Pokora a upřímnost

Je těžké dosáhnout lásky ke Krišnovi, s tím máme všichni zkušenost. Milujeme jen do určité míry. Když jsem se zeptal, "Máte chuť do zpívání Hare Krišna?" někdo by mohl říct, "No, já nevím." Ale kdybych řekl, "Od zítřka už nesmíte zpívat Hare Krišna," všichni byste to pravidlo porušili! Vzbouřili bychom se a stejně bychom zpívali, protože už není možné to ignorovat. Nedokážeme strávit den bez zpívání Hare Krišna. Naše připoutanost ke zpívání se ve skutečnosti rozvinula více, než si uvědomujeme. Když meditujeme o Krišnových vznešených zábavách, měli bychom mít na mysli, že k těmto zábavám musíme přistupovat upřímně. Musíme být upřímní ohledně naší vlastní pozice. Jakmile si začneme představovat, že jsme na vyšší úrovni, než na které jsme ve skutečnosti, pak nemůžeme ke Krišnových zábavám přistoupit a pak je činíme lacinými.  

Jednou z vlastností vaišnavy je pokora. Pokora a upřímnost jdou ruku v ruce, protože když jste upřímní, uvědomíte si, "Myslím, že nejsem Bůh. Myslím, že nejsem Všemocný." Dalším stadiem je, "Možná nejsem dokonalý. Možná mám nějaké chyby a měl bych si je sepsat." O tři dny později máte v ruce křeč z toho, jak stále píšete ten seznam. Když si začneme psát seznam všech svých chyb, nemá konce. Proto nám upřímnost pomáhá uvědomit si naše nedostatky. To je pokora. Proto jsou pokora a upřímnost celkem synonyma.

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2018, Mukharai)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Nálada služebníka

Budeme trochu mluvit o ašta-sakhí. Jeden z bodů, které jsme chtěl zdůraznit, je, že jejich pozornost není zaměřena na Krišnu. Je zaměřena na Šrímatí Rádharání. Jejich snahou je spojit a sloužit Rádharání a Krišnovi, ale především asistovat ŠRímatí Rádharání jakýmkoli možným způsobem, a jim zase pomáhají manjarí. Vedoucí ašta-sakhí je Lalita a asistentkou Lality je Rúpa-mandžarí, což není nikdo jiný než Rúpa Gosvámí. Raghunát dás Gosvámí vysvětluje, že toto je zvláště esencí hnutí Pána Čaitanji: asistovat větším oddaným. Nemyslíme si, "Budu sloužit Krišnovi přímo." Kdo jsme my, abychom sloužili Krišnovi přímo? My budeme pomáhat Šrímatí Rádharání. Sudéví je také v této náladě asistovaání Šrímatí Rádharání a tato nálada je něčím velmi specifickým pro její skupinu gópí, které ji následují. Existují i jiné skupiny, o kterých jsme už mluvili, které soutěží se skupinou Šrímatí Rádharání, ale tato skupina Ji chce potěšit. My jako součást hnutí Pána Čaitanjipatříme k této skupině. Vždy bychom měli být v náladě asistování někomu jinému, asistování staršímu vaišnavovi. Proto je naše totožnost být služebníkem.

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama, Kámjavan, výňatek)

Odkaz na celý text v angličtině je zde.

Pán Čaitanja ve Vrindávanu

Pán Čaitanja tančil před Božstvem Haridéva v nějvětší extázi a všichni byli ohromeni. Toto místo teď samozřejmě vypadá hodně jinak. Kdysi to byl starobylý chrám s Božstvem Haridéva, Nejvyšší Osobností Božství. Pán Čaitanja přišel do Vrindávanu a jeho vnímání bylo jiné než naše. On přicházel domů. Když byl Pán Čaitanja v hmotném světě, přirozeně vnitřně přebýval ve Vrindávanu, ale když přišel do svatého dhámu, Jeho extáze se mnohokrát zvětšily. Někdy byly úplně mimo kontrolu. Když Pán Čaitanja přišel do Vrindávanu, objal každý strom jako starého přítele. Když uviděl Jamunu, prostě do ní skočil a neviděl žádný důvod, proč by měl vyjít ven. Proč by měl? To byla dokonalost života. Prostě zůstal pod vodou a jeho služebník Ho musel vytáhnout.

Když pluli přes Jamunu, loď se nebezpečně nakláněla, protože Pán Čaitanja na ní tančil. Tehdy byla Jamuna mnohem větší než dnes, protože tam nebyla žádná přehrada. Tehdy tekla voda volně, takže Jamuna byla velká řeka, po které pluly lodě. Přeplout řeku byl pořádný výlet a Šrí Čaitanja prostě nemohl udržet svou extázi. Z toho důvodu se Jeho služebník nakonec rozhodl: „Tak dobře, pojďme Ho odvést z Vrindávanu, protože Jeho extáze je mimo kontrolu a něco se vymkne z ruky. Něco se pokazí!"

V Harideva Mandiru místní lidé nikdy neviděli nikoho jako On. Nikdy neviděli nikoho, kdo by projevoval takovou extázi lásky k Bohu. Šrí Čaitanja Maháprabhu se toulal po svatém dhámu Vrindávanu a my následujeme v Jeho šlépějích. Nezažíváme stejnou extázi, ale následujeme v Jeho stopách a vzpomínáme na Jeho postoj k Vrindávanu.

