůj život? Jak můžeme vědět, co bude za deset let? Může to být velmi odlišné. Jak můžeme skutečně dát slib na celý život? Slibujeme na celý život a modlíme se ke Krišnovi, aby nám tak či onak pomohl rozvinout lásku k Němu. Modlíme se ke všem vaišnavůn, aby to umožnili. Jen tehdyse to může stát. Ačkoli slibujeme na celý život, je to jako když šplháme na horu a chceme se dostat na vrchol. Máme představu o cestě, kterou se vydáme, ale zatímco šplháme, soustředíme se na to, co je před námi. Takto se soustředíme na současnost, ačkoli se snažíme vydržet po celý život. Děláme to tak, že náš duchovní život učiníme úspěšným dnes. Dnes investujeme do našeho duchovního života a děláme tu nejlepší oběť pro Krišnu. A takto si uděláme plán na zpívání šestnácti kol a jdeme kupředu. 

Zasvěcení je počátek dlouhé cesty směrem k duchovnímu světu. Ale je možné ji zakončit úspěchem v tomto životě. To je naše touha. Naší touhou je tak či onak naplnit tuto touhu v tomto životě, ne díky naší dokonalé sádhaně, ne že budeme nejlepší oddaní, pravděpodobně nebudeme. Jak čas plyne, uvědomujeme si, že jsme možná jen průměrní, přinejlepším. Ale časem si uvědomíme, že milost vaišnavů je velice mocná, tak se té milosti držíme. Tato milost nás přivede domů.

 

(Kadamba Kanana Swami, 1 August 2020, Radhadesh, Belgium, Initiation Ceremony Lecture)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

 

Dobrodinec všech

Kálija začal být unaven z toho, jak byl kopán. Krišna nejen že velmi elegantně tančil na kápích Káliji, ale také Káliju kopal do hlavy a kopal velice silně. Během toho tance se Krišna sklonil a pozval gópí, "Prosím pojďte a tančete se mnou," a tak měli na kápích Káliji celý tanec rása! Krišna nakonec řekl, "Můj milý Kálijo, nemůžeš zůstat zde v Jamuně, protože tvůj jed zabil všechny mé přátele a všechna telátka a to opravdu ve Vrindávanu nemůžeme mít, takže budeš muset jít zpátky do svého království. Ale nedělej si starosti. Nyní jsou na tvé hlavně otisky mých nohou, a proto se tě Garuda ani nedotkne." Tak se tedy Kálija vrátil na Ramanaku.   

Když se podíváme na tuto zábavu, můžeme vidět mnoho aspektů. Jedním aspektem je to, jak je Krišna laskavý. Krišna není jenom osoba, která má přátele a nepřátele, ale spíše je dobrodincem všech. Krišna žehná dokonce i těm, kdo jsou k Němu nepřátelští. Konečně, Krišna je laskavý; byl laskavý k Pútaně a byl laskavý ke Kálijovi. Krišna je milostivý a Jeho milost získávají dokonce i démonské osoby. Co teprve říct o Jeho oddaných. V této zábavě můžeme oceňovat Krišnovu milostivou povahu a způsob, kterým Krišna s každým jedná - s úctou. Dokonce i s nízkým, jedovatým, závistivým stvořením, Krišna byl přesto uctivý. Díky Krišnovým kopancům i společnosti byl Kálija očištěn a stal se oddaným.

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2018, Kálija-ghát, Indie)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Krišna si stále užívá

Krišna je nejvyšší poživatel. Neexistuje chvilka, kdy by si neužíval. Nikdy netrpí - to je Jeho věčná činnost. To je také činnost Jeho věčných společníků. Teď to v dnešní době vypadá úplně nepředstavitelně - neustále si užívat. To je neuvěřitelná myšlenka - jak si můžete stále jen užívat? Mohli bychom si myslet, že mezi tím budou přestávky, ale ne pro Krišnu. Krišna si užívá i během těch přestávek! To je povaha duchovního světa - vše je plné požitku. Vše je extatické, mimo naši představivost! Kdykoli něco zažíváme, ten zážitek se stále expanduje, více a více. Tímto způsobem se živá bytost stává úplně přemoženou, přemoženou transcendentální láskou a přemoženou připoutaností ke Krišnovi. Stejně jako Šríla Prabhupáda říkal, že jeho role je zvětšit naši připoutanost ke Krišnovi, tak Krišna zvětšuje naši připoutanost k Němu. 

 

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2019, Šrí Šrí Rádha Madan-Mohan mandir)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Moje mysl je Vrindávan

Džíva Gósvámí ve své Bhakti Sandarbhě říká, že Vrndávan je stav vědomí. Šríla Bhaktisiddhánta jednou řekl, že existuje důvěrné spojení mezi náma (svatým jménem) a dháma (svatým dhámem). Řekl, že pouze ve dhámu se náma plně projeví. Samozřejmě, tam kde je náma, tam se projeví dháma, ale dháma znamená "stav vrindávanského vědomí". Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl, “Má mysl je jako Vrndávan.” Řekl, že pro většinu lidí jsou mysl a srdce totéž; cokoli si přejí, tam bude jejich mysl. Šrí Čaitanja Maháprabhu mluvil v náladě Šrímatí Rádharání ke Krišnovi a řekl, "Ale v mém případě je má mysl Vrindávan a protože ty máš Vrindávan rád, umísti prosím do mé mysli své stopy." Vrindávan je místem, které je na sto procent zaslíbeno potěšení Krišny. Vše ve Vrindávanu je jednoduše zařízeno pro potěšení Krišny. Proto se díky zpívání naše mysl postupně očistí a postupně golokera prema-dhana, veškeré bohatství Gólóky se postupně projeví v naší mysli. A stanou se z nás chodící dhámy; kdekoli budeme, tam bude Vrindávan, a můžeme místa měnit ve Vrindávan stejně jako to dělal Šríla Prabhupáda.