 

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2018, Manasí Ganga a Haridév mandir)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Balarám v Talavanu

Pán Balarám nosí pluh, který se používá k přípravě půdu na setbu. Balarám je tím, kdo připravuje srdce. Krišna dává pokyny, vyřkl Bhagavad-gítu, a Balarám seje transcendentální poznání do našich srdcí. "Bala" znamená síla, takže Balarám je dárcem duchovní síly. On tu sílu má, protože slouží Krišnovi neomezenými způsoby: jako osobní příslušenství, Jeho postel, boty a nástroje, které používáme v kírtanu. Dokonce ani kartály bychom nikdy neměli pokládat na zem, jelikož je to Balarám. Je také základní energií duchovního světa neboli sandhini-šakti, energií existence. Vše spočívá na Balarámovi. ...

Čaitanya-šikšámrita, známá kniha Bhaktivinoda Thákura, popisuje všechny démony, kteří byli zabiti Balarámou, a anarthy, které představují. Říká, že démony, které zabil Balarám, musíme překonat sami. Uvnitř nás jsou démoni; některé musíme překonat a jiné odstraní Krišna procesem oddané služby. Musíme vyvinout vědomé úsilí k překonání těchto démonských vlastností v nás, které jsou představovány démony, které zabil Balarám. Osli mají tendenci nakládat si zbytečně velká břemena. A Dhenukásura se zatěžoval vlastnictvím věcí tohoto světa a prohlašoval je za své. Výsledkem bylo, že byl připoután k tomu své vlastnictví hlídat a opatrovat. Zbytečně se zatěžoval, mnohem víc než bylo nutné pro jeho přežití a zaopatření. Jiný slovy se stal obětí atjáháry, přehnaného úsilí k získání hmotných vymožeností. Tuto tendenci můžeme v jeho charakteru silně vidět. 

Můžeme si vždy vzpomenout, jak se Balaráma vypořádal s Dhenukásurou, který neměl šanci. Jediné, co mohl Dhenukásura nabídnout, byl jeden kopanec, a ten nic nezmohl. Když se pokusil znovu, Balaráma ho zvedl, zatočil, a odhodil a on už byl mrtvý ještě předtím, než dopadl na strom. Všechna tato hmotná síla nemá žádný význam. Všechna hmotná moc, výdobytky a vlastnictví nemají žádný význam před Nejvyšší Pánem, obzvlášť pokud jsou použity proti Němu. Takže sem přicházíme proto, abychom získali duchovní sílu. Jsme tu, abychom získali větší odhodlání. Modlíme se k Balarámovi, protože víme, že potřebujeme Jeho podporu. Potřebujeme sílu, a získáváme ji z milosti, protože nemáme sílu sami o sobě. Balarám je tím, kdo je plně pohroužen do služby Krišnovi. Pokud budeme Balarámovi asistovat tím, že budeme pomáhat s tím, co je Mu drahé - s oddanou službou Krišnovi - pak se k Němu modlíme o milost a On nám dá sílu. Šríla Prabhupáda nám ve Vrindávanu dal Šrí Šrí Krišnu a Balaráma, protože tolik potřebujeme duchovní sílu, protože Dhenukásurovský syndrom je v nás silný. Pojďme se tedy modlit k Balarámovi a hledejme příležitosti ke službě. To je naší ústřední meditací zde v Talavanu.

 

(Kadamba Kánana Svámí, část přepisu přednášky z Talavanu během parikramy 2018)

 

Celý přepis v angličtině je zde.

Dhruva Maharádž

Měli bychom také pochopit, že strávíme v oddané službě celý život nebo možná víc než jeden život. V této oddané službě máme těžkosti. Z těchto těžkostí se snažíme získat prospěch, sukrti, který jde na náš věčný duchovní účet. Co můžeme ukázat na konci našeho života? Jenom zůstatek na našem duchovním účtu. Přijdeme k branám duchovního světa a řekneme, "Podívejte se na to!" A oni odpoví, "To není dost. To nestačí." Ale my potom řekneme, "Mám něco jiného. Mám požehnání svého duchovního učitele," to je mnohem větší bohatství. Veškeré bohatství, které můžeme shromáždit za celý život služby je nevýznamné v porovnání s požehnáním duchovního mistra. Tím hlavním faktorem je požehnání, a ne jen od našeho duchovního učitele, ale od celé sampradáji. Měli bychom přistupovat skrze posloupnost a skrze vaišnavy a tak se musíme zjemnit. V jednom bodě musíme přiznat, že všichni vaišnavové se stanou dobrými, až na jednoho - na nás.

Zde na Dhruva-tile je naší meditací snažit se dojít na tu transcendentální úroveň, kdy budeme jednoduše služebníkem a budeme oceňovat a oslavovat všechny vaišnavy. Tímto způsobem půjdeme cestou, jakou šel Dhruva Maharádž, a budeme věrně následovat proces. V tomto věku Kali je každý extrémně nezávislý a nikdo se nechce zařadit. My všichni máme duchovního učitele, ale plně přijmout jeho ducha je extrémně složité. V tomto věku je těžké mít takovou pokoru. U Šríly Prabhupády tuto neuvěřitelnou pokoru vidíme, kdy do popředí nedává sebe, ale svého duchovního učitele. Takže když se díváme na Dhruvu Maharádže a vidíme jeho nedostatek odevzdání, vidíme i náš nedostatek. Modlíme se, abychom mohli z celého srdce přijmout touhy našeho duchovního mistra, nejen navenek, ale celým srdcem, a učinit z přání našeho duchovního učitele naše vlastní.  

(Kadamba Kánana Svámí, Madhuvan, Dhruva-tila 2017 a 2018)

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.