 

Kadamba Kánana Svámí

Odkaz na zdroj v angličtině najdete zde.

Pokora a upřímnost

Je těžké dosáhnout lásky ke Krišnovi, s tím máme všichni zkušenost. Milujeme jen do určité míry. Když jsem se zeptal, "Máte chuť do zpívání Hare Krišna?" někdo by mohl říct, "No, já nevím." Ale kdybych řekl, "Od zítřka už nesmíte zpívat Hare Krišna," všichni byste to pravidlo porušili! Vzbouřili bychom se a stejně bychom zpívali, protože už není možné to ignorovat. Nedokážeme strávit den bez zpívání Hare Krišna. Naše připoutanost ke zpívání se ve skutečnosti rozvinula více, než si uvědomujeme. Když meditujeme o Krišnových vznešených zábavách, měli bychom mít na mysli, že k těmto zábavám musíme přistupovat upřímně. Musíme být upřímní ohledně naší vlastní pozice. Jakmile si začneme představovat, že jsme na vyšší úrovni, než na které jsme ve skutečnosti, pak nemůžeme ke Krišnových zábavám přistoupit a pak je činíme lacinými.  

Jednou z vlastností vaišnavy je pokora. Pokora a upřímnost jdou ruku v ruce, protože když jste upřímní, uvědomíte si, "Myslím, že nejsem Bůh. Myslím, že nejsem Všemocný." Dalším stadiem je, "Možná nejsem dokonalý. Možná mám nějaké chyby a měl bych si je sepsat." O tři dny později máte v ruce křeč z toho, jak stále píšete ten seznam. Když si začneme psát seznam všech svých chyb, nemá konce. Proto nám upřímnost pomáhá uvědomit si naše nedostatky. To je pokora. Proto jsou pokora a upřímnost celkem synonyma.

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2018, Mukharai)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Nálada služebníka

Budeme trochu mluvit o ašta-sakhí. Jeden z bodů, které jsme chtěl zdůraznit, je, že jejich pozornost není zaměřena na Krišnu. Je zaměřena na Šrímatí Rádharání. Jejich snahou je spojit a sloužit Rádharání a Krišnovi, ale především asistovat ŠRímatí Rádharání jakýmkoli možným způsobem, a jim zase pomáhají manjarí. Vedoucí ašta-sakhí je Lalita a asistentkou Lality je Rúpa-mandžarí, což není nikdo jiný než Rúpa Gosvámí. Raghunát dás Gosvámí vysvětluje, že toto je zvláště esencí hnutí Pána Čaitanji: asistovat větším oddaným. Nemyslíme si, "Budu sloužit Krišnovi přímo." Kdo jsme my, abychom sloužili Krišnovi přímo? My budeme pomáhat Šrímatí Rádharání. Sudéví je také v této náladě asistovaání Šrímatí Rádharání a tato nálada je něčím velmi specifickým pro její skupinu gópí, které ji následují. Existují i jiné skupiny, o kterých jsme už mluvili, které soutěží se skupinou Šrímatí Rádharání, ale tato skupina Ji chce potěšit. My jako součást hnutí Pána Čaitanjipatříme k této skupině. Vždy bychom měli být v náladě asistování někomu jinému, asistování staršímu vaišnavovi. Proto je naše totožnost být služebníkem.

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama, Kámjavan, výňatek)

Odkaz na celý text v angličtině je zde.

Pán Čaitanja ve Vrindávanu

Pán Čaitanja tančil před Božstvem Haridéva v nějvětší extázi a všichni byli ohromeni. Toto místo teď samozřejmě vypadá hodně jinak. Kdysi to byl starobylý chrám s Božstvem Haridéva, Nejvyšší Osobností Božství. Pán Čaitanja přišel do Vrindávanu a jeho vnímání bylo jiné než naše. On přicházel domů. Když byl Pán Čaitanja v hmotném světě, přirozeně vnitřně přebýval ve Vrindávanu, ale když přišel do svatého dhámu, Jeho extáze se mnohokrát zvětšily. Někdy byly úplně mimo kontrolu. Když Pán Čaitanja přišel do Vrindávanu, objal každý strom jako starého přítele. Když uviděl Jamunu, prostě do ní skočil a neviděl žádný důvod, proč by měl vyjít ven. Proč by měl? To byla dokonalost života. Prostě zůstal pod vodou a jeho služebník Ho musel vytáhnout.

Když pluli přes Jamunu, loď se nebezpečně nakláněla, protože Pán Čaitanja na ní tančil. Tehdy byla Jamuna mnohem větší než dnes, protože tam nebyla žádná přehrada. Tehdy tekla voda volně, takže Jamuna byla velká řeka, po které pluly lodě. Přeplout řeku byl pořádný výlet a Šrí Čaitanja prostě nemohl udržet svou extázi. Z toho důvodu se Jeho služebník nakonec rozhodl: „Tak dobře, pojďme Ho odvést z Vrindávanu, protože Jeho extáze je mimo kontrolu a něco se vymkne z ruky. Něco se pokazí!"

V Harideva Mandiru místní lidé nikdy neviděli nikoho jako On. Nikdy neviděli nikoho, kdo by projevoval takovou extázi lásky k Bohu. Šrí Čaitanja Maháprabhu se toulal po svatém dhámu Vrindávanu a my následujeme v Jeho šlépějích. Nezažíváme stejnou extázi, ale následujeme v Jeho stopách a vzpomínáme na Jeho postoj k Vrindávanu.

 

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2018, Manasí Ganga a Haridév mandir)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Balarám v Talavanu

Pán Balarám nosí pluh, který se používá k přípravě půdu na setbu. Balarám je tím, kdo připravuje srdce. Krišna dává pokyny, vyřkl Bhagavad-gítu, a Balarám seje transcendentální poznání do našich srdcí. "Bala" znamená síla, takže Balarám je dárcem duchovní síly. On tu sílu má, protože slouží Krišnovi neomezenými způsoby: jako osobní příslušenství, Jeho postel, boty a nástroje, které používáme v kírtanu. Dokonce ani kartály bychom nikdy neměli pokládat na zem, jelikož je to Balarám. Je také základní energií duchovního světa neboli sandhini-šakti, energií existence. Vše spočívá na Balarámovi. ...

Čaitanya-šikšámrita, známá kniha Bhaktivinoda Thákura, popisuje všechny démony, kteří byli zabiti Balarámou, a anarthy, které představují. Říká, že démony, které zabil Balarám, musíme překonat sami. Uvnitř nás jsou démoni; některé musíme překonat a jiné odstraní Krišna procesem oddané služby. Musíme vyvinout vědomé úsilí k překonání těchto démonských vlastností v nás, které jsou představovány démony, které zabil Balarám. Osli mají tendenci nakládat si zbytečně velká břemena. A Dhenukásura se zatěžoval vlastnictvím věcí tohoto světa a prohlašoval je za své. Výsledkem bylo, že byl připoután k tomu své vlastnictví hlídat a opatrovat. Zbytečně se zatěžoval, mnohem víc než bylo nutné pro jeho přežití a zaopatření. Jiný slovy se stal obětí atjáháry, přehnaného úsilí k získání hmotných vymožeností. Tuto tendenci můžeme v jeho charakteru silně vidět. 

Můžeme si vždy vzpomenout, jak se Balaráma vypořádal s Dhenukásurou, který neměl šanci. Jediné, co mohl Dhenukásura nabídnout, byl jeden kopanec, a ten nic nezmohl. Když se pokusil znovu, Balaráma ho zvedl, zatočil, a odhodil a on už byl mrtvý ještě předtím, než dopadl na strom. Všechna tato hmotná síla nemá žádný význam. Všechna hmotná moc, výdobytky a vlastnictví nemají žádný význam před Nejvyšší Pánem, obzvlášť pokud jsou použity proti Němu. Takže sem přicházíme proto, abychom získali duchovní sílu. Jsme tu, abychom získali větší odhodlání. Modlíme se k Balarámovi, protože víme, že potřebujeme Jeho podporu. Potřebujeme sílu, a získáváme ji z milosti, protože nemáme sílu sami o sobě. Balarám je tím, kdo je plně pohroužen do služby Krišnovi. Pokud budeme Balarámovi asistovat tím, že budeme pomáhat s tím, co je Mu drahé - s oddanou službou Krišnovi - pak se k Němu modlíme o milost a On nám dá sílu. Šríla Prabhupáda nám ve Vrindávanu dal Šrí Šrí Krišnu a Balaráma, protože tolik potřebujeme duchovní sílu, protože Dhenukásurovský syndrom je v nás silný. Pojďme se tedy modlit k Balarámovi a hledejme příležitosti ke službě. To je naší ústřední meditací zde v Talavanu.

 

(Kadamba Kánana Svámí, část přepisu přednášky z Talavanu během parikramy 2018)

 

Celý přepis v angličtině je zde.

Dhruva Maharádž

Měli bychom také pochopit, že strávíme v oddané službě celý život nebo možná víc než jeden život. V této oddané službě máme těžkosti. Z těchto těžkostí se snažíme získat prospěch, sukrti, který jde na náš věčný duchovní účet. Co můžeme ukázat na konci našeho života? Jenom zůstatek na našem duchovním účtu. Přijdeme k branám duchovního světa a řekneme, "Podívejte se na to!" A oni odpoví, "To není dost. To nestačí." Ale my potom řekneme, "Mám něco jiného. Mám požehnání svého duchovního učitele," to je mnohem větší bohatství. Veškeré bohatství, které můžeme shromáždit za celý život služby je nevýznamné v porovnání s požehnáním duchovního mistra. Tím hlavním faktorem je požehnání, a ne jen od našeho duchovního učitele, ale od celé sampradáji. Měli bychom přistupovat skrze posloupnost a skrze vaišnavy a tak se musíme zjemnit. V jednom bodě musíme přiznat, že všichni vaišnavové se stanou dobrými, až na jednoho - na nás.

Zde na Dhruva-tile je naší meditací snažit se dojít na tu transcendentální úroveň, kdy budeme jednoduše služebníkem a budeme oceňovat a oslavovat všechny vaišnavy. Tímto způsobem půjdeme cestou, jakou šel Dhruva Maharádž, a budeme věrně následovat proces. V tomto věku Kali je každý extrémně nezávislý a nikdo se nechce zařadit. My všichni máme duchovního učitele, ale plně přijmout jeho ducha je extrémně složité. V tomto věku je těžké mít takovou pokoru. U Šríly Prabhupády tuto neuvěřitelnou pokoru vidíme, kdy do popředí nedává sebe, ale svého duchovního učitele. Takže když se díváme na Dhruvu Maharádže a vidíme jeho nedostatek odevzdání, vidíme i náš nedostatek. Modlíme se, abychom mohli z celého srdce přijmout touhy našeho duchovního mistra, nejen navenek, ale celým srdcem, a učinit z přání našeho duchovního učitele naše vlastní.  

(Kadamba Kánana Svámí, Madhuvan, Dhruva-tila 2017 a 2018)

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Zasvětit každý okamžik

Uttama-adhikárí žije v blízkém vztahu s Krišnou. Uttama-adhikárí neustále přemýšlí o Krišnovi, v každém okamžiku. A každou chvilku zasvěcuje Krišnovi. Tento oddaný neztrácí ani okamžik ničím jiným.

kṣāntir avyartha-kālatvaṁ
viraktir māna-śūnyatā
āśā-bandhaḥ samutkaṇṭhā
nāma-gāne sadā ruciḥ
(Čaitanya Čaritámrta Madhja Líla 23.18-19)

Když semínko extatických citů ke Krišnovi přinese plody, v chování člověka se projeví mnoho symptomů. Jedním z nich je chuť k neustálému zpívání svatého jména Pána! Takto je náš duchovní život určen k tomu být životem neustálého růstu, životem, ve kterém se máme změnit, a ve kterém máme získat velmi jemné srdce. To se stane tak, že každý moment zasvětíme Krišnovi.

(Kadamba Kánana Svámí, 1.srpna 2020, Rádhadéš, Belgie, přednáška při zasvěcení)

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Usměrněte se!

Mnoho lidí si myslí, že zpívání šestnácti kol je celé o upřímnosti. A přichází za mnou a ptají se, "Co mohu udělat pro to, abych byl vážnější ohledně zpívání šestnácti kol?" Jinými slovy, jak se stát upřímnějším? Ale to není o upřímnosti, je to o organizaci. Zorganizujte si život! Usměrněte se! Nenechte mysl a smysly, aby vás jen vláčely podle jejich diktování. ‘Manoratha’, kočár mysli, nás vede sem, tam, a všude. Cokoli vidíme, to vstupuje do naší mysli a ta říká, "To musím mít!"

kāmādīnāṁ kati na katidhā pālitā durnideśās
teṣāṁ mayi na karuṇā na trapā nopaśāntiḥ
(Čaitanja Čaritámrtia Madhja-líla 22.16)

Smysly vyžadují a my to prostě vzdáváme. Cokoli smysly chtějí, s čímkoli mysl přijde - "Ano! To udělám!" Jen běžíme za svou myslí. Ale esencí jógy je ovládání smyslů a ovládání mysli. Takže jak je to dosaženo skrze usměrnění? Do určité míry je vyžadováno určité odhodlání a toto odhodlání je založeno zpočátku na poznání a na konci na lásce ke Krišnovi. Ale potom je potřeba usměrnění, kdy ovládáme mysl a smysly a důsledně je zaměstnáváme usměrněným způsobem. 

 (Kadamba Kánana Svámí, 9.ledna 2017, Brisbane, Austrálie, Šrímad Bhágavatam 1.1.6)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Jiskřička víry

Je to Svaté jméno Pána, které probouzí naši přirozenou lásku ke Krišnovi. Čili nasloucháním a zpíváním Hare Krišna mahámantry probudíme naši čistou lásku ke Krišnovi. Máme víru, tak či onak, abychom měli takovou touhu. Máme štěstí, že díky sdružování se s oddanými jsme získali víru, protože víra je klíčem ke všemu.

Jednou jsem byl v Majápuru a přijel tam jeden člověk, který vypadal jako dvojče Salvadora Dalího. Měl malou špičatou bradku a knír. Jakmile jsem ho uviděl, pomyslel jsem si, "To je malíř!" a opravdu to byl malíř. Ale to nebyl nějaký obyčejný malíř. Mohu to říct, protože kdykoli jsme v Majápuru, mám speciální program časného vstávání a zpívání mnoha kol a tak dále. Takže jsem měl tento program a někdy jsem chodil okolo a narazil jsem na toho malíře, který také zpíval. A potom jsem viděl, že ten malíř zpívá celý den a také navštěvuje všechna árati, všech sedm. Tak jsem ho den za dnem pozoroval. On jen zpíval a zpíval. Říkal jsem si, kolik tak může zpívat kol? Byl na každém árati. Jen pár z nás to dělalo. Jen jsem přemýšlel, "Kdo je tato osoba? Odkud má tu sílu? Tohle nedokáže dělat žádná obyčejná osoba. Žádná obyčejná osoba nedokáže tolik zpívat." Jednoho dne jsem k němu přišel a zeptal se, "Kdo jsi? Jsi polobůh?" O řekl, "Možná." O několik dní později mi dal báseň, kterou zopakuji, jak si ji pamatuji:

"Viděl jsem toho starého muže v roce 1967. Viděl jsem ho s jeho následovníky. Viděl jsem, jak moc ho milovali. Viděl jsem, jak zářil. Proto jsem se rozhodl držet si bezpečný odstup."

Inu, je zřejmé, co se tady stalo. Tento muž si držel odstup, ale nebyl dostatečně bezpečný. Byl dost blízko pro to, aby se v jeho srdci probudila jiskřička víry. Ta jiskřička víry je ve skutečnosti tím, co ho přivedlo. Tato víra nyní uzrála do bodu, že tento mlíř byl schopen zpívat tolik kol s velkým odhodláním. Vstával tak brzy (ostatní mohou říct v noci, protože to nebylo brzy ráno), aby se účastnil všech árati během dne, vše silou této jiskry víry. Každý z nás také rozvinul víru. Tato víra je tím, co nás dovedlo do tohoto bodu. Nechť tato víra roste hlouběji a hlouběji!

 

(Kadamba Kánana Svámí, 1.srpna 2020, Rádhadéš, Belgie, přednáška při zasvěcení)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Krišna je mimo naši představivost

Naším cílem je být neustále s Krišnou zajedno. Jedním z příznaků odevzdání v oddané službě je nemít žádný jiný zájem než jaký je zájem Krišny. Samozřejmě to není tak, že by naše myšlenky byly neustále sjednoceny s Krišnou, co teprve říci o našich činech, nicméně naší meditací zůstává kultivovat čistou oddanou službu, abychom byli s Krišnou v mysli zajedno. Máme následující verše - anukulyasya sankalpah, přijímání čehokoli, co je příznivé pro oddanou službu; pratikulyasya varjanam, odmítání nepříznivých věcí; raksisyatiti visvaso, mít plnou víru, že nás Krišna ochrání; a goptrtve varanam tatha, jako náš opatrovník nám dodá vše, co potřebujeme, a takto se musíme Krišnovi odevzdat a s pokorou se mu oddat.

Tento cíl nemá nic do činění s naším vnějším životem. Můžeme mít práci nebo ne, na tom vlastně nezáleží.  Samozřejmě se musíme vyvarovat hříšných čiností jak v našem profesním tak soukromém životě, ale jinak nezáleží na tom, kde jsme vnějšně umístěni. Různé osoby mohou být čistí oddaní. V Krišna knížce ja zajímavý příběh se dvěma velkými osobnostmi - králem Bahulášvou a bráhmanou Šrutadévou. Krišna šel navštívit krále a předtím než Krišna přišel, bráhmana také uslyšel, že Krišna přichází,a  proto oba si udělali vlastní plány. Král se rozhodl, že až se Krišna objeví, nabídne mu královské přivítání, krásnou girlandu, a poté Ho usadí an zlatý trůn - všechny věci hodny krále. Bráhmana přemýšlel, že až Krišna přijde, složí mu své poklonhy a celým svým srdcem bude přednášet modlitby na Jeho

oslavu. Ale když se potom Krišna skutečně objevil, nešlo to podle plánů. Když král uviděl Krišnu, okamžitě padl na zem, aby se poklonil, a jednoduše zapomněl vstát. Zatímco když Krišnu uviděl bráhmana, začal skákat nahoru a dolů v úplné extázi! Proto vidět Krišnu není nic co bychom dokázali předvídat. Vidět Krišnu je úplně mimo cokoli, co si dokážeme představit. Je to mnohem vě

tší než cokoli, na co dokážeme pomyslet nebo zažít - je to mimo naši představivost.

(Kadamba Kánana Svámí, 13.září 2018, Durban, JAR, přednáška během programu v Northdene)

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Zlatý avatár

Rádharání je známá jako protějšek Pána s měkkým srdcem. Je proto velmi soucitná. A Čaitanja Maháprabhu přijal toto rozpoložení Šrímatí Rádharání. Člověk by mohl říci, že Čaitanja Maháprabhu je zlatý, ale Čaitanja Maháprabhu samotný řekl, "Já nejsem zlatý. Vypadám jako zlatý, protože jsem se dotkl Šrímatí Rádharání a tak jsem se stal zlatým. Ve skutečnosti jsem načernalý, ale přijal jsem tuto náladu, abych cítil blažené pocity Rádharání." 

(Kadamba Kánana Svámí, 13.září  2018, Durban, JAR, přednáška během programu v Northdene)

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Ṭoṭā-gopīnātha

V Džagannáth Purí je kromě Božstva Pána Džagannátha další známé Božstvo, což je Gadádharovo Božstvo Gopínátha známé jako Ṭoṭā-gopīnātha. Právě jsme v Čaitanja Čaritámritě popsali, jak přijal Gadádhar slib kšetra-sannjásu. Tímto slibem bylo zůstat jen v Džagannáth Purí a sloužit Božstvu, ale Čaitanja Maháprabhu řekl, "Jak můžeš porušit svůj slib?" A Gadádhar odpověděl, "Nemám zájem dodržet ten slib. Mám zájem o to mít společnost Pána." Ale Pán Čaitanja mu dal pokyn, aby zůstal. Božstvo Ṭoṭā-gopīnātha je velice velké a pro Gadádhara bylo v jeho stáří velmi obtížné zdobit hlavu tohoto Božstva. Proto se jednoho dne Božstvo přes noc prostě posadilo. Když otevřeli dveře, Božstvo sedělo se zkříženýma nohama. Toto je tedy velmi slavné Božstvo v naší linii. Gadádhar je pro nás velmi významný a velmi důležitý.

(Kadamba Kánana Svámí, 13.dubna 2020, Durban, JAR, přednáška z Čaitanja Čaritámrity na téma Božstva)

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

 

Zachráněni díky smyslům

Pamatujete si na naši oblíbenou píseň? Jaká je v Hare Krišna hnutí oblíbená písnička?

Jsou to modlitby před prasádam.

sarira avidya-jal, jodendriya tahe kal,
jive phele vishaya-sagore
ta’ra madhye jihva ati, lobhamoy sudurmati,
ta’ke jeta kathina samsare

Velmi extatické! Nejpopulárnější píseň v ISKCONu. Bez pochyb je to číslo jedna (smích). Pokud mi dovolíte ji přeložit, tato slova říkají, "Ó Pane, toto hmotné tělo je sídlem nevědomosti a smysly jsou síť vedoucí k smrti..." My všichni velmi radostně pokaždé tato slova zpíváme, předtím než přijímáme prasádam. Je to opravdu legrační, když znáte ten překlad. Ale tato slova nám připomínají, že je to díky milosti Šrí Šrí Goura Nitáje, že tak či onak můžeme uniknout smyslům. Protože když jsou všechny tyto smysly zaměstnány ve službě Krišnovi a oslavování Krišny a objevování Krišnových neomezených vlastností - potom začneme Krišnu milovat. Nelze se tomu vyhnout! 

(Kadamba Kánana Svámí, 24.září 2017, Camp de Masque, Mauritius, přednáška na nedělním programu) 

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Kapka víry

Šraddha-bindu, kapka víry, kterou získáváme od oddaných, je největším vlastnictvím oddaného. Hlavní věcí na oddaném je jeho hluboká víra v Krišnu. Výsledkem je, že nemá víru v nic jiného. Mít silnou víru v Krišnu znamená, že ztratíme naši víru v hmotnou energii. Už nevěříme tomu, že nám hmotná energie přinese ten největší prospěch. Ne, když máme šraddha-bindu, když máme kapku víry ve vědomí Krišny, pak se jakákoli jiná víra zmenší - veškerá víra, kterou máme ve slavné zrození, víra v hmotné statky, víra ve vysoké vzdělání, víra ve velkou tělesnou krásu - ty všechny zmizí.

Proč se to děje? Není to tak, že by vaišnava nepotřeboval místo k životu. Ach ne, tak to není. Vaišnava může mít rád nějaké pohodlí, ale vše má svou cenu, a cena k získání všech těchto věcí - kdo tu cenu dokáže zaplatit? Ta cena nám vezme všechnu naši energii a čas, a kolik my máme energie a času? Vaišnava se vždy ptá, kolik energie a času můžeme věnovat Krišnovi. Proto chce vaišnava přirozeně ušetřit čas a energi pro službu Krišnovi a přirozeně je méně zaměstnaný těmito hmotnými věcmi. Na všech těchto dočasných výdobytcích tedy nezáleží. Určitá úroveň pohodlí ano, ale to už stačí. Potom svůj čas věnujeme skutečnému smyslu života - naslouchání a opěvování - což je naše věčné bohatství. Kdykoli opěvujeme Krišnu, jde to na náš věčný bankovní účet, a budeme mít věčné bohatství. Daivi sampad - věčné bohatství. Proto šraddha-bindu, kapka víry, všechno změní. Začíná to kapkou, ale kapka víry nás přivede k oddané službě a tato oddaná služba samotná zvětší naši víru, až potom máme kaluž víry, až máme jezero víry, až máme oceán víry, až už máme jen víru v Krišnu a vše, co chceme, je Krišna. To se stane! Taková je povaha oddané služby, protože uspokojuje srdce. Proto jediné, co potřebujeme, je šraddha-bindu, jen kapka víry! 

 

(Kadamba Kánana Svámí, 4.srpna 2020, Rádhadéš, Belgie)

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Největší láska

Kde můžeme ve světě najít lásku? Tu lásku, která je oslavována po tisíciletí - v písních, v poezii, ve slovech, ve výměnách mezi partnery - tu lásku; kde ve světě ji můžeme najít? Kde je ta láska ve srovnání s úrovní lásky, kterou nacházíme u obyvatel Vrindávanu? A kde tuto lásku můžeme najít mezi obyvateli Vrindávanu? Tu lásku, která zcela a úplně ovládne celou existenci, tu lásku, která ovládá Nejvyššího, kde takovou lásku najdeme? Tato nejvyšší láska může být nalezena v nikom jiném než ve Šrímatí Rádharání. Její láska dosahuje úrovní, které nikdo dokonce ani v duchovním světě nemůže pochopit. Dokonce ani Krišna Samotný nedokáže pochopit lásku Rádharání. Lásku tak hlubokou, že dokonce i Krišna, Nejvyšší, je jí zcela polapen. Krišna je všepřitažlivý, Madan Mohan. Ale dokonce i Krišna, který dokáže všechny pobláznit, dokonce i tento Krišna je zmaten Madan Mohan Mohiní, Šrímatí Rádharání. Taková je povaha láskyplných výměn mezi Šrímatí Rádharání a Krišnou.

(Kadamba Kánana Svámí, 29.srpna 2017, Durban, JAR, přednáška na Rádhaštamí)

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Odloučení neexistuje!

Jak se blíží Rádhaštamí, začínáme přemýšlet o Šrímatí Rádharání, jejíž čistá oddanosti nemůže nic konkurovat. Nikdo nemůže projevit tolik lásky ke Krišnovi jako Rádharání a nikdo nedokáže Krišnovi sloužit tak, jako Ona. Proto chceme být dasanudasanudasa - toužíme být služebníkem služebníka služebníka gópích, které jsou služebnicemi Rádharání, a takto přistupujeme k nadcházejícímu Rádhaštamí v náladě oddané služby.

Višvanáth Čakravartí Thákur píše ve své knize Préma Samputa o zábavě Šrímatí Rádharání, po její svatbě, když žila v Javatu. Javat není místem, kde Šrímatí Rádharání vyrostla. Byl to dům její tchýně a byla tam prakticky jako vězeň, kdy ji neustále hlídali, protože jí nikdo nevěřil. V této zábavě se zjevila neobyčejně zářivá osoba v podobě velice nebeské dámy, bohyně, na dvoře v domě Šrímatí Rádharání. Rádharání tedy poslala nějaké gópí, aby se s tuto bohyní setkaly a pozdravily ji, ale bohyně neodpovídala. Gópím se to zdálo divné, a mluvily mezi sebou o tom, že bohyně musí mít rozrušenou mysl a proto nechce mluvit. S touto informací šly za Rádharání.

Proto šla Šrímatí Rádharaní osobně bohyni utěšit a řekla, "Chápu, že něco musí tížit tvé srdce, ale měla bys vědět, že když vyřkneš to, co tě trápí, přinese ti to velikou úlevu. Zde jsi mezi dívkami, které smýšlí podobně, proto je to dokonalá situace, abys vyjevila svoje srdce a promluvila o čemkoli, co tě tíží!" Bohyně poté promluvila a řekla, že je ve skutečnosti jedna z polobohyň, která je svědkem všeho a dokáže vidět, co se děje mezi Rádhou a Krišnou. Tato bohyně pravila, "To už je moc! Už to nemohu snášet! Nemohu snášet, jak s Tebou Krišna jedná. Ty jsi Mu tak odevzdaná, dáváš Mu všechno, jsi mu zcela oddána a přesto je Jeho chování prostě šokující. Jak s Tebou může tak jednat?"    

Šrímatí Rádharání potom odpověděla, "Ne ne ne, ty tomu nerozumíš. Stejně jako já neustále myslím na Krišnu, Krišna také myslí na mě. Jsme jedním v myšlenkách. Neexistuje nic jako odloučení, jsme stále spojeni!" Bohyně potom řekla, "Má drahá Rádharání, chápu, že to tak cítíš, ale myslíš si, že je to skutečně pravda? Možná jen chceš, aby to tak bylo...možná si jen představuješ, že to tak je...ale jak víš, že na Tebe Krišna stále myslí?" Rádharání řekla, "Nemám o tom žádné pochyby. Vím to o Krišnovi." Bohyně pokračovala, "Prostě tomu nemohu uvěřit. Uvěřím tomu pouze pokud tak či onak budeš na Krišnu myslet a přivedeš Ho tak sem. Když říkáš, že jste v myšlenkách s Krišnou jedním, pak by to měl vědět a měl by sem přijít." 

Rádharání tedy řekla, "Dobrá, to mohu udělat." Zavřela oči v meditaci a pohroužila se do Krišny. Když své oči potom znovu otevřela, bohyně zmizela, ale místo ní přímo na místě stál Krišna! Takto se nějakým způsobem zjevil Krišna. Nejdřív jako bohyně a po té meditaci se zjevil znovu. Takže tady v Préma Samputě vidíme, že ačkoli jsou Rádharání a Krišna dva, jsou ve skutečnosti jedním.

(Kadamba Kánana Svámí, 13.září 2018, Durban, JAR, program v Northdene)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Vše spočívá na Balarámovi

Pán Balarám nosí pluh, který se používá k přípravě půdy před setbou. Balarám je ve skutečnosti tím, kdo připravuje srdce. Krišna dává pokyny, vyřkne Bhagavad-gítu, a zasévá do srdce transcendentální poznání. "Bala" znamená síla a Balaráma dává duchovní sílu. Má tu sílu, protože slouží Krišnovi neomezenými způsoby: jako Jeho osobní příslušenství, Jeho postel, Jeho boty a dokonce i nástroje, které používáme v kírtanu. Dokonce by se kartály neměly nikdy pokládat na zem, protože jsou Balarám. Také se stává puruša-avatáry: Mahá Višnuem, Garbhodakašají Višnuem a Kšírodakašají Višnuem. Balarám přijímá všechny tyto role a je ve skutečnosti jejich původem. Šrímatí Rádharání je hladiní-šakti, což je Krišnova energie blaženosti. Ale Balarám je základní energií duchovního světa neboli sandhiní-šakti - energií existence. Tímto způsobem na Balarámovi vše spočívá.

Snažíme se najít duchovní sílu. Snažíme se získat víc rozhodnosti. Modlíme se k Balarámovi, protože víme, že potřebujeme Jeho podporu. Potřebujeme sílu, a získáváme ji z milosti, protože sami sílu nemáme. Jednoduše postrádáme hlubší sílu. Ale Balarám nám ji může dát! Takže je otázka, jak ji od Něho získáme. Co můžeme udělat, abychom tu duchovní sílu získali? Inu, to je jednoduché. Balarám je tím, kdo je plně ponořen ve službě Krišnovi. Přirozeně, když od někoho něco chceme, a požádáme ho o to, ta osoba nám to může a nemusí dát. Lepší je nejdřív té osobě pomoci s tím, co dělá, a po čase se bude cítit tak zavázána, že můžeme požádat, "Mohl bys mi prosím něco dát?" Jak potom ten člověk může říci ne? Tento princip platí pro Balaráma. Pokud budeme asistovat Balarámovi tak, že budeme pomáhat s tím, co je Mu drahé - oddaná služba Krišnovi - potom se k Němu můžeme modlit o milost, a On nám tu sílu dá.

Šríla Prabhupáda nám dal Šrí Šrí Krišnu Balaráma ve Vrindávanu, částečně proto, že oblast, kde byl chrám postaven, je Ramana-réti, místo, kam přicházeli Krišna a Balarám se Svými kravami a odpočívali. Ale Prabhupáda nám také dal Krišnu a Balaráma protože tolik potřebujeme duchovní sílu. Proto se modlíme k Pánu Balarámovi, jelikož On připravuje srdce a dává duchovní sílu, což nakonec znamená štěstí v duchovním životě.

(Kadamba Kánana Svámí, 12.listopadu 2018, Tálavan, Indie, Kártik Parikrama)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Meditace o Džanmaštamí

Džanmaštamí je o tom soustředění se na lotosové nohy Krišny, o meditování o Krišnovi, přemýšlení o Něm, čtení o Něm a jednoduše plném pohroužení do myšlenek na Krišnu. To je účel Džanmaštamí, být tak či onak plně absorbován v Krišnovi. V některých chrámech se celý den čte Krišna knížka. Takto mohou oddaní přicházet a odcházet a celý den naslouchat o Krišnových zábavách, a to je na Džanmaštamí pěkná věc. Mnoho oddaných zůstává ponořeno v Krišnovi jinými způsoby - někteří zpívají kola navíc, někteří rozdávají knihy a tak dále. Během tohoto dne není čas na jídlo! Není to tak, že se musíme postit, je to tak, že není čas jíst, protože je tolik věcí, které můžeme pro Krišnu udělat. To je tedy duch Džanmaštamí - ponořit se do Krišny, vzpomínat na Něj a oslavovat Ho celý den.

(Kadamba Kánana Svámí, 9.září 2018, Ljubljana, Slovinsko, přednáška na Džanmaštamí)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Nejsme Bůh!

Nebudeme zdlouhavě studovat májávádskou filosofii nebo buddhistickou filosofii, protože to jsou velmi rozsáhlé a akademické filosofie. Májávádská filosofie se v podstatě týká základní příčiny toho, proč je živá bytost v hmotném světě, konkrétně soutěživého ducha ve vztahu s Nejvyšším Pánem, kdy chce živá bytost být poživatelem a vládcem, a toto potom způsobuje chtíč a závist. Proto je řečeno, že jak se osvobozujeme od máji, od snahy užívat si hmotnou energii, poslení léčkou máji je, že se snažíme být Nejvyšším Pánem.A zrovna jako se snažíme osvobodit se, májávádíni se také snaží osvobodit se od veškerého ega. Ale ve skutečnosti se jim to nedaří. Spíše mají to největší ego, protože si myslí, že jsou Bůh. A to samozřejmě není malá věc. To je obrovský problém!    

Aniž bychom chtěli odsuzovat, pokud se obyčejná živá bytost začne považovat za Boha a začne všem říkat, "Ty jsi Bůh", tak to je problém. Je tomu tak proto, že védská literatura jasně ustanovuje, že "Ne, my nejsme Bůh. Neztrácíme veškerou osobnost a nestáváme se neosobní energií a nesplýváme s ní. Naopak jsme věčně služebníky Boha." Proto jako Pán existuje věčně, a my služebníci také existujeme věčně, je zde výměna lásky skrze tuto službu. A je to zde, kde zažíváme lásku, a tato láska také věčně roste!

(Kadamba Kánana Svámí, 18.června 2020, Rádhadéš, Belgie, přednáška z Čaitanja Čaritámrity: Májáváda, část 2)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